rodina
27.5.2020
Kategorie: Společnost

Ludwig von Mises proti útokům na rodinu a o homosexualismu

Sdílejte článek:

LEW ROCKWELL

Dnes plyne základní ohrožení svobody z programu levičáků, který podporuje absolutní rovnost. V této kapitole prvně popíšeme rovnostářství obecnými termíny a potom budeme diskutovat jeho hlavní a nejnebezpečnější projev. To jest pokus o zničení tradiční rodiny, charakteristického rysu civilizace. Homosexualistická agenda požadující mezi mnoha jinými revolučními opatřeními stejnopohlavní manželství a feministické hnutí hrají přední roli v tomto spiknutí proti rodině. Ve snaze o udržení svobodné společnosti, je podstatné to, že tradiční rodina tj. spojení jednoho muže a jedné ženy v manželství, ve většině případů vedoucí k rodině, bude zachováno. Ludwig von Mises nabízí nějaké vážné pohledy na tuto otázku.

V kapitole IV první části své knihy „Socialism: An Economic and Sociological Analysis“ Mises upozorňuje na něco, co by levicově libertariánští odpůrci tradiční rodiny měli mít velmi dobře na mysli. (Ale samozřejmě nemají.) Moderní útok na rodinu pochází od socialismu (1): „Návrh na změnu vztahů mezi pohlavími šel dlouhou dobu v ruku v ruce s plány na socializaci prostředků produkce. Manželství mělo zmizet spolu se soukromým vlastnictvím, aby ustoupilo uspořádání, které je více v harmonii se základními skutečnostmi pohlaví. Když je člověk osvobozen od břemene ekonomické práce, láska by měla být osvobozena od všech ekonomických omezení, které ji znesvěcují. Socialismus slibuje nejen blahobyt – bohatství pro všechny – ale také univerzální štěstí v lásce.“

Feministé a levicoví libertariáni tvrdí, že rodina utiskuje, ale ve skutečnosti buržoazní rodina chránila ženy před útlakem. „Jak idea smlouvy vstoupila do manželského práva, zlomila nadvládu muže a učinila z ženy partnerku s rovnými právy. Z jednostranného vztahu spočívajícího na síle, se manželství tak stalo vzájemným souhlasem; služebná se stala vdanou ženou oprávněnou žádat po muži vše, co je oprávněn žádat on od ní. Krok po kroku si žena získala pozici v domě, kterou drží dodnes. Dnes se pozice ženy liší od pozice muže jen do té míry, jak se liší typické způsoby vydělávání na živobytí. Zbytky mužových privilegií mají malý význam. Jsou to jen čestná privilegia. Manželka, pro příklad, ještě nosí příjmení svého manžela.“

ludwig-von-mises-576x720.jpgJak Mises zdůrazňuje, pozice žen se zlepšila kvůli kapitalistickým majetkovým vztahům. Jsouce daleko toho, aby byly utiskující, jak tvrdí Marxisté a jiní levičáci, osvobodily ženy: „Tento vývoj manželství se uskutečnil způsobem práva, které souviselo s vlastnictvím sezdaných osob. Pozice ženy v manželství se vylepšila tak, jak byl princip násilí zatlačen do pozadí, a jak idea smlouvy pokročila na jiných polích majetkového práva, to nutně změnilo vlastnické vztahy mezi sezdaným párem. Manželka byla osvobozena z moci jejího manžela pro prvé krát, když získala legální práva nad majetkem, který přinesla do manželství, a který získala během manželství, a když to, co ji manžel dle obyčeje dával, bylo proměněno na příděl vynucený právem.

Pro Misese bylo majetkové právo za kapitalismu ve svých důsledcích všezahrnující: „Tak manželství, jak ho známe, přišlo ke své existenci zcela jako výsledek smluvní ideje pronikající do této sféry života. Všechny naše ochraňované ideály manželství vyrostly z této ideje. Že manželství sjednocuje jednoho muže a jednu ženu, že může být uzavřeno jen se svobodnou vůlí obou stran, že ukládá povinnost vzájemné věrnosti, kde mužova porušení manželského slibu jsou posuzována stejně jako v případě ženy, že práva manžela a manželky jsou v podstatě stejná – tyto principy se vyvinuly ze smluvních postojů k problému manželského života. Žádní lidé se nemůžou chlubit tím, že jejich předci přemýšleli o manželství, tak jak o něm přemýšlíme my dnes. Věda nemůže rozhodnout o tom, zda morálka byla kdysi přísnější, než jsme dneska my. Můžeme jen určit, že naše náhledy na to, co by mělo manželství být, jsou rozdílné od pohledů minulých generací, a že jejich ideály manželství se nám zdají býti v našich očích nemorálními.

Mises, to je jasné, neviděl pro feminismus žádné využití. Jeho pohled na důležitost toho, aby ženy měly děti, by byl pro dnešní feministky zavrženíhodný: „Radikální křídlo feminismu, které se odhodlaně drží tohoto stanoviska, přehlíží ten fakt, že rozšíření moci žen a schopností není omezeno manželstvím, vazbou na muže, děti a domácnost, ale je absorbováno formou, kterou sexuální funkce ovlivňují ženské tělo. Těhotenství a péče o děti vyžaduje nejlepší roky ženina života, roky, v kterých může muž vynaložit svoji energii na velké výkony. Jeden může věřit, že nerovné rozdělení břemene rozmnožování je nespravedlnost přírody, nebo že žena je nehodná toho, aby rodila děti a byla pečovatelkou, ale víra v toto nemění skutečnosti. Může být, že nějaká žena je schopna si vybrat mezi vzdáním se nejryzejšího ženského potěšení, potěšení mateřství nebo více maskulinního rozvíjení své osobnosti v aktivitách a úsilí. Může být, že nemá žádný takový výběr. Může být, že v potlačení svého puzení směrem k mateřství si způsobí sama sobě škodu, která ovlivní všechny další funkce jejího bytí. Ale cokoliv je pravdou stran tohoto, faktem zůstává, že pokud se stane matkou, s manželstvím anebo bez manželství, je jí zabráněno vést svůj život tak volně a nezávisle jako ho vede muž. Obzvláště talentované ženy mohou dosáhnout pěkných věcí i přes mateřství; ale protože sexuální funkce činí největší nároky vůči ženě, génius a největší výkony jsou jí odepřeny.“

Mises neoponoval každému aspektu feminismu. Dokud byl tento sám omezen na to, že dával přednost rovným právům, jak těmto rozuměl klasický liberalismem, bylo to v pořádku: „Do té míry, do jaké feminismus usiluje o srovnání právní pozice ženy s pozicí muže, do té míry, dokud usiluje o to, aby jí nabídl právní a ekonomickou svobodu rozvíjet se a jednat v souladu s jejími sklony, touhami a ekonomickými podmínkami – tak do té míry nejde o nic menšího než odvětví velkého hnutí klasického liberalismu, které obhajuje mírový a svobodný vývoj. Pokud jde za to, napadá instituce společenského života v rámci představy, že tak bude schopen odstranit přirozená omezení, jde o duševní dítě socialismu. Pro socialismus je charakteristické odhalovat ve společenských institucích pramen nezměnitelných skutečností přírody a snaha reformováním těchto institucí reformovat přírodu.“

Pro Misese feministická snaha o zrušení rodiny spočívá na zcela špatné představě o místě ženy ve společnosti: „Špatná představa, které je princip rovnosti před právem vystaven na poli všeobecných společenských vztahů, musí být nalezena také na speciálním poli vztahů mezi oběma pohlavími. Právě tak pseudo-demokratické hnutí se snaží dekrety smazat přírodou a společensky podmíněné nerovnosti, právě tak jako chce učinit silné rovné se slabými, talentované s netalentovanými a zdravé s nemocnými, tak radikální křídlo ženského hnutí se snaží učinit ženy rovné mužům. Ačkoliv nemohou jít tak daleko, aby přesunuly polovinu břemene mateřství na muže, stále by rády zrušily manželství a rodinný život tak, aby ženy měly všechny ty svobody, které se zdají být slučitelné s porodem. Neomezovaná manželem a dětmi se má žena pohybovat volně, jednat volně a žít pro sebe a rozvoj své osobnosti.

Ve snaze o uchopení Misesovy argumentační linie, potřebujeme podržet v mysli klíčový bod. Ignorování tohoto bodu je hlavním omylem všech levičáků. Právní rovnost neruší biologické rozdíly. Tak, z faktu, že ženy nevydělávají tak mnoho jako muži anebo nezastávají tak mnoho mocných pozic, neplyne to, že jsou obětí diskriminace: „Ale rozdíly mezi předurčeným sexuálním charakterem nemůžou být odstraněny pryč nařízením stejně jako jiné nerovnosti v lidském druhu. Není to manželství, které udržuje ženu uvnitř nesvobody, ale ten fakt, že její sexuální charakter vede k jejímu „podlehnutí“ manželovi. A že její láska k manželovi a dětem spotřebovává její nejlepší energii. Není zde žádné lidský zákon, který brání ženě, která hledá štěstí v kariéře, aby se zřekla lásky a manželství. Ale ty, které se ji nezřeknou nemají dostatečnou sílu ke zvládnutí života tak, jak ho může zvládnout muž. Je faktem, že pohlaví ovládá celou její osobnost a ne, že by ženu manželství a rodina spoutávaly. „Zrušením“ manželství by jeden neučinil ženu svobodnější a šťastnější; člověk by ji jen odebral základní podstatu jejího života a nemohl by nabídnout nic, co by ji nahradilo.

„Ženský zápas za zachování její osobnosti v manželství je částí zápasu za osobní integritu, která charakterizuje racionální společnost ekonomického řádu, který je založen na soukromém vlastnictví výrobních faktorů. Není to výlučně zájem ženy, že by mohla uspět v tomto zápase; v rozporu se zájmem mužů a žen, jak se snaží tvrdit extrémní feministé, což je velmi hloupé. Celý lidský druh by utrpěl, jestliže by žena selhala v rozvinutí své osobnosti a byla by neschopná se spojit s mužem jako rovný, od narození svobodný společník a kamarád.“

„Odebrat ženě děti a umístit je do nějaké instituce, je jako vzít část jejího života; a děti jsou zbaveny o nejhlouběji sahající vliv, když jsou vytrženi z lůna rodiny. Teprve nedávno Sigmund Freud s náhledem genia ukázal, jak hluboké jsou dojmy, které rodičovský domov zanechává v dítěti. Od rodičů se dítě naučí milovat, a tak se zmocňuje sil, které mu umožňují vyrůst do zdravé lidské bytosti. Segregované vzdělávací instituce rodí homosexualitu a neurózy. Není náhodné, že návrh zacházet s muži a ženami jako radikálně rovnými, regulace sexuálních vztahů státem, umísťování kojenců do veřejných jeslí od narození a zajištění toho, že děti a rodiče zůstanou sobě navzájem docela neznámí má svůj původ u Platóna; ten viděl ve vztazích mezi pohlavími jen uspokojení fysické touhy. Evoluce, která vedla od principu násilí k principu smlouvy, usadila tyto vztahy na svobodném výběru činěném z lásky. Žena může odepřít sebe komukoliv, může vyžadovat věrnost a stálost od muže, kterému dává sama sebe. Jen v tomto způsobu je položen základ pro rozvíjení ženské individuality. Návratem k principům násilí s vědomým zanedbáním smluvní ideje, socialismus třebaže má za cíl rovnoměrnou distribuci lupu, musí nakonec požadovat promiskuitu v sexuálním životě.

Mises mimochodem nebyl příznivě nakloněn homosexuálům, ačkoliv toho moc o tomto předmětu nenapsal. Ale, co řekl nedává žádný prostor k pochybnostem o jeho nepoliticky korektním postoji: „Některé druhy práce uspokojují zvláštní přání. Existují pro příklad povolání, které se setkávají s erotickými choutkami – ať vědomými anebo podvědomými. Touha může být normální nebo perversní. Také fetišisté, homosexuálové, sadisté a jiní zvrhlíci mohou někdy shledat svoji práci jako příležitost k uspokojení svých podivných choutek. Jsou zaměstnání, která jsou zvláště atraktivní pro takovéto lidi. Surovosti a krvežíznivosti se bohatě daří v různých skrytých povoláních.“

Někdy je argumentováno, že protože libertariáni chtějí, aby stát dal ruce pryč od manželství – jako by je měl dát od každé lidské činnosti – že stát by měl být neutrální stran regulérního manželství a stejnopohlavního manželství. To jest, když stát uděluje povolení ke sňatku všem, proč by je potom neměl udělovat nediskriminačně všem, kteří o ně požádají. Podobně dokud existuje národní armáda, ženy a gayové by měli být připuštěni do služby za stejných podmínek jako muži. Stát, argumentuje se, nemůže diskriminovat (2). Ale toho se vůbec nedržme. Libertarianismus je teorie o tom, jaká by měla být lidská práva. Vylučuje stát; a když naneštěstí existuje rozsáhlý stát, libertariáni mají za to, že stát by se měl v co největším možném rozsahu zdržet porušování lidských práv. Mimo tohoto požadavku nemá libertarianismus nic, co by požadoval po státu. Libertariáni nemusí mít za to, že státu musí udělovat povolení ke sňatku párům stejného pohlaví!

 

Poznámky překladatele:

(1) Alexandra Kollontajová (1872-1952) stačí aspoň jako jeden významný případ. Nelze opomenout ani Bedřicha Engelse.
(2) Současná státní manželství představují i určitou formu privilegií, které jdou na úkor ostatních lidí ve společnosti. Například jde (nejen) o vdovské důchody. Volání po stejnopohlavních manželstvích tak de facto je voláním po dalším omezení svobody. Jde o něco na způsob toho, že když Andrej Babiš dostává dotace od státu, měl by je dostávat i malozemědělec. Blíže viz i ZDE.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červenec 2020: *****

František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Daniel Kopecký 100,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Zbyněk Procházka 250,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Martin Štěpánek 400,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Michal Horák 333,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč

Celkem za měsíc: 9 083,00 Kč
Vybráno 25.95%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 110 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (18 votes, average: 4,11 out of 5)
Loading...
politicon.cz
40 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.