25.10.2013
Kategorie: Společnost

Když se manžel a dluhy vymknou z ruky

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ 25|10|2013

Víte, jak může v běžném životě vypadat zacyklení? Mohlo by to vypadat kupříkladu takhle:

 

MMM (= můj mlsný manžel) do mě tak dlouho hučel, abych knižně vydala recepty, které jsem byla donucena vymyslet a začít používat kvůli nemalé potravinové přecitlivělosti MMM (= mého mlsného manžela) i zbytku rodinky, až jsem kapitulovala. Asi před čtrnácti dny jsem napsala a vydala kuchařku „Citlivá kuchyně“. A dejme tomu, že bych prahla po tom, aby všechny její výtisky ihned po vydání zmizely z pultů. A tak bych rozbila prasátko, posbírala drobné a po internetu celý náklad skoupila. Protože by byl celý náklad okamžitě skoupen, zisky by se mi jen hrnuly. A protože by se mi zisky jen hrnuly, MMM by se rozhodl uspořádat oslavu a začal by do mě hučet, abych podle obrázků v kuchařce na onu oslavu navařila osm chodů… Tak trochu divné, že? Tak trochu zacyklené. Skoupím-li sama sobě svůj vlastní náklad, nemohu mít zisk. Budu-li vařit sama podle sebe, těžko to bude nějaká novinka. Tak trochu … ehm, nelogická blbost. Klepete si na čelo? A víte, co je nejúžasnější? Že přesně, ale přesně takhle funguje dnešní svět. A skoro nikdo se nad tím nepozastavuje.

 

V roce 2008 puklo něco, co vešlo do dějin pod názvem hypotéční bublina. Banky rozdaly hromady úvěrů, které za moc nestály. A najednou měly banky jaksi problém. I rozhodly se státy, že některé banky „zachrání“ a zestátní je. Aby na to ovšem státy měly, rozumějme, na onu záchranu, musely se zadlužit. To se v případě států provádí tak, že státy vydají státní dluhopisy a rozprodají je. Pokud je tedy někdo ochoten koupit je. Když se žádný takový vrták nenajde, stát buď zbankrotuje, anebo si půjčí od „konsorcia států“, tedy třeba od Evropské unie. No, a protože ani bankrotování, ani půjčování si od EU není moc příjemné, bývá docela užitečné mít k dispozici dostatečnou zásobu vrtáků, kteří jsou ochotni státní dluhopisy skupovat. No jo, ale kde je vzít a nekrást?

 

Státy se zamyslely – a našly geniální řešení. Prohlásily, že jejich státní dluhopisy jsou takzvaně „bezrizikové“. A že když nějaká banka nakoupí takový „bezrizikový“ státní dluhopis, nebude muset tyto dluhopisy na rozdíl od úvěrů a dalších typů aktiv krýt svým vlastním kapitálem. Neboli, státy vytvořily regulaci, která banky vlastně nutí státní dluhopisy kupovat. Takže tu máme banky, které jsou zachráněné státem, a státy, které jsou zachráněné bankami. A tohle by prý mělo generovat užitek pro stát, banky, i pro toho třetího, totiž pro veřejnost. Tak trochu … nelogická blbost, ne?

 

Jenomže ono se to děje. A ono se to děje čím dál víc. Ještě nikdy v historii nenakupovaly banky v Evropské unii státní dluh tak zhusta jako nyní. Jen za prvních osm měsíců tohoto roku vzrostl podíl státních dluhopisů v majetku bank prakticky o celou jednu třetinu (!) na 1,8 bilionu eur. A tenhle podíl je dvakrát větší než před pěti lety. Nebo řečeno jinak: Ještě nikdy nebyly banky tak velkým věřitelem státu, a současně ještě nikdy v historii nebyly banky tak velkým dlužníkem státu. Podivuhodně zacyklené. Česká republika je v tomhle divném závodě mezi špičkou. Zatímco v průměru v EU tvoří státní dluh 5,6 % majetku bank, u nás je to slušných 12,4 %. Asi nepřekvapí, že s námi na špici jsou i chroničtí evropští potížisti, kteří už museli žádat o mezinárodní pomoc, třeba Španělé či Portugalci.

 

A kdybychom chtěli jít ještě dál, není ani těžké přijít na kloub onomu podivně zacyklenému jevu, který se teď rozmáhá napříč Evropou. Banky mají od hodné tetičky Evropské centrální banky k dispozici hromady levných peněz, a nevědí, co s nimi. A tak je investují – kupují za ně… státní dluh. Namísto toho, aby dělaly to, kvůli čemu banky existují, totiž aby půjčovaly. Proč vlastně půjčovat lidem, když je to tak pracné, drahé a regulátor do toho pořád strká nos? Mnohem snazší je přeci vzít si levňoučké peníze od ECB a nakoupit za ně státní dluh. A ještě k tomu bude stát-regulátor spokojen.

 

 

Zase jsme u toho. Centrální banky rozehrály neskutečně riskantní hru. A nikdo – ani ony samy – netuší, jak tahle hra může skončit. Jedno vám ale řeknu. Po mejdanu obyčejně přichází kocovina. Ještě že mám jeden účet v bance prázdný, druhý vysypaný a vím, jak potěšit Mého Mlsného Manžela. Nashle příště, odcházím vařit svíčkovou.

 

 

Převzato s laskavým svolením autorky z:  sichtarova.blog.iDNES.cz

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2018: *****

Rudolf Roedling 1000,- Kč, Jan Klíma 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ladislav Adamec 500,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Jakub Malinovský 111,11 Kč

Celkem za měsíc: 4 111,11 Kč
Vybráno 11.74%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
loading...
politicon-banner

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.