kubera
1.1.2019
Kategorie: Politika

Jaroslav Kubera: Stát nás považuje za služebníky

Sdílejte článek:

COM

Přepis dnešního projevu Jaroslava Kubery:

Dobrý den,

je mi ctí, že vás mohu pozdravit ze sídla Senátu, horní komory českého Parlamentu. Vážení a milí spoluobčané, každý vstup do nového roku je provázen hodnocením roku uplynulého a úvahami, jaký bude rok, který přichází. Vyjadřují se politici, komentátoři, politologové, prostě všichni. Přichází také doba předsevzetí, která mají většinou jepičí život. Možná, že některé z vás svým projevem zklamu. Nebude totiž o tom, co byste očekávali. Neuslyšíte rozbor domácí ani zahraniční politiky ani vymezování se nejlépe proti všem. Tím bych vám asi příliš optimismu nedodal. Chci mluvit o tom, co je pro mě důležité a co nepochybně trápí mnohé z vás. Politika je mojí druhou láskou hned po mé ženě.

Celý loňský rok jsme si připomínali sto let vzniku republiky, oslavy nám trochu pokazila připomínka sedmnáctého listopadu 1989, kdy se hlavní událostí staly kytice v koši. Skoro se bojím, co se bude dít při letošním kulatém výročí. Naštěstí naši milí dobrodějové nezařadili 17. listopad mezi dny zavřených obchodů, takže vášně bude tlumit nakupování, často na dluh.

Ať tak či tak, trvám na tom, že naše země je plná úžasných, většinou neznámých lidí. Co nám ale chybí, je více pokory a současně více sebevědomí. Více pokory a úcty k práci druhých a představa, že právě naše práce je nejdůležitější. Typický je přezíravý postoj k lidem, kteří se živí manuální prací. Před několika dny řekl jeden známý ekonom, kterého si jinak vážím, že učební obory nemají v digitálním věku budoucnost. Přál bych mu, až bude renovovat koupelnu, nevím proč, ale nejčastěji se renovují koupelny, aby přišel digitální obkladač s mobilem, aby si mohl vygooglovat, jak se lepí obkládačky.

Na opačném konci je nedostatek sebevědomí a víry v naše schopnosti. Jsme neskutečně šikovní, na čemž se paradoxně podepsalo období totality. Neznám jinou zemi, kde by si houslový virtuos nebo chirurg vlastníma rukama postavil dům.

Na druhé straně kouzelná slůvka jako dobrý den nebo děkuji skoro zmizela z našeho slovníku. Sociální sítě jsou plné zloby a nenávisti. Dokonce i štědrovečerní pohádka vyvolává vlnu nenávisti. Jeden nestačí žasnout. Už jsme si skoro zvykli, že světoví i místní politici komunikují, nezaměňujte se slovem mluví, na sociálních sítích a jejich komunikace nebývá příliš vřelá. Právě naopak. A nebývá to zdaleka jen u politiků. Samostatnou kapitolou je chování lidí v davu, třeba na fotbale. Slušný táta od rodiny vyrazí na zápas svého klubu a na tribuně se v něm probudí zvíře. Sprostě nadává hráčům i rozhodčímu, nejradši by skočil na trávník, aby jim to ukázal. Naštěstí poté, co v hospodě s kamarády proberou zápas, změní se zase v hodného taťku.

Nejsme ale horší než jiné národy. To jen někteří se nám snaží namluvit, že korupce je u nás větší než jinde, aby si z boje proti korupci mohli udělat dobrý byznys, krade se více než jinde, povolit pivo po obědě u vody nebo na kole nelze, protože povolíš jedno a Čech, Moravan a Slezan dá dvě, a nedejbože zvýšit rychlost na dálnici, ostatně proč taky, když v zimě bývá často nulová.

A aby toho nebylo dost, je tady stát. Stát s velkým „s“, který nás považuje za služebníky s malým „s“. Zdánlivě se o nás stará od narození až do smrti. Už je skoro jedno, kdo je zrovna u vlády. Polovinu roku pracujeme pro stát, aby nám pak zejména před volbami něco vrátil, a když má málo, tak si půjčí a ještě se diví, že někteří lidé se chovají stejně a také si po vzoru státu často půjčují. Aby se stát o nás mohl dobře starat, musí nás mít pod kontrolou. Tu vykonává pomocí zákonů. Každá jednotlivá událost musí být vtělena do zákona, ale k vymáhání práva stát nemá sílu a nedovoluje mu to ani politická korektnost, která už dávno přesahuje všechny meze. Více než milion našich občanů je dehonestován za to, že podlehli jedné z mnoha lidských neřestí – kouření, a to přesto, že přispívají do státního rozpočtu částkou téměř 80 miliard korun ročně. Bohužel, některým lidem, o kterých řekl profesor Knížák, že by byli nejraději, kdyby žil jejich život někdo za ně a oni by ho zpovzdálí jen pozorovali, takový stav vyhovuje.

A aby toho nebylo dost, chystá stát masivní digitalizaci, prý abychom si všechno mohli vyřídit z domova. Jenže potíž je v tom, že digitalizovaná hloupost zůstane hloupostí. Také nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů je úžasné. Ti, kteří osobní údaje kradli, aby s nimi mohli obchodovat, je dnes získávají zcela legálně. Žádnou aplikaci si nestáhnete, aniž byste dali souhlas k přístupu ke všemu, co v telefonu máte. Je to, jak říkal Ludvík Vaculík, jako když držíme býka za rohy a někdo nás neustále kope do zadku.

Občanský zákoník má tisíce paragrafů. Kdysi základní kodex, nyní trhací kalendář díky opakovaným novelám. Jeden z nejdůležitějších paragrafů říká, že osobnost člověka je chráněna, každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Tento paragraf je soustavně porušován a svoboda nám pomalu protéká mezi prsty, aniž si to uvědomujeme. Například máme brát jako fakt, že mezi ženou a mužem není žádný rozdíl. Jeden je zcela zásadní. Ženy jsou mnohem krásnější než muži, a proto nám zakazují se jejich krásou kochat. Naštěstí si nemusíme nechat všechno líbit. Trvejme na tom, že ne chřástal polní a brouk páchník jsou pány tvorstva, ale že muž a žena a rodina v širším slova smyslu ční nad vším ostatním jako Mount Everest. Chovejme se k ostatním lidem tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám. Hledejme to, co nás spojuje, i když je to někdy těžké. Žijme podle hesla „žít a nechat žít“ a s vědomím, že slušnost není slabost.

Přeji vám vše dobré v roce 2019. Dobrý den.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc únor 2019: *****

Milan Tahovský 1000,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Petr Macura 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Jitka Rytířová 800,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Věra Heyduková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlatimil Běhan 50,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Tomáš Foldyna 751,44 Kč (30 eur), Jan Slába 200,- Kč, František Kašpárek 100,- Kč

Celkem za měsíc: 5 456,44 Kč
Vybráno 15.43%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 102 times, 2 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (23 votes, average: 4,57 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
84 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.