kapitalismussocialismus
31.7.2018
Kategorie: Ekonomika

Kapitalismus v praxi

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (26 votes, average: 3,88 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

URZA

Jak jsem se tu vůbec ocitl? Inu, dostali jsme s Terezkou jako svatební dar nějaké peníze na dovolenou; a protože jsme neměli svatební cestu moc detailně rozplánovanou, po několika dnech popojíždění autem a užívání si krás světa, nás napadlo, že by bylo fajn pár dní zrelaxovat u moře. Ráno jsme tedy koupili last minute zájezd na Mallorcu; a už ten den večer si užívali moře, příjemný personál hotelu, dobré jídlo a pití. To vše za peníze, které průměrný Čech vydělá za týden či dva!

Těchto historicky nevídaných možností, které v současnosti máme, bychom si měli vážit a určitě je nepovažovat za samozřejmost; ve skutečnosti jde o malý zázrak – zázrak kapitalismu. Zatímco v minulosti taková cesta trvala o řádově déle a nemohl si ji dovolit jen tak někdo, tak luxusní servis byl výsadou jen těch skutečně nejbohatších. A to nejsme v žádném královském apartmá, tedy alespoň z dnešního pohledu ne – bydlíme v „obyčejném“ tříhvězdičkovém hotelu s all inclusive; takže se vlastně jedná o královské apartmá s nekonečnými hostinami – bráno pohledem lidí z minulosti (či současnosti v chudších částech světa, kde ta – socialistickými ignoranty zatracovaná – průmyslová revoluce neproběhla před dvěma sty lety, ale teprve nedávno či dokonce vůbec).

A jak je možné, že si průměrný Čech dokáže za několik dnů vydělat na tříhodinovou cestu k moři do královského apartmá, kde ho čeká nekonečná hojnost pestrých pokrmů a číše nikdy nevysychají? Těch příčin je celá řada. Jednak musí on – a spousta dalších jemu podobných – pracovat v těch socialisty tolik proklínaných „krysích závodech“ a produkovat hodnoty, které nepadají z nebe, ale tvoří je lidé. Všechno to jídlo, pití, ubytování a čisté pláže nejsou ničím jiným než výsledkem práce „krysích závodů“ místních, kterým (přímo či nepřímo) zas skrze volný trh něco vyprodukoval on.

Většina těchto lidí je organizována jinými lidmi – socialisty zatracovanými bohatými podnikateli. Tito bohatí lidé, kteří vlastní (typicky skrze akciové společnosti) třeba letadla, se na nás všech snaží vydělat. Vymýšlejí, jak prodat co nejvíce letů. Dějí se pak nevídané věci; když pomineme pestrou nabídku služeb pro bohaté i chudší (pokus o nízkorozpočtové lety, kde by lidé stáli, takže by se jich vešlo ještě více a levněji, bohužel zatím neprošel přes byrokraty, kteří na tom všem parazitují), kouzelné je třeba i to, jaké všechny faktory mají vliv na cenu letenky (zkuste se nad tím zamyslet, mně to připadá fascinující; a jsem přesvědčen, že od stolu by tohle nikdo nevymyslel). Vydělat se pochopitelně snaží i vlastníci hotelů a podnikatelé ve všech těch oblastech, díky kterým si tu můžeme užívat luxusní dovolenou. A díky tomu, jak se na nás snaží tito kapitalisté tržně vydělat, máme tyto nevídané možnosti.

Tomu, že dnes tohle všechno stačí k zajištění takových zázraků, pochopitelně musela předcházet dlouhodobá akumulace kapitálu našimi předky; bez té by nic z toho nebylo možné, protože by tu nestála potřebná infrastruktura a nebylo by ani technologického pokroku. Bylo třeba projít průmyslovou revolucí, spousta lidí musela pracovat v podmínkách, které bychom z našeho pohledu označili za hrozné, aby postupně vybudovali to, co máme dnes; stejně jako my teď tvoříme hodnoty pro naše potomky a pracujeme v podmínkách, které za hrozné označí zase oni, jelikož pro ně bude osmihodinová pracovní doba po pět dní v týdnu nemyslitelná otročina (tedy pokud bude vývoj pokračovat, k čemuž je třeba, aby kapitalismus fungoval alespoň v nějaké míře a nebyl socialismem zcela vytlačen, o což se bohužel kolektivisté ze všech sil snaží).

Vlastně lze říci, že k široce dostupnému blahobytu jsou třeba dvě věci: Tou první je kapitál; tou druhou pak svoboda vlastníků s ním nakládat.

Kapitál nelze získat jinak než prací; někdo to všechno musí oddřít. My (v euroatlantické civilizaci) jsme měli to štěstí, že naši předci začali už dávno, takže máme náskok; mnozí jiní takové štěstí neměli, takže teď musejí dřít proto, aby jejich potomci mohli být tam, kde jsme v současnosti my. Musejí – stejně jako naši předci – projít svou vlastní verzí průmyslové revoluce, která byla jednoznačně kladnou společenskou změnou, ačkoliv je dnes v módě spojovat ji v negativním slova smyslu s dětskou prací a tvrdou dřinou, což je paradoxní až absurdní s ohledem na to, že celá lidská historie je historií dětské práce a tvrdé dřiny, dokud ji právě průmyslová revoluce neukončila! Naši předkové a jejich děti nepracovali v mizerných podmínkách z plezíru; a (pro mnohé socialisty zcela překvapivě) ani proto, že neměli pracovní zákoník. Oni tak pracovali prostě proto, že tehdejší společnost byla chudá a chyběl kapitál k tomu, aby lidé nemuseli pořád dřít. A ve stejné situaci jsou dnes právě země třetího světa; i se všemi důsledky z toho plynoucími. Dokonce jsme v takové situaci i my z pohledu budoucích generací, které dost možná zkrátí pracovní dobu i pracovní týden a budou si žít ještě lépe (zatímco naše současné podmínky jim budou připadat podobné jako nám ty z devatenáctého století); pokud tedy budou splněny ty dvě podmínky výše.

A svoboda? Ta je v neustálém ohrožení. Naštěstí nežijeme v socialismu; bohužel ale ani v kapitalismu. Máme tu z každého něco. Měli bychom si však vážit toho dobrého a nebrat to za samozřejmost. Díky těm zlým podnikatelům, kteří na nás chtějí neustále vydělat, máme blahobyt. Díky hamižným aeroliniím můžeme být z Prahy na Mallorce za méně než tři hodiny. Díky hamižnému majiteli hotelu tady můžeme zažít malý ráj na Zemi. Díky hamižné cestovní kanceláři člověk nemusí nic řešit, ráno koupí zájezd a večer tam je (toto je mimochodem odpověď na oblíbenou námitku proti anarchokapitalismu, že prý vzroste byrokracie, protože budeme muset mít na vše smlouvu se spoustou subjektů; jenže bude-li to problém, někdo pro lidi udělá přesně to, co dnes cestovní kanceláře s dovolenou). Tak si toho važme a nechme je jednat. Laissez-faire!

Že spousta socialistů, kteří jejich služby využívají, pro ně mají místo vděku jen jedovatá slova, je sice pokrytecké, ale samo o sobě to tolik nevadí, protože ti podnikatelé chtějí jejich peníze, které dostali. Že sociolog Jan Keller pláče nad tím, jak hrozný je cestovní ruch, neboť lidé na některých místech žijí pro cizince spíše než pro sebe, je k smíchu, leda by on sám nikdy nikam nejel. Situace tady na Mallorce to krásně ilustruje: Místní nám tu dělají špičkový servis, my jim zaplatíme, oni si pak mohou postavit dům, koupit loď, vzdělání svým dětem, dovolenou do hor, případně cokoliv jiného; zjevně to považují za nejlepší v současnosti realizovatelnou možnost obživy (kdyby ne, dělali by něco jiného) i navzdory vzdechům páně Kellera.

Horší je, když pak na základě podobných bludů „lidově tvořivé ekonomie“ začnou rozhodovat politici a házet všem těm podnikatelům klacky pod nohy. Tím nejen brzdí vývoj naší společnosti, takže dosažení určité úrovně blahobytu bude trvat daleko déle, což uvrhne zcela zbytečně celé generace do větší chudoby, než v jaké by musely žít; ale když to politici přeženou a významně zvýší míru socialismu na úkor kapitalismu, může se tento vývoj zcela zbrzdit, a dokonce změnit v úpadek. Nedopusťme to! Važme si toho, co máme; a nebraňme těm, kdo to ještě nemají, aby to získali také. Zapomeňme na centrální plánování i regulace a nechme lidi jednat; jedině to je totiž klíč k blahobytu pro široké masy, nejen hrstku privilegovaných.

Autor: Urza

urza

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2018: *****

Václav Komrska 3000,- Kč, René Chrobok 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Vladimír Janeček 100,- Kč, Zdeněk Pernický 300,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Jiří Kolátor 100,- Kč, Jan Vokáč 100,- Kč, Svatava Visser 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč

Celkem za měsíc: 7 850,00 Kč
Vybráno 22.42%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Loading...
politicon-banner
27 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.