30.11.2014
Kategorie: Společnost

Když ti není do zpěvu, tancuj

Sdílejte článek:

PAVLÍNA O´TOOLE 30|11|2014

Vzpomenu si na něj každý podzim. Jako by nebylo dost na tom, že se ochladilo, dříve se stmívá, a sluníčko nás laská svými paprsky více a více sporadicky. Jako by nestačilo, že dětem nastaly školní povinnosti a rodičům více starostí, a že tu máme ekonomickou krizi a blížící se Vánoce, a navíc nám brzy přibudou účty na topení. A do toho všeho mi přichází na mysl Justin a jeho rodina. Oči se mi zalijí slzami a popadne mě šílený smutek. Vzpomenu si na to hrozné období bolesti a beznaděje. A pak si musím pustit své oblíbené cédéčko, a – začnu tancovat…

 

 

Justin bydlel se svými rodiči a dvěma mladšími bratry v naší ulici, byl to prostě takový obyčejný patnáctiletý kluk ze sousedství. Byl vždy milý a zdvořilý, ale jinak nechyběl u žádné lumpárny či klukoviny. Stále mám před očima ty rozježené blonďaté vlasy, pihovatý nos a vzpurný pohled puberťáka, když se nám projížděl před domem na skateboardu. Se svými mladšími bratry patřil k dobrým kamarádům mých dětí, se kterými hrál videohry a zval je na své hokejové zápasy. S jeho rodiči Jimem a Kathy jsme udržovali normální sousedské vztahy, ale ne přátelštější než pozdravy a občas pár prohozených slov.

.
Ta zpráva o Justinově nemoci přišla naprosto nečekaně. Nějakou dobu ho pobolívalo koleno, což připočítával zranění na tréninku. Dával si studené obklady a běžné mastičky v naději, že se malé zranění rychle zahojí. Koleno ale začalo rychle natékat a bolest se stupňovala, a tak Justinovi nezbývalo, než ho ukázat rodičům. Po rychlé návštěvě lékaře a několika vyšetřeních přišla špatná zpráva: zhoubný nádor.

.
Léčení, včetně ozařování a později chemoterapie, začalo téměř okamžitě. Stejně rychle se zorganizovala pomoc rodině v naší čtvrti. Každý pomohl, jak byl nejlépe schopen. Všichni dospělí si vzali na starost dovážky potravin, a ženy se střídaly ve vaření večeří pro celou rodinu během léčení. Muži pomohli s přestěhováním nábytku v domě tak, že Justinův pokoj byl nyní v bývalé jídelně, aby byl v blízkosti celé rodiny. Když byl vysílený z chemoterapií a trpěl nechutenstvím, dostával Justin od sousedů kilogramy ovoce a litry domácích silných slepičích polévek na posilněnou. Mladší bratry jsme vozili do kroužků a ke kamarádům, aby si zachovali alespoň částečně normální život.

 

fairy-dancing-on-water

.
Ani ozařovaní ani první kolo chemoterapií nezabralo, a přišel smutný čas operace. Justin přišel o nohu a my všichni kolem o pár kilo iluzí, ale nastala remise, a všichni jsme pociťovali naději. K nám domů chodil Justin o berlích a později s protézou každý pátek večer. Hrál s mými dětmi hry, koukal se na filmy, válčil s nimi s polštáři a házel po nich popcornem. Byl veselý a všichni jsme věřili, že to dokázal, a že je na cestě k úplnému uzdravení. Vrátil se i do školy a začal posilovat. Ale zákeřná nemoc se vrátila v plné síle, a napadla jeho plíce. Nikdy v životě jsem neviděla vetší zoufalství, než v očích jeho mámy, a větší odhodlání, než v očích Justinových. Děti v celé ulici se na Justina smály a povzbuzovaly ho, aby pak doma každý večer plakaly v náručí svých rodičů. Sedl na nás pocit beznaděje a zlost nad tím, jak život není fér.

.
V těchto dnech je to již osm let, kdy Justin v kruhu své rodiny vydechl naposledy. Nebylo mu ještě ani sedmnáct, a měl plno snů a bláznivých přání do života, která se mu nikdy nesplnila. Jeho největší starostí než odešel bylo, aby se máma, táta a mladší bráškové pro něj netrápili, ale vzpomínali na něj v dobrém. Několik hodin před smrtí ještě zatelefonoval mé dceři, aby se s ní slabým hlasem rozloučil a řekl jí, že je ta nejlepší kamarádka, jakou kdy měl.

.
Několik měsíců po pohřbu, když přišlo jaro a s ním první kytičky, jela jsem s Kathy na hřbitov navštívit Justinův hrob. S Kathy jsem se přes zimu moc nestýkala, vidět její zestárlý obličej a pohublou, schoulenou postavu bylo pro mne příliš bolestné. Měla jsem i iracionální výčitky, že mám dům plný zdravých dětí, a v jejím domě je jeden dětský pokoj navždy prázdný. Ale nejhorší asi bylo, že jsem nemohla udělat ani říct nic, co by to celé změnilo.

 

 

.
Stály jsme tiše u hrobu a mlčely. Kathy se na mně podívala a potichu mi řekla, že už vyplakala všechny slzy, které v sobě měla, že už plakat dál nemůže. Chápala jsem ji, a tak jsem ji jen mlčky objala. Po několika dlouhých minutách se Kathy náhle otočila a otevřela dveře od auta. A pustila rádio.

.
“Když ti není do zpěvu, tancuj,” zavolala na mně a pustila se do tance. Chvíli jsem na ni nevěřícně zírala, vždyť jsme byly na hřbitově! Ale pak mi to došlo. Změnit minulost nemůžeme, a trápit se celý život není řešení. Justin má a vždy bude mít místo i v mém srdci, ale je jen na nás, abychom žili náš život jak nejlépe umíme. A tak jsem jen zatnula zuby a přidala se k ní…

.
Přeji vám krásný týden plný tance.

 

ZDROJ: Pavlína O’Toole

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2019: *****

Luděk Kurka 100,- Kč, Jiří Novák 150,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Petr Chovanec 1000,- Kč, René David 900,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Vlastimil Kornas 66,60 Kč, Miloslav Pecka 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Nezn. dárce 0.000421 BTC (99.84 CZK), Květa Sekyrová 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Lucijan Škorjanc 150,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč

Celkem za měsíc: 8 604,44 Kč
Vybráno 24.58%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 12 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (5 votes, average: 4,20 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.