Masakr na Dukle aneb Ludvík Svoboda válečným zločincem

Svačinova obžaloba Svobody je tvrdá. „Ale, že náš československý armádní sbor nechal československý generál vykrvácet, že nás v tom svinským terénu hnal na dobře opevněné německé pozice bez dělostřelectva, bez tanků a podpory ze vzduchu do útoku, to mu nezapomenu,“ vzpomíná Svačina.

Generál Ludvík Svoboda je v Svačinových očích pouhou loutkou velení Rudé armády, slepým vykonavatelem idiotských zločinných rozkazů, jejichž výsledkem byli pouze zbytečně padlí českoslovenští vojáci. Svačina vzpomíná konkrétně na dobývání koty 716, tedy hory Čergové a lituje, že tehdy své nadřízené poslechl.

Píše, jak ráno dostal sto dvacet chlapů s cílem dobýt horu, bez jediného tanku, bez jediného děla, a večer se do výchozích zákopů vrátilo dvacet živých. Dobře opevnění Němci kosili naše vojáky z kulometů jako králíky. K večeru dostal stovku nových vojáků – volyňských Čechů a výsledek byl po dvou útocích stejně tragický, naživu zůstalo třiadvacet našich vojáků a kóta v rukou Němců.

Proč vlastně sovětské velení vydávalo tak šílené rozkazy, když Svačina sám řekl, že ta „z…..á“ kóta se dala obejít zprava a jeho vojáci mohli žít? Pan kapitán se stejně jako někteří historici domnívá, že to Rusové udělali schválně. Stalin a komunisté prý neměli zájem na tom, aby čeští vojáci řekli lidem pravdu o tom, že Sovětský svaz je zaostalá země a většina jeho obyvatel žije v hrozné bídě.

Tomu by napovídala skutečnost, že ty rozkazy byly úplně nesmyslné. Každý, kdo jen trochu válce rozumí, ví, že bez dělostřelecké nebo letecké podpory a bez tanků, jenom s pěšáky vyzbrojených puškami a samopaly prostě nedobudete nepřátelské opevnění s děly, minomety a kulomety. Takový útok je od toho, kdo jej vydal, rozsudkem smrti a nebojím se říct úmyslnou masovou vraždou.

Přesto si však myslím, že tak to být nemuselo. Komunistický Sovětský svaz pokračoval v neblahé tradici carského samoděržaví, do které patří i absolutní pohrdání lidskými životy. Velitelé rudé armády včetně maršálů Žukova, Koněva, Jeremenka a dalších byli necitelní k vlastním vojákům a často je posílali na jistou smrt. Oni vysoké ztráty svých lidí nijak neřešili, pro ně byli padlí nebo zranění pouhou statistikou. Proto za vysoký počet zemřelých rudoarmějců v bojích II. světové války si mohou ve velké míře Rusové kvůli šíleným rozkazům, které vojáky vědomě obětovaly, sami. Je tedy pochopitelné, že když maršálové a generálové Rudé armády nešetřili vlastní lidi, stejně se chovali i k vojákům československým.

Vina generála a pozdějšího československého prezidenta Ludvíka Svobody je jasná, slepě plnil nesmyslná nařízení velení Rudé armády, která způsobila smrt jeho bojovníků. aniž se jich nějak zastal. Z toho důvodu byl válečným zločincem.