NETANJAHU
27.4.2019
Kategorie: Multikulturní soužití

Je rozhodnutí izraelského premiéra Benjamina Netanjahua o uznání izraelské suverenity na židovské komunity v Judeji a Samaří protiprávní?

Sdílejte článek:

HANA LUKEŠOVÁ

Netanjahu se dostal do popředí zájmů mainstreamových médií a světových politiků kvůli svému předvolebnímu prohlášení respektive slibu izraelským občanům, že zajistí a rozšíří izraelskou suverenitu na židovské komunity v Judeji a Samaří, nazývané „Západní břeh Jordánu“. Předně je nutné zdůraznit, že posílení izraelské suverenity na židovské komunity v Judeji a Samaří nebude mít žádný vliv na Palestince žijící pod kontrolou Palestinské samosprávy.

Mainstreamová média i drtivá většina světových politiků označují území Judeje a Samaří jako „okupovaná palestinská území“ a židovské komunity jako „nezákonné podle mezinárodního práva“. Jenže pravda je ve skutečnosti taková, že území nikdy nebyla „palestinská“, židovské komunity tam žijící nejsou nelegální a Izrael neutlačuje miliony Palestinců, kteří na daném území také žijí. Neoblíbenější je následující tvrzení, že

Západní břeh“ je „palestinská země“, Izrael je „okupační mocnost“

Území Judea a Samaří, stejně jako zbytek Izraele a Jordánska byla součástí Osmanské říše od 16. století až do konce první světové války. Posléze Liga národů souhlasila, že dané území bude svěřeno pod patronát Velké Británie, která zajistí vytvoření židovské národní domoviny. Velká Británie však dala část území na východ od Jordánu (dnešní území Jordánska) Abdulahovi Bin Husseinovi a Židům následně zakázala Židům se na této části území usazovat. Území mezi řekou Jordánem a Středozemním mořem, tj. území Izraele, Judska a Samařska („Západního břehu Jordánu“) a Gazy se stala mandátem pro Palestinu.

Arabové od 20.let 20. století zahájili teroristickou kampaň proti Židům i Britům. Britové, poté, co byla nalezena rozsáhlá naleziště ropy na Blízkém východě, se snažili udržet a posílit svůj vliv na Blízkém východě, a proto začali ustupovat Arabům a zastávat proarabské pozice, drasticky omezili a posléze zakázali židovskou imigraci do Palestiny navzdory tomu, že Němci během druhé světové války vedli proti Židům vyhlazovací válku. Na druhé straně však arabské přistěhovalectví do mandátní Palestiny podporovali a sami se s Araby mnohdy dopouštěli protižidovských násilností.

Koncem listopadu 1947 OSN přijala rezoluci č.191, která rozdělovala bývalý Britský mandát Palestinu na stát židovský a arabský. Palestinští Židé přijali návrh, byť území mnohem menší, než území původní Palestiny, ale palestinští Arabové a okolní arabské státy tento návrh odmítly a začali již proti nově vzniklému Státu Izrael rovněž vyhlazovací kampaň. Za zmínku stojí, že v arabských armádách bojovali i mnozí bývalí důstojníci SS.

Je nutné poznamenat, že rezoluce Valného shromáždění OSN, které jsou nezávazné, zneplatnili samotní Arabové a bylo jasné, že Stát Izrael bude mít takové území, které si následně vybojuje. Takže je velmi úsměvné, když současní palestinští Arabové odvolávají na rezoluci OSN z roku 1947, kterou sami zneplatnili. Židům i přes nepřízeň Arabů a Britů se podařilo vybudovat důležité instituce potřebné pro stát tj. armádu, vzdělávací systém, policii, úřady atd. Arabové však své instituce nevybudovali.

Britové vyčerpaní druhou světovou válkou a útoky Židů a dokonce i Arabů nakonec odtáhli z Palestiny. Arabové znásobili útoky proti židovskému obyvatelstvu,poté, co armády pěti arabských států přepadly Izrael, který se arabské přesile nakonec ubránil, si poté zajistil a upevnil své nové hranice. Válka skončila příměřím roku 1949. Arabské státy sice nesouhlasily s trvalým mírem a uznáním Státu Izrael, ale podepsaly dohody o příměří, které vymezily pozice jejich vojsk. Tyto dohody výslovně stanovily, že linie příměří jsou novými izraelskými národními hranicemi. Oblast Judeu a Samaří spravovalo Jordánsko, Gazu spravoval Egypt. Arabská invaze porušila Chartu OSN a to „použití síly proti územní celistvosti a politické nezávislosti“ Státu Izrael, a proto byla jordánská anexe Judeje a Samaří nezákonná. Během celé doby své správy Jordánsko páchalo válečné zločiny, porušovalo Ženevské úmluvy svým záměrem etnicky vyčistit toto území od židovského obyvatelstva, ničilo synagogy, židovské hřbitovy, veškeré židovské památky a dokonce i křesťanská svatá místa. A takto činilo celých 19 let, tj. do roku 1967.

Roku 1967 Arabové opět plánovali válku proti Izraeli, Židům vyhrožovali genocidou, proto tedy Izraelci zahájili preventivní válku a porazili všechna arabská vojska a od té doby je území Judeje a Samaří pod správou Izraele. Často se argumentuje tím, že Charta OSN zakazuje získání území silou, nicméně ani tato listina nezakazuje přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu. Pokud bychom přijali argumentaci o „agresivní okupaci“, tak se nabízí otázka čí území Izrael okupuje? Jordánska? Či které vlastně? Nikdy totiž v historii neexistoval samostatný „Stát Palestina“, tedy území, o které žádají dnešní Palestinci. Existuje samostatný „palestinský jazyk“? Existuje samostatná „palestinská kultura“? Existuje samotný „palestinský národ“? Zcela jistě ne.

Právním subjektem, který legálně vlastnil Judeu a Samaří byl Britský mandát. Ten od roku 1948 neexistuje, tudíž jediným národním subjektem, který je dědicem mandátního území, je Stát Izrael. Vzhledem k tomu, že Britové byli původně pověřeni, aby zajistili vznik židovské národní domoviny a neoddiskutovatelnému faktu, že Židé jsou původními obyvateli tehdejší mandátní Palestiny je nutné interpretovat události z roku 1967 jako osvobození území, které bylo nezákonně obsazeno jeho legitimnímu vlastníkovi Izraeli.

Roku 1988 se jordánský král Hussein vzdal území Judeji a Samaří ve prospěch OOP, ale jelikož Jordánsko nemělo na toto území žádný legitimní nárok, postrádá jeho čin smyslu. Neomarxističtí antisemité pro své další tvrzení o nezákonnosti židovských osad dle mezinárodního práva argumentují Ženevskou úmluvou a násilném přemisťováním obyvatelstva, předně je nutné podotknout, že Izrael na území Judeje a Samaří nikoho násilně nepřemisťuje, Židé chodí zalidňovat tato území naprosto dobrovolně a také je pravdou, že Izrael nevyhání ani palestinské obyvatelstvo tam žijící. Takže jaké právo tedy Izrael porušuje?

V neposlední řadě antisemité všech barev od ultralevičáků až po islamisty používají bič na Izrael v podobě obvinění, že Izrael údajně utlačuje Palestince v Judeji a Samaří. Mezi léty 1993-1995 Izraelci a Palestinci z OOP podepsali dohody z Osla, týkající se rozdělení Judeje a Samaří do oblastí A, B, C. Oblast A je plně pod palestinskou civilní i bezpečnostní kontrolou, oblast B je pod palestinskou civilní správou a izraelskou bezpečnostní kontrolou a oblast C je pod plnou izraelskou kontrolou.

Všechny židovské osady se nacházejí v oblasti C, více než 95% palestinského obyvatelstva žije v oblasti A a B, kterou ovládá Palestinská samospráva, pouze v případě hledání nebezpečných teroristů si Izraelci nárokují vstup do oblasti A. Palestinci mají plná občanská a politická práva, která jim udělila Palestinská samospráva, existují palestinské soudy, palestinská policie, palestinská ministerstva zdravotnictví, financí, práce a další. Netanjahuovo rozhodnutí rozšířit izraelské právo na osady v oblasti C, nebude mít žádný vliv na Palestince žijící pod kontrolou Palestinské samosprávy a nemění status území, ve kterém se nacházejí.

Autor: Hana Lukešová


 


Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Eva Edler 300,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Lenka Poncarová 300,- Kč, Martin Dindoš 500,- Kč, PharmDr. Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jiří Sika 200,- Kč, Zdeněk Vybíral 1000,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, Pavel Fila 50,- Kč

Celkem za měsíc: 11 000,00 Kč
Vybráno 31.42%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 461 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...
9 komentářů