isoprinosine-a-koronavirus
30.12.2020
Kategorie: Společnost

Kam se poděl lék Isoprinosin?

Sdílejte článek:

TARGUS

Je pravdou, že informace o kovidu mne již nějakou dobu jaksi míjely. Nějakou dobu – docela dlouho.

Zpočátku jsem pandemii bral, coby osoba s těžce rozhašenou imunitou, velmi vážně. Svědomitě jsem seděl v karanténě, po jejím vypršení jsem zůstal na nemocenské, abych to neschytal, uvědoměle jsem politicky vysvětloval a agitoval mezi zlehčovači a chřipečkáři alespoň ve své famílii, zavíral své starší příbuzné na deset západů a tahal jim za dveře nákupy.

Taktéž jsem usměrňoval Starou Jahodu, která v normálním psychickém stavu a v soukromí nemluví o svých školních svěřencích jinak, než jako o bandě rozežraných hajzlů, kdežto v době jarní školní výluky nesouvisle breptala cosi o broučcích, chuděrkách a miláčcích, načež její proslovy na téma kovidu končily zhruba tím, že škola bez její přítomnosti asi tak do tří sekund spadne až na zem a dětičky semele nějaká Baba Jaga do „Babiččiny sekané“ (znáte z maloobchodního řetězce Penny market). Dokonce jsem jí škubal z náruče jakási tři lidská mláďata, která k ní vystartovala v místním Albáči s ohlušujícím jekotem „PANČELKO!!!“

Jahoda je všecky tři sice postupně, avšak velmi zručně ulovila do náruče a vynesla je z obchodu ven (dočista zapomněla na svá bolavá záda), aby se tam s nimi mohla cicmat, takže vyjevení rodiče mohli chovat dojem, že jejich vřeštící potomkové se stali nejméně obětmi únosu za účelem rozprodeje na náhradní díly, pokud ne rovnou ubožáky, kteří jsou hromadně vražděni v přímém přenosu obzvláště bestiálním způsobem, totiž prokousnutím krční tepny či zardoušením provedeným pomocí Jahodina velmi solidního chrupu.

V toku času a v lavině zpráv, kdo všecko už koroňáka schytal a (ne)přežil, jsem jaksi otupěl a duševně okoral i já. Zejména kdy mne při zářijové viróze poslal pan doktor na vypíchnutí oka přes nos – pardon – test na koroňáka. Devět dní jsem v pozoru čekal na povel k mobilizaci své tělesné schránky, abych se mohl dostavit v určený čas na určené místo. Po nezdařené likvidací mého levého oka pravou rukou postarší zdravotnice jsem dalších osm dnů čekal na výsledky. Viróza, kvůli které jsem chtěl zůstat doma maximálně týden, odezněla za tři dny, za pět dnů jsem byl plně použitelný i v pracovním procesu. Zbytek – pokud dobře počítám, dvanáct dnů – šel na oltář nikoli kovidu, nýbrž srandovní organizace, jménem Státní hygienická služba.

Aktivaci mé mozkovny řádným protřepáním přinesla až smrt Jahodiny stařičké a nemocné tety. Zásluhou koroňáku, jak jinak. Začal jsem se alespoň letmo zajímat o probíhající děje.

I donesl se ke mně skrz jednu takovou diskuzi odkaz na vystoupení MUDr. Berana v poslanecké sněmovně. Tedy alespoň to tvrdil titulek. Ano, pan doktor zmínil ve svém vystoupení antivirotikum staršího vydání, nesoucí jméno Isoprinosin s tím, že dosáhl velikého úspěchu, když nasadil tento lék v domově důchodců, kde bylo nakaženo 50 % osazenstva. S výsledkem podle mne ohromujícím: počet úmrtí – nula. Počet nově nakažených – nula. V jeho vystoupení zazněla i větička, nad kterou jsem doslova zajásal.

V Polsku je lék volně prodejný! Sice se prodává s pozměněným názvem, ale to je kromě poloviční ceny oproti Čechistánu jediný rozdíl!

Bomba!!!

Ihned jsem nažhavil drát do první lepší lékárny v Pšonkostánu, kterou jsem našel pomocí strejdy Gůgla a která v reklamě drze tvrdila, že mi jakýkoli lék dopraví až ke vchodovým dveřím mého příbytku!

Radost mne přešla do deseti sekund po navázání mezistátního spojení. Ne, nepřijde žádný balíček s léky pro mé staré příbuzné! A pro mne, jak by smet!

Zasílání do ČR podle slov polské slečny lékárnice zatrhly – můžete třikrát hádat. Správná odpověď zní – ano!!! České úřady!!!

Pochopitelně s odkazem na předpisy EU, i když v nich o zákazu neobchodního dovozu léků z jednoho členského státu do druhého není ani čárka.

Celkem nechápu, co je českému eráru do toho, že si v zahraničí objednám a hlavně zaplatím léky, které mi právě tento český erár není ochoten dovézt v potřebném množství do české lékárny!

Že by soudruhy ze SÚKL-u tak hodně a fest srala poloviční cena v polských lékárnách?

„Idioti z celého Práglu, vyližte si prdel!!!“ řval jsem po vzoru Jiřího Kodeta (ve filmu Pelíšky) z okna místnosti, v níž se odehrála nezdařená objednávka léku na kovid.

Vzápětí jsem vyškubl Pinocchiovi z rukou jeho patlafón a bez ohledu na jeho vzlyky o probíhající distanční výuce jsem chytře zapatlal, abych pokecal s jeho první a navíc stále aktuální láskou, která má v Polsku tetu. Ta mi znovu potvrdila, že její rodiče zvládli nákazu kovidem poměrně dobře i proto, že jim tetka opatřila polskou verzi léku, který tamtéž slyne názvem Groprinosin. Následně jsem vyžebral příslib, že se tetky poptá, jak na to, aby polské lékárny nějak nenápadně vydaly lék i pro bandu blbců z Česka.

Dobře naladěn jsem zatelefonoval svému ujcovi, který se věkem blíží k číslovce devadesát a dává si na kovid velebacha, protože jak sám řekl, tak velký důchod těm hajzlům na České správě sociálního zabezpečení jen tak dobrovolně nenechá.

Ujce jsem se chtěl pozeptat, zda o zázračném léku ví a jestli by o nějaké balení z Polska měl zájem. Ujec mne sejmul na první dobrou, páč pravil, že o tomto léku ví už od jara, akorát, že se mu ho v Česku nepodařilo za osm kalendářních měsíců sehnat, a to i přes skutečnost, že mu tento lék předepsal jeho lékař a on si jej objednal v několika českých lékárnách.

Šel jsem do vývrtky podruhé.

Po deseti minutách chytrého patlání jsem naťukal další číslo a zavolal dceři své středoškolské spolužačky do Kladna, která provozuje lékárnu.

Dotyčná byla velmi milá a ochotná. Ihned projela databázi dostupných léků ve všech velkoskladech i maloskladech na území ČR. Pak mi hrdě sdělila, že v ČR není ve skladech a prodejnách ani gram.

Paráda.

Po chvilce váhání pak dodala, že lék se prý dováží pořád ve stejných kvantech, jako před kovidem, ale že ona jako lékárnice jej neumí sehnat ani pro sebe.

Lék, který existuje padesát let!!!

A sebranka (jiné slovo mne nenapadá), která – mírně řečeno – není schopna ho pro ČR zajistit.

Sebranka, která nám to ani není ochotna sdělit.

Sebranka, která nás žene od jednoho omezení do druhého a tváří se, že je všecko v Ou Keji.

Sebranka, která v klídečku utrácí stovky miliard korun českých za opatření, která by vůbec nebyla nutná, kdyby byl tento lék nasazen alespoň v nemocnicích, když už ne ve starobincích – pardon – v domech s individuální péčí o klienty…

Sebranka, která dopustí, aby se u nás prodával lék za dvojnásobek ceny obvyklé v sousedním Polsku.

Sebranka, která se nám směje do ksichtu a dělá všecko pro to, aby nás vychcípalo co nejvíc.

…………………………………………………………………………..

Kdo po mně může chtít, abych se v tomto státě cítil doma?

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2021: *****

Ilja Baudyš 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Karel Kubela 83,- Kč, Martin Vavřinka 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Dagmar Sokolová 200,- Kč, Josef Tichý 1000,- Kč, Martina Kosková 350,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Vlastimil Kůs 500,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč

Celkem za měsíc: 12 244,- Kč
Vybráno 34.98%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 14 095 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (54 votes, average: 4,78 out of 5)
Loading...
54 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)