breznev617
26.6.2017
Kategorie: Historie

Kdyby byl Brežněv jen o trochu chytřejší

Sdílejte článek:

PAVEL KOHOUT

Za okny Kremlu zářilo květnové slunce. Nálada uvnitř byla podstatně chmurnější. Generální tajemník Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik a předseda prezidia Nejvyššího sovětu SSSR Leonid Iljič Brežněv byl zamračenější než obvykle. Zapálil si další cigaretu své oblíbené značky Marlboro a vypustil oblak kouře do beztak již dost husté atmosféry zasedací místnosti.

Věci se nevyvíjely dobře. Zpravodajci a analytici KGB nedělali žádné okolky ohledně nutnosti zastavit protisocialistickou kontrarevoluci v Československu. S tím neměl Leonid Iljič žádné teoretické problémy. Teorie marxismu-leninismu hovořila v tomto směru jasně. Objektivní potřeby světové proletářské revoluce nedávají žádný prostor pro nějaký národní svéráz v oblasti ekonomického řízení státu a jeho politické organizace. Povoleny jsou maximálně neškodné folklórní spolky jako například lidovci nebo Československá strana socialistická. Samozřejmě pouze za podmínky, že tyto satelitní straničky otevřeně připouštějí vůdčí úlohu komunistické strany. Jejich význam je hlavně v tom, že zachytí část nespokojenců, kteří díky vysokému stupni profízlovanosti těchto stran budou lépe pod kontrolou. Pluralita názorů? Soudruzi, děláme světovou revoluci, je zapotřebí jednotného velení, nikoli řečnění v parlamentech.

Ale Čechoslováci se začali vzpouzet a vzpomínat na staré časy té jejich chaotické, nanicdobré demokracie z první republiky. Hlupáci, pomyslel si Leonid Iljič. Přinesli jsme jim socialismus na stříbrném podnose, obešli se bez občanské války a stačilo jim jen pár poprav třídních nepřátel. A teď teskní po demokracii. Nevděčníci.

Od časného rána Leonid Iljič poslouchal návrhy a plány expertů z KGB, GRU a armády. Nebyl nadšen. Vše směřovalo k mohutné invazi mnoha tisíc mužů s použitím velkého počtu tanků, nákladních letadel a další těžké techniky. Po stránce logistické bude možné operaci provést přijatelně snadno – Československo je malá zemička obklopená z větší části socialistickými zeměmi, které plně uznávají autoritu Kremlu. Čechoslováci se nebudou bránit, na to jsou příliš měkcí. Život půjde dál. Poměry v zemi se znormalizují a na pár dalších desetiletí bude vystaráno. Autorita SSSR jakožto vojenské supervelmoci vzroste: vítaný vedlejší efekt plánované invaze, neopomněli zdůraznit analytici KGB.

Příčinou chmur Leonida Iljiče však byla ekonomická stránka věci. I když plat sovětských důstojníků nebyl nijak závratný a žold mužstva už vůbec, invaze takovéhoto rozsahu byla drahá záležitost. Zejména uvážíme-li nutnost dlouhodobého pobytu většího počtu mužů na území Československa včetně jejich rodin, nároky na techniku, pohonné hmoty, pravidelná a častá cvičení, protože armáda nesmí jen sedět v kasárnách – musí ji být vidět, aby si okupovaný národ neustále připomínal, kdo je v zemi pánem…

Ekonomické propočty zkrátka nevycházely dobře. Tím spíše, že samotná ekonomika SSSR již řadu let stagnovala. Famózní úspěchy vojenské a kosmické techniky padesátých a raných šedesátých let ustoupily do pozadí před šedou každodenní realitou. K ní patřil nedostatek zboží všeho druhu, včetně základních potravin. Dlouhou dobu bylo možné vysvětlovat lidu, že jde o důsledky kontrarevoluce, věrolomného hitlerovského přepadení, amerického imperialismu… Ale v roce 1968, více než půl století po Velké říjnové socialistické revoluci, by člověk přece jen čekal, že marxisticko-leninská ekonomická teorie bude mít lepší praktické výsledky. Vykořisťování člověka člověkem jsem přece odstranili – tak kde je problém?

Leonid Iljič se ještě více zamračil. Někdy začátkem 60. let jeden americký profesor – ano, Samuelson se jmenoval – předpověděl, že SSSR ekonomicky dožene USA začátkem 80. let. Jenže čas běží a o nějakém dohánění nemůže být řeči. A byla tu ještě jedna hrozba. Jiný americký profesor – jak se jen jmenoval, Wohlstetter? – dokonce navrhoval své vládě, aby zvýšila vojenské výdaje, protože Sověti jsou již prý na pokraji svých ekonomických sil a pokračování závodů ve zbrojení je finančně zruinuje. Nebude třeba války, aby SSSR byl poražen. Postačí, když Amerika bude jen o trochu více zbrojit. Generální tajemník věděl, že je to pravda. A invaze do Československa by mohla přimět horké hlavy ve Washingtonu, aby Wohlstetterovu strategii vzali vážně. To by byla katastrofa: mnohem větší než málo pravděpodobný ozbrojený odpor Československé lidové armády.

Pravda je taková, že neumíme nakrmit vlastní lidi, zatímco Američané tloustnou, přemítal dále Leonid Iljič. Ale proč? Máme se snad vrátit do období NEPu, nové ekonomické politiky, která dočasně ve 20. letech povolila fungování tržního hospodářství? V žádném případě. Kolo dějin se netočí zpět. Je třeba postupovat kupředu. Nikoli ovšem překotně a bez řádného plánu, jak to dělá ten šílenec Mao v Číně. Je třeba se semknout, postupovat jednotně a uvážlivě. Příčinou všech neúspěchů je nejednotnost a nedostatek koordinace. Všichni víme, že základní vlastností socialismu je plánovitost. Tak proč neplánujeme všechno důkladně a jednotně, na centrální úrovni? Když bude pořádek, všechny ekonomické potíže pominou. Každá sovětská rodina bude mít dostatek chleba, mléka a dokonce i masa. Oblečení bez záplat a nové boty každý rok. Je ovšem třeba překonat dětské nemoci mezinárodního socialismu, a to zejména tu nejškodlivější z nich: nejednotnost.

Ale než budeme jednotni, máme tu problém. Invaze bude drahá. Ale pokud na ni budeme šetřit, vymstí se nám to, uvažoval generální tajemník. Ale co když bude mít za následek pokračování závodů ve zbrojení? Kdoví, jak v Americe dopadnou příští volby, ta země je řízena úplně chaoticky, každý jejich prezident je úplně jiný. 

Z přemítání vyrušil tajemníka jeho asistent. „Leonide Iljiči, jsou zde soudruzi z Institutu ekonomických a strategických studií. Přednesou řešení výzkumného úkolu.“ 

Tajemník neměl institut příliš v lásce. Na jeho vkus byl málo leninský a příliš teoretický. Ale prezentace je součástí denního plánu a ten je třeba respektovat. Pokynul rukou. Řeči se ujal mladý hubený muž s počínající pleší – takový vědátor, ušklíbl se tajemník v duchu. 

„Leonide Iljiči, dovolte mi, abych přednesl výsledky výzkumného projektu s názvem Stabilizace socialistického systému v Československu a jeho pevné ukotvení ve Varšavské smlouvě a RVHP,“ začal vědec. 

Následujících asi čtyřicet minut se generální tajemník nestačil divit. 

„Takže, Vladimire Vladimiroviči, pokud vám dobře rozumím, vy tvrdíte, že tanky a letadla jsou zbraně celkem zastaralé, vhodné pro minulou válku. Podle vás nastává doba jakýchsi, jak vy říkáte, hybridních konfliktů. Můžete to blíže vysvětlit?“ 

„Zajisté, Leonide Iljiči. Účelem války je přimět protivníka, aby se vzdal vlastní vůle a jednal tak, jak si přejeme my. To je klasická definice účelu války podle Clausewitze. Nástrojem pro dosažení tohoto cíle může být cokoli: zbraně a armády, ale také různé formy nátlaku. Sliby, úplatky, výhrůžky, cokoli, co zničí morálku nepřítele a jeho schopnost samostatně myslet a především jednat. To je hybridní válka.“ 

„Můžete být konkrétní?“ 

„Ovšem. Dejme tomu, že bychom provedli ozbrojenou invazi do Československa. Vojenskou invazi klasického typu. Řekněme, že bude maximálně úspěšná: žádný ozbrojený odpor, jen pár politických prohlášení a demonstrací. Téměř žádné ztráty na životech. Dosáhneme svého a do pražské vlády dosadíme své věrné. Ale za prvé, bude to drahé. Za druhé, takto dosažené vítězství nebude úplné. Československá vláda sice bude vykonávat naši vůli, ale národ nás bude přinejlepším tiše trpět. Abychom dosáhli jednoty, skutečné bratrské a proletářské jednoty, je třeba se semknout. Skutečně, autenticky, jako přátelé. Toho nikdy nedosáhnete zbraněmi.“ 

„Jednota“ bylo oblíbené slovo generálního tajemníka. Stejně jako „semknout se“. 

„Pokračujte.“ 

„Je třeba získat si Československo jinak. Náš institut navrhuje rozsáhlý plán dotací. Finanční dotace budou nejméně o čtyřicet procent levnější než ozbrojená invaze. Pomocí dotací si koupíme jejich politiky a vysoké úředníky, neboť oni budou o dotacích rozhodovat. Koupíme si i obyvatelstvo. Vzpomeňme, jak loajální byli Němci vůči Hitlerovi za to, že jim postavil dálnice. U každého vjezdu na dálnici bude výrazný nápis Postaveno s přispěním strukturálních fondů financovaných Sovětským svazem. Budeme dotovat stavby, podniky, družební pobyty studentů, cokoli. Podstatné je vytvořit si dostatečně silnou vrstvu československých elit, které budou na dotacích závislé: protože pak bude Československo závislé na Sovětském svazu.“ 

„Ale to bude strašně drahé.“ 

„Pořád levnější než tanky. Ale především: když pošleme tanky, Čechoslováci se nikdy nezbaví touhy se jich zbavit. Když pošleme dotace, bude to přesně naopak: nikdy se jich nebudou chtít zbavit. Vytvoří si závislost. Pak stačí jen pohrozit, že přiškrtíme tok peněz a oni se přetrhnou, aby plnili naši vůli.“ 

„Pořád mi přijde divné dotovat buržoazní revizionisty. Už jen z ideologických důvodů.” 

„Pod vlivem dotací se z nich rychle stanou oddaní marxleninisté. Ale věc má ještě jednu rovinu. Časem bude tato finanční operace pro nás zisková.“ 

„Budeme chtít dotace zpátky a k nim úroky?” 

„Ne. Úvěry a úroky, to by znělo špatně. Budeme je stále dotovat, ale zároveň chtít příspěvek do společné pokladny v Moskvě. Rádi přispějí, i když příspěvek nakonec převýší hodnotu dotací. Pokud jde o morálku, dotace jsou ničivější než tanky. Proti tankům je možné demonstrovat. Proti dotacím se demonstruje těžko.“

„Jaký to má smysl dotovat někoho a zároveň po něm chtít příspěvky?“ 

„Zvyšuje se tak úroveň přerozdělování. Vyšší míra přerozdělování znamená více moci pro centrum. To znamená…“ 

„… ano, ano, více jednoty.“ 

„Časem zavedeme společný rozpočet Rady vzájemného hospodářské pomoci…“ 

„… a společné daně.“ 

„Dáte si cigaretu, Vladimire Vladimiroviči?“ 

Tajemníkův odstup od teoretických vědátorů byl ten tam. Oba muži našli společnou řeč. 

O dvacet jedna let a šest měsíců později. Praha, listopad 1989. Za předsednickým stolem v nabitém sále sedí Václav Havel a další osobnosti Občanského fóra. Diskuse o demokracii a občanských právech. Havel se ujímá slova. 

„Kromě zrušení ústavního článku o vedoucí roli Komunistické strany Československa požadujeme i vystoupení z Rady vzájemné hospodářské pomoci a …“ 

Šum v sále. Hlasy z obecenstva: 

„Ale… ale to by znamenalo vzdát se východoevropských dotací!“ 

„Vzdát se levného benzínu a plynu!“ 

„Dotací na dálnice! Na mosty a na tunely!“ 

„Vzdát se dotací pro státní podniky a výrobní družstva!“ 

„Přijít o peníze na kulturní památky a na studentské stáže v Moskvě a v Leningradu!“ 

Václav Havel zklidňuje sál a opět se ujímá slova: 

„Přátelé. Doufal jsem, že jsme zajedno v jedné zásadní věci. Jakkoli ekonomické otázky nelze podceňovat, prioritní je pro nás princip svobody a lidských práv. Zdali chceme zůstat sovětskou kolonií, anebo jestli se chceme stát skutečně nezávislým, demokratickým státem, volit si vlastní politickou reprezentaci a spravovat si sami své záležitosti bez zásahů kohosi zvenčí. Zda chceme odmítnout Brežněvovu doktrínu omezené suverenity anebo zůstat vazaly Moskvy. Jsem přesvědčen, že v první řadě jde o svobodu.“ 

Opět šum v sále, lidé z obecenstva se hlásí o slovo. 

„Ale pane Havle, nemyslíte si, že sami bychom byli maličká zemička proti velkému Sovětskému svazu? Raději zůstaňme uvnitř, protože tak máme alespoň nepatrnou šanci něco ovlivnit.“ 

Jiný diskutující: 

„Zdalipak si uvědomujete, jaká je naše čistá finanční pozice vůči Moskvě? Od roku 1968 jsme dostali stovky miliard převoditelných rublů. Jak by naše ekonomika vypadala bez dotací z RVHP, umíte si to vůbec představit?“ 

A další: 

„Z ekonomického hlediska je naprostý hazard jen uvažovat o odchodu z RVHP. Umíte si představit, co by bylo s československým průmyslem po odchodu ze společného trhu? Nikdy bychom se nedokázali přizpůsobit požadavkům západních trhů.“ 

A ještě další: 

„Díky RVHP máme přístup na perspektivní trhy, jako jsou Libye, Sýrie, Jemen, Kuba, Severní Korea nebo Irák. Bez podpory Moskvy by náš exportní průmysl byl v troskách!“ 

A ještě jiný: 

„Chodíte do divadel, muzeí, do parků, na zámky, jezdíte autem, zateplili vám dům, pořídili jste si ekologický kotel, chodíte na záchod, vzděláváte se… A toto vše dotuje Moskva, chápete?“ 

Šum v sále sílí, někteří lidé odcházejí. Václav Havel ještě chvíli mluví, ale následuje jen chabý potlesk. 

Na Nový rok 1990 prezident Gustáv Husák ve svém tradičním projevu z Hradu ocení věrnost lidu Československé socialistické republiky myšlence socialismu a odsoudí pokus nezodpovědných samozvaných rozvracečů o změnu osvědčených a fungujících společenských pořádků. Naopak zdůrazní roli Sovětského svazu jakožto záruky společenské stability a hospodářského růstu. A poděkuje sovětské vládě, že ani ve vypjaté době hrozby kontrarevoluce nepřistoupila k seškrtání rozvojových a infrastrukturních dotací.

O deset let později, v roce 2000, se Sovětský svaz rozpadá. Jeho ekonomika už dávno směřovala k bankrotu bez ohledu na zoufalé pokusy Kremlu předejít nejhoršímu důrazem na jednotu a semknutost. Československo definitivně přichází o všechny dotace. Průmysl udržovaný při životě finančními injekcemi už dávno ztratil konkurenceschopnost, velká část práceschopné populace je závislá na přerozdělování a není schopna se uplatnit na konkurenčním trhu práce. Země ekonomicky upadá na úroveň Albánie.

Nastává doba postkomunistického temna, kdy většinu národa spojuje jen jedna myšlenka: za všechno může ten bídák Havel.

ZDROJ: Pavel Kohout

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc leden 2022: *****

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Miroslav Příkopa 500,- Kč, MUDr. Richard Domín 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Pavel Fila 50,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jiřina Gyárfásová 1000,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Daniela Frumarová 500,- Kč, Zdeněk Vybíral 1000,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Karel Kubela 100,- Kč, Jiří Stejskal 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Anonym 500,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Petra Rohlíčková 111,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Blahomír Skoupý 200,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Pavel Sejrek 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, ing. Antonín Zlínský 1000,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Radek Láznička 150,- Kč, Jiří Langr 1000,- Kč, Jaroslav Vlk 100,- Kč

Celkem za měsíc: 16 133,00 Kč
Vybráno 46.10%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 239 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (22 votes, average: 4,64 out of 5)
Loading...