money-256319_960_720
10.3.2016
Kategorie: Ekonomika

Konec hotovosti aneb budou vám banky brát peníze z účtu?

Sdílejte článek:

JOSEF TĚTEK 10|03|2016

Představte si, že vám jednoho rána zmizí z účtu čtyři procenta vašich peněz. A nejde o žádný bankovní poplatek nebo hackerský útok, ale o výkon měnové politiky. Zatím mu brání existence hotových peněz, jenže ty brzo můžou být minulostí. Jaké jsou příčiny, okolnosti a důsledky vzniku případné bezhotovostní ekonomiky?

Bezhotovostní svět může vypadat jako přirozené pokračování dosavadního trendu. Typický obyvatel většího evropského města dnes přijímá mzdu na bankovní účet, účty platí převodem a nakupuje pomocí debetní či kreditní karty. Bankovní účet se stává běžnou součástí života čím dál větší části světové populace – podle zprávy Světové banky jen mezi lety 2011 a 2014 získalo účet dalších 700 milionů lidí; během tří let tak celosvětový počet lidí bez účtu klesl o dvacet procent. Nedávno přijaté „právo na běžný účet“ trend zřejmě pouze potvrdilo (což ovšem nijak nebrání tomu, aby si Evropská komise do budoucna připisovala zásluhu za jeho pokračování).

Mocichtivým ovšem málokdy stačí přirozený vývoj společenských institucí – a u peněz to platí dvojnásob. Jeden z největších teoretiků moci – Lenin – údajně prohlásil, že nejlepší způsob, jak zlikvidovat kapitalistický systém, je zkazit měnu. Měnový monopol kromě kažení měny dokáže také masivně navýšit moc státu. Moc diktovat všem členům dané společnosti, jaký můžou užívat prostředek směny, jaká bude převládající úroková míra a že peníze budou vždy inflační povahy – to je moc absolutní, před kterou není pro většinu lidí úniku.

  • Stimulovat, stimulovat, stimulovat

Touto mocí už státy disponují; dnes ale narážejí na nečekané limity. V první polovině dvacátého století, kdy centrální banky začaly rušit vazby národních měn na zlato a stříbro, patrně nikdo nečekal, že časem nadejde doba, kdy ze stejného důvodu bude nutné zpřetrhat i ty nejslabší zbývající vazby s reálným světem. O jaký důvod se jedná? Přeci o stimul. Ať už centrální banky mají podporu hospodářského růstu ve svých mandátech či nikoli, všechny významné centrální banky postupně uznaly údajnou nutnost stimulovat „své“ ekonomiky a zrušily vazbu na drahé kovy, které představovaly zásadní překážku takové aktivity.

Během dvacátého století se vazby se zlatem a stříbrem nejčastěji přetrhávaly ve světových válkách, kdy odklon od drahého kovu umožňoval vysokou rychlost zbrojení – a to proto, že plíživé přerozdělení bohatství pomocí inflace je politicky schůdnější než nové zdanění či emise dluhopisů ve stejné výši.

Politická schůdnost je ovšem návyková droga a návrat ke zlatému krytí se ani po skončení války nekonal; zlato bylo naopak prohlášeno za „barbarský relikt“ (J. M. Keynes) a pyramida papírových a virtuálních peněz, na jejímž vrcholu trůní výsadní pravomoci centrálních bank, se v učebnicích ekonomie rychle stala opěvovaným vynálezem. Peníze nyní dostaly národohospodářskou funkci: za jejich pomoci může (ba musí!) národní banka regulovat přívod blahodárného tepla do žil ekonomiky; je-li ekonomika „zamrzlá“, vpustí do ní víc peněz pomocí nízkých úrokových sazeb, je-li „přehřátá“, penězovod přiškrtí.

Ačkoli zlé jazyky odjakživa tvrdily, že inflační stimulace hospodářského výkonu není ničím jiným než zesilováním investičních boomů a následných recesí, je třeba uznat, že tento mechanismus několik desetiletí fungoval a ekonomická aktivita vskutku reagovala na pohyby úrokových měr. Celá věc ovšem měla od začátku zabudovaný jeden háček – schválně, jestli ho odhalíte v grafu.

307953

Převládající mezibankovní úroková míra v USA, 1985–2015. Zdroj: research.stlouisfed.org

Jak jste jistě správně poznali, výše úrokové míry, se kterou si mezi sebou americké banky půjčují, je v posledních dekádách doprovázena jistými „záklopkami“. V průběhu recese Federální rezervní systém (Fed) vždycky svými operacemi sníží převládající sazby a po konci recese sazby opět začne zvedat; nikdy se ale nedostanou zpátky na úroveň před recesí. Zatímco v roce 1990 sazby dosahovaly až desíti procent, v roce 2000 to bylo 6,5 procenta a v roce 2008 málo přes pět procent. Stejný trend sledovaly i nejnižší úrokové sazby dosažené v průběhu boje s recesí a v posledních šesti letech se tak držely na bezprecedentní úrovni blízko nuly. Fed úrokovou míru nedávno zvýšil o 0,25 procenta – otázka ovšem je, jak vysoko se míra vyšplhá, než bude „třeba“ znovu je snížit. Za zmínku přitom stojí, že během prvního měsíce od tohoto zvýšení klesl americký index S&P 500 o osm procent.

Úrokové míry se tak pravděpodobně nevyšplhají výš než na dvě až tři procenta. To znamená, že v další recesi už nebude možné snižovat míry o pět a víc procent jako dřív, ale pouze o ta dvě až tři procenta.

Grafy pro úrokové míry v České republice či eurozóně (nemluvě o Japonsku) jsou obdobné; ten s americkými úrokovými měrami je ale zajímavější. Jednak ukazuje delší historii (koruna česká ani euro v osmdesátých letech neexistovaly), jednak jde prostě o „měnu planetárního významu“ – byl to právě americký dolar, který vystřídal drahé kovy v roli světového rezervního aktiva.

Dosavadní měnová politika tedy naráží na problém spodní hranice úrokové míry (či obvyklejší zero lower bound). Teoreticky je sice možné jít i pod nulu (Evropská centrální banka například v prosinci snížila úrokovou míru na -0,3 %), v praxi má ovšem takové snižování sazeb mizivý dopad. Zatímco při zvyšování úrokových sazeb může komerční banka jejich výši promítat do nabízených služeb, u záporných úrokových sazeb naráží na problém: začne-li pravidelně strhávat procentuální část uložených prostředků, klienti si své peníze prostě vyberou – v hotovosti. Existují sice nemnohé případy bank, které negativní úrokové míry svým klientům nabízejí, jedná se ale o naprosté výjimky, které se týkají velkých vkladů institucionálních klientů. U těch riziko výběru při mírně záporné sazbě příliš nehrozí, pokud by ale minus začalo být větší než malé, může se to jistě rychle změnit.

Dosavadní finanční systém tak stojí na rozcestí: jeho hlavní hráči (centrální a komerční bankéři, keynesiánští ekonomové) můžou hodit ručník do ringu a uznat prohru ve hře, při které se sami vyšachovali, anebo můžou vytáhnout z rukávu ještě jeden fígl a rozjet poslední velkou párty levných peněz.

ZDROJ: mises.cz

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Robert Schlesinger 100,- Kč, Alena Albrecht 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Zdeněk Vybíral 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Karel Kubela 83,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Anonym 100,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Jiří Cígler 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Anonym 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jana Slabá 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, L. Skrobacek 149,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jan Petr 300,- Kč¨, František Vrána 50,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, ing. arch. Marie Tachezyová 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, V. Trulley 333,- Kč

Celkem za měsíc: 13 765,- Kč
Vybráno 39.32%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 173 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...