socialstat
14.8.2019
Kategorie: Historie

Kam kráčíš, sociální demokracie?

Sdílejte článek:

LUDĚK FRÝBORT

August Bebel vyzval učitele, aby vstupovali do sociálně demokratické strany. Z té rány se už nikdy nevzpamatovala. (Heiner Geißler, generální sekretář německé strany CDU v letech 1978 – 1989)

 

 

Oznámil předseda sociálně demokratické strany v německé zemi Dolní Sasko pan Stephan Weil, že v příštích volbách už nehodlá kandidovat… no, rozumím mu, rozumím. Vést stranu do úpadku není žádná radost a nezdá se, že by se z něj zase mohla pozvednout. Kdysi mohutná a vlivná tradiční partaj je na nejlepší cestě poklesnout pod deset procent voličské přízně, a má-li to takhle jít dál, snad až někam k pětiprocentnímu bezvýznamu; a to nikoli pouze v Německu, ale v celé Evropě z konce na konec. Jak k tomu mohlo dojít?

Inu jak. Sociálně demokratická strana, ideový konstrukt století devatenáctého, už dávno neodpovídá podmínkám měnícího se času. V představách svých zakladatelů měla být politickým domovem továrního dělnictva, a také zpočátku byla; jenže dělnictvo už není nejpočetnější, a tudíž politicky nejvýzamnější složkou populace, ustoupivši v té roli technicko-správnímu zaměstnanectvu. Rovněž jeho třídní vědomí drahně povadlo; hladového proletáře, jemuž se pod plátnem chatrné kazajky rýsují žebra, pokud takový tvor vůbec kdy existoval jinak než v hlavách pomatených proroků revoluce, nahradil slušně vydělávající zaměstnanec mající jiné zájmy než se bouřit proti kapitalismu. Vyšší příjem mu umožnil povystoupit nad úroveň holého obhájení existence, dovoluje mu pěstovat si i poněkud nákladější záliby a koníčky, cestovat, ze svých pozorování vlastní názor odvozovat, kdo by se ještě hrnul do průvodů a demonstrací. Místo třídně nespolehlivého dělnictva se tak páteří soc.dem. partaje stalo úřednictvo (musíme vědět že německý „Beamte“ je kdosi po čertech jiný než český ouřada; kdo byl pasován do tohoto stavu, nemůže být propuštěn, ať vyvádí, co vyvádí, nanejvýš pokárán. Úřednických privilegií, pro doplnění, požívá i učitelstvo, čímž jest naplněn smysl citátu v záhlaví tohoto článku).

Další předpoklad, z nějž vycházeli tvůrcové socialistické ideologie, zásadní antagonismus zaměstnavatele a zaměstnance, se projevil jako v lepším případě naivita a nedomyšlenost, v horším, ale nikterak vyloučeném vědomý podvod. Ve skutečnosti jde o oboustrannou závislost; podnikatel nemůže existovat bez svých zaměstnanců, stejně jako oni bez něj, čímž také pozbývá smyslu jeden ze základních článků socialistické víry, vykořisťování pracujících mas kapitalistou. Kapitalista (takový ten obtloustlý pán se štráfatým cylindrem, co sedí na pytli zlaťáků) si nějaké velkorysé vykořisťování nemůže dovolit, jelikož kdo by pak nakupoval jeho zboží či užíval jeho služeb, kdyby byli všichni vykořistění. Ale to jsou všechno hlouposti, jež může brát vážně leda hlavička mimořádně zatmělá, v dogmatech dávno uplynuvšího věku utkvělá. Je závažnější příčina, činící kombinaci socialismu s demokracií protismyslnou.

Svobodná společnost může být buď socialistická, nebo demokratická, obojí v jedno sloučiti nelze. Sociální stát, jak je nabízen jeho zvěstovateli, vypadá takto: o všechny je ve všem všudy postaráno, všichni požívají bezplatné zdravotní péče, bezplatného zajištění ve stáří, i mnoha dalších bezplatností. I řekne si občánek – to je ale hodný stát, ten sociální stát. Jen… kde na to všechno bere prachy? No kde, občánku: ve tvé vlastní kapse. Napaří ti daně, z nichž část pohltí sociální byrokracie, a co zbude, to pak bezplatně přiděluje. Jednu výhodu ovšem to zařízení má: občánek se nemusí sám o nic starat. Ale co s těmi, kteří o erární pečovatelství nestojí, protože si troufají postarat se o sebe sami? Ostatně totéž zabezpečení, a levněji, by poskytla kterákoli pojišťovna, jenže ono se to nesmí. Jsi a zůstaneš v péči dobrotivého státu, pacholku, a basta fidli. Kam jsi se poděla, ó demokracie?

Jest sociální demokracie cosi jako kočkopes, bájný tvor sestávající ze dvou vzájemně se odpuzujících částí. Partaj založená na kočkopsím principu, ani doopravdy levicová a vůbec už ne pravicová – taková se v dnešním Německu ani nevyskytuje – by učinila lépe, kdyby se rozdělila na dvě poloviny, aby si každý přišel na své: demokratická pro ty, kdož chovají představu státu řízeného v co nejvyšší míře přímou občanskou vůlí, a socialistická pro duše nesamostatné, jimž nevadí být na každém kroku dirigovány a semo tamo postrkovány. To se sice nestane a stát se nemůže, ale ani na tom už příliš nezáleží. Do země se valí statisíce migrantů z pracizích kulturních oblastí a starousedlé občanstvo jímá obava, aby v té záplavě neutonul jeho vlastní životní způsob, jím vyznávané hodnoty, zásady vytvářené tisíciletími. To také, lze míti za to, bude stěžejním politickým tématem budoucnosti, rozhodujícím, které strany uhájí svou pozici a která hudouc už od století devatenáctého pořád na stejnou notu, sama sebe odsoudila k úpadku, pakli ne k zániku.

Autor: Luděk Frýbort

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2019: *****

Zdenka Brancuská 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Vrchovský 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Josef Loupanec 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Jan Janát 500,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 11 955,00 Kč
Vybráno 34.15%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 621 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (13 votes, average: 4,38 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
15 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.