13.9.2015
Kategorie: Společnost

Katastrofickým scénářům věřit nechceme. Dokud se nenaplní …

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (19 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

KAROLINA STONJEKOVÁ 13|09|2015

Nedávno jsem se svým bývalým spolužákem diskutovala o aktuální situaci ve světě a o současné uprchlické vlně, na kterou, jak se ukázalo, máme oba diametrálně odlišný názor. Spolužák argumentoval z pozice filosofie, humanismu a pro něj tak typického idealismu, zatímco já se snažila o přístup řekněme pragmaticko-realistický. Nakonec diskusi ukončil se slovy: „Nevěřím katastrofickým scénářům“ – čímž prakticky dokázal veškeré mnou předložené racionální argumenty odmítnout ve třech slovech.

Jistě! Je to bezpochyby lepší… Černé vize budoucnosti obecně nejsou něčím, čemu bychom chtěli s kdovíjakým nadšením věřit. Je lépe žít v naději růžové budoucnosti, protože je to příjemnější. Kdyby mi někdo před pěti lety vyprávěl, že v roce 2015 zažije Evropa největší exodus ve své novodobé historii, dost možná bych ho také označila za „šiřiče katastrofických vizí“, za konspirativního teoretika, či méně eufemisticky řečeno, prostě z blázna. Realita roku 2015 by však později usvědčila z fatálního omylu mně.

My v Evropě máme vůbec dlouhou tradici nevěření apokalyptickým scénářům. Máme mentální problém si připustit, že by se mohly stát, a tak raději věnujeme veškerou energii tomu, abychom katastrofické scénáře a jejich nositele eliminovali, vytěsnili z hlavy i ze společenské diskuse  – namísto abychom se snažili připravit se na možné následky, které nám z nejhorší varianty plynou.

055255c-70857-konecsveta2016-header-0d0100000-0d0000000-0d9420000-1d0000000-sector_668x376-fit

Historie Evropy je plejádou katastrofických scénářů, kterým nikdo nechtěl věřit – a přece se vyplnily…. Kdo by chtěl v roce 1914 věřit apokalyptickému scénáři, že právě vypukající válka, do které se mocnosti s takovým nadšením vrhaly, nebude ani snadná ani blesková, ale naopak dlouhá a krvavá?

Chtěl snad někdo ve třicátých letech věřit apokalyptickému scénáři, že průměrný rakouský malíř může rozpoutat ničivý konflikt celosvětového rozsahu? Kolik lidí v Evropě bylo ochotno si připustit, že by se vůbec kdy mohl dostat v Německu k moci?

Kdo byl ochoten uvěřit důrazným varováním, že nenávist vůči Židům a Slovanům, ze které se v bavorském vězení vypsal do Mein Kampfu, se jednou zhmotní do rasových čistek a vyhlazovacích táborů a že se tak navíc stane na kontinentu, který zrodil humanismus a osvícenství? Kolik Židů bylo ve dvacátých a třicátých letech ochotno věřit apokalyptickému scénáři, podle kterého se setrvání v Evropě rovnalo de facto trestu smrti?

Ale abychom nechodili pro příklady jen do světa. Kolik lidí v poválečném Československu si připouštělo možnost, že komunisti budou provádět tak násilnou a brutální kolektivizaci? Kolik lidí raději uvěřilo komunistickému ministrovi zemědělství, Júliu Ďurišovi, který veřejnost ujišťoval, že se žádné združstevňování po sovětském vzoru nechystá, zatímco v tichosti připravoval zákony, na jejich základě pak kolektivizace probíhala? Nebo kolik lidí (ne)chtělo věřit, že by skutečně mohl komunistický režim provést měnovou reformu, která znehodnotí vklady a přinese prudký pokles životní úrovně?

Kdo by před pár lety věřil varovným hlasům, že fanaticky vítané a řadou politiků a médií masivně podporované „Arabské jaro“ nepovede k nastolení cesty demokracie a svobody, ale jen k výměně jednoho diktátora za jiného, případně za totální chaos, rozvrat a válku v těchto zemích? Bral někdo vážně děsivě znějící slova Muammara Kaddáfího, který řekl, že pokud bude svržen, přijde do Evropy pět milionů imigrantů?

Ale abychom si opět posloužili příkladem z domácího prostředí – jak velkého porozumění se dostalo slovům prezidenta Václava Klause, který varoval, že ratifikací Lisabonské smlouvy bude umožněno, aby Evropská unie distribuovala uprchlíky do členských států, tedy i do ČR?

Nyní se „apokalyptické scénáře“ objevují znovu. Týkají se současného uprchlického exodu. Týkají se faktu, že Evropa není na tak velké množství uprchlíků připravena – ani společensky, ani ekonomicky. Týkají se faktu, že sem přicházejí po stovkách tisíc lidé, kteří pocházejí z diametrálně jiného kulturního, náboženského a konečně i ekonomického prostředí. Týkají se skutečnosti, že tito lidé z velké části neuznávají naše „západní hodnoty“ nebo jim přinejmenším nerozumí a ani se o to nesnaží. Týkají se toho, že nejsme schopní bez problému fungovat ani s menšinami, které u nás už řadu let žijí, a přitom aktivně pracujeme na tom, aby tu přibývaly další, se kterými budeme nakonec stejně bezradní. Týkají se skutečnosti, že současný exodus má i svá bezpečnostní rizika – protože aktuální vysoce nepřehledná situace prostě nahrává tomu, aby na naše území mohli být vysíláni bojovníci IS. A konečně týkají se i faktu, že všechny problémy světa, který má v současnosti přes 7,2 miliardy obyvatel, prostě nevyřešíme tím, že celý svět nacpeme do 500 milionové Evropy. 

Znovu slýcháme varovné scénáře. Znovu máme tendenci jim nevěřit. Jako v roce 1914, jako ve dvacátých a třicátých letech, jako v roce 1948, jako v roce 1953, jako v roce 2010, atd. atd. Znovu máme pocit, že se jedná o falešná Nostradamova proroctví, o varování, která se nenaplní, o zbytečné strašení. Třeba ano…

Jenže opravdový problém černých scénářů nespočívá v tom, že snad straší lidi a vytvářejí iracionální paniku. Jejich skutečný problém spočívá v tom, že si je odmítáme připouštět, přemýšlet o nich a že jim nechceme věřit, dokud se nestanou realitou. A že nikdy nemáme připravený žádný plán B pro případ, že by skutečně nastaly…

ZDROJ: Karolina Stonjeková

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2018: *****

Václav Komrska 3000,- Kč, René Chrobok 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Vladimír Janeček 100,- Kč, Zdeněk Pernický 300,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Jiří Kolátor 100,- Kč, Jan Vokáč 100,- Kč, Svatava Visser 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Anonymní dárce 288,21 Kč (0,0020 BTC)

Celkem za měsíc: 8 288,21 Kč
Vybráno 23.68%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
5 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.