BANANYCSSR
9.4.2019
Kategorie: Historie

Jak se žilo lidem před pádem socialismu? Měli jsme se lépe?

Sdílejte článek:

COM/RF

Fronta na banány a na pomeranče, nedostatek toaletního papíru. Jaká byla doba před rokem 1989? Měli jsme se lépe? Kolik stály potraviny dříve, kolik stojí dnes a kolik by stály, pokud bychom dodrželi stejný poměr platu a ceny zboží? 

Podle výzkumu agentury SANEP berou současní obyvatelé za největší klady možnost svobodně rozhodovat o svém životě, svobodu projevu a volné podnikání a studium. Naopak se jim nelíbí česká korupce, ztráta sociálních hodnot, zvýšená kriminalita a vyšší náklady na život. Jak to bylo a jak to je? Podívejme se na srovnání.

Život

Jak se žilo před rokem 1989? Jaké byly výplaty, kolik stály potraviny, jak jsme bydleli a co přinesla revoluce?

Zdroj: Český statistický úřad

Práce

„Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu,“ říkal si možná nejeden dělník, když po směně ze stavby pašoval v plátěné tašce deset bílých obkladaček. Tak, aby ho nikdo neviděl. Vidět až tak nikdo nepotřeboval, ostatní totiž povětšinou dělali to samé. Pokud neodporovali režimu, o nic závažného nešlo.

Právě taková lidská selhání, např. individuální malé krádeže v zaměstnání a různé pokoutné oboustranné domluvy, dělala z lidí podvodníky.

„Vzpomínám, jak v autoopravně neměli převodovku řízení na Moskviče, a já jsem jezdil s vůlí volantu dobrých 30 stupňů. Prostě nebyla a nebyla nikde. Nepomáhalo nic. Kdyby o tom věděli esenbáci, zakázali by mi jezdit a auto jsem mohl odstavit. Nakonec jsem si ji nechal vyrobit v podniku, ve kterém jsem pracoval. Tajně jako fušku jednomu soustružníkovi,“ vzpomíná ve svém textu spisovatel Vlastimil Podracký. Bez úplatků, protislužeb nebo protekce podle jeho slov nešlo nic sehnat.

Zároveň připomněl důvody tohoto kšeftování za cizí. Materiál do dílny se totiž nedal nikde sehnat, bylo ho nedostatek – zaměstnanci továren a podniků tedy pro své rodiny či známosti vyráběli z podnikového majetku majetky svoje.

Byť nezaměstnanost v podstatě neexistovala (zaměstnanost byla režimem vytvářena uměle), existovali někteří dělníci, ale i pracovníci na vysokých postech, kterým se pracovat nechtělo. Je to zcela normálním společenským jevem napříč dobou. Svůj pracovní čas trávili poflakováním, spánkem, popř. alkoholovými dýchánky.

Alkohol, jako jeden z mála, nebyl nedostatkový. Pokud fyzicky byli v práci a zvládal se plnit plán, nebyl to zase takový problém. A pokud někdo problém dělal, dostal paragraf příživnictví a skončil ve vězení nebo blázinci.

Povinnost pracovat, tedy být v práci, bylo to, co si režim dobře hlídal. S tím samozřejmě souvisel i fakt, že žádní bezdomovci ulici neobývali. Individualismus musel stranou, úřady měly problémové typy pod kontrolou.

Člověk, který na tyto životní podmínky přistoupil, měl relativní dostatek, lidské jistoty. Měl se zkrátka dobře. Finanční rozdíly v příjmech sice existovaly (většinou vyplývaly z toho, jakou kdo má náklonnost k socialistické práci a režimu), ale protože neexistovalo podnikání jednotlivců, nebyly tak propastné v běžné společnosti. To je důvod, proč si někdo může stěžovat na dobu dnešní a vychvalovat tu tehdejší. Lidé si mohli v davu připadat mnohem lépe.

 

Jak se žilo před rokem 1989? Jaké byly výplaty, kolik stály potraviny, jak jsme bydleli a co přinesla revoluce?

Bydlení

Paneláky jsou asi největším a nejvýraznějším artefaktem této doby ještě dnes. Jejich budování v 70. letech vytvořilo koncept panelákové rodiny. V 70. a 80. letech vzniklo na 1,5 milionu nových bytů. Šlo o levný, nový druh bydlení, kde se však na jeho přidělení čekalo i deset let (tedy bez dobrých známostí a bez prorežimní protekce). Běžně se tedy stávalo, že bydlení bylo dvougenerační.

Byty v dobách socialismu byly nedostatkové, avšak jejich ceny byly mimořádně nízké. Za 1 metr čtvereční státního bytu zaplatil dle vyhlášky z roku 1964 jeho nájemce 2,50 Kčs. Ceny se do revoluce téměř vůbec nehýbaly. Byt 3+1 s rozlohou 70 metrů čtverečních stál měsíčně 175 Kčs. Tyto ceny byly nastaveny kdekoli – platily jak v Praze, tak v Ústí nad Labem, Brně.

„Nejmasivnější budování rozsáhlých komplexů probíhalo v letech 1970–1983, kdy sídliště často vyrůstala na zelené louce. Odůvodněním lokalizace těchto staveb bylo zamítnutí původních plánů zahušťování vnitřní výstavby. Ta přinášela negativní efekt v podobě zvyšování počtu obyvatel vnitřních částí měst při nedostatku občanské vybavenosti,“ vysvětlil pro iDNES.cz místopředseda Hypoteční banky Vlastimil Nigrin.

Výstavba klasických panelových domů již skončila, a to už před více než třiceti lety, třetina Čechů je však stále obývá.

Hudba, filmy, televize

Internet byl do konce 90. let pro Čechy jedno velké mystérium. Počítač vlastnilo pouze 1,8 procenta obyvatelstva, pro srovnání: loňský rok to bylo 76,3 procenta. Informace a zábavu zprostředkovávaly noviny a časopisy, televize, rádio a filmy.

Na barevný televizor šetřil běžný občan zhruba rok. A co v něm našel?

Žádné youtubery ani sprostá slova. Zábava, která už mladým asi nim moc neřekne, působila noblesněji – nebyla bulvární ani vulgární a byla vždycky původní. Tedy žádné kriminálky nebo telenovely ze všech končin světa, v rámci televizní zábavy si museli vystačit Čechoslováci.

Postupem času se začala uvolňovat i míra toho, co je ještě přístupné, a vznikaly zajímavé pořady, mezi jinými např. Kurs rychlého čtení, který se věnoval problematice osobních počítačů. Byl poprvé představen v roce 1986 a ukazoval výhody a různé tipy pro počítačové nadšence.

Podívej se také, jak odpovídali obyvatelé Československa na to, jestli by svým ratolestem pořídili počítač.

Reklamy

Reklamy byly, stejně jako dnes, přirozenou součástí konzumace médií. Po politickém uvolnění tehdejšího režimu to konečně bylo možné a bylo to i praktické, demonstrovat v televizi kvalitu svých výrobků. Reklamy však vypadaly zcela jinak.

Marketing byl v plenkách, sázelo se na osvědčené triky a někdy velmi patetická hesla, ale… fungovalo to. Vzhledem k tomu, že si v tehdejší době reálně nikdo nekonkuroval, reklama byla mnohem méně agresivní a nemusela se tolik odlišovat.

Reklamní blok vždy otevíral legendární pan Vajíčko, na pomoc si občas bral i svou kamarádku. Animovaná postavička vznikla na konci 60. let a reklamy oddělovala dlouhých dvacet let, dokud v roce 1989 nedošlo k jejímu zrušení. Za tu dobu tvůrci natočili s panem Vajíčkem 500 různých scének.

 

Pokud v současných televizních obrazovkách postrádáš reklamy na punčochy, nezoufej. Přehrát si můžeš alespoň tuto z 80. let. Punčochy se sice v obchodech moc dobře nedaly sehnat, zato byly kvalitní. Za zmínku stojí i styl této reklamy – v Elite Varnsdorf se toho nebáli, reklamy byly progresivní, s nádechem lehké erotiky a využívající mechanismy, se kterými se můžeš setkat i dnes.

Ceny a výplaty

Dostáváme se ke kontroverznímu tématu mezd a cen výrobků. Nostalgičtí pamětníci rádi zmiňují proslulou větu, že „za komunistů bylo lépe“. Bylo tomu ale opravdu tak?

V roce 1989 se průměrná mzda pohybovala okolo 3 tisíc korun. Podle českého statistického úřadu se jednalo přesně o 3170 Kč. Přesouváme se na začátek letošního roku. Průměrná hrubá mzda činí 29 496, za dlouhých 29 let prošla nárůstem a to rovnou 9,3krát.

Lehkou matematikou se dá tedy odvodit, jestli bylo opravdu levněji. Na každé straně stojí nějaká čísla, ale kolik by stály potraviny, pokud by měly mít komunistickou cenovku v poměru s platem? To zjistíš v prostředním sloupci každé tabulky. Obecně však platí, že by většina artiklu byla mnohem dražší – snad kromě služeb a energií.

Potraviny

Jak se žilo před rokem 1989? Jaké byly výplaty, kolik stály potraviny, jak jsme bydleli a co přinesla revoluce?

Zdroj: Český statistický úřad

Restaurace, hospody

Jak se žilo před rokem 1989? Jaké byly výplaty, kolik stály potraviny, jak jsme bydleli a co přinesla revoluce?

Zdroj: Český statistický úřad

Oblečení

Jak se žilo před rokem 1989? Jaké byly výplaty, kolik stály potraviny, jak jsme bydleli a co přinesla revoluce?

Zdroj: Český statistický úřad

Zboží a služby

Jak se žilo před rokem 1989? Jaké byly výplaty, kolik stály potraviny, jak jsme bydleli a co přinesla revoluce?

Zdroj: Český statistický úřad

Kvalita potravin a jejich nedostatek

Na hlad si totalitní Československo nemuselo stěžovat. Regály obchodů nebyly prázdné, jen někdy některý artikl chyběl nebo ho bylo méně, a proto se na něj musely čekat masivní fronty. Například na exotické ovoce. A ani za dveřmi obchodu nemuselo být vyhráno.

Maso v masně bývalo bez většího výběru, ještě v padesátých letech bylo dokonce vcelku obyčejnou věcí na maso stát fronty. Stačil výpadek produkce a z dostupného zboží najednou zbyl nedostupný problém. Takový nedostatek byl pak vysvětlován různě, nejčastěji pak prostým úbytkem úrody. Někdy taková vysvětlení byla i poměrně bizarní.

„Ještě v osmdesátých letech, když jsem přišel ve čtyři hodiny odpoledně z práce, byl v samoobsluze poslední ztvrdlý chleba. Nepracující, obvykle důchodci, byli tedy potřební proto, aby ráno nakoupili. Kdo je neměl, byl na tom hůře,“ uvedl Vlastimil Podracký.

Sehnat drahé džíny, trička, ale třeba i televizory, jízdní kola nebo plechovku Coca-Coly, nebylo jednoduché. Na všechno si musel člověk vystát frontu, a pokud neměl známosti, mohl odejít s nepořízenou.

Faktem je, že kvalita výrobků nebyla často tak vysoká, jak se uvádělo. Lidé nebyli tak dobře informováni jako dnes, a proto se o nebezpečných látkách prostě nemluvilo. Např. se tak vůbec neřešilo, že byl během výroby do hořčice přidáván benzen.

Podle tehdejších objevů měl mít příznivé vlastnosti, ale dnes samozřejmě víme, že jde o látku, která může podpořit bujení rakoviny. Takových případů se později našlo více, do oběhu tehdejších obyvatel se dostávaly přes drůbež nebo také infikovanou půdu a poté zeleninou.

Některé z nezdravých látek se v potravinách používají i dnes, avšak v dnešní době máme na výběr a o opravdu nebezpečných výrobcích se hovoří v médiích.

Bylo líp, bylo hůř

Bylo lépe, nebo hůře? Každá doba i režim si nese své výhody a nevýhody. Každý byl někdy mladý, smál se, zažíval dobrodružství. Nostalgické vzpomínání snese nepříjemnosti, které přinesla totalitní doba. Nevýhody a zlo byly velmi sofistikovaně kryty.

Zřejmě nejhorším bodem celého dnešního putování historií je však faktický dopad totalitního režimu na naši společnost. Jak se všechny tyto body, které jsme si prošli, projevily na mentalitě obyvatel.

Za socialismu se totiž objektivně vzato nemohlo žít lépe. Člověk nebyl duší, ale pouhou nesvobodnou hmotou, která byla pod neustálým tlakem nucena se pohybovat po předem nalinkované cestě. Nic jako úspěch neexistovalo, existoval jen režim. A když ho nechtěl jednotlivec přijmout, přestal existovat pro společnost. Začal být „divný”.

Tehdejší neustálé vyvolávání strachu v nás pne dodnes a sublimuje v podobě dalšího strachu, závisti, nenávisti. Zbavíme se ho až za několik generací. Nyní máme svobodu a je jen v našich rukou, kam tuto svobodu a další generaci dovedeme.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2019: *****

Ladislav Matoušek 100,- Kč, Miroslav Hlousek 100,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Roman Vašíček 2000,- Kč, Pavel Šubrt 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 400,- Kč, Jiří Dobruský 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jiřina Gyárfásová 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Bohumil Loucký 1000,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Ludmila Karská 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Milan Tahovský 1001,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. František Žmolil 1000,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Petra Rohlíčková 400,- Kč, Pavel Šána 200,- Kč, Nezn. dárce 220,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Mužík 2000,- Kč, Jana Pejosová 500,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Petr Šantrůček 200,- Kč

Celkem za měsíc: 19 254,00 Kč
Vybráno 55.01%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 2 946 times, 12 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (26 votes, average: 3,50 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
181 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.