danepenize
7.12.2020
Kategorie: Ekonomika

Kde v Evropě má finančák ty velké zahnuté zuby?

Sdílejte článek:

MIROSLAV KŘÍŽEK

Daně by měly být zjevně spravedlivé a užitečné, zároveň však nemají poplatníka příliš zatěžovat a stát musí minimalizovat náklady na jejich správu.

Daňové srovnání

V posledních dnech a týdnech se v České republice rozpoutala vášnivá debata o dani z příjmu fyzických osob v souvislosti se zrušením superhrubé mzdy, lidem by tak v kapse mohlo zůstat více peněz. Problematika daní je ovšem mnohem komplexnější a nedá se zúžit pouze na jednu daň, přílišné zdanění brzdí motivaci k výdělečné činnosti a motivuje firmy k přesunu do zemí s nižší daňovou zátěží, na druhou stranu rozumná výše daní je nezbytná pro chod státu i obecní samosprávy. Pojďme se podívat na srovnání tří základních přímých daní s Evropou a hlavně s našimi nejbližšími sousedy.

Daň z příjmu fyzických osob

U daní z příjmů fyzických osob můžeme vidět rozdíl mezi starými členskými státy EU, kde je zdanění zpravidla vyšší, oproti novým členským státům. V současné době je v ČR výše daně z příjmu FO 15%, a pokud letos příjmy přesáhnou 139.340 Kč měsíčně, tak se přidává ještě 7% solidární daň. Na Slovensku je situace trochu složitější, sazba 19% platí do určité sumy (176,8 násobek životního minima), nad tuto částku se daní 25% plus platí další zdanění ústavních činitelů 5%. Daňová progrese vládně i u sousedů v Rakousku, do 11 000 EUR za rok se daň neplatí, po té už daně strmě rostou, například při ročním příjmu 20 000 EUR zaplatíte 35% daň. Tradičně vysoké zdanění panuje ve skandinávských zemích, v nejvyšších výdělečných skupinách je zdanění 57,2%.

Co si z výčtu sazeb daně z příjmu FO vzít? Ve většině států platí progrese, vysokopříjmové skupiny obyvatel prostě platí více. Domnívám se, že progresivní zdanění může dlouhodobě fungovat jen v zemích, kde mají plátci pocit (a není to jen jejich pocit, ale každodenní realita), že za své peníze dostávají adekvátní protihodnotu. Tedy perfektní správu věcí veřejných, ať už je to vstřícná byrokracie, která má primárně sloužit občanovi a ne sama sobě, nebo kvalitní veřejná infrastruktura v podobě slušných dálnic, což funguje zejména ve zmíněných skandinávských zemích a také v sousedním Rakousku. U nás mám bohužel dlouhodobě dojem, že mé daně padají kamsi do černé díry státního rozpočtu a nedostávám za ně zpět ani zlomek, byrokracie vládne místo toho, aby sloužila a o kvalitě například dálnic raději ani nemluvím. Myslím, že s podobnými pocity nejsem zdaleka osamocen.

Daň z příjmu právnických osob

Daně z příjmu právnických osob v podstatě kopírují to, co platí pro FO. Ve starých členských zemích EU jsou vyšší, přičemž průměr pro letošek je 20,9% a tradičně žebříček vede socialistická Francie s korporátní daní 31%, ale zajímavé je, že i v sousedním Německu je tato daň poměrně vysoká a to 30%. Na druhé straně žebříčku stojí Maďaři se svými 9%, my jsme se svými 19% blízko evropského průměru. Na Slovensku už proto zaznamenali exodus svých firem právě k sousedům s nižší daňovou sazbou. Když se v ekonomické teorii hovoří o daních, jsou často právě korporátní daně označovány za ekonomicky nejškodlivější, respektive jejich výše a je to právě z důvodu mobility kapitálu, která navíc v globalizovaném světě roste. Prostě firma se rozhodne, že přesune svou výrobu do země, kde jsou pro ni podmínky výhodnější. Na druhou stranu ani nízká korporátní daň není všespásná, je to zřetelné na příkladu Maďarska, slovenské firmy sice volí exodus za nižšími daněmi k sousedům, ale už to neplatí celoevropsky. Německé nebo francouzské firmy se hromadně do Maďarska nehrnou, ačkoli by se mohlo zdát, že je evropským daňovým rájem. Pro rozvoj podnikání je totiž nutná stabilita, investoři ještě mají na paměti maďarskou ekonomickou krizi z roku 2008/2009 a Orbánovo řešení zestátnění peněz z penzijního fondu nebo zdanění bank plus fixace kurzu forintu. Nesmíme zapomínat ani na fakt, že sazba daně ukazuje daňovou zátěž jen z části, významnější podíl je tvořen konstrukcí výpočtu základu daně, proto může být pro firmu někdy výhodné danit v zemi s vyšší daňovou sazbou, pokud se zde daňový základ počítá smysluplněji.

Co z toho vyplývá pro nás? Určitě nezvyšovat daň z příjmu právnických osob, ani se nepřiklonit k jednotné korporátní dani pro celou EU, naše nižší daň oproti Německu je zároveň naší komparativní výhodou. Pokud by došlo k centralizaci korporátní daně, dejme tomu na 30% pro celou EU, pak by zbývající „výhodou“ pro investory byla nižší mzda pro naše zaměstnance oproti Německu a to je právě to, co nechceme. Naopak, pokud by se podařilo snížit korporátní daň, mohli by zaměstnanci oprávněně tlačit na růst mezd či by firmy mohli investovat do kapitálu přímo na našem území. Tím by se zvýšila koupěschopnost obyvatel i konkurenceschopnost firem.

Daň z nemovitých věcí

Přímé daně u nás ještě obsahují daň z nemovitých věcí, osobně tuto daň považuji za amorální už ze své podstaty každoroční platby za to, že vlastním nějaký majetek, se podobají spíše výpalnému a navíc se jedná o zdanění majetku, který byl pořízen z již jednou zdaněných příjmů. Výpočet daně z nemovitosti je navíc složitý a liší se podle koeficientu, který určuje, kde nemovitost máte, ve větších městech platíte více, na vesnici méně. Nicméně politici pochopili, že je zde skoro nulová šance k daňovým únikům, takže se tato majetková daň vybírá téměř všude. U nás tvoří podíl vybrané výše daně z nemovitosti na HDP 0,22%, stejně jako v sousedním Rakousku. Ve Francii se silnou tradicí socialismu je to ovšem více jak desetkrát tolik, a sice 2,65%. V roce 2018 se na dani z nemovitosti vybralo zhruba 10,8 miliard Kč, náklady na výběr daně se u nás dlouhodobě pohybují kolem 10%, administrace této daně tedy spolkla 1,8 miliardy. Všeobecně je za efektivní považována daň, u které náklady na její výběr nepřesáhnou 5%, takže máme další argument, proč je daň z nemovitosti nesmysl a případně ji zrušit či změnit předmět daně tak, aby klesla nákladovost její správy.

Závěrem bych chtěl dodat základní poučky pro daně obecně, které stanovil věhlasný ekonom Adam Smith. Ve svém daňovém kánonu tvrdil, že daně by měly být zjevně spravedlivé a užitečné, zároveň však nemají poplatníka příliš zatěžovat a stát musí minimalizovat náklady na jejich správu. Na tom se za staletí vůbec nic nezměnilo, stále je to pravdivé a přesné. Takže, co se vrátit ke kořenům a to nejen v ekonomice a v daních? Protože ne vše nové vede ke zlepšení reálného života.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc leden 2022: *****

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Miroslav Příkopa 500,- Kč, MUDr. Richard Domín 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Pavel Fila 50,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jiřina Gyárfásová 1000,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Daniela Frumarová 500,- Kč, Zdeněk Vybíral 1000,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Karel Kubela 100,- Kč, Jiří Stejskal 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Anonym 500,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Petra Rohlíčková 111,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Blahomír Skoupý 200,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Pavel Sejrek 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, ing. Antonín Zlínský 1000,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Radek Láznička 150,- Kč, Jiří Langr 1000,- Kč, Jaroslav Vlk 100,- Kč

Celkem za měsíc: 16 133,00 Kč
Vybráno 46.10%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 744 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (13 votes, average: 4,62 out of 5)
Loading...
5 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)