SPOLEC4
15.12.2019
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Kam dospěla naše civilizace?

Loading...
Sdílejte článek:

RENÁTA LUCKOVÁ

Rok 1989 přinesl svobodu a demokracii střední a východní Evropě. Lidé byli “vypuštěni” z ohrady a najednou si mnozí nevěděli a nevědí rady, co se svobodou a demokracií. Najednou mají problém, když je větší výběr než jen varianta modrá a rudá či ve variantě černá a šedá, případně hnědá, a že nemusí stát žádné dlouhé fronty na základní věci jako toaletní papír, maso, ovoce i další základní potraviny a věci. I tak to byl za totality přepych.

Lidé zjistili, že sice mají svobodu a demokracii, ale že není zadarmo, že se musí sami více přičinit a více se o sebe postarat a uživit se a chránit a opečovávat ji. Když vypustíte zvířátko, žijící dlouhá léta v ohradě, brzy se vrátí, protože zjistilo, že se tam na svobodě musí postarat samo o živobytí a svoji bezpečnost, že v ohradě má sice omezený pohyb, ale je o něj postaráno, někdo jiný jej nakrmí a uklidí jeho prostor, a že vlastně mu tak nic nechybí.

Moderní technologie zaplavily svět a zdá se, že se to začíná vymykat místo toho, aby lidstvo bylo schopno využít více pro svůj prospěch. Moderní technologie se stávají předmětem kontroly a ovládání lidí, a to dnes již přesahujíce hranice jednotlivých států.

Velcí, střední i malí podnikatelé a živnostníci to již dávno ví, o čem to je mít velkou zodpovědnost nejen za sebe, za své rodiny, ale také za své zaměstnance. Ale co ostatní, kteří čekají, až jim někdo přikáže, musí udělat tohle a tohle, a často si stěžují na zaměstnavatele, že občas musí zůstat v práci přesčas atd. Lidé, vylezlí z ohrádek zjistili, že najednou mají volnost a neví, co s ní. Až moře volnosti… A tak raději volí opět komunisty a podobně levicově orientované strany a hnutí, protože přece se najde nějaký guru, který jim bude diktovat, oni nebudou muset nic dělat, ale za to budou moci zase nadávat a udávat atd. To je přeci jednodušší než přemýšlet o tom, co lépe zlepšit a co pro to mohu sám udělat. A tak se raději vzdávají svých svobod a demokracie.

Naivní byly představy, že do 20 let doženeme západ. V mnohém jsme ho dokonce ve svém vývoji předčili, ale už si málokdo uvědomil, že západ na nás nepočká a nestagnuje kvůli nám. Nejen pro nás, ale i západu se otevřely nové trhy a západ si šel svým způsobem a tempem dál. Není možné srovnávat výše mezd západu, zvláště v Německu, a u nás, kdy byl daleko vyšší poměr české koruny ke sjednocené marce, a poté po vzniku eura stanoven poměrně vysoký kurz české koruny k euru, a česká vláda drží vysoký kurz české koruny k euru stále dodnes. Něco jiného bylo pro východní NDR, kdy po sjednocení Německa byl kurz východoněmecké marky k západoněmecké 1:1 do určité výše východoněmeckých marek a nad tuto výši kurz 2:1.

Ačkoliv v době totality a po pádu totality byly na životní úrovně tehdejšího Československa a východního Německa, tzv. NDR, na srovnatelné úrovni, po sjednocení si Němci vypomohli navzájem. Bývalá NDR díky sjednocení se západním Německem měla předpoklady k dobře provedené privatizaci, která probíhala pod patronací ekonomicky vyspělejšího západního Německa. V ekonomice tak byl dostatek kapitálu i na případnou restrukturalizaci a sanaci privatizovaných podniků a dostatek kvalifikované a kvalitní pracovní síly. Dalším výchozím předpokladem pro zvládnutí a úspěšnost německé privatizace a restrukturalizace ekonomiky byla existence vyspělé právní infrastruktury. To byl výrazný rozdíl třeba proti československé ekonomice. Československo muselo jít tak vlastní cestou, sbírat zkušenosti v zahraničí a hlavně tu chyběl kapitál a kvalifikovaná pracovní síla. Navíc ještě muselo krátce v 90-letech řešit rozdělení Československa. I přesto tyto odlišné startovní podmínky jsme za 30 let ušli výraznou cestu a udělali velký pokrok.

O to více je dnes překvapující, že západní a severské státy Evropy, které byly pro nás velkým vzorem kapitalismu, demokracie a pokroku, dnes plně podporují levicové komunistické směry. Asi jim chybí zkušenosti 40 let života v socialistické a komunistické totalitní nadvládě.

A i v Čechách se mnohým postesklo po totalitě. Je smutné, že mnoho Čechů je přesvědčeno, že za totality jim bylo líp. O to víc je zarážející, že se k nim přidala i mladá generace, která chce žít v komunismu – s využitím rovnostářství a sdílené ekonomiky a luxusu. Proč něco vlastnit a proč by se měli snažit něco budovat, když to mohou mít zdarma či s minimálním úsilím (sdílená auta, sdílené byty či ještě lépe přidělit jim byty zdarma atd.) a nemusí se o nic starat, půjčí si, použijí, občas i zničí, a vrátí zase zpět, ať se o to postará a opraví někdo jiný. A pokud chce někdo něco vlastnit, rozvíjet to a pečovat o to sám i s rodinou, tak se ti závistivci musí postarat o to, aby to neměl či ho pohlídat, aby toho neměl zase tak moc. Jinak je moc bohatý a musíme ho za to penalizovat. Jinak je přece asociál.

V ČR je stále hodně těžké, zvláště pro talentované, aktivní a schopné lidi se tu prosadit. A pokud někdo ukáže svůj úspěch, ocenění, bývá za to náležitě okolím potrestán. A zvláště, když dostanou ocenění v zahraničí, které si právem zaslouží. Díky těmto lidem, že jsou a dělají hodně nejen pro sebe, ale i pro Českou republiku a naši společnost. Naštěstí jsou tu i takoví jedinci mezi mladou generací. A díky za ně.

Závist je však v ČR hodně veliká. Tak neschopní radši vymýšlí vše možné i nemožné, aby ti talentovaní a schopní byli za to potrestáni, místo toho, aby se snažili se sebou a svým životem něco sami udělat. I 30 let po pádu totality je podprůměr brán za standard či nadprůměr a skutečný nadprůměr musí být penalizován. Typickým příkladem byla nepovedená inkluze ve školách. Lidem s menšími schopnostmi či nějak handicapovanými by měla společnost pomáhat a pomáhat je začlenit do společnosti a společenského uplatnění, vždyť i tito lidé jsou plnohodnotnou součástí naší společnosti. Ale co bylo na inkluzi obzvláště zarážející, bylo to, že talentovaní a chytřejší děti měli mít svého speciálního psychologa, zřejmě aby tak moc nevyčuhovali a zařadili se tak do průměru či ještě lépe podprůměru. Jak dopadla inkluze, je obecně známo…

Čeští odboráři a zaměstnanci žádají vyšší minimální mzdy a celkově daleko vyšší zvyšování mezd než je inflace. Už si však vůbec neuvědomují či raději nechtějí slyšet, že se tím vytváří velké problémy do blízké budoucnosti, roztáčí to kolo a vytváří podhoubí pro velkou inflaci a krizi v ekonomice. Zaměstnanci chtějí delší dovolenou, sick days, celou placenou nemocenskou, různé sociální dávky atd. Chtějí stále více a více volna a větší mzdy bez toho, aby aniž by zvýšili svoji produktivitu práce. Na zaměstnavatele a podnikatele se tím vytváří stále větší a větší tlak s rostoucími náklady, nejen mzdovými. Zatímco zaměstnanci si jezdí a užívají na dovolené u moře, leckdy si někteří užívají i luxusních zájezdů, majitelé, manažeři firem i živnostníci leckdy neznají léta volné víkendy ani dovolené, protože mají velkou zodpovědnost nejen za sebe, své rodiny, ale především za firmu a své zaměstnance.

Dnes už není moderní (dnes se tomu říká “IN” v moderním jazyce) spolu spolupracovat a společně něco tvořit, (nemám na mysli socialistickou ideologii, ani kolektivizaci), ale zajímat se také více o druhého ve smyslu, jak můžeme spolu spolupracovat, co dobrého udělat a vybudovat atd. Vyrostla tu mezitím velmi sobecká a agresivní generace (naštěstí, ne všichni), jakýsi nový druh generace, od dětství plně životně zajištěných a vyrostlých na moderních technologiích. Generace jedinců, kteří jsou jen oni jediní, a jim se musí vše podřídit a ještě je za to ostatní musí sponzorovat. A pokud tak tomu není, tak jsou schopni se za to soudit a obžalovávat atd., protože oni přece jsou v právu. A že se s rodičem nebudou cucat, jako se s nimi cucali jejich rodiče či oni se svými rodiči. Ale kde jsou práva ostatních? Rozmazlení sobečtí frackové, kteří teď diktují rodičům a starším lidem obecně, že vše je špatně, co udělali a leckdy v těžkém potu a i vážně nemocní vydřeli jejich rodiče a předkové, perzekuovaní totalitním režimem, ale ti starší musí udělat vše pro to, aby si mladí mohli žít v bavlnce a jak je rodiče, chudáky – dospělé děti, musí rodiče zabezpečit, jinak rodičům a starším lidem udělají ze života peklo.

Lidé by si měli více vážit toho, že je v Evropě přes 70 let mír a klid beze zbraní, i když poválečná léta, léta studené války i léta totality byla hodně těžká, a ochraňovat mír a bezpečí, vážit si života v míru a klidu a v lásce, úctě a toleranci vůči sobě navzájem včetně ochrany a předávání hodnot a zvyků, které tu budovaly generace po staletí, včetně naší generace a našich rodičů. Základním kamenem společnosti vždy byla a je klasická rodina a dobré mezilidské vztahy. I demokracii a svobodě se musí lidé učit. Je to velká výzva i pro další generace. To vše je ale pro některé téměř zbytečné, a proto hledají alternativy jako mnoho kategorií pohlaví, rozbití základní rodiny, kde rodiči jsou muž a žena atd. Takovým lidem zřejmě chybí napětí, krev a násilí a hlavně emoce…Ty emoce….jedinou hodnotu dnes mají emoce, protože ty hýbají světem…

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc leden 2020: *****

František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Alena Fuszteiová 300,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Přemysl Hrůza 1000,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Kamil Potoček 300,- Kč, Ivanka Podzimková 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Jan Bezděk 1000,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Iva Floríková 300,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, ing. Josef Musil 200,- Kč, Richard Kovaříček 200,- Kč, Vlastimil Kornas 66,60 Kč, Robert Schlesinger 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč


Celkem za měsíc: 11 014,60 Kč
Vybráno 31.47%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 202 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (16 votes, average: 4,00 out of 5)
Loading...
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
86 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.