30.8.2013
Kategorie: Společnost

Kam jsme došli od 17.listopadu 1989

Sdílejte článek:

OD: VILÉM BARÁK 30|08|2013

Omezení moci státu (vlády) je nejdůležitějším problémem společnosti, pokud nemá upadnout do totality. Za demokracii (démos-lid a kratos-vláda) je považován politický systém umožňující mírovými prostředky vyměnit vládu, založený na rovnosti občanů před zákonem a podřízení se menšiny rozhodnutím většiny. V podstatě se ale jedná o mechanismus rozhodování, který může směřovat ke svobodě, stejně dobře jako k k zmíněné totalitě. Renesance demokracie v 17. a 18. století byla spojena s idea jejího ohraničení, tj. omezování vlády většiny, snaha, aby se ti co rozhodují a vládnou podřizovali obecným společenským pravidlům a samozřejmě i svým vlastním zákonům. Tuto koncepce našla vyjádření v tzv. omezující ústavě a lze ji vysledovat v průběhu Francouzské revoluce i u tvůrců americké ústavy. Dnes se zdají tyto principy zapomenuty, demokracie se stala diktaturou většiny a stát krásně fungujícím strojem k plnění jejich libovolných přání. Socha Svobody musí ronit slzy.

 

 

Zmenšování svobody a tedy i demokracie je vada systému, kde parlament vydávající zákony, nepodléhá žádným omezením. Když pomineme morálku a etiku poslanců, zdevastovanou jako v celé společnosti předlistopadovou totalitou, měla být od roku 1989 hlavní pojistkou proti vládní moci psaná Ústava. Jak se ukázalo, Listina základních práv a svobod však nezaručuje v podstatě nic. Deklaruje sice svobodu projevu, ale v dalším článku ji dovoluje zrušit, máme právo vlastnit majetek, ale také být vyvlastněni atd. Prakticky ve všech jejích článcích je otevřen prostor pro státní zásahy. Vkládat naděje do soudců Ústavního soudu, kteří mohou rozhodnout o tom, zda nějaké opatření parlamentu nebo vlády narušuje podstatu a smysl základních práv a svobod či nikoliv, bylo také naivní. O intelektuálním klimatu na Ústavním soudě ostatně vypovídá jeho stanovisko ve věci mléčných kvót (Pl. ÚS 5/01), kde je kromě jiných „zvláštností“ deklarováno, že svobodný trh není základní a ústavním pořádkem požadovanou nebo zaručenou hodnotou uspořádání české společnosti. Kam vlastně společnost směřuje, když ne k svobodě a spravedlnosti?

 

Omezení vyplývající z „běžných“ zákonů se naučili poslanci i vláda brilantně řešit třemi jednoduchými způsoby. Imunitou, která umožňuje tvůrcům pravidel uniknout z jejich dosahu, nerespektováním zákonů (např. zákona o státním rozpočtu, kdy deficit je vždy větší než schválený) a operativní úpravou pravidel (tj. zákonů) podle svých potřeb (např. zrušení darovací daně pro politické strany). Většina intelektuálů, o politicích ani nemluvě, nejsou schopni alespoň rámcově definovat svobodu a respektovat hranice, kam až demokracie může ve svém rozhodování zajít. O to brilantněji dokázali meditovat, kterak v minulosti neměly být nacistické nebo komunistické zákony respektovány z důvodu nesouladu se svobodou a „demokracií“. Možná jednou bude prohlášen za protiprávní také dnešní, polistopadový režim, v němž je svoboda slova krajně relativním pojmem, jsou porušována vlastnická práva a část obyvatelstva musí v roli nevolníků pracovat na „dávkaře“ a byrokraty. Jak se ukazuje, komunismus je pouze pokračováním standardní politiky jinými prostředky.

 

 

Jak velkou podporu tzv. veřejnoprávních medií a kolik peněz ze státního rozpočtu musí „zavedené politické síly“ získat, abychom zjistili, že demokraticky nejdou vyměnit? Kolik daní, balených koblih, kamerových systémů a zákazů knih lze společnosti vnutit, aby se ze svobody stalo prázdné slovo? Jaké projevy moci státu spustí v našich hlavách varovný signál? Meze demokracie spočívají v tom, že žádná většina nemůže legitimovat agresi, nevyprovokovaný útok proti majetku a životu člověka, svoboda je stav, v němž každý člověk může činit co uzná za vhodné, kromě agrese a omezení svobody je možné výhradně v zájmu zachování svobody jiných. Proto je naprosto špatný příměr o kyvadlu pohybující se mezi pravicí a levicí, mezi právy jednotlivce a kolektivistickou „sociální spravedlností“. Výrok Bohuslava Sobotky: „..jako sociální demokrat mám jiný názor na daně a regulací nájmů.“, ve skutečnosti znamená:“…popírám svobodu“. Body rozkyvu politického kyvadla jsou totalita nebo svoboda a na to kam jako ovce následujeme Sobotky, Zemany, Filipy a podobné, není věru pěkný pohled.

 

 

ZDROJ: Vilém Barák

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč

Celkem za měsíc: 44 682,80 Kč
Vybráno 127.66%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.