deti
6.5.2021
Kategorie: Multikulturní soužití

Když se děti ve škole učí o třetím pohlaví

Sdílejte článek:

YNGVAR BRENNA

Norský pár Ingelinn Lossius-Skeieová a Erik Skeie na protest proti výuce o pohlavní totožnosti odhlásili své tři děti z místní školy v Lillesandu.

Toto rozhodnutí učinili poté, co se jejich devítiletý syn vrátil ze školy s tím, že se učil, že existují více než dvě pohlaví a že některé osoby musí označovat uměle vytvořeným zájmenem «hen», které v norštině neoznačuje ani mužské, ani ženské pohlaví.

Osobní manifestace páru se proměnila v kauzu strhávající celonárodní pozornost v reportáži veřejnoprávní televize NRK. Posléze o ní psala další masmédia, jako je list Dagen, Fædrelandsvennen, Agderposten atd. Někomu může svévolná akce této dvojice připadat jako přehnaně silné opatření. Ovšem najdou se i situace, kdy je třeba poněkud přidat, aby se posvítilo na věc, kterou někteří lidé považují za důležitou.

V důsledku této kauzy vykrystalizovala debata o tom, co norské školství učí malé děti o pohlaví, pohlavní totožnosti a změně pohlaví. V těchto oblastech v krátké době nastaly veliké změny, o nichž většina lidí ani neví.

V učebních plánech pro 4. ročník základních škol Utdanningsdirektoratet (tedy Norský úřad pro vzdělávání) uvádí, že «cílem je, aby žáci byli schopni a dokázali spolu hovořit o shodách a rozdílech mezi pohlavími, pohlavní totožnosti a o reprodukci člověka.»

Taková formulace skýtá jednotlivým školám široký rámec pro výuku devítiletých dětí. Syn oné dvojice se vrátil ze školy, kde mu bylo sděleno, že «neexistuje pouze ona a on, nýbrž i hen» (zájmeno neoznačující ani mužské, ani ženské pohlaví). Dále se dozvěděl, že «chlapci a dívky, to je pouhý popis vzezření».

Když tehdy rodiče podali stížnost řediteli školy, bylo jim vzkázáno, že tyto výroky mají podporu vedení. Dvojice se pak stěžovala na dalších úřadech (statsforvalter, tedy obdoba hejtmana). Argumentovala mj. tím, že norský parlament v r. 2017 odmítl zavedení třetího pohlaví. I přesto se však norské děti ve škole učí o takové nebiologické kategorii pohlaví založené na pocitech jednotlivce.

Řada lidí sdílí obavy z nástupu (či invaze, jak se také často říká) radikální ideologie pohlaví do norského školství, sboroven i tříd. Uvažovali někdy o následcích svých rozhodnutí pracovníci úřadů, které sestavují školní osnovy? Nenese potom školství svůj díl odpovědnosti na téměř epidemicky zvyšujícím se počtu mladých dívek, které se chtějí podrobit operaci, aby se staly chlapci?

Tento drastický vývoj v norské veřejnosti probíhal povětšinou zcela potichu. To proto, že málokdo je ochoten způsobit si zbytečné potíže tím, že bude za zpátečnického rozvratníka, nežádoucího potížistu a kazisvěta. Málokdo je ochoten veřejně ukázat, že nejde s dobou, a odmítne se včlenit do ideologicky žádoucího davu, který se plnou parou valí vpřed celým Norskem. Hlava nehlava, rozum nerozum, resp. osnova neosnova, usnesení neusnesení.

Zastánci učení se o těchto tématech ve škole poukazují na to, že bude-li se toto téma probírat již od útlého věku, pak se jedná o velmi záslužnou, životy zachraňující terapii, která ochrání před útrapami a úzkostí. Tato terapie prý kladně a doživotně ovlivní ty z děti, které se budou tázat po vlastním pohlaví a pohlavní totožnosti, zkoumat se a hloubat nad sebou.

Odpůrci namítají, proč by se mělo trápení až utrpení oněch dětí přenášet na další děti v zranitelném věku? Proč při vyučování sázet do dětských dušiček sémě nejistoty, která je zmate a zbytečně zneklidní? Zvlášť když si uvědomíme, že v současné době představuje nebetyčný problém do školních osnov zařadit cokoliv nového. Osobně si pamatuji, jak jsme v 80. letech, kdy jsem chodil na základní školu, naopak museli, a to nejednou, nýbrž pravidelně ve všech předmětech přeskakovat obsáhlé části učiva, protože na jejich probrání jednoduše nebylo dost času.

Kdyby se mělo ve školách probírat subjektivní, někdy dost radikální vnímání a chápání všeho možného, pravděpodobně by se nikdy nedostalo na to, co je obecně vnímáno jako společné. Na společnou realitu a totožnost, na to, za co se považuje a uzává většina. Ze škol se takto může snadno stát bojiště o moc definovat základní pojmy, o vytváření a ovládání názorů a (ne)svobodu uvažování, vznikne tam prostor pro propagandu, indoktrinaci atd. Děti a mládež jsou již dlouhodobě (prostřednictvím školství, masmédií, sociálních sítí atd.) vystavováni nepodloženým teoriím pohlaví a nevědeckým vágním přesvědčením ohledně totožnosti. Dokonce se v některých kruzích mluví o jakési mapě pohlaví, kde se má každý najít.

Čím jsou děti mladší, tím více jsou sugestibilní. Výuka dětí o něčem, co nelze doložit ani vědecky zakotvit, je obvykle založena na víře či přesvědčení, což se zakládá na subjektivních zážitcích. Vjemy a nápady týkající se «pohlavní a sexuální rozmanitosti» jsou předkládány jako pravdivé, aniž by byly empiricky ověřitelné. Představme si, že si malé dítě vlivem toho, co se učí ve škole, vštěpí vnímání a chápání sebe samého se všemi závažnými následky. Tyto následky mohou vést třeba i k soudnímu procesu proti státu za chybnou léčbu, která upravila pohlaví dotyčné/ho na druhé pohlaví, aniž by přinesla kýžený účinek. Normalizace takového vnímání, chápání, vjemů a nápadů může poškodit zranitelnější děti tím, že se příliš brzy zaměří na otázku svého pohlaví. Na vrtkavém základě pak mohou přistoupit k nenávratné léčbě, které vzápětí začnou litovat a budou ji považovat za životní chybu.

Ti, kteří reagovali na krok zmíněných rodičů záporně, často neuznávají a nerespektují fakt, že se jedná o nanejvýš spornou záležitost. Nerespektují ani pohledy a totožnost ostatních. Ti, kteří volají po snášenlivost, často sami překypují pravým opakem. Koneckonců tu neběží jen o tento případ a tyto rodiče. Jde tu i o to, co se děti mají či nemají učit ve škole. Zda mají zapotřebí se ve 4. třídě či dříve nebo později učit hnidopišství kolem pohlavní totožnosti, či čemukoliv jinému. Je to na místě? Není to na místě? A je na to mezi tím vším ostatním, čemu se mají učit, vůbec místo?

Zdá se, že školství už není pro všechny, nýbrž pro ty, kteří se bez přemýšlení podvolí jakémukoliv nápadu jen proto, že je to pohodlné a schůdně politicky korektní.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červen 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Marek Janicko 250,- Kč, Petr Keklak 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jiří Sajbrt 1000,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Jiří Sika 200,48 Kč, David Bezděk 250,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Dagmar Bowyer 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Mojmír Prokop 1000,- Kč, Anonym 100,- Kč, Jiří Peterka 1000,- Kč, František Sous 200,- Kč, Renata Doležalová 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Otakar Ježek 200,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Jiří Novák 150,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč

Celkem za měsíc: 15 622,48 Kč
Vybráno 44.63%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 866 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
19 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)