1383746_nakup-nakupovanie-obchod-potraviny-supermarket-nakupny-kosik-ilustracne-crop
17.2.2019
Kategorie: Ekonomika

Marže, rabat, zisk a „zločin“ tržních cen

Sdílejte článek:

PETR ZÁVLADSKÝ

Holinky jako hodinky, oboje se natahuje, říká zlidovělé pořekadlo. Pokud platí jen jako bonmot, je možná přijatelné. Horší je, když se aplikuje na věc vyžadující alespoň rámcový přehled o tom, o čem je řeč.
Před několika dny koloval na Facebooku obrázek s přehledem (údajných) marží různých obchodních řetězců s rozhořčeným komentářem laického čtenáře, co to je za hnusné vyděrače a lichváře.

Jednak bych se osobně velice podivoval, kdyby nějaký řetězec nebo jakýkoliv obchodník dával na veřejnost přehledy o vlastních maržích, takže a priori tomu přehledu příliš nevěřím. Za druhé bych se ptal, zda jde o průměrné marže, či o nějakou konkrétní položku, za třetí o jakou prodejní lokalitu jde. Ale budiž, řekněme, že to jsou čísla ± pravdivá. Vizme tedy nejprve inkriminovaný obrázek s vkomponovanou předmluvou.
marze-obchodu_n.jpg (71,387 kiB)

Údajná „marže“ obchodů

Podivuhodná však byla diskuze pod tímto přehledem, kde komentující zcela libovolně žonglovali s termíny maržerabat lichva, aniž by byli schopni ty pojmy nejen definovat, ale vůbec jim rozumět.

Lichva

Lichvu vyškrtněme jako první, protože nemá s obchodem společného téměř vůbec nic, tyká se hlavně úvěrů, doslova, definičně: „Lichva neboli úžera (z lat. usuria; z germ.: got. leihwan = leihen, romsky intereš) je obecně závazek nepřiměřený k zisku závazkem získanému. Nejčastějším příkladem jsou půjčky s obrovskými úroky, například 100 % za každý den. Termín je často spojován s nebankovními společnostmi.“

Ještě Ottův slovník naučný připomíná, že termín lichva má slovanské kořeny, vycházející z původního výrazu „lichý“, rozumějme nesprávný, nerovný. Pokud zůstaneme u latinského kořene, pak usura znamenala jakýkoliv úrok (ať přiměřený nebo nepřiměřený, nemravný) převážně chápaný jako půjčka v penězích. Až středověký církevní pohled posunul význam i na předměty, ale vždy ve smyslu půjčky, což se obchodování principiálně nemůže týkat.

Až v závěru 19. století se pro lichvu význam rozšířil od čisté půjčky na v podstatě libovolný právní vztah, v němž silnější strana zneužívá stranu slabší k získání takového plnění, které je ve výrazném nepoměru k získané hodnotě. To u obchodu, kterého se účastní strany dobrovolně, prostě používat nelze.

Takže ti, kteří se oháněli lichvou, patrně měli spíše na mysli termíny šmelinářství. A i tam jsou terminologicky mimo, protože šmelinářství využívá hlavně nedostatkového zboží k prodeji za mimořádně vysokou cenu, což opět v tomto případě zásadně neplatí.

Marže

Druhý termín, který byl používán naprosto chybně a s nepochopením, byl termín marže. Pokud použijeme definiční slovník, pak: „marže vyjadřuje rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou, vyjádřeno absolutně nebo v procentech, přičemž za základ 100 % se bere prodejní cena.“

Jde o pojem používaný ve finanční analýze a běžných obchodních podmínkách a je počítána podle následujícího vzorce: m = (p — n) : p × 100 [%], kde m je marže (v procentech), p je prodejní cena a n je nákupní cena. (Příklad: 200 Kč prodejní cena, 100 Kč nákupní cena, marže = 100 Kč neboli 50 %.)

Pokud počítáme marži v absolutních cenách, musí být vždy očištěna o DPH, pokud počítáme marži procentní, můžeme použít obě ceny, ale vždy shodně. (Což bohužel často v českých obchodních podmínkách nacházíme chybně.) Jinými slovy, správně počítaná marže nikdy nemůže přesáhnout 100 %, pokud není nákupní cena záporná. Pokud se vám to zdá absurdní, šlo by o situaci, kdy by dodavatel obchodníkovi za odebrané zboží ještě platil.

Obchodní přirážka

Takže v případě, že je údajná „marže“ vyšší než 100 %, jedná se nejspíše o takzvanou obchodní přirážku. Obchodní přirážka je procentuální, tedy neabsolutní vyjádření toho, co bylo k nákupní ceně přiraženo. Za základ se bere nákupní cena.(Příklad: 100 Kč nákupní cena, 200 Kč prodejní cena, obchodní přirážka = 100 %.)

Rabat

No a do třetice se nám v komentářích ještě objevil termín rabat, který s diskutovanou věcí nesouvisel už vůbec. „Rabat (z ital. rabatto, srážka) je sleva nebo srážka z prodejní ceny, obvykle vyjadřovaná v procentech. Používá se také v daňové oblasti jako vrácení části dříve zaplacených daní poplatníkům (angl. tax rebate).“

V praxi se s rabatem setkáváme nejčastěji jako s množstevní slevou, tedy že při velkoodběru není účtována stejná částka jako při odběru malokusovém, laicky řečeno, rozdíl mezi maloobchodní a velkoobchodní cenou. Ale s rabatem se setká i koncový zákazník, často v naturální podobě (třetí kus zdarma) a konců konec můžeme rabatem označit i sezónní výprodeje, zaváděcí ceny, anebo např. věrnostní karty („Sbíráte bodýýý?“).

Rabaty jsou častým nástrojem obchodních politik firem, i když jsou (právem) kritizovány, že deformují čisté tržní ceny a často jsou zneužívány velkými hráči k likvidaci malé konkurence, která si takovou obchodní politiku nemůže dovolit (interkorporátní dotace; cena laciného rohlíku je dotována vysokou obchodní přirážkou na jiné zboží, čímž se obchodník samozřejmě nikde nechlubí).

Závěr

Hlavním problémem v předmětné diskusi bylo to, že většina rozzlobených si pod termínem marže představovala čistý zisk obchodníka, což je holý nesmysl. Ziskem obchodníka je až ta část marže, od které jsou odečteny veškeré náklady spojené s prodejem či službou, počínaje nájemným, energiemi, mzdami, odvody, odpisy, ztrátami atd. A je evidentní, že „přiměřená marže“ bude zcela jiná řekněme u módní značkové prodejny na lukrativní adrese s nepatrným zbožním obratem, a zcela jiná u nějakého hypermarketu v polích s tunovými obraty zboží za hodinu.

O to tragičtěji potom vyznívá argumentace jednoho z komentátorů, který se pokoušel přesvědčit, že nejlepší by bylo, kdyby stát určil nejen ceny (či marže) minimální, ale i maximální, podobně, jako to snadno zavedl například u cigaret. (A logicky potom jejich sblížení na ceny jednotné, že.) Vysvětlovat, že u cigaret to stát udělal jen proto, že zavedl doslova kriminální spotřební daň, uchvátil tak jejich cenotvorbu, zničil tržní ceny, bylo už marné. Stejně tak, že bychom se tím ocitli nazpátek o třicet let a byl by zde opět nezbytný centrální plán a státní cenový úřad, samozřejmě s důsledkem plánovitého hospodářství, to jest nedostatkovým zbožím, podpultovým prodejem a frontami na zboží. To už bylo jen marné házení luštěnin na zeď.

Diskuze pod obrázkem, který byl vlastně od počátku klamavý, neboť hovořil o maržích, ale evidentně zobrazoval obchodní přirážky, vycházela principiálně z nepochopení toho, že marže nerovná se zisk obchodníka a že tržní ceny jsou nezbytné hlavně pro svůj informační potenciál, jinými slovy, velmi přesně informují o vzácnosti zboží. A že každá cena (a marže) je správná, pokud najde zákazníka. Je zcela logické, že výrobce i obchodník se snaží dosáhnout maximálních cen, které je zákazník za dané zboží ochoten zaplatit, přesněji, snaží se dosahovat nejlepšího zisku — někdo velkým obratem a relativně nízkou marží, jiný přesně naopak. Přičemž je nezbytná hlavně dostatečně vysoká konkurence, aby zákazník mohl přejít k jinému výrobci či dodavateli s výhodnějšími podmínkami. Tím se cena na trhu (i lokálně) postupně dostává do rovnovážného stavu, vyrovnání nabídky a poptávky a nejoptimálnější ceny pro obě dvě strany. Ještě jinými slovy: došlo k nejvýhodnějšímu zužitkování alokovaného složeného kapitálu.

Hlavně, že autor toho obrázku ví, že všichni s 30% a vyšší marží jsou lotři. Co na tom, že tomu vůbec nerozumí, že v tabulce nejde o zisk a patrně ani o marži (nemluvě o tom, že Lidovky tím jen pěkně přiložily polínko pod oheň třídní nenávisti). Jenže to komunistické myšlení v hlavách, ta závist a nenávist k něčímu zisku, to tam prostě zůstalo pevně zakováno. Bohužel, často i u těch, kteří nikdy ani tu rudou legitimaci nevlastnili.

Autor: PeTaX

ZAVLADSKY

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč

Celkem za měsíc: 43 682,80 Kč
Vybráno 124.80%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 732 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (25 votes, average: 4,68 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
39 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.