israel-main
21.3.2017
Kategorie: Politika

Jsem přítelem Izraele a jsem na to hrdý

Sdílejte článek:

IGNÁC MILAN KRAJNIAK

Pokud někdo věří na celosvětové sionistické spiknutí, doporučuji mu, aby se zaměřil na dvě jména. Benjamin Netanjahu a George Soros. To jsou dnes pravděpodobně nejznámější Židé, kteří se pohybují v světové politice. Na těchto dvou lidech si můžeme jednoduše ukázat, že celosvětové židovské spiknutí nemůže fungovat. Netanjahu a Soros jsou protipóly. Spolupracují asi jako dva negativní magnety – zcela se odpuzují.

Benjamin “Bibi” Netanjahu se narodil v roce 1949 v Tel Avivu. Od roku 1963 žil s rodiči ve Filadelfii, ale v roce 1967 se vrátil do Izraele, aby nastoupil na základní vojenskou službu v nejelitnější speciální jednotky Sajeret Matkal. Zúčastnil se několika protiteroristických operací, při osvobozování rukojmí z letadla na letišti v Tel Avivu byl zraněn. Po šesti letech služby se vrátil zpět do USA.

Na podzim 1973 však vypukla Jom Kipurská válka, Bibi se okamžitě vrátil do Izraele a bojoval v bitvě o Suezský průplav a na Golanských výšinách. Během osvobozování rukojmí na letišti v Ugandě (1976) se hlásil do zásahové jednotky, ale v Izraeli platí pravidlo, že speciální rizikové operace se může zúčastnit pouze jeden člen rodiny. Operaci však velel jeho bratr Jonatan, takže Bibi se na této akci nezúčastnil. Rukojmí se podařilo osvobodit, Jonatan Netanjahu však při operaci zahynul. Když jako správný velitel jako poslední opouštěl ugandské letiště, zastřelil ho do té doby se skrývající terorista.

Bibi se pak dal na politickou kariéru, několikrát byl ministrem financí. Díky jeho ekonomické politice se z Izraele jako chudé zemědělské země stala jedna z nejbohatších zemí světa. Mimo jiné i proto, že podporoval Startup zejména v oblasti informačních technologií. Premiérem byl Netanjahu od roku 1996 do roku 1999, a pak od roku 2009 dodnes. Jeho politické názory jsou konzervativní, prosazuje tvrdou linii vůči islámskému terorismu.

George Soros se narodil v roce 1930 v Budapešti. Během války celá jeho rodina zahynula v koncentračních táborech. Jeho osobně zachránil arizátor, kterému musel jako chlapec chodit pomáhat arizovat majetek po Židech, kteří pak skončili v Osvětimi. Otřesná zkušenost, která ho musela hluboce ovlivnit.

V roce 1946 Soros emigroval do Velké Británie. Stal se jedním z největších burzovních spekulantů na světě, je miliardářem a od osmdesátých let minulého století filantropem – lobbistou. Po celém světě podporuje nadace, které pomáhají lidem, ale současně prosazují jeho ultraliberální ideologický pohled na svět. Podporuje LGBTI aktivity a gender ideologii. Podporuje tzv. barevné revoluce, podporuje přistěhovalce, aby se dostali do Evropy a USA. O jeho vlivu na světovou politiku si můžete přečíst v uniklých mailech na tzv. Sorosleaks .

V izraelských parlamentních volbách v roce 2015 se rozhodl George Soros odstranit Netahjahua z premiérské funkce. Platil mohutnou negativní kampaň nevládních organizací, kterou podporovala i Hillary Clintonová. Díky tomu Netanjahuova podpora ve veřejnosti klesala a analytici byli přesvědčeni, že volby prohraje. I v Izraeli před dvěma lety se však ukázalo, že průzkumům se už dnes nedá velmi věřit. Netanjahu volby vyhrál a pokračuje ve funcki premiéra dodnes.

Protipóly Netanjahu a Soros názorně dokazují, že celosvětové sionistické spiknutí není možné. I Židé jsou totiž lidé, stejně jako Slováci, Češi, Maďaři, Němci nebo Rusové. Najdeme mezi nimi dobrých i zlých lidí, moudrých i hloupých, liberálních neomarxistických bláznů i realistických konzervativců.

Čtenář již asi pochopil, že mně osobně je sympatický Netanjahu. Svou výsadkářské historií, ekonomickým povznesením státu, i bojem proti islámskému terorismu. A Sorose považuji za nebezpečného, ​​protože financuje vývoz škodlivé liberálně neomarxistické ideologie do celého světa. Ze stejných důvodů nemám rád Clintonovou a je mi sympatičtější Trump. Mimochodem, z uniklých mailů vyplývá, že Soros má na Clintonovou poměrně silný vliv. Ale Netanjahu neřídí Trumpa a ani Trump neřídí Netanjahua. Jsou to svobodní lidé, kteří se rozhodují sami. Někdy lépe, někdy hůře. Ale nejsou to figurky někoho v zákulisí, a to mi je na nich sympatické.

Odhlédneme nyní od toho, že kritika státu Izrael bývá často jen maskovaným antisemitismem. Podívejme se na to, zda je kritika státu Izrael oprávněná a jaký postoj k Izraeli by mělo mít Česko.

Před sto lety byla na místě současných izraelských měst poušť. Před padesáti lety byly uprostřed pouště malé izraelské oázy, v nichž se pěstovaly zemědělské produkty, z nichž vývozu Izrael žil. Dnes stojí v izraelských městech mrakodrapy, ve kterých sídlí globální technologické firmy kotované na burzách. Třetina firem kótovaných na technologické burze NASDAQ pochází z Izraele.

Izrael je obklopený státy, které již 70 let usilují o jeho zničení. Demografická převaha je na straně arabských států přibližně v poměru 20 ku 1. Přesto dokázal několikamilionový Izrael dosud vyhrát každou válku, i když v Jom Kipurské v roce 1973 měl namále. Mýlí se ten, kdo si myslí, že v těchto válkách Izrael vždy podporovali Američané. Izrael si své války musel vybojovat sám.

Navzdory tomu všemu je Izrael demokratická země, kde se rozhoduje ve volbách. V zemi fungují synagogy, mešity, kostely, Haifa je dokonce sídlem centrály bahaistické církve. Evropané jsou v zemi vítáni, mohou chodit po zemi bez ochranky. O křesťanské náboženské i kulturní památky se stará stát. Několik pamětních míst je prohlášeno za národní kulturní památky.

Jaký je to kontrast s Egyptem, Sýrií, Jordánskem, Libanonem nebo Irákem … I v těchto zemích existují elity, které by rádi Evropany přivítali a ke křesťanům mají tolerantní přístup. Co to však křesťanům pomůže, když islámští radikálové kdykoliv vypalují kostely, unášejí a zabíjejí křesťanské věřící? Co to pomůže evropskému obchodníkovi, kterého při snaze o investici nebo byznys musí hlídat ochranka, aby ho neunesli nebo mu rovnou neodřezali hlavu? Vlády v těchto zemích nejsou schopny garantovat Evropanům bezpečnost.

S kým má Česko na Blízkém východě spolupracovat? Podle mě s těmi, se kterými máme společné civilizační kořeny, společný politicko-ekonomický systém a společné zájmy. Mluvit o společných kořenech židovsko-křesťanské civilizace je nošením dříví do lesa. Co se týče hospodářských vztahů, v oblasti IT, startupů ale i efektivního zemědělství se máme od Izraelců co učit. A co se týče společných zájmů, je jím zejména boj proti islámskému radikalismu a terorismu, ale i boj proti nelegální migraci.

Co máme společného s islámskými státy? Několik stoletou historii vzájemných válek, během nichž se rozhodovalo, zda bude Střední Evropa křesťanská nebo muslimská. Na rozdíl od západoevropských států, my máme historickou zkušenost s tím, že islám je rozpínavý a chce dobývat a ovládnout nová území. Vnímání radikálního islámu jako bezpečnostního rizika máme společné právě s Izraelem.

Izrael je náš jediný spojenec na Blízkém východě. Ze všech ostatních zemí Blízkého východu do Evropy přicházejí lidé, kteří jsou pro nás bezpečnostním rizikem. Z Izraele přicházejí do Evropy investice.

Máme u nás lidi, kteří na jedné straně brojí proti islámskému terorismu a současně brojí proti Izraeli, který s islámským terorismem bojuje. Na jedné straně chtějí bojovat proti islámskému ohrožení, ale současně tleskají palestinským teroristům, kteří zabíjejí izraelské civilisty. Takoví lidé to podle mě nemají v hlavě zcela uspořádáno. Takoví lidé jsou nezpůsobilí řídit stát, protože vykazují velkou chybovost v přístupu k realitě.

Pro mě je Izrael inspirující zemí, která ve velmi obtížných klimatických i geopolitických podmínkách dokáže zajišťovat svým občanům vysokou úroveň svobody, bezpečnosti i životní úrovně. Dokáže se rozvíjet a růst navzdory všem nepříznivým okolnostem.

Do Izraeli chodím rád. Jeruzalém je město míst, kde člověk cítí historii z každého kamene. Izrael je neuvěřitelně pestrá krajina – nejen nábožensky. Najdete zde pouště i zalesněné hory na severu. Najdete tam Mrtvé moře 450 metrů pod hladinou moře, ale i dvoutisícový Mt. Hermon, na kterém se můžete lyžovat. Ortodoxní čtvrti se střídají s ultraliberální, Tel Aviv dokonce volají Sin City Středomoří. Pláž v Tel Avivu považuji za nejkrásnější městskou pláž ve Středomoří.

Zkuste se tam jet někdy podívat. Bez ohledu na to, zda jste liberál nebo konzervativec, pravičák nebo levičák. Přesvědčte se na vlastní oči. Je málo zemí na světě, kde si každý může najít to své a cítit se tam dobře.

ZDROJ: Ignác Milan Krajniak

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Mirko Hampl 168,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milena Práglová 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Anonym 222,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Bc. Romana Kopecká 500,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sika 250,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Robert Schlesinger 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Renata Doležalová 100,- Kč, Martin Černý 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč

Celkem za měsíc: 12 078,00 Kč
Vybráno 34.50%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 144 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (32 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...
politicon.cz

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.