Jaká je cena členství v EU?
OD: VLADIMÍR KRUPA 14|05|2014
Zeptejte se na otázku „Kolik je 2+2?“ postupně inženýra, matematika a makroekonoma. Ekonom na vás mrkne a zašeptá „Tak kolik chcete, aby to vyšlo?“ Bohužel opět vzniknul materiál, který potvrzuje pravdivost tohoto starého vtipu.
Mezi nejrůznějšími částmi ekonomické vědy má makroekonomická analýza obzvláště nešťastné postavení. Je technická, nudná, prosté věci umí zabalit do naprosto nesrozumitelného hávu nebo naopak složité věci zjednoduší tak, že ztratí jakýkoliv kontakt s realitou, které mají být její modely popisem. Zkrátka je to ten nejvhodnější nástroj k tomu, aby se různým šarlatánským tvrzením dodal punc „vědeckosti“.
Přesně to reprezentují výroky státního tajemníka Tomáše Prouzy. Můžeme Evropskou unii mít rádi nebo naopak nesnášet, ale udělejme si „makroekonomickou studii“ a najednou prý nemluvíme o svých dojmech a emocích, ale o číslech a tvrdých faktech!
Může i člověk, co neprošel studiem makroekonomické analýzy, přijít na to, že tu něco smrdí? Ano, může, stačí zapojit trochu „zdravého“ rozumu, aniž by takovou studii vůbec viděl. Stačí si uvědomit několik základních věcí.
Vrcholem makroekonomického modelování je pravděpodobně to, co používají centrální banky. Ty se v zásadě snaží modelovat, co s ekonomikou udělá, když zahýbou s jedním jediným parametrem – svou úrokovou sazbou. Jak jim to jde? Sami centrální bankéři uznávají, že je hodně co zlepšovat a své postupy hájí tím, že tohle je zatím ten vrchol, co makroekonomická věda dovede.
Takže v tom, jak by se ekonomika vyvíjela, kdyby centrální banka neposouvala svou úrokovou míru tak, jak jí posouvala, ale nějak jinak, není rozhodně jasno a nejsou k tomu žádná nezpochybnitelná data.
A nyní vám někdo začne tvrdit, že dovede spočítat, jaký byl dopad takové komplexní události, jakou byl vstup do Evropské unie, a vydává to dokonce za „tvrdá fakta“. To musí vzbudit apriori nedůvěru ještě před tím, aniž byste věděli, jaké byly vůbec závěry té studie a s jakou metodikou pracovala. Udělat model, který predikuje dopady změn v jednom parametru je problém a velká alchymie. Udělat něco, co nám spočítá dopady změn desítek a stovek parametrů – od daňových sazeb po různé normy a předpisy, energetiku, dopravu a další a další – že by z toho vypadla nesporná čísla?
Jestli tomu Tomáš Prouza skutečně věří, tak se obávám, že klame sám sebe.
Z toho, co zatím vyšlo v rozhovoru pro Echo24, lze už vidět jeden problém, nad kterým se pozastavil i Daniel Kalser. Jestli jsou v oné studii peníze z dotací přičteny k HDP nejen v roce, kdy přišly, ale poté i v každém dalším roce, tak se prostou extrapolací (a reductio ad absurdum) můžeme dopočítat i k tomu, že za několik let bez EU bychom měli HDP o 100 % nižší. Ta studie v podstatě říká, že bez EU a jejích dotací by na našem území během několika let zanikl život.
Proč tomu tak je? Jak píše Marek Hudík, v modelech vyčíslujících „přínosnost“ eurodotací, které vznikají pro potřeby Evropské komise, je hodně omezená kontrafaktická analýza. Zkrátka se předpokládá, že kdyby peníze nebyly vynaloženy na dotace, tak by vůbec neexistovaly. To je samozřejmě evidentní omyl rozbitého okna, na což často upozorňují sami autoři podobných studií, ale tyhle výhrady bývají v oficiálních dokumentech smeteny pod koberec. Hrdě se pak hlásá, že kdyby nebylo dotací, tak jsme o tu danou částku chudší.
Lze tedy o EU debatovat věcně a bez emocí? Možná ano, ale podobné studie k tomu určitě nepřispějí.
ZDROJ: mises.cz
Redakce
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)
***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2019: *****
Ladislav Matoušek 100,- Kč, Miroslav Hlousek 100,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Roman Vašíček 2000,- Kč, Pavel Šubrt 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 400,- Kč, Jiří Dobruský 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jiřina Gyárfásová 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Bohumil Loucký 1000,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Ludmila Karská 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Milan Tahovský 1001,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. František Žmolil 1000,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Petra Rohlíčková 400,- Kč, Pavel Šána 200,- Kč, Nezn. dárce 220,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Mužík 2000,- Kč, Jana Pejosová 500,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Petr Šantrůček 200,- Kč
Celkem za měsíc: 19 254,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Latest posts by Redakce (see all)
- Za malou podporou EU je prý neznalost - 19.4.2019
- Zaručená mzda – past na zaměstnance i brzda ekonomiky - 19.4.2019
- Stát proti chudým XLVI: Regulace operátorů - 19.4.2019
(9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Domnívám se, že:
1. HDP není ekonomickým ukazatelem. HDP je pouhým součtem toho, co jsme vydělali, ukradli, bylo nám ukradeno, odvedli jsme a bylo rozdáno. HDP je nesmysl. HDP je přesným součtem nepřesných, vzájemně nesouvisejících a dokonce odporujících si čísel.
2. Dotace jsou nesmyslem. Smyslem pro státem řízenou ekonomiku, popírající kapitalismus, volný trh, a další aspekty lidských svobod. Ekonomika s dotacemi připomíná jen starou říkanku “Vařila myšička kašičku”.
3. Eurodotace, (jakkoli brojíme proti jejich nečerpání) vždy předpokládají, že jejich příjemce sežene definovanou částku nutnou k čerpání dotace. Tedy eurodotace předpokládají, že peníz nutný pro dotační projekt mám, nebo jsem schopen jej sehnat. Logicky tyto dotace generují zadlužení. Abych totiž mohl dostat zpět část toho, co jsem odvedl na výpalném musím se zadlužit.
4. Média. Média si serou do vlastního hnízda. Povšimněme si třeba rozdílů v podání zprávy o nehodě.
a. Luxusní vozidlo významného podnikatele srazilo….
b. Na silnici xy došlo ke sražení…..
Rozhodující pro stádo, tedy příjemce zprávy je cena vozidla a kdo je majitel.
Co myslíte? Není oběti jedno, srazil, zabil či domrzačil li ho Trabant nebo Porsche?
Všechna média tvrdě pracují na jednom. Sehnání všech do jednoho stáda. Neuvědomují si, že v okamžiku, kdy se jim to podaří budou všechna média sehnána v jedno Rudé Právo. Důležitá není objektivita, pravdivost, kreativita, jednoduchost a další atributy zpravodajství. Důležité je nahnat společnost a sami sebe k Harakiri.
Dalo by se toho napsat mnohem víc o tom, kde je to ve společnosti křivé. Ale čas pokročil a je nutno pracovat na vlastní obživě. A hlavně odvést ve prospěch…..
Dotace jsou přímo nehorázným nesmyslem.Jako argument pro údajnou výhodnost se obvykle uvádí rozdíl mezi námi odevzdaným příspěvkem a zpětným čerpáním.Nikdo však neříká to hlavní.Náš příspěvek není z nějakého přebytku,ale z minusové schodkové části našeho rozpočtu,který,jak je známo již dvacet let, se nesplácí a dluh roste .Příspěvek je v podstatě půjčka na nekonečný úrok!Půjčených 40 miliard v roce ,se časem/ 20let/promění třeba na částku 2x vyšší.A když přijde dotace z EU ve třeba výši cca 75 miliard, tak všichni vládní šéfové slintají blahem ,jak je to výhodné.Přitom každá darovaná částka vyžaduje další finanční spoluúčast,na kterou stát rovněž nemá a půjčuje si na další úrok. Ten kdo věří v nějakou výhodnost je osel.Ten kdo ji propaguje je darebák.