volby
4.10.2020
Kategorie: Politika

Když už zase byly ty volby …

Sdílejte článek:

JIŘÍ POSPÍŠIL

Co by, se stalo, kdyby Havel nebyl bl… nepolíbenej? (pozor, extrémně dlouhý, zásadní text bez obrázků — a přečtěte si i perfektní rozbor plus vzpomínky od Jury Pospíšila.)

I.

Za první republiky jsme si tady zavedli poměrný volební systém. Ten umožnil komunistům dostat se do parlamentu, bez něho by jako parlamentní strana nikdy neexistovali. Když pak po válce převzali moc, zavedli většinový volební systém — to byla formalita, volila se jednotná kandidátka, ale většinový systém tím získal punc něčeho komunistického, čeho bylo třeba se po 1989 zbavit.

S tím byla spojena představa, že parlament má být sociologickým vzorkem populace a že žádné velké politické střety se už konat nebudou, protože budeme všichni proti komunistům, vláda i opozice, a ti budou mít svých 10 %. Jinak se budeme mít všichni, vláda i opozice, tak nějak rádi a vláda nebude už nikdy nic skutečně důležitého a sporného rozhodovat. (A protože už nikdy nebudeme muset doopravdy válčit, v nejhorším nám spojenci pomůžou, osekali jsme armádu na nepoužitelné minimum — takovou blbost jsme neudělali ani za první republiky, ale to je jiná story.)

Dnes jsme na kordy a hlavní dělící linie už minimálně 10 let nevede mezi pravicí a levicí, ale mezi konzervativními realisty a liberálními idealistickými snílky natěšenými na báječný nový svět (kterého se chtějí dožít). Komunisti jsou téma, které už nikoho nebere, jako strašák a vnitřní nepřítel jsou dál nepoužitelní.

Většinový systém obecně vede k tomu, že na scéně zůstanou jen dvě strany, vládní a opoziční. Jiné jsou bez šance. Není to nijak předepsáno, prostě to tak funguje, samo od sebe.

Není pravda, že většinový systém nějaké názory potlačuje. Jen se tyhle spory nerozhodují ve volbách, ale uvnitř těch dvou stran, které zákonitě musí být mnohem víc „rozkročenější“ při tvorbě svých programů.

Není pravda, že většinový systém zabíjí střed a generuje extremisty a populisty.

Naopak, extremisty generuje poměrný systém — každý, kdo se nově chce dostat do politiky, se tam mnohem snáz dostane tím, že si založí novou stranu, než aby začínal od píky v nějaké již existující; a ta nová strana se pak musí viditelně odlišit od všech těch stran a straniček, co už v politice jsou, aby zaujala. A chcete-li, aby si vás všimli, mějte ty nejdivočejší a nejpraštěnější názory … (secvaklo?).

Strany ve většinovém systému jsou naopak závislé na voličích STŘEDU. Volby ve většinovém systému bývají o fous, a rozhodují je ti voliči, kteří jednou volí labouristy a příště konzervativce — a proto si labouristi ani konzervativci nemohou dopustit extrémní názory, musí být snesitelní pro všechny (není krásnějšího příkladu než loňský Corbynův propadák).

Většinový systém je navíc více „politicky nepolitický“ pro-samosprávný, je přirozený. Vznikl tak, že někdo někde řekl: „tak tedy dobře, mějte si ten svůj parlament, zvolte si v každém okrese jednoho zástupce a nechte mě spát“ — všimněte si, většinový systém se obejde bez politických stran. Teprve když se nějaký ten parlament poprvé sejde a vzniknou v něm frakce a ty vytvoří strany, může vzniknout poměrný systém, protože ten bez politických stran existovat vůbec nemůže — stojí na nich.

II.

A teď, co by se stalo, kdyby Havel v roce 1990 nekývnul na změnu tehdy existujícího většinového systému na systém poměrný a v roce 1990 jsme volili většinovým systémem:

  1. OF by získalo všechny mandáty.
  2. KSČ by získalo 0 mandátů a jako strana by prakticky skončila.
  3. OF by se následně (do roka) rozštěpilo na havlisty (pravda a láska, ideály, nepolitická politika, bezbřehý liberalismus, lidská práva jako nároky na něco) a klausovce (nohama pevně na zemi, konzervativní politika, lidská práva jako svobody od něčeho) — to odpovídá dělící linii, která tady byla od roku 1990 vždy, stále více se prosazovala a dnes tvoří základní politickou bariéru.
  4. Ty dvě klíčové frakce by se změnily v dvě hlavní strany, střídající se u moci a v opozici. Ne, nebyla by to tehdejší ODS, ta byla šita na míru poměrnému systému, ale byla by to (musela by být) mnohem rozkročenější ODS.

P.S.: Země s většinovým systémem se nikdy nezvrhly v diktatury.

P.P.S.: Kdyby se Klaus nejmenoval Václav, ale Boleslav Klaus, bylo by to dokonalé.

Píše pan Pavel Hasenkopf na FCB


Tak máte štěstí, že jdu kolem. Byl jsem u toho. Ano, o volebním systému se rozhodlo ještě v Laterně Magice, kde se scházelo ze začátku OF. Byla k tomu extra diskuse, kde byli všichni docenti a profesoři, zde již zmínění a navíc i Patočka, autor jediné knihy o volebních systémech v pluralitních demokraciích, která za bolševika vyšla a taky se tak nějak jmenovala.

A všichni tihle a lidé kolem Havla byli pro poměrný systém, pro většinový systém byla většina přítomných, jako já, Standa Deváty a tak, ale utloukli nás titulama a pražskou expertností. Taky jsme v té době neuměli tak dlouho mluvit, jako oni.

Dost se zanedbává argument „odpovědné vlády“, kdy koaliční vláda, která většinou vznikne na základě poměrného systému, se chová voluntaristicky na základě dohod mezi členy koalice a od druhé poloviny vlády se nechová nijak nebo z hlediska cílů chaoticky, neboť členové koalice začnou myslet na nadcházející volby a začnou se chovat tak, aby oslabili v těchto volbách své partnery.

Většinová volba vede většinou ke vzniku jednobarevných vlád, kde vláda musí myslet na to, aby její činnost vyhovovala voličům, kteří bez ohledu na ideová východiska vládu, která se jim nelíbí, vymění za vládu té druhé strany. Tam je skryta jedna vlastnost, která je hrozbou i jednou z největších předností, a to, že po určitém čase je vyměněna každá vláda za vládu té druhé strany.

Nazvěme ji třeba okoukanost.

Ale ať je to jakkoli, každý většinový systém je daleko více podroben voliči. Od obvodů, kde se musí postavit kandidát takový, aby ho místní zvolili, přes výkon mandátu, kde každý zvolený je pod větší kontrolou a tlakem voličů, kteří ho zvolili a tlak na vládu, která je jednoznačněji odpovědná za cokoli co udělá a nemůže to svést na nutnost dohody s koaličním partnerem nebo na jeho blokování a když není odpovědná voliči, tak volič prostě volí ty druhé.

Takže většinový systém funguje, i kdyby byly strany A a B a měly prakticky identické politické cíle. Ani A, ani B nemůže dělat nic moc proti vůli většiny voličů, protože je ta druhá a nakonec bývá i záloha malých C a D.

To se ukázalo například u Brexitu, kde Cameron vypsal referendum v očekávání, že jasně neprojde. A když prošlo, tak padl, leč konzervativcům trvalo ještě dlouho, než se zbavili jeho přívrženců a tak dlouho výsledek voleb sabotovala jeho úřednice, která ho v premiérství vystřídala. Té se přes veškerou snahu nepovedlo prohrát volby a tak se Brexit nakonec uskutečnil.

V Britanii nakonec volič v této otázce zvítězil.

V otázce islamizace zatím není jisté, kdo má vlastně většinu. A rozhodující politické síly si zatím pod zvykem a tlakem korektnosti netroufají ověřit si volbou, kdo tu většinu vlastně má.

Jo a ještě jedna věc. Volič je jen jedna tvář demokracie. Druhá je obrovská moc úředníků a jejich sítí, bez kterých většina politiků by vůbec neměla postoj, názor a nápad. Bez zapojených a často zapojujících úředníků (pane starosto, to se dělá obvykle takto) by neexistovala významnější korupce, dotační skupiny, generální koordinátoři, neziskovková sféra atd.

No a třetí druhou tváří jsou manažerská propojení velkých společností, korporací, bank a fondů, kde je to ještě nepřehlednější. Už mnoho lidí si vylámalo zuby na odhalování rozhodovacího vlivu, skutečných majitelů a linií rozhodnutí. Většinou skončili v naprosto neprůhledných kolečkách, skupinách a nezjistili vlastně nic.

Komentuje Jura Pospíšil

Jakub Vosáhlo: Možná tu Václavu Havlovi přičítáte trochu moc vlivu, i když se na počátku roku 1990 politika točila kolem něj, neznamená to, že by se prosazovala jeho vůle. Václav Havel ve skutečnosti sympatizoval spíše s většinovým systémem, jak se shodují obě jeho české monografie (Žantovský a Kaiser). Ne že by to měl nějak právnicky promyšlené, ale líbilo se mu, že by lidé znali toho „svého“ poslance a politika by pro ně měla tvář, což byla argumentace v intencích eseje o Moci bezmocných, takže bych tomu i docela věřil. Jenže to nebylo téma, za které by byl ochoten krvácet, nepovažoval je za tak důležité — to asi byla chyba. Hlavním propagátorem poměrného systému, který jej ostatním někdy v lednu 1990 (když všichni měli plnou hlavu jiných věcí a tohle moc neřešili) víceméně vnutil, byl Zdeněk Jičínský (ve spolupráci s Petrem Kučerou). Tehdy ve vedení OF jediný člověk, který se vyznal v ústavním právu. Podporu získal u Petra Pitharta a Pavla Rychetského, kteří pak „zpracovali“ Václava Havla. Zajímavé podrobnosti jsou zde https://www.svobodny-svet.cz/…/jak-jsme-chystali-prvni…, za mě je Charvátův text důvěryhodný, protože mnohé z toho mi vloni potvrdil na diktafon sám profesor Jičínský.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2021: *****

Josef Budějovský 500,- Kč, Jiřina Kozáková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Rene David 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, ing. Jiří Babinský 500,- Kč, Věra Baarová 1000,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Lubomír Vylíčil Phar. 5000,- Kč, Novákovi 500,- Kč, Marek Janičko 100,- Kč, Vlastimil Kadlec 2000,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Michaela Wurmová 1000,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Karel Hojdar 150,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč

Celkem za měsíc: 15 750,00 Kč
Vybráno 45.00%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 721 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
9 komentářů

Napsat komentář: Maximus Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)