Nizozemsko_problemy_s_dobijenim_elektromobilu_Perex_503_0
20.9.2021
Kategorie: Doporučujeme, Ekonomika

Konec automobilismu: Když o technologii rozhoduje bruselské politbyro

Sdílejte článek:

ERIK POTOCKÝ

Česká automobilka Škoda se rozhodla, že nezačne vyrábět svůj model Fabie Combi . Tato zpráva by mimo okruhu vášnivé milovníky aut za normálních okolností nebudila žádnou větší pozornost. Normální okolnosti však nemáme a za touto zprávou se skrývá několik znepokojivých faktů.

Představení nového modelu bylo naplánováno na konec roku. Samotná škodovka o něm mluvila jako o budoucím bezkonkurenčním malém “kombíku”, v tvrdé koncernové konkurenci si ho prosadila i v centrále Volkswagenu a slibovala si od něj, že se v této třídě automobilů stane tržní jedničkou. Do jeho vývoje investovala automobilka desítky milionů eur.

Má však jednu drobnou “vadu”. Má spalovací motor a to je v dnešní době neodpustitelné.

Politické plány nakreslené v kancelářích Evropské komise totiž hovoří o tom, že spalovací motory musí z evropských silnic zmizet a po roce 2035 se již v Unii nesmí vyrobit ani jedno takové auto.

Případ české Fabie Combi zajisté nebude jediný, ale v našem prostoru ideálně symbolizuje zvláštní éru, do které vstupujeme.

Spalovací motory jsou v některých kruzích terčem přímo až živočišné nenávisti  a elektroauta se stala přikázanou alternativou.

Škody centrálního plánování

Pokud jsme si před třemi desetiletími mysleli, že centrálně plánované hospodářství se definitivně zdiskreditovalo tím, že prostě ve světové konkurenci zkrachovalo, “klimatické” plány Evropské komise nám ukazují velký návrat této ideje.

Neustále oživování marxistické koncepce všeřešícího ekonomického plánu je v podstatě založeno na jednoduché, ačkoli mylné představě, že navzdory předchozím krachům to už tentokrát jistě bude fungovat.

To, že plán zkrachuje i tentokrát, je více než jisté. Zatímco však k tomuto bodu dospějeme, plány napáchají velké škody.

První škodou bude další geopolitický propad EU. Elektroauto totiž stejně jako spalovací motory potřebují přísun energie. Oproti benzínovým či naftovým autům však navíc potřebují nejen surovinu, která je bude pohánět – v tomto případě elektřinu -, ale i její nosič, tedy akumulátor.

Geopolitické riziko tohoto podniku tkví v tom, že většinu světové produkce suroviny (lithia) na výrobu akumulátorů a jejich samotnou výrobu ovládá Čína.

Přestože jsou největší těžené naleziště lithia v Jižní Americe, surovinu dodávají do Číny, která ji zpracovává. V Číně se vyrábějí i akumulátory. Toto zpracování a výroba vyžadují velké množství konvenčně vyráběné elektřiny a čínská ekonomika stojí na uhelných elektrárnách.

Orientací EU na elektroauto se dostáváme nejen do přímé závislosti na ústředního výboru Komunistické strany Číny, zároveň se tímto propojením ztrácí argument o tom, že elektroauta jsou z hlediska produkce CO2 téměř čistým způsobem dopravy.

Direktivním vyřazením spalovacích motorů se sice Evropa zbaví závislosti na ruské a blízkovýchodní ropy, ale vběhne přímo do náruče Pekingu. A emise, které teoreticky ušetříme v Evropě, vypustí čínské tepelné elektrárny. Z globálního hlediska se tedy nic nezmění.

Více elektřiny, více emisí

Další škoda, která bude napáchaná, se týká právě elektřiny. Pokud bychom i teoreticky dokázali v Evropě zpracovávat lithium a vyrábět akumulátory v cenách konkurujících Číně, rovněž bychom na to potřebovali velké množství elektřiny.

A nejde jen o množství, ale i stabilní zdroj. Ačkoli už máme k dispozici technologie, které dokáží efektivně využívat vítr či sluneční záření, problémem zůstane stabilita dodávek. To je totiž základní podmínka fungování průmyslu.

Stabilní výrobu elektřiny dnes dokážou zajistit pouze konvenční zdroje. Ať už tepelné, jaderné nebo vodní elektrárny. Ty však narážejí na ideologii nulových emisí, riziko úniku radiace či likvidaci velkých území pro výstavbu vodních nádrží.

Výsledkem je, že z hlediska deklarovaného zájmu snížení emisí CO2 se přes využívání elektroaut nikam nedostaneme.

Jistě, může nás uspokojit, že v evropských městech už nebude vzduch zašpiněný výměšky výfuků spalovacích motorů. A z pohledu vnitroměstské dopravy mohou elektroauta sloužit jako vhodná a využitelná alternativa. Prosazovat je však s narativem toho, že jde o ochranu životního prostředí, snižování emisí či nebodaj záchrany klimatu, je buď zaslepená neznalost nebo úmyslná lež.

Elektřiny se týká i další škoda, která bude způsobena centrálním plánem rozšíření elektroaut. Zvýší se totiž poptávka po elektřině. To opět vytváří tlak na zajištění stabilní dodávky, ale i potřebu rozšíření kapacit distribuční sítě.

Jen pro bohaté

Další rovina je už sociálního charakteru. Tím, že státní rozpočty přijdou o výnosy ze spotřební daně z benzínu a nafty, těžko předpokládat, že by se v novém modelu nezaměřili právě na elektřinu. Jelikož ta bude využívána i jako “palivo” pro dopravu, pro státy bude jednoduchým řešením uvalit na elektřinu spotřební daň.

To neprodraží jen dopravu, ale i běžnou spotřebu elektřiny v domácnostech. Pokud si totiž auto budete moci nabít i doma v garáži, daňový úřad si nebude dělat starosti, zda jste elektřinu spotřebovali na svícení nebo nabíjení auta.

V neposlední řadě se zákazem spalovacích motorů a povinnou preferencí elektrického pohonu stane auto mnohem méně dostupným a běžným majetkem.

Ceny surovin rostou, kontroluje je čínský totalitní režim a doprava bude vyžadovat mnohem více elektřiny, než je její v síti dnes. To vše se promítne do koncové ceny pro zákazníka. I při širokých programech dotací, které jsou oblíbeným hitem bruselské administrativy, účet nakonec tak či tak budou platit spotřebitelé. Ať už přímo v ceně vozu, nebo přes daně.

Mít auto se stane luxusem. Naivní představy některých aktivistů o tom, že auto je dnes jakousi volnočasovou aktivitou, která slouží pouze k znečišťování ovzduší, jsou vysloveně směšné.

Běžná domácnost má dnes auto, protože je k dispozici jako relativně bezpečný a spolehlivý dopravní prostředek. A to nejen na cestu do práce. Ale například i k lékaři – pro rodinu s malým dítětem či pro staré imobilní lidi je přesun veřejnou dopravou utrpením samým o sobě.

Nemluvě o drobných podnikatelích a živnostnících, řemeslnících, pro které je možnost dojet autem i s potřebným “vercajkem” přímo na místo práce základem jejich obživy. Nebo chceme vidět zedníky s kolečky v tramvajích?

Jménem budování lepšího světa ideologie ublíží těm, kteří jsou nejzranitelnější. Izolováni zůstanou staří, chudí a ti, kteří se živí prací, kterou nelze dělat z pohodlí kanceláře v centru, kam dojdete pěšky či na elektrickém kole.

Přesun na delší vzdálenosti, například za rodinou, která žije pár stovek kilometrů daleko, se stane cestou na několik dní. A to i v případě, že budete patřit mezi těch pár šťastlivců, kteří si budou moci dovolit elektrického oře. Omezený dojezd elektroaut bude vyžadovat vynucené několikahodinové přestávky na dobití. Rychlonabíječky budou jen za extra příplatek.

Dálnice, které byly vybudovány za obrovské peníze, ztratí svůj význam, protože už se uvažuje o tom, aby se maximální rychlost elektroaut omezila na úroveň, která je dnes dovolena na okresních cestách. Navíc velké energetické společnosti se netají tím, že chtějí mít právo omezovat majitele elektroaut při nabíjení.

Politický diktát a kontrola

Proč se automobilky tak rychle přizpůsobily novému politickému diktátu a ruší výrobu modelů, které by ještě dobrých deset let měly dovoleno jezdit po cestách? Potichu můžeme spekulovat o korupci, zjevné však je, že automobilový průmysl čelí hrozbě likvidačních pokut, pokud jeho výrobky nebudou splňovat emisní limity, které nejsou určovány podle aktuálních technologických možností, ale na základě politických cílů.

V souladu s politickým diktátem se automobilky předhánějí v aktivistických prohlášeních o naplňování cílů uhlíkové neutrality. Například slovenský Svaz automobilového průmyslu , který sdružuje zde působící automobilky, na jedné straně kritizuje slabou infrastrukturu nabíjecích stanic, na druhé straně považuje za samozřejmé, že elektřina v nich bude jen z obnovitelných zdrojů.

Aby nedošlo k omylu, elektroauta nejsou žádné nepoužitelné “šroty”. Jsou to prostě auta s jiným druhem pohonu, některé lepší a kvalitnější, jiné méně. Přesně jako u těch standardních. Problém není samotný jiný druh pohonu. Problém je právě politický tlak, který ho doprovází.

Jakoby jiná alternativa ani neexistovala. Přitom jednou z nich, snadno dostupných a už i technologicky dostatečně rozvinutých, je vodíkový pohon. A jak víme, vodík je nejrozšířenější prvek ve vesmíru. Nebyla by tedy nouze ani o zdroj suroviny, aniž abychom se museli vrtat v zemi a celosvětový monopol přenechat jedné zemi.

Vodík je zároveň i možností, jak udržet současnou možnost rychlého tankování s dobrou dostupností čerpacích stanic bez zátěže na elektrickou síť.

Evropská komise svou politikou v oblasti automobilismu vytváří budoucnost, která je určena pouze pro bohaté. Zakládá budoucí ohniska sociálních nepokojů, které mohou EU roztrhat na kusy. A ti bohatí a privilegovaní si zachovají také právo a možnost používat i “staré dobré” spalovací motory. O pokrytectví “zelených” politiků svědčí i případ německé ministryně z Braniborska Ursuly Nonnemacherové, která sice podporuje a preferuje elektřinou poháněné auta, ale na služební cestu si kvůli dojezdu půjčila spolehlivý benziňák svého podřízeného.

Jistě, není lidským právem vlastnit auto. Ale je jím svoboda pohybu, kterou nám dává právě individuální doprava. Organizovaná veřejná doprava bez reálné (finanční) možnosti vlastnit auto je zároveň vhodným nástrojem pro kontrolu pohybu nebo jeho omezení.

Pokud si například auto nebudou moci dovolit lidé z odlehlých vesnic, kam jezdí autobus dvakrát denně, přemýšlejí vůbec různí aktivisté, jak se tito lidé dostanou do práce či k lékaři? Odstěhují se? Vylidní se poslední vesnice? Všichni budou ve městech, pod kontrolou, kde můžete chodit buď pěšky, nebo vůbec?

Je to do značné míry hyperbola, ale centrální plánování nikdy nevede k větší svobodě. Předpokladem plnění plánu navzdory realitě je vždy nárůst kontroly. Nad společností i nad jednotlivcem.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Robert Schlesinger 100,- Kč, Alena Albrecht 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Zdeněk Vybíral 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Karel Kubela 83,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Anonym 100,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Jiří Cígler 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Anonym 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jana Slabá 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, L. Skrobacek 149,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jan Petr 300,- Kč¨, František Vrána 50,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, ing. arch. Marie Tachezyová 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, V. Trulley 333,- Kč, Stanislava Urbancová 300,- Kč, Jana Nováková 500,- Kč, Jan Dočekal 500,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, ing. Olga Žlábková 1000,- Kč, Vladimír Janeček 100,- Kč

Celkem za měsíc: 16 465,- Kč
Vybráno 46.75%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 925 times, 3 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
36 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)