Když se Erdogan vymkne z kloubů

Erdogan otevřeně prohlašuje, že Řecko na své výsostné vody nemá právo a odpovědí je mu co? Chlácholení, podlézání. Žádné sankce, po kterých volá Řecko, nic. Jen vlídné domluvy. EU prý „pevně stojí za Řeckem“, ale pokud bude jen stát, Erdogan ji snadno odstrčí stranou a půjde si za svým.
Turecký krajně pravicový nacionalistický ministr zahraničí Mevlut Cavusoglu ostatně ve svých tweetech uvádí, že Evropané jsou „zkažené rasistické děti, které by měly znát své místo“.

Turecká ekonomika je až z 90% plně závislá na státech EU. Sankce by tureckou ekonomiku, která prožívá opravdu velkou krizi, snadno položily. Turecká lira je na rekordním minimu.

O tom, proč se pravděpodobně nic nestane ani tentokrát, kdy Řecko svolalo Radu ministrů zahraničí EU a vyžaduje sankce, čili chce, aby podpora EU Řecku přešla od slov k činům, jsem psal mnohokrát. A mnohokrát jsem při hlasování o sankcích proti Turecku, počínaje jeho vpádem do severní Sýrie loni na podzim, narazil na větu, která dopředu ničí všechny snahy o „umravnění“ Turecka. „Turecko je příliš důležitý obchodní partner na to, abychom poškodili jeho ekonomiku.“

Evropská unie, které mnozí vyčítají „socialismus“, je tak ve vleku velkých koncernů, které mají v Turecku „ekonomicky výhodné“ továrny s nižšími náklady než v Evropě, že je úplně ochromená. Německo, jehož propojení s tureckou ekonomikou je asi největší – snad až 20 000 ekonomických subjektů podniká v Turecku – pak je skutečně v klinči. Nebudeme je ale litovat, dostali se do něho sami neustálou touhou po snižování nákladů, především mezd. Vždyť i výroba vozů Superb se má z Mladé Boleslavi přesunout do Turecka, nikoli do Německa, jak jsem někde četl. V Německu už se budou zřejmě vyrábět jen elektromobily.

Naproti tomu Řecko už je ekonomicky nezajímavé, už je „vytěženo“ takzvanou pomocí evropských, především německých a francouzských bank, že se z toho sto let nevzpamatuje. A přiznejme, si, pro NATO je Řecko už také spíše přítěží. Daleko důležitější je pro něj Turecko, ona „výspa západní demokracie proti Rusku“, jak se skutečně lze občas dočíst. Tedy nástupní pole do války s Ruskem, což je stále vlhký sen nejen mnoha neoliberálů, ale i neoconů, kteří považují Rusko za největší nebezpečí pro demokratický svět, jak v Praze znovu zopakoval ministr zahraničí USA Pompeo.

Evropa nemá svou vlastní zahraniční politiku, a proto tupě opakuje toto „moudro“, aniž by si zdála všímat diktátora na Bosporu. Ten klidně vyhlásí, že smlouva mezi Řeckem a Egyptem, která má chránit jejich výsostné vody před rozpínavostí Turecka, je „porušením slibů“, které Řecko dalo, a proto turecké těžební lodě doprovázené válečnými loďmi mohou vyplout.

Řecko samozřejmě mobilizuje také. Ve Středomoří se tedy hromadí válečné lodě, ve vzduchu letadla. Kancléřka Merkelová se prý pokouší dostat na poslední chvíli obě strany k jednacímu stolu, ale zaznívají nepěkné věty o tom, že Řecko bude muset opustit svůj tvrdý postoj ohledně svých ostrovů a ostrůvků, které jsou na zajímavém podkladu plném plynu a ropy. Protože slova o „dělení“ surovin už padla a Turecko to ví.

Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis měl včera večer celkem zásadní projev, ve kterém nevylučuje ozbrojený konflikt jako nejzazší řešení. Řecké výsostné vody a ostrovy jsou prý “neobchodovatelné”. Otázka zní: Bude k tomu mít odvahu? Nebo si Erdogan silou prosadí, že si může dělat v podstatě co chce a spoléhat se na to, že Řecko k ostré palbě nesáhne? A pak, u jednacího stolu, už bude mluvit jako “vládce východního Středomoří”, jak jej oslavuje turecký tisk, tedy země, která své průzkumy už udělala, lodě jsou na místě, těžba začne – a kdo mi v tom zabrání?

Že Evropa opakuje stejnou chybu jako před poslední velkou válkou, je každému soudnému člověku jasné. Ale o lidi tu jde až naposled. Zisky jsou přednější.

Několik příštích hodin a dnů ukáže, jak moc Evropa za Řeckem stojí. Zatím se k protiakcím a přesunu letadel a lodí do východního Středomoří odhodlala jen Francie. Na vlastní pěst.

• MUDr. Ivan David