Koho se bál krvavý diktátor Stalin? Nikoho, kromě své matky

STALIN BYL JEDNÍM Z OTCŮ A UČITELŮ
dnešních levičáků. Diktatura proletariátu předcházela zotročení proletariátu. Ti co pod Stalinovým vedením zabíjeli po tisících a páchali genocidu na vlastních národech byli nakonec často sami mučení a popraveni. Měli by si to uvědomit i dnešní mladí komouši a neomarxisté. Komunismus je taková svině, vřed a rakovina, že po zničení vyhlédnutých nepřátel začne požírat a zabíjet i sám sebe tak dlouho dokud není sám zničen.

MORAVA A SLEZSKO NENÍ ŽÁDNÉ ČESKO !!!
VŠECHNY VOLBY BYLY PODVODNÉ !!! SMRT VLASTIZRÁDCŮM !!!

Stalin se bál létání,všude cestoval vlakem,a jako správné rudé pako trpěl závratí.Závrať je nemoc masových vrahů,která souvisí se špatnou funkcí vnitřního ucha a následnou mozkovou disbalancí.

třeba chtěl autor říci že makron se také bojí své matky.smysl příspěvku v dnešní době mi uniká.přiznávám že jsem hloupý.

USA je ZLO
Je to země, postavená na vyvraždění původního obyvatelstva a to v takovém počtu, že tomu konkurují o pár století později jen dva evropští diktátoři. Je zapotřebí si uvědomit, že nic takového, jako pravý Američan neexistuje!
Původní Ameriku, objevenou Kryštofem Kolumbem, začali záhy obsazovat rádoby zbohatlíci, kolonizátoři a kriminálníci ze Španělska, Anglie, Francie a Portugalska. Ti začali drancovat americké území, jeho nerostné suroviny (zlato, cenné dřevo), jeho flóru i faunu a zabírat lukrativní pozemky, pro své další následovníky. K tomu, aby se jim to ještě lépe dařilo se začali stavět kilometry a kilometry železnic. To se samozřejmě nemohlo líbit Indiánům, na jejichž výsostném území se tato zvěrstva vykonávala. Tak začaly první války a masakry. V podstatě se dá hovořit o genocidě. Těm několika desítkám tisícům, co dodnes zbyli, se postavily rezervace a pravidelná dodávka ohnivé vody, již dokonala své. Pravý americký sen tak mohl začít. Aby to ovšem nebylo tak jednoduché – byli tito běloši ochotni bojovat i proti sobě a to jen kvůli uznání vlastních hranic. Málokdo asi nezná válku Severu proti Jihu (1861-1865). A to si tito podlidé ještě o sto let dříve vyhlásili (opět po válce, ostatně, jak jinak), svoji nezávislost (1776). Od počátku vědecko-technické revoluce se USA netajila vykrádáním nápadů Evropy a to, jak potlačovala dělnické hnutí, kdy například v roce 1886 v Chicagu policie zmasakrovala desítky dělníků, manifestujících za osmihodinovou pracovní dobu. Dva z vůdčích členů demonstrace bez soudu popravila. Později se vláda příbuzným za tento justiční omyl omluvila a na počest tohoto dne se začal slavit 1. máj, jakožto den dělnického hnutí!!!
Tak, jak vláda a monopolistické společnosti, jako např. Morganova, či Rockefellerova, bohatly – dělníci a nejnižší vrstvy chudli a chudli. Se stoupajícím kapitálem, se zvedalo i sebevědomí politických mocipánů, kterým se zachtělo dalšího území k drancování. Tentokrát šlo o Kubu a Filipíny. A protože tyto země byly koloniemi Španělska, začala v roce 1898 Americko-Španělská válka. Amerika porazila Španělsko poměrně rychle a ještě rychleji vyhlásila území Kuby, svým protektorátem. S Filipínami to už ale měli hoši těžší! Nakonec se jim podařilo dobýt nadvládu i zde a zahraniční politika tohoto zlého monstra se začala ubírat novým směrem. Amerika začala pokukovat po Asii. Prvně začala diktovat Číně, aby ve vztahu ke Spojeným státům, začala uplatňovat politiku tzv. otevřených dveří , což mělo v praxi znamenat to, že USA měly mít volný přístup na asijský trh, do všech přístavů a komerčních obchodních center. To ovšem samozřejmě vyvolalo řadu nevole mezi jinými dravci, kteří již asijskému trhu mezitím dominovali…
Demokraté a republikáni
Vnitřní politický život USA, se vyznačoval neustálým bojem o moc mezi republikány a demokraty. Humorné na tom je především to, že oběma stranám šlo o to samé! Totiž o politickou moc a nadvládu. Obě také hájily zájmy buržoazie – nikoliv dělníků, či střední vrstvy, která však notabene v této době stejně ještě neexistovala.
Jediný politicky programový rozdíl mezi nimi byl ten, že Republikáni zdůrazňovali zesílení ústřední moci a celní ochranu ve prospěch průmyslu. Na druhou stranu Demokraté hájili samostatnost jednotlivých států a byli stoupenci volného obchodu. Dělníci a takzvaná (jimi samotnými nazývaná) lůza je zajímala pouze při předvolebním boji! Od začátku vzniku Unie byl vždy největší boj na postu prezidenta – ten si totiž vybíral svůj okruh stálých spolupracovníků, kteří se vážně neměli špatně. Co ostatní? Ty vzal čert!!!
Přelomovým rokem z hlediska sociálních vazeb, byl v USA rok 1901. To byla založena Socialistická strana. Ta se však omezovala systémem anarchosyndikalismu, pouze na generální stávky, které byly vesměs rozehnány policií a to ve většině případů i velmi krvavě a nevybíravě.
USA a Evropa
O Evropu se USA nikdy nestaraly a popravdě řečeno, brala Amerika Starý kontinent, vždy jako spolek rozhádaných a zaostalých zemiček, které nemají pražádný vliv na celosvětové politicko-hospodářské dění.
Když v roce 1914 vypukla 1. světová válka – Spojené státy americké dělaly, jako že se nic neděje. Až v roce 1917 vstoupily do tohoto konfliktu, a to jen ze zřejmých budoucích mocenských profitů. Nejinak tomu bylo i později, v případě 2. světové války. Na podzim roku 1929 krachla burza a začala Světová hospodářská krize. Průmyslová výroba poklesla o 50 % a jen v USA, přišlo o práci kolem 40 miliónů lidí. Díky tomu bylo jen otázkou času, kdy se začne dělnické hnutí radikalizovat.
Na konci 30tých let 20. století se v Německu dostal k moci politický systém zvaný nacionální socialismus. Jeho hlavní představitel Adolf Hitler již měl se světem své tisícileté plány. Ameriku to však nezajímalo, dokonce ještě v roce 1940, kdy již 2. světová válka byla v plném proudu, dodávaly americké firmy (FORD, GENERAL MOTORS, LUK OIL aj.) hitlerovskému Německu své zboží. Když vstoupily USA na konci prosince 1941 (jen kvůli napadení Pearl Harboru – Japonskem) do tohoto konfliktu, docházelo tak k takovým paradoxům, že Němci bojovali proti americkým vojákům, jejich vlastními výrobky!
Bipolární svět
Po skončení 2. světové války byl svět rozdělen na 2 bipolární celky. A bylo to tak svým historickým způsobem správné! Nikoliv kvůli pomyslné hrozbě jaderného konfliktu, nýbrž pro vyvážení politických systémů.
USA se začaly ihned na počátku 50tých let plést do válečného konfliktu v Indočíně (jen kvůli paranoidnímu strachu z rozšiřujícího se vlivu komunismu) a její série nevyhlášených válek tak byla odstartována. Mezitím, co ve východním bloku vrcholil striktní stalinismus, v Americe se ve jménu McCartismu zavírali a věšeli zase naopak komunisté a všichni, kteří jen náznakem s tímto hnutím sympatizovali. Na konci 50tých a na počátku 60tých let, intrikovaly Spojené státy na území Latinské Ameriky. Svým hospodářským a především ekonomickým vlivem, podporovaly místní diktátory a to jen z důvodu vlastních zájmů. To, že přitom byly zavírány tisíce lidí a další tisíce jich mizely bez úmrtních listů, opět největší světovou demokracii, vůbec nezajímalo!
Jeden státní převrat stíhal druhý (Peru-1956, Kolumbie-1957, Venezuela-1958, Argentina-1958) a vše financovala americká vláda. Na druhou stranu však při každém zasedání OSN, neopomněla plakat nad rozpínavostí SSSR. Když se začaly poprvé v evropských dějinách dodatečně projevovat ničivé důsledky tvrdého stalinismu, USA opět mlčely. V roce 1956 se maďarské revoluční demokratické hnutí snažilo vymanit z vlivu východního bloku. Stálo to život na 2700 lidí. Maďaři volali do celého světa o pomoc. Do celého světa – včetně USA. Ty však nějaké Maďarsko vůbec nezajímalo, naopak většina Američanů si snažila plnit svůj American dream a ta troška vzepřivších se, byla poslána do tajných lágrů, podobných těm na druhé straně polokoule. Zkrátka McCartismus řádil jako mor. Že byly v této době v celých slavných Spojených státech amerických zlikvidovány a často i bez soudu (!), stovky životů, o tom se dnes již nemluví! Je to nepohodlné. Ti šťastnější, kteří soud měli – si při něm stejně jen mohli podat ruku se souzenými v podobných procesech na opačné straně zeměkoule. Šlo totiž o stejné vykonstruované nesmysly a zvěrstva!
Organizátor světových konfliktů
Jen tak na okraj (mimoděk), víte že USA iniciovaly od konce roku 1945 do současnosti na 44 (!?) světových konfliktů, tedy válek, násilných politických převratů a genocid?
Nejmarkantněji se důsledky tohoto faktu dnes projevují na blízkém východě a v Africe. Koneckonců však nemusíme chodit ale ani příliš daleko. To co se dělo ve Vietnamu snad netřeba všem znalým nějak výrazněji rozebírat. Prvopočátek vraždění neviňátek. Zde se poprvé (opomenu-li Koreu), ve velkém ukázala zdegenerovaná násilná duše Američana. Celé vesnice byli srovnány se zemí, jen tak – oficiálně pod zástěrkou spolupráce místních obyvatel s Vietkongem. Reálně? Ze zlosti z předem prohrané války! Do toho všeho kubánská revoluce a levicová vládní politika za humny USA. Bože, něco neslýchaného! Komunisté chtějí zničit naši krvavě vybojovanou a násilím drženou demokracii! Nikoliv Kennedy, ale Chruščov dal stáhnout své rakety a tím zabránil k rozpoutání jaderného konfliktu.
NEZAPOMÍNEJME!!!
V roce 1985 se v SSSR, dostal k moci Michail Gorbačov. Šelma (Ronald Wilson Reagan) se chopila příležitosti! V roce 1990 rozbijí bipolární uspořádání světa se záměry o nichž se nikomu z tehdejších hrdinů, ani nezdá! Světovláda je na dosah ruky! O tom, že se společně s Varšavskou smlouvou zruší i NATO se jen mluví. Skutek? Utek! Pravda zůstává skryta v Bílém domě a za dveřmi Pentagonu. USA již nic nestojí v cestě k cílovému rozmístění svých vojenských zařízení i ve východní Evropě a k namíření na své cíle. Přitom všem taktně opomíjím 90tá léta a přelom tisíciletí: Somálsko, Jugoslávii, Afghánistán i Irák! To vše s požehnáním OSN, EU a pečlivě ukryto, jako lepra – pod rouškou boje proti terorismu! Kdo až doposud neprocitnul , možná jej probudí jednoho dne demokraticky spalující žár některé z osvobozeneckých demokraticky vystřelených raket…
JÁ TOMUTO ALE S KLIDNÝM SVĚDOMÍM PŘIHLÍŽET NEBUDU A PŘÍSAHÁM BOHU, I ZA CENU NASAZENÍ VLASTNÍHO ŽIVOTA, UDĚLÁM VŠE, ABYCH PŘEKAZIL VŠECHNY MNĚ ZNÁMÉ PLÁNY TOHOTO ZLOČINECKÉHO USKUPENÍ!!!
P.S. Tento článek byl v anglické verzi zaslán i na americkou ambasádu v ČR v Praze. Chci, aby USA věděly, jaký je názor nepodplacené části veřejnosti na jejich zahraniční, ale i vnitrostátní politiku!!!
15. března 2007, Bc. Pavel J. HEJÁTKO