svoboda1018
4.5.2020
Kategorie: Společnost

Kultura coby pramen politiky, aneb proč má protiofenzíva pravice smysl

Sdílejte článek:

MARIAN KECHLIBAR

0_Marian_KechlibarKrátký dodatek ke včerejšímu článkuo svobodě slova.

Stručné a výstižné bonmoty o principech politiky jsou většinou dost staré. Většinu pravidel, kterými se politika řídí, objevily už generace před námi, protože lidská povaha se napříč plynoucími věky zas tak moc nemění. Ve 21. století jich vzniká jen málo. Ale když už vzniknou, jsou důležité a vyplatí se nad nimi meditovat.

V pravicové části spektra došlo za posledních dvacet let, ne-li déle, k „objevu“ jenom jednoho jediného nového pravidla, ale to pravidlo je zatraceně důležité.

(Český překlad je úmyslně trochu volný, aby nezněl moc toporně.)

„Politics is downstream of culture.“

„Pramenem politiky je kultura.“

ANDREW BREITBART, 1969 – 2012, (DALŠÍ CITÁTY)


Toto uvědomění shrnuté anglicky do pouhých pěti slov je podle mého názoru příčinou, proč pravice v anglosaském světě za posledních deset let přestala ustupovat a naopak se pustila do protiofenzívy. Samozřejmě ji to také vnitřně změnilo. „Kulturu“, nehmotný komplex zvyků a očekávání, ovlivňují lépe různé mediální celebrity než vážní pánové v oblecích ušitých na míru. Asi není náhoda, že jak Velkou Británii, tak Spojené státy momentálně řídí politici naprosto netypičtí pro dřívější podobu republikánské či konzervativní strany.

Tenhle vývoj má na evropském kontinentě zatím zpoždění. Tady jsme pořád ještě fixováni na reaganovsko-thatcherovské pojetí pravicové politiky provázané s ekonomickým liberalismem, které v dnešním světě už nemá tak velký volební účinek jako v osmdesátých letech. Sem do České republiky jej svého času importovala raná ODS a fungovalo to – tehdy. Ale je na čase si uvědomit, že svět roku 2020 vypadá trochu jinak než roku 1992.

Velkým problémem, který (nejen česká) pravice měla a do určité míry ještě má, je pomyslná požární zeď, kterou si hodně lidí postavilo v mysli. Tahle požární zeď odděluje „soukromý sektor“ od „veřejného sektoru“ s tím, že ten soukromý může víceméně cokoliv a veřejný musí být tvrdě držen na uzdě. Tento druh smýšlení potkávám stále ještě často. Najdou se i libertariáni, kteří odmítají byť jen slovně kritizovat Facebook za jeho mazací kampaně, protože je to přeci soukromá společnost. Ne proto, že by s jeho činností snad souhlasili, ale proto, že jim do toho nic není.

Toto je strašně umělý koncept neodrážející realitu, tudíž nutně neúspěšný. V realitě jsou tyhle dva sektory propojené personálně i myšlenkově, obývají tentýž prostor. Jejich formální oddělení dává smysl právně, ale ne politicky; politika přeci zahrnuje daleko více než jen aktuální znění zákonů. Tohle přesně pochopil Andrew Breitbart a měli bychom se nad tím zamyslet i my.


Vezmu-li výše zmíněný problém svobody slova, sledovat a odmítat jenom restriktivní právní normy je něco jako soustředit se při fotbalovém zápase pouze na hájení „velkého vápna“ a přenechat celý zbytek hřiště soupeři, aby si tam dělal a organizoval, co se mu zachce. S maximální snahou možná dokážete uhájit remízu, když se proti vám neobrátí štěstěna a vítr nezavane míč přímo do branky. Určitě ale nevyhrajete. Dost depresivní a přitom vyčerpávající úsilí.

Opačný přístup je „kulturně – ofenzivní“. Akceptujeme-li Breitbartovu myšlenku, vidíme, že je potřeba zabránit vzniku „cenzurní kultury“ mezi lidmi. Nesmí se stát, že si celá společnost zvykne na to, že vhodným a běžným trestem za „ideozločin“ je obřadná likvidace provinilce.

Pokud se stane běžnou normou, že za nevhodný výrok člověka vyhodí ze školy či z práce a veřejně jej zostudí, nebo pokud se to dokonce stane očekávanýma v médiích schvalovaným jevem, pramálo vám pak jednoho dne pomůže, že s tímhle trendem začaly soukromé společnosti a ne stát. Overtonovo okno se posune tak daleko, že tahle nepsaná norma se skutečně stane psanou a nějací politici ji zakotví do zákona, protože po tom bude dostatečná poptávka.

Je prakticky jisté, že v delším časovém období se bude u moci střídat pravice a levice. To je očekávatelný jev a dokonce i žádoucí; systémy jedné strany mají tendenci degenerovat bez ohledu na barvu jejího loga, jenom hrozba konkurence udržuje politiku jakžtakž funkční. Jde o to, aby levice nezvlčila natolik, že jí státní cenzura názorů bude připadat jako univerzálně kladný a žádoucí koncept, a pravice aby se s tím vnitřně nesmířila.

Tady nastupuje ten kulturní boj. Dejme tomu, že firma X vyhodí svého zaměstnance za to, že někde v hospodě udělal politicky nekorektní vtip a někdo jiný to natočil a rozvířil na Facebooku s požadavkem, že mají padat hlavy.

Formalista by řekl, že akce soukromého sektoru jej nezajímají, a celou událost by ignoroval. Chyba – předem prohraná bitva, která se ani nekonala. Je lepší panu jednateli nebo předsedovi představenstva adresovat otevřený dopis, ve kterém mu zdvořile sdělíme, že právo na to sice má, ale stejně podle našeho názoru udělal něco hnusného a přiblížil tuto zemi o nějaký ten milimetr čínským poměrům.

Nejde přitom primárně o něj samotného; on nejspíš názor nezmění a toho člověka zpátky nepřijme, a postižená osoba by možná zpátky do firmy ani nechtěla. Jde o to, že celá ta aféra se dostane na veřejnost a její průběh budou sledovat další tisíce zaměstnanců a jednatelů. Některé z nich to možná inspiruje k tomu, aby zaujali poněkud občansky statečnější postoj. Minimálně bude patrné, že jde o tzv. kontroverzní postup a ten typ lidí, kteří vždycky plují s proudem, najednou nebude přesně vědět, kterým směrem ten proud vlastně teče.

Dokud trvá živá debata a dokud je patrné, že v širších vrstvách obyvatelstva existuje nesouhlas s jakýmkoliv postihem lidí za jejich názory, hájí se svoboda slova daleko snáz, než pokud budeme mlčet k čemukoliv, co udělají v soukromém sektoru, a začneme reagovat až v momentě, kdy se hra přesune na pole zákonodárné a výkonné moci. To už je příliš pozdě. Nevyplatí se obětovat ideologickému purismu něco tak důležitého, jako je svoboda.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc leden 2021: *****

Blahomír Skoupý 500,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dana Staňková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 300,- Kč, Jiřina Gyárfásová 1000,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Miroslav Červenka 300,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 400,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jan a Gabriela Horáčkovi 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Anonym 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Olga Petrová 300,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Anonym 100,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jan Petr 500,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Anonym poštou 500,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Mirko Hampl 200,- Kč

Celkem za měsíc: 14 333,00 Kč
Vybráno 40.95%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 643 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (15 votes, average: 4,47 out of 5)
Loading...
politicon.cz
3 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.