marxjuncker
12.6.2018
Kategorie: Historie

Marx je myslitelem pro chudé a marxismus vědou pro chudé – import Marxovy sochy z Číny do Evropy potvrzuje, že Evropou stále obchází zombie marxismu

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 4,80 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

TOMÁŠ GUTTMAN

Anglická Wikipedie označuje Marxe za hlavního architekta moderních společenských věd. Česká Wikipedie se vyjadřuje méně obdivně. My, kteří jsme na vlastní kůži pocítili aplikaci Marxových teorií a museli se z nich učit různé „vědecké“ poučky nechápeme obdiv západních společenských vědců k marxismu, který je tam na universitách kladen ještě výše než gender studies,  gay  studies nebo  black  studies.  Za  komunismu  i studenti  chemie  museli  skládat  zkoušky  z  „politické ekonomie“, 
a „vědeckého komunismu“ u „profesorů“, jejichž nabubřelost a hloupost kontrastovaly s moudrostí a skromností učitelů chemie a matematiky. Jako studenti chemie jsme se tuposti oněch marxistů divili; matně si pamatuji na chytrosti ve stylu tří základních rovnic vykořisťování: k + n = u , k = u – n,  n = u – k, kde k je kapitál, n nadhodnota a u je utrpení dělníka, anebo možná naopak. Hodně jsme se nasmáli, i když většinou pokradmu, protože kdo se neudržel před profesorem, opakoval zkoušku několikrát. Tajně jsme diskutovali, zda ony všeobecné zákony marxismu o třídním boji platí v celé naší galaxii. Kdo to byl Marx, jsme ovšem tenkrát nevěděli.

Již v raném mládí byl Marx uvězněn pro opilství, žalován pro neplacení dluhů, vypovězen z Německa, Belgie, a Francie pro propagování násilí. Byl vícekrát souzen, pro porušení tiskového zákona, pro urážku vrchního veřejného prokurátora, pro rozněcování ozbrojeného povstání, ale vždy byl osvobozen, což by se mu v zemích kde jeho ideje zvítězily – tam kde zítra již znamená včera – nestalo, protože po prvním konfliktu by byl fyzicky zlikvidován, ale ani v dnešní politicko-korektní Evropě by se tak snadno proti establishmentu mimo vězení neudržel. O jeho nezvládnutelné agresivitě i uvnitř rodiny se zachovala i svědectví jeho manželky. Po celý život žil z nevrácených půjček, podpor rodiny, příznivců a přátel, které ovšem s oblibou shazoval a zrazoval, a dokonce byl ve čtyřicátých letech placeným informátorem rakouské policie. Po roce 1848 žil určitou dobu relativně stísněně, hlavně díky svému špatnému hospodaření a odporu k pravidelné práci – třebas i v novinách. Většinou však utrácel mnohonásobek průměrného platu oné doby. Snažil se fušovat do vysoké ekonomie, ale polovina z jeho vlastních dětí zemřela, protože nebyl schopen zajistit jim základní hygienu z relativně velkých sum, kterými disponoval. Dědil i po rodičích, které předtím podváděl. Otec mu jednou na stížnost, že nemá dost peněz na representaci, sarkasticky odpověděl: „Ale jak může člověk, který každý týden objeví nový systém a zboří veškeré výsledky, ke kterým tak pracně dospěl, jak může, táži se, dbát na takové triviality?“, a matka ho vyzvala, ať se snaží spíše nějaký kapitál udržet v ruce než o něm psát. Nesmyslně rozhazoval a se svou manželkou například pořádal plesy, protože mu velice záleželo na názoru oněch pohrdaných měšťáků. Dělníka nikdy neviděl a ani se nenamáhal navštívit Engelsovu továrnu; vzdělanými reformátory dělnického původu pohrdal ze snobství a pro jejich malou revolučnost. Marxismus nespojil proletáře ale nespokojené intelektuály všech zemí.

Sjednotitel Itálie revolucionář Giuseppe Mazzini Marxe popsal jako destruktivního ducha, jehož „srdce je naplněno spíše nenávistí než láskou k lidstvu … mimořádně úskočný, vychytralý a zachmuřený… žárlivý na svou autoritu stranického vůdce; proti svým politickým oponentům v rámci strany postupuje mstivě a nesmiřitelně; nedá pokoj, dokud je nesrazí a nerozdrtí; jeho hlavní charakterovou vlastností jsou nespoutané ambice a touha po moci…navzdory komunistickému rovnostářství je ve své straně absolutním vládcem…a netoleruje žádnou opozici.“  Ze žárlivosti Marx nazval Ferdinanda Lassalla, zakladatele sociálně-demokratického hnutí ve světě, který na rozdíl od Marxe nikdy pokřtěn nebyl, začmoudlým židem. Nenávistně též napadal jiného zakladatele dělnické emancipace a anarchistického hnutí, Pierre-Joseph Proudhona, protože ten kritizoval skoro náboženský dogmatismus revolucionářů Marxova typu. Podle životopisců, Marx bojoval hněvem a sarkasmem proti všem výrazným osobnostem doby a jejich učení, takže mu nezbyl čas a energie aby vytvořil něco jiného. Do konfliktu, samozřejmě ze žárlivosti, se Marx dostal i s Michailem Bakuninem, zakladatelem moderního anarchismu; Bakunin, který byl v Rusku mnoho let žalářován, ohodnotil Marxe jako marnivého egoistu, který odstranil Boha a sebe dosadil na jeho místo.

Marx viděl sebe jako Prométhea, který přinese lidem světlo poznání, v podobě vědecké teorie kapitalismu a jeho svržení. Na materialistické koncepci historie Marx pracoval spolu s Engelsem, ale zásluhy jsou obvykle připisovány Marxovi. Jak si všimli jeho životopisci, měl schopnost sebepropagace, přičemž jeho celoživotní strategií bylo doprošování se o peníze a očerňování dárců. Mnoho Engelsových novinových článků vycházelo pod Marxovým jménem a zdá se, že Marx nenapsal jedinou svou významnější práci samostatně. Naopak, Marxovo nemanželské dítě se služkou na sebe vzal Engels, aby ušetřil příteli problémy s manželkou a s „měšťáckou společností“; Marx donutil služku, aby dítě dala do péče cizích chudých lidí. Vymáhání dluhů jeho věřiteli v něm posilovalo nenávist ke kapitalismu. Vyžebrané a zděděné peníze nakonec zaručily Marxovi život mezi horními dvěma procenty populace v nejbohatší kapitalistické zemi, v Anglii. Stal se vzorem dnešním subvencovaných buržoazním intelektuálům.

Marx namíchal teoretický revoluční koktejl z různě nasbíraných pojmů; nadhodnotu vzal od Davida Ricarda a boj protikladů od Hegela. Marxe nezajímalo hledat pravdu ale hlásat apokalyptické vize o konci kapitalismu a celého světa, jak ve svých raných básních tak i v pozdějších „vědeckých“ spisech.  Byl výborný ve vybírání aforismů do útočného celku, často bez citování zdrojů. Například od Heinricha Heineho vzal „Náboženství je opium lidstva“, od Louise Blanca vzal „Každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb“, od Karla Schappera vzal „Proletáři všech zemí spojte se“ a od Louise Blanquiho vzal „diktaturu proletariátu“.  Mnoho sloganů vymyslel sám. Některé mohly sloužit Hitlerovi jako inspirace: „Co židé uctívají? Kšeftování. So je jejich bohem? Peníze… Naše éra bude osvobozena, až se osvobodí od kšeftování a peněz, to znamená od skutečného a praktického judaismu…“ To přesně Hitler hlásal a dělal. Když označoval Marx židy za ztělesnění kapitalismu a všeho zla, jakoby si neuvědomoval, že mohl kapitalismu sám užívat a své protižidovské pamflety vydávat jen díky tomu, že se pokřtil.

Již v roce 1845 Marx usoudil, že o světě se nemá mudrovat, ale že je třeba jej revolučně změnit. Dnes se nám vybavuje hromada lebek v komunistické Kambodži, kde vládli několik let bývalí studenti Jean Paul Sartra, filosofa revoltujících marxistických studentů z Paříže 1968. Wolker básnil, že sny zabíjíme tím, že je uskutečňujeme. U Marxe nešlo ani tak o sny jako o násilnické fantasie – a skutečnost 20. století všechny tyto fantasie bohatě zabila. Svou nenávist a agresivitu Marx transformoval do politiky, jako například, když vyhrožoval pruskému parlamentu v roce 1849: „Jsme bezohlední a nechceme milodary, až přijde náš čas, nebudeme šetřit terorem“. Připomíná to Gottwaldovo varování parlamentu před válkou: „Jezdíme se do Moskvy učit, jak vám zakroutit krkem“. Demokratické volby Marx nazýval opileckou orgií. Nenávist, kterou Marx celý život prožíval a vypouštěl na hromady papíru, které po něm nakonec Engels našel, ožila v díle Stalina, Pol Pota a Mao Ce-Tunga. Jeho útočný styl byl slyšet z Leninových projevů a i v řeči prokurátorů v inscenovaných procesech.

Ptáme se, jak je možné, že Marx, žijící v době exponenciálního rozvoje věd, ve svých teoriích nijak nereaguje na objevy své doby. Za jeho života byl objeven bicykl, fotografie, šicí stroj, telegraf, gramofon, žárovka (Edison), planeta Neptun, a byly objasněny elektřina a magnetismus (Maxwell), chemie (Mendělejev), bakteriální původ nemocí a jejich léčení chemikáliemi nebo imunizací (Pasteur, Koch), evoluce (Darwin). Marx o těchto věcech neměl ponětí a v pozdějším věku si to uvědomoval, začal číst a dokonce tajně navštěvoval kurz matematiky pro strojníky, jehož výsledkem jsou asi jeho naivní aritmetické rovnice o vykořisťování. Stejně jako Engels však zůstal myšlenkově uvězněn v letech svého dětství, ignoroval i pokrok v sociálním postavení pracovníků. Oba falšovali fakta ve svých elaborátech, nebo používali desítky let staré statistiky. Marx narazil během čtení na jevy obtížně spojitelné s jeho počátečními předpoklady a proto u svého životního díla, Kapitálu, skončil prvním dílem. Engels po něm našel kila popsaného papíru, z něhož rekonstruoval další díly, ale většina plochy byla počmárána fragmenty o dusíkatých hnojivech, atmosférických teplotách a mořských mušlích. Marx záviděl Darwinovi všeobecné uznání, a chtěl se vidět jako člověk vědecky objasňující vztahy v lidské společnosti na základě ekonomie. Nic z Marxových předpovědí se nepotvrdilo, včetně jeho očekávání revoluce v rozvinutém Německu a ne v zaostalém Rusku. Opakováním slova „vědecký“ v souvislosti s vyhlazováním tříd se Marx zapsal u humanitních inteligentů jako vědec. Marx je myslitelem a marxismus je vědou, ale jen pro chudé duchem.

U příležitosti dvoustých narozenin Marxe, předsedal president Evropské komise Jean-Claude Juncker odhalení 4,5 metru vysokého pomníku vyrobeného v komunistické Číně. Šéf Evropy nešetřil chválou na Marxe, údajně filosofa, který myslel do budoucna a měl kreativní aspirace, bohužel však je prý dnes viněn za věci, které nezavinil, jelikož mnohé co napsal, bylo prý přepsáno do pravého opaku. Takže jeho požadavek likvidace celých tříd a celých národů, včetně Čechů, byl přepsán? A kým? A jak zní pravý opak takového požadavku? Cožpak někdo přepsal rovnici nadhodnoty k + n = u na její pravý opak, tzn. na k + n = – u ? Vždyť odhalovaná socha byla darována vládou země, kde jsou domnělí oponenti režimu stahováni z kůže a jejich orgány prodávány na transplantace. Kdyby si bolševici nevzali marxismus do svých sloganů, nikdo by asi dnes o Marxovi neslyšel a pomník by nikoho stavět nenapadlo. Pod praporem marxismu byly zavražděny desítky milionů lidí, a proto je postavení Marxova pomníku v Evropě absurdnější než postavení pomníku Hitlerova.

Pamatuji na největší sochu lidské historie, Stalinovu sochu na Letné, blízko mého rodiště i bydliště, která se tyčila s podstavcem do výše 30 metrů. Převyšovala třináctimetrovou socha Dia ve staré Olympii považovanou tisíce let za jeden ze sedmi divů světa. V kafkovském duchu byla dostavěna tři čtvrtě roku před 20. sjezdem komunistické strany Sovětského svazu, kdy byly „odhaleny Stalinovy přečiny“, a ve švejkovském duchu byla zbourána o sedm let později, což vyžadovalo několik týdnů odstřelování, které jsme jako žáci slyšeli ve třídách. Marxovu sochu v Trevíru by šlo odstranit mnohem snadněji, ale bojím se, že to budou až muslimové, kteří ji zničí. Proti Marxovi a Hitlerovi nic nemají, ale rádi bourají velké sochy, proto by lepší šanci na zachování socha měla, kdyby Marxe postavili nižšího, třeba skromně sedícího na hromadě lebek a kostí. 

Zdroje:

Gary North, Mrax’s Religion of Revolution, Tyler, Texa, 1989 (Originally published in 1968)

Paul Johnson, Intellectuals, New York, Harper & Row, 1988 (Česky: Intelektuálové, Leda, 2012)

Frank E. Manuel, A Requem for Karl Marx, Press Cambridge, London, 1995 (Česky: Rekviem za Karla Marxe, Dialog, Liberec, 1997)

Autor: Tomáš Guttman

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2018: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Věra Vladyková 290,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Martin Pavlíček 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Eco Bau 500,- Kč, MUDr. Štefan Ridzoň 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Nikola Bornová 250,- Kč, Tomáš Foldyna 1003,08 Kč (40 eur)

Celkem za měsíc: 5 676,08 Kč
Vybráno 16.21%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
11 komentářů

Napsat komentář: Libor Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.