Bělošský majitel nemovitostí, když za skandování dalších dětí přistěhovalců po propuštění Omara uviděl, jak skvěle hraje „Pouliční fotbal“ (aha, proto se ta „pohádka“ pro děti tak jmenovala), samozřejmě pochopil, že se choval jako hlupák, když chtěl vystěhovat Omarovu rodinu. Vždyť byla nakonec jenom tak nějak kulturně odlišná, tedy hlučnější a prostorově náročnější na osobní zóny jiných. A aby hlupákem nezůstal, nabídl Omarovi, že může v jeho nemovitostech bydlet dál s celou početnou rodinou, a že může zároveň přivézt z Afriky všechny své bratrance, jestli hrajou taky tak dobře fotbal jako Omar. Fakt, nekecám. Kdyby to trvalo ještě pár minut, určitě by jim i snížil nájem.

 

FOOT2

Počkal jsem si na titulky, protože mě zajímalo, kdo takovou multikulturní vymejvárnu mozků malých dětí vymyslel. Měl jsem podezření na Francouze, ale chtěl jsem mít jistotu, „bo co není stopro, to mě dycky skolí“, jak zpívá Nohavica. A přestože jsem se nemýlil a bylo to stopro, skolilo mě to i tak. Nejenže tu propagandu vymysleli skutečně Francouzi, ale ještě na to, vážení, dostali prachy z Evropské unie. Už to zkrátka tahaj i do vysílání dětských pořadů v televizi, na kterou snad občas rodiče nechají mrknout bez kontroly svoje potomky ve slepé víře, že tam neuvidí sviňárny světa.

Věřím v přirozenou rovnováhu. Ani existence takových podprahových jednostranných podlých pořadů pro děti, vyvíjených v členských státech Evropské unie (už chápu ty povinné kvóty na odběr pořadů z podobné produkce), kde dostávají starousedlíci multikulturně tak nějak na prdel, a přeložených za peníze z Bruselu do všech národních jazyků, aby to někoho náhodou neminulo, nic nezmění na tom, že to, co se děje nejen ve Francii má úplně jiný barvy.