4879833_historie-tri-kralove-odboj-masin-balaban-moravek-v0
30.6.2019
Kategorie: Historie

Josef Mašín: Vzdor do posledního dechu

Sdílejte článek:

COM/WTM

Josef Vladimír Mašín (1896–1942) proslul zejména v letech druhé světové války, jako jeden z nejznámějších bojovníků domácího odboje. Němci Mašína popravili přesně před 77 lety.

Jsem československý důstojník a nemůžete na mně žádat, abych cokoliv prozradil. Jsem vázán přísahou.” Poté následovala série brutálních ran. Josef Mašín, jeden ze Tří králů, se ve výslechové místnosti gestapa bezvládně sesusul v bezvědomí na zem.

Neunikl, bylo zřejmé, že jej gestapáci za okamžik opět přivedou k vědomí a výslech, který proměnil jeho život v jednu velkou bolest, začne znovu. Co ho však děsilo víc, byl fakt, že sil již pomalu ubývalo. Poprvé, když ho dovlekli na Pankrác a začali bičovat, ještě dokázal postavit se svému vyšetřovateli a uštědřit mu několik tvrdých ran. Nyní již skoro ani nepřipomínal lidskou bytost. Bez vlasů, tělo jedna velká podlitina s instinkty týraného zvířete. Možná že mu vzali hrdost, i podstatu lidství. Sílu vzdorovat však ne. Zatím ještě ne.
 
200px-42603-350x466-t1zbyProkleté Nusle. Jak mohl být jen tak lehkomyslný. Už zatčení jeho druha Balabána, druhého ze tří králů, který nalítl na konspirační schůzce agentovi gestapa (bývalého rotmistra československé armády) ho mělo varovat, že přituhuje. Že doba, kdy se jako nepolapitelní drze a s pocitem zadostiučinění smáli do nenávistí zkřiveného ksichtu okupační moci, je dávno pasé. Doba, kdy se dokonce pokusili spáchat atentát na Himmlera, doba kdy odpálili bombu v samotném srdci říše zla v Berlíně. Podcenili protivníka? Nechali se příliš unést svými úspěchy a mýtem nepolapitelnosti, který je obklopoval? Nebo jen fašistický bezpečnostní aparát sešněroval republiku, kterou nazval Protektorátem ještě efektivněji a důkladněji? I to je možné… síť udavačů se rozrůstala geometrickou řadou, stejně jako rostla neochota lidí pomoci. Ze strachu, samozřejmě. Tváří v tvář represím, které by mohli postihnout a poznamenat celou rodinu, se se strachem mnohdy těžko bojuje. Balabánovo zatčení ho mělo varovat. Při nejednom z výslechů se s ním setkal. Během konfrontace. Už jen letmý pohled na něj vypovídal, že ho gestapácké mlátičky asistující při výsleších taky nešetřili.
 
Prokleté Nusle. Ten svýravý pocit kdesi uvnitř jeho nitra. Zpočátku večer jako každý jiný. 13. květen roku 1941. Vysílání depeše do Londýna. Franta Peltán akorát zahájil relaci, když se ozvalo mlácení na dveře. Gestapo. Nebyl čas přemýšlet. S tasenou pistolí se vrhl ke dvěřím. „Neblázni Josef, máš přece děti!“ Nechtěl to slyšet. A zatím co Morávek s Peltánem bleskově likvidovali šifrované depeše a další důkazy, prudce rozevřel dveře a střelil prvního gestapáka. Do pajšlu. Jeho černý dlouhý kožený plášť se zbarvil krví. A ostatní samozřejmě odpověděli. Střelbou. Včetně českých protektorátních četníků. Když lítají kolem kulky, je lepší střílet, Už jen z pudu sebezáchovy. Slyšel, jak jej Morávek podporuje krycí palbou uvnitř bytu. To je dobré. Ne nadarmo se mu v žertu říká Pobožný střelec. Sakra jedna z kulek ho kousla do nohy. A po ní další. Morávkova pistole ztichla. Nemohl tušit, že se mu v ní koul náboj. To je zlé. Gestapáci se valili na něj. Zmobilizoval síly a vrhl se proti nim. Pak se mu noha zasekla v zábradlí schodiště. Prudká bolest zlomeniny ho ochromila. Ovšem ne natolik, aby si uvědomil, že je konec. Že zbývá poslední rána. Do svého spánku. Bohužel se k ní nedostal, gestapácká kulka mu prostřelila zápěstí. Ještě slyšel, jak se dveře bytu zabouchly. Snad kluci budou mít dostatek času na to, aby zdrhli. Snad tady vykrvácí, aby ušel laskavé péči gestapáků, kteří se z něj budou snažit vymlátit všechno co ví. Snad… snad.. přicházelo bezvědomí. Poslední co zaslechl, byla opovržlivá slova vrchního komisaře: „Naložte tu bestii a na Pankrác s ní!”
 
Říká se, že naděje umírá poslední. Ze své životní zkušenosti věděl, že to tak je. Síla, smysl pro povinnost, neochvějnost a bojový duch jej udrželi na životě jak v bitvě u Zborova, kdy bojoval jako legionář, tak i během bojů na transibiřské magistrále. S příchodem okupace se jí chtěl postavit se zbraní v ruce. A když už ne bojovat, tak aspoň vyhodit do povětří sklad zbraní v ruzyňských kasárnách, aby nepadl do rukou Němců. Zakázali mi to a poté co rozdal pár facek, ho obvinili ze vzpoury. Začal tedy bojovat ilegálně. Ukradených pět náklaďáků plných zbraní a munice, byl začátkem.  Odboj zvaný Obrana národa přišel vzápětí. A po něm Balabán a Morávek. Tři králové, z nichž snad na svobodě ještě jeden pobíhá. Naděje umírá poslední. Sotva sebral trochu sil, rozhodl se utéct. Praštit gestapáka hlídajícího u jeho nemocničního lůžka pankrácké nemocnice, kde jej přivedli zpátky mezi živé. Bohužel, silm moc nebylo. Plán selhal a on byl okamžitě transportován. Do kobky. Nemohl tušit, že Morávek v tu samou chvíli plánuje jeho vysvobození. Rovněž nemohl tušit, že poté co záchranná operace díky jeho přemístění selhala, vyslal Morávek žádost Londýnu, aby jeho druhy ve zbrani vyměnila za zajaté nacistické pohlaváry. A už vůbec nemohl tušit, že se Morávek odpovědi z Londýna nedočkal. Asi jeho život nebyl tak důležitý, aby se za něj pokusil někdo bojovat diplomatickou cestou. Ostatně přízrak Mnichova, dy mocnosti Hitlerovi v zájmu klidu obětovaly, byl stále ještě v živé paměti.
 
Věděl, že se blíží konec. Gestapáci už dávno zjistili kým je ve skutečnosti a neváhali mu ani ukázat jeho zbitou manželku. Nehnul ani brvou. Nechtěl jim udělat radost. Nechtěl, aby všechny ty hodiny bolesti přišly nazmar. Namísto toho napsal v šeru své kobky moták. Poslední vzkaz rodině, který ukryl do škvíry ve zdi. Snad ho někdo najde. Netušil jak je zde dlouho, ale připadalo mu to jako věčnost. Netušil, co se děje venku, pokud mu to neřekli sami mučitelé. To že zabili Heydricha se dozvěděl taky od nich. Chtěli po něm, aby to odsoudil. Aby toho veřejně litoval. Propaganda. Tak jim řekl, že veřejně lituje jen toho, že toho parchanta nezabil on sám. Nelíbilo se jim to. Příští okamžiky strávil v bezvědomí. Zbitý jako zvíře. Už to začínalo být fádní. I bolest časem otupí a člověk si na ní zvykne jako na normální součást všedního života. Heydrich je mrtvej. Nevěděl, že pro republiku tím začíná doba krvavého temna. Nevěděl, že během přestřelky padl i poslední z králů Vašek Morávěk. Věděl ale, že ho čeká definitivní konec. Obzvlášť, když ho 30. června 1942 odvezli na kobyliskou střelnici. Popravčí četa nevypadala tak strašně. Znamenala jediné. Konec bolesti. A snad, možná, kdyby byl věřící, i začátek něčeho nového. Zbývalo už jen jediné. Zařvat těm parchantům do ksichtu, tváří v tvář smrti „Ať žije československá republika!“
 
Padly výstřely. Konec
 
EPILOG:
 
Moták Josefa Mašína, který ukryl ve zdi své cely byl skutečně nalezen a dostal se do rukou jeho rodině.
 
“Drahé moje děti! Posílám Vám poslední svůj pozdrav před svým odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka patří jen Vám a to mne nejvíc tíží, neboť jste dosud ještě malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě mne pochopíte. Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtěli porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byly porobenými otroky, nýbrž abyste zůstaly svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou takto musíte postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí. Zůstanete zde nyní jen se svou mamičkou. Musíte ji poslouchat, abyste jí ulehčily její těžký úkol a starost o Vás. … Líbám Vás v duchu všechny, i s Vaší mamičkou. Buďte šťastni. Váš milující otec. Vlasti zdar!“
 
Mašínova žena i synové byli po válce vyznamenáni. V padesátých letech se Crirad Mašín a Josef Mašín jr. postavili komunistickému režimu a prostříleli se na západ. Společnost se stále dohaduje, jestli se jednalo o protikomunistický odboj, nebo chladnokrevnou sérii zločinů, stejně jako hledá paralelu mezi otcem a syny, kteří se postavili totalitní zvůli. 
 
Mašínova žena byla po útěku synů uvězněna a ve vězení i zemřela. 
Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2019: *****

Zdenka Brancuská 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Vrchovský 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Josef Loupanec 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Jan Janát 500,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 11 955,00 Kč
Vybráno 34.15%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 240 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
209 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.