Lepší, než demokracie
PAVEL KOHOUT
Někdejší sociálně demokratický politik, zesnulý Jiří Havel, se onehdy zamyslel, zdali by se politici neměli vybírat losem. Myslel to samozřejmě ironicky.
Považoval náhodu za cosi slepého a hloupého ve srovnání s osvícenstvím svých kolegů, demokraticky volených zástupců. Málokterý současný politik by otevřeně připustil, že na losování do funkcí může něco být.
Ale může.
V Benátské republice měli systém, kde losování hrálo významnou roli při volbě dóžete. Fungoval přes půl tisíciletí a Benátky patřily k nejbohatším státům světa.
Jak volba dóžete probíhala?
Ze třiceti členů Velké rady, kteří byli vybráni losem, bylo dalším losem vybráno devět. Těchto devět zvolilo čtyřicet; těchto čtyřicet bylo dalším losem omezeno na dvanáct, kteří vybrali další radu o 25 členech. Pětadvacítka byla losem zredukována na devět. Těchto devět jmenovalo další radu, tentokrát o 45 členech. Následoval další los a redukce na jedenáct členů. Tato jedenáctka vybrala sbor volitelů, tentokrát o 41 členech, kteří konečně zvolili dóžete.
Hodně komplikovaný systém, kterému se dnes, ve světě moderní racionality můžeme smát. Ale opravdu můžeme? Benátský politický systém velmi slušně fungoval od roku 1268 do roku 1797, kdy do té doby suverénní stát obsadila Napoleonova armáda. Tedy 529 let, a k tomu je nutné připočíst ještě období 1172 až 1267, kdy procedura byla jen o něco jednodušší. Tedy 625 let bohaté historie, kterou dodnes obdivujeme.
Co má za sebou naše demokracie — nejen česká, ale západní model demokracie vůbec? A hlavně, co má před sebou? Pokud jde o trvanlivost a stabilitu politických systémů během 20. a 21. století, kam se na staré Benátčany hrabeme.
Systém, který kombinoval vliv náhody a lidského úsudku se osvědčil jako vhodná prevence proti vzniku stálých a nutně zkorumpovaných oligarchických mocenských center. A umíte si představit, že by se přes benátský systém dostal do čela státu diktátor?
Diktátoři moderní doby se velmi často dostávají k moci demokratickými volbami. Hitler, prototyp všech krutovládců, zvítězil v demokratických volbách s poměrným volebním systémem. A poslední evropský samovládce, běloruský Lukašenko, se k moci dostal stejným způsobem.
Nevkládá dnešní uspořádání příliš velký díl důvěry v racionalitu voličů? Není pošetilé věřit, že každý občan má stejné právo hlasovat o věcech, kterým nemůže rozumět? O struktuře a výši daní, o mandatorních výdajích (jaké procento voličů ví, co vlastně spadá do mandatorních výdajů?), o energetické politice, o mezinárodní politice, o řadě dalších věcí.
Ideální systém, pokud vůbec nějaký ideální politický systém může existovat, by možná měl obsahovat určitý promyšlený element náhody. Kromě vůle voličů a kromě expertní moci, na níž je založeno například demokraticky nekontrolované centrální bankovnictví.
Příznivci silné ruky a centrální evropské vlády by se také měli zamyslet nad tím, jak skončil již zmíněný Napoleon. A jak tragicky dopadl každý další pokus o umělé sjednocení Evropy: vilémovský, hitlerovský i stalinský.
Náhoda vůbec není špatná metoda, dodnes se v zemích s porotními soudy používá losování při výběru porotců z lidu jako doplněk expertního úsudku. Losování se jako součást systému uplatňovalo i ve starověkých Aténách. Pokud můžeme soudit podle jejich odkazu, fungovalo zjevně lépe než „demokratická“ volba politiků, kteří slíbí vše a kteří moderní Řecko zadlužili, že to volá do nebes.
Losování politiků tedy vůbec není špatný nápad.
A mimochodem, v Benátkách přišli již v roce 1229 na to, že sudý počet poslanců je hloupost.
Moderní analýza benátského systému volby dóžete je zde. Současní systémoví inženýři z HP Laboratories v Bristolu jej hodnotí docela příznivě. [anglicky]
Tento můj článek je několik let starý, ale vzhledem k současné diskusi o slabinách demokracie mě napadlo jej recyklovat.
Autor: Pavel Kohout, RobotInvestmentCalculator.com
Redakce
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)
***** Příspěvky čtenářů za měsíc únor 2019: *****
Milan Tahovský 1000,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Petr Macura 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Jitka Rytířová 800,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Věra Heyduková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlatimil Běhan 50,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Tomáš Foldyna 751,44 Kč (30 eur)
Celkem za měsíc: 5 156,44 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Latest posts by Redakce (see all)
(10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Hahaha,článek pobavili,pan autor je zřejmě zmítán skepsí.Domnívám se,že existuje hodně naprosto odlišných systémů,které mohou dobře fungovat.V Itálii si kdysi lidé po nástupu fašismu libovali,nastal hospodářský rozkvět.I v Izraelských kibucech se lidem žilo v poho.
Jenže že vždycky se něco zvrtne.Je to všechno jen v lidech. 
A lidé jsou hříšné nádoby.V poslední době mě zdrtilo poznání,že i velmi slušný člověk,profesně velmi zdatný a úspěšný se přes noc změní v užvaněného debílka. 
Takových případů znám hodně.Stačí si jen čuchnout k politice a zdravý rozum je fuč.(Michal Horáček,Dana Drábová,ten primátor gynekolog-fíkový list za Béma).Ách jó. 
Když jsem viděla paní Drábovou jak se hihňá a na povel tleská v Drahoušově týmu,tak jsem myslela,že mi hnijou oči!!!A tak si říkám,že to losování VŮBEC nemusel být špatný nápad.Co se po volbách vyklube z poslanců stejně nikdo nemůže odhadnout. 
sudy pocet posrancu je koser !
Zásadní je pochopit, že náš volební systém znamená tvorbu koalic průměrných s podprůměrnými. Tady to došlo tak daleko, že jsme tupým volebním davem a že nemáme lidi na pochopení většinového volebního systému, který centralizovanou korupci decentralizuje do soutěže stovek lokálních soutěží, kde je naděje politikovi něco vysvětlit a vystavit jej přímé kontrole jeho volebního obvodu.
Souhlasím. Narozdíl od Senátu to chce ovšem jednokolový systém, nejlépe ten co navrhuje Karel Janeček. A i ta přeceňovaná fetiš jménem odvolatelnost (neboli prostě předčasné volby v daném obvodu, vyvolané referendem) může být, narozdíl od poměrného systému. A aspoň bychom si trochu oddychli od stran, které v takovém systému moc chodit neumí, jako je KSČM a strany jednoho vůdce (ANO, SPD), které do sněmovny nahánějí hromadu mimoňů a diletantů, které nikdo nezná.
Aleši, máte na ten systém někde odkaz?
… já jen doplním, že strany, které ve vámi zmíněném systému chodit umí, do sněmovny nahánějí hromadu mimoňů a diletantů, které všichni dobře známe.
Za sebe v tom nevidím rozdíl, a pokud jo, tak spíš v neprospěch těch zavedených stran.
Autore, když už jste recy kloval, můžu na oprátku já vám klovat do hrubek?
Třeba hned takový nadpis: nepatří tam čárka. Nasudujte si (nejde o překlep), kdy se před nežem čárka dělá, kdy ne.
Až zase budete klovat do reců, mohlo by se vám to hodit.