Levice má řešení korony – všem se bude líbit

Řídí se heslem, že je lepší mýlit se v davu než mít pravdu sám.

JPMorgan Chase předpovídá, že ve druhém kvartále poklesne americká ekonomika meziročně o 14 %. Goldman Sachs mluví dokonce o 24 %. A všem to natřeli pánové z Morgan Stanley, kteří mluví o pádu o 30 %. I centrální bankéři si přihřívají svou polívčičku pesimismu. Šéf centrální banky v St. Louis J. Bullard očekává ve druhém kvartále americkou nezaměstnanost kolem 30 % a pokles HDP o 50 %. Američané prostě propadli panice, mnozí čekají apokalypsu. Média referují o frontách před americkými obchody se zbraněmi a střelivem.

Lidé nechtějí slyšet katastrofické scénáře. Ovšem už i ti největší optimisté chápou, že nemohou tvrdit, že ekonomika nepoklesne. A tak začali tvrdit, že se rychle otřepe a začne zase růst. Prý na grafu HDP uvidíme něco jako písmeno „V“. Tedy prudký pokles – a pak prudký růst.

Já se ovšem řídím heslem raději být sám, než lhát v davu jen proto, že to chtějí masy slyšet. Propad o 50 i 30 %, který hlásí velké americké banky, považuju za pitomost. Stejně tak jako vizi, že po prudkém poklesu přijde prudký růst. Dobře to nedávno řekl šéf OECD Angel Gurría: mluvil o oživení ve tvaru písmene „U“, kde dno může být tak dlouhé, že v jednu chvíli uvidíme v grafech spíš písmeno „L“.

Velkým rizikem je, že se epidemie často vracejí ve vlnách. To může čekat i Čínu. Možná ještě není za vodou, jak si propagátoři rychlého oživení myslí. V pondělí hlásila Čína 78 nových případů nákazy, 74 z nich bylo do země přivezeno. Den předtím to bylo jen 39 případů. Virus se může mezi státy ještě dlouho točit a mutovat.

Pro nás je největším průšvihem, že automobilový průmysl závislý na zahraniční poptávce a zahraničních dílech může utrpět ne jednu, ale hned sérii ran v různě nečekané chvíle. Navíc nějak neslyším politiky říkat, že je třeba skončit boj se spalovacími motory a další šikanu průmyslu. Místo toho se mnozí radují, že při epidemii klesají emise.

Přichází doba, kdy budou zase velmi populární levicoví ekonomové, kteří budou „vědět“, co má stát dělat s penězi, které vám vezme, abyste se vy měli „dobře“. Budou tvrdit, že existují příjemná řešení. A pravicoví ekonomové budou ještě víc nepopulární než dnes. Lidé chtějí slyšet pohádky, jak bude dobře, když se víc zadlužíme. Neposlouchá se to snadno, že bohatství vzniká prací a potem. Všichni budou horlivě naslouchat, co „musíme“, abychom přežili. Inflace slova „muset“ je nekonečná už teď.

Levice stále věří, že když se zbavíme trhu a bude nás řídit osvícený úředník, uleví se nám. A proto je třeba opět mluvit o znárodňování. Evropská odborová konfederace požaduje, aby se přestalo obchodovat na burze, aby ECB ještě víc snížila úrokové sazby, aby Evropský stabilizační mechanismus půjčoval bez podmínek, aby se peníze začaly rozhazovat z vrtulníku, aby byla zavedena regulace cen důležitého zboží a bydlení, aby si státy a podniky mohly půjčovat na nulové nebo záporné úrokové sazby.

Šílené to věci. Věci vedoucí pod rouškou populismu k nové Říjnové revoluci. V návrzích mi chybí už jen vysázení stromů, na kterých místo listů rostou peníze.

Odbory si asi myslí, že když zakážete burze obchodovat, nebude vidět, že akcie padají, neboli zakážete tím finanční krizi. To je asi takové, jako nechtít dopravní nehody, takže si zavážete oči, abyste bouračky neviděli. Jenže podobné nesmysly zaznívají po celém světě. A jsou pro naivy chytlavé. Pravda, třeba šéf Evropského dohledu nad trhy (ESMA) Steven Maijoor už včera vysvětloval, že je naopak naprosto nutné, aby se dále obchodovalo na burzách a trzích, aby se mohly ceny v ekonomice přizpůsobovat, aby bylo možné aktiva prodávat a získávat za ně likviditu k přežití firem. Má pravdu. Jenomže je to snad pro frustrované „absolventy vysoké školy života“ stejně chytlavé jako zákaz obchodování burz?

Zkrátka „řešením krize“ je pro levici jen zalití ekonomiky penězi, které nemají. Levice nepochopila, že taková politika jen udělá z bohatých ještě bohatší, z chudých ještě chudší, a z ekonomiky jako celku živořící torzo.

Globální řešení krize z roku 2008 prostě proběhlo špatně. Krize nebyla nikdy vyřešena. Byla jen překryta, zamaskována penězi. Teď se vrací jako bumerang a státy ji chtějí „řešit“ stejně chybně jako tehdy. Nenechme se mýlit. Koronavirus není žádná černá labuť; žádná nenadálá událost, která se objeví a má sílu rozmetat funkční ekonomiku. Koronavirus je pro ekonomiku nepříjemný, ale kdyby byly ekonomiky zdravé, krátce by poklesly a pak se zase otřepaly. Tak tomu ale není, ekonomiky jsou už od roku 2008 nemocné. Zatopené penězi, ale nekonkurenceschopné. Firmy a státy nemají rezervy na přečkání zlých časů. Tahle krize takového kalibru by přišla i bez epidemie; epidemie ji jen urychlila a prohloubila. Do krize jsme ale neochvějně směřovali i bez epidemie, a její kořeny trčí až v nevyřešeném roce 2008.

Obzvláště zvrácené jsou takzvané helikoptérové peníze. S nimi vláda rozdá lidem peníze jen tak, za nic, aby utráceli. To se na první pohled většině líbí, protože nechápe, která bije. Vláda totiž buď rozdá peníze, které centrální banka vytiskne, nebo peníze, které si „půjčí“ třeba od fondů, ve kterých si lidé spoří. Lidé tak obírají sami sebe a mají falešný pocit, že jsou bohatší.

Dalším levicovým populismem je odpouštění dluhů či nájmů. Když odpustím někomu dluh, kdo to zaplatí? Věřitel. Tím je obvykle banka. Odnesou to tedy její akcionáři. To je kdo? Často penzijní fondy. Kdo to tedy nakonec zaplatí? Budoucí důchodci. Ne, bohatství se nedá vytvořit z ničeho. „Prominout“ platbu jednomu znamená ukrást druhému. Ve finále je tedy bohatství v zemi pořád stejně, pouze je rozdělené míň spravedlivě.

Je pozoruhodné, jak levicoví ekonomové nikdy neřeší, kde vezmou peníze. Nyní se stalo jejich mantrou, že zadlužení ČR je nízké, a proto se můžeme zadlužit klidně na dvojnásobek a je to v pohodě. Není! Ale to nikdo nechce slyšet. To je nepopulární. A kdo to řekne, je nálepkován jako asociál.

Společnost se prý má složit na ty, kteří mají problémy. Jenže problémy máme všichni. Levicoví ekonomové se tváří, že dluh může růst donekonečna. Původně mluvili o dluhu do výše 60 % HDP, pak 100 %, pak 130 % a teď už žádné číslo ani nemají. Ale vysoký dluh je jen signál upadající firmy i civilizace.

Na různých místech světa se zkoušelo, zda má smysl uvažovat o tzv. garantovaném příjmu, kdy lidé dostávají od státu peníze jen za to, že se narodili, a nemusí tak chodit do práce. A všude se ukázalo, že to nefunguje. Přesto se už opět množí tvrzení, že minimální garantovaný příjem je řešením. Je to socialismus. Ten zkoušeli v Sovětském svazu, v NDR, v Etiopii, na Kubě i Venezuele. Nefungoval nikde. A přesto o něm pořád někdo uvažuje jako o cestě. Ano, socialismus je cesta. Do otroctví a chudoby.

Vtipné na tom je, že když se levicových ekonomů zeptáte, kde na to vezmou, buď to zamluví, nebo řeknou, že na to vydělají roboti. To mohou rovnou říkat, že na to vydělají Ufoni. Hlavně nepřiznat, že pro větší bohatství se musí víc pracovat. Tihle lidé si vlastně v krizi libují, protože mají víc času a mohou nepracovat. Tím, že máme víc času, jsme v jejich logice vlastně bohatší.

Názor ekonomů staré dobré doby, že řešením je snížit daně, je vedle garantovaného příjmu neatraktivní, protože ten se dotkne jen těch, kteří pracují. Garantovaný příjem, dotace, rušení dluhů a pečení holuby až do pusy jsou víc sexy.

Nejednou je zdůrazňováno, kdo všechno musí dostat pomoc. Vláda už připravila bezúročné půjčky. Během chvilky musel být příjem žádostí pozastaven, protože už bylo zažádáno o 10 mld. Kč. Neboli než se malé firmy rozkoukaly, holdingy si smetanu rozebraly. Má snad malá firma teď čas přemýšlet, kde vysosat nějakou dotaci? Dotace vysosají jen ti, kteří k tomu mají lidi a žijí ne z práce, ale z dotací, tedy z peněz, které jako výpalné stát vybral těm, kdo pracují, a rozdal těm, kteří se dotují.

Socialisté vlastně nechtějí krizi vyřešit. Skutečné vyřešení by vedlo k návratu kapitalismu. Oni nechtějí ekonomiku strukturálně uzdravit. Nechtějí, aby padly zombie firmy, které žijí jen díky rekordně nízkým úrokovým sazbám. My ještě nevyřešili první velkou krizi, která se nám teď vrátila, a oni už zadělávají na třetí stejného ničivého kalibru. Problémy ekonomiky jen kupí pod kobercem.

Zoufalá Evropa mluví o potřebě něčeho jako poválečný Marshallův plán. Tehdy Marshallův plán platili Američané. Jenže i ti jsou už dnes nezdravě zadluženi a i oni jsou koronakrizí zasaženi. Takže kdo bude záchranu financovat nyní? Asi takhle: Do Itálie nepřiletěla pomoc z USA, ale z Číny. Kolonizace Evropy začala. Kdo si hraje se socialismem, zchudne. Kdo zchudne, je snadno spolknut a zkolonizován. Tak se s tím, socialisté, smiřte. Buď se na ten socialismus vykašlete. Anebo se seznamte s novým kolonizátorem.