Stalin
23.3.2019
Kategorie: Historie

Jak Stalin aktivně a dlouhodobě podporoval Hitlera

Sdílejte článek:

JAN ZIEGLER

Diktátor si s diktátorem rozumí a to platilo i pro Josefa Stalina a Adolfa Hitlera. Proto ani nemůže překvapit, že SSSR se měl stát společně s Německem, Itálii a Japonskem čtvrtým členem Osy.

Nebudu tady zbytečně opisovat výborný článek Jiřího Vojáčka na webu Technet.cz. 

Pravdou je, že masový komunistický vrah Josef Stalin v třicátých letech minulého století lavíroval mezi západními demokraciemi a nacistickým Německem. Nicméně, jemu jako diktátorovi byla bližší totalitní Hitlerova říše a tak se nakonec dohodl s ní. Už předtím však Sovětský svaz nacisty v Německu podporoval s cílem dostat je k moci a jejich prostřednictvím zničit evropské demokratické státy. Rudá a hnědá jsou stejně nebezpečné aneb komunismus, nacismus, stejná špína, stejný hnus. Ale nyní nechme promluvit fakta.

V procesu s válečnými zločinci v Norimberku na přelomu let 1945 a 1946 vystoupil jako jeden z mnoha svědků i německý průmyslník a poválečný poslanec Arnold Rechberg. Tento muž patřil k odpůrcům meziválečné německo-ruské vojenské spolupráce. Prohlásil, že skutečným viníkem nástupu nacistů k moci byl Josef Stalin. Přísežně doložil, že 24 000 německých komunistů dostalo příkaz ke vstupu do organizací NSDAP, SA a SS. Tato operace začala 1930 a trvala dva roky. Ze Stalinova podnětu dostala nacistická strana z Moskvy k dispozici 40 milionů zlatých říšských marek. Až do příchodu Hitlera k moci se Stalin snažil všechny projevy německého nacionalismu podporovat. Doufal, že tím Německo podpoří proti západním demokraciím, tradičním odpůrcům komunismu. Mnoho německých komunistů ani nepotřebovalo takovou pobídku. Usoudili, že obě strany, komunistická i nacistická, mají stejné cíle, obě jsou socialistické, ale s Adolfem dosáhnou proklamovaných cílů dříve.

A toto je další důkaz úzké komunisticko-nacistické spolupráce, která začala ještě před nástupem NSDAP k moci v lednu 1933. Krátce před volbami do Říšského sněmu v listopadu 1932 zorganizovaly společně v Berlíně stávku v dopravním podniku komunistické i nacistické odbory. Četné davy přívrženců i členů obou stran pak společně v ulicích Berlína zaútočily na stávkokazy, kteří vyjeli s tramvajemi do města a útočili i na policisty, kteří se tyto stávkokazy snažili ochránit. O společném postupu se tehdy domluvili předsedové berlínských organizací obou partají Walter Ulbricht (pozdější nejvyšší komunistický vůdce NDR a stoupenec okupace Československa vojsky Varšavského paktu v roce 1968) a nacistický válečný zločinec Joseph Goebbels, který pak v Hitlerově kabinetu zastával funkci ministra propagandy.

Ještě dříve však vyznavači Hitlera a Stalina spolupracovali při nejrůznějších demonstracích a také při plebiscitu v Prusku v roce 1931. Ostatně to veřejně prohlásil komunistický poslanec v saském zemském sněmu Kurt Alfred Sindermann, který uvedl, že bolševismus a nacismus mají společný cíl: zničení kapitalismu.

Spolupráce obou zemí ještě zesílila po podepsání neblahého paktu Molotov – Ribbentrop v srpnu 1939. Sovětský svaz podle díla Thierryho Woltona „Rudohnědá nemoc 20. století“ od října 1939 až do vypuknutí války mezi oběma zeměmi dodal Německu 865 tisíc tun ropy (40% německé roční spotřeby), 140 tisíc tun manganu, 101 tisíc tun bavlny, 11 tisíc tun lnu, 15 tisíc tun azbestu, 14 tisíc tun mědi, 3 tisíce tun niklu (30% roční spotřeby), jeden milion tun dřeva, 26 tisíc tun chrómu, 184 tisíc tun fosfátů (70% roční spotřeby) a 1 462 tisíc tun obilí. Poslední vlak se zbožím odjel ze SSSR do Německa 22. června brzy ráno jen několik hodin před zahájením hitlerovského útoku.

Stalinův režim rovněž sloužil Německu jako dealer a pomáhal mu například v dovozu kaučuku a mědi z dálněvýchodních přístavů po Transsibiřské magistrále, aby se tento import vyhnul britské blokádě.

Další velkou hanebnosti ze strany SSSR byl fakt, že sloužil jako týlová základna pro německou Kriegsmarine. Z tajné základny Rudé armády v Barentsově moři totiž vyplouvaly na moře s pomocí sovětských ledoborců německé ponorky, které napadaly britské obchodní trasy a potopily přitom deset britských lodí o celkovém výtlaku 64 tisíc tun. Velitel německého námořnictva admirál Raeder také osobně za tuto pomoc svým sovětským soudruhům ve zbrani opakovaně děkoval. Toto je tedy jeden z nejpádnějších důkazů toho, že SSSR neuzavřel s Německem pouhou dohodu o neútočení, ale aktivně se podílel na nacistické agresi.

Pak tedy ani nemůže překvapit fakt, že Sovětský svaz vážně uvažoval o možnosti stát se členem paktu Osa.

Autor: Jan Ziegler



Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2019: *****

Ladislav Matoušek 100,- Kč, Miroslav Hlousek 100,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Roman Vašíček 2000,- Kč, Pavel Šubrt 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 400,- Kč, Jiří Dobruský 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jiřina Gyárfásová 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Bohumil Loucký 1000,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Ludmila Karská 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Milan Tahovský 1001,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. František Žmolil 1000,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Petra Rohlíčková 400,- Kč, Pavel Šána 200,- Kč, Nezn. dárce 220,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Mužík 2000,- Kč, Jana Pejosová 500,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Petr Šantrůček 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- + 350,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Miroslav Meder 350,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Olga Petrová 1000,- Kč, Phar. Lubomír Vylíčil 2000,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Milan Paur 100,- Kč

Celkem za měsíc: 24 787,00 Kč
Vybráno 70.82%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 551 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (16 votes, average: 2,94 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
236 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.