Oprava silnice 2
17.11.2021
Kategorie: Společnost

Jak se žije v Mississippi: Silniční doprava

Sdílejte článek:

PETRA

Zatímco v Česku je hustá síť veřejné dopravy, v Mississippi můžete bez problému narazit na dospělé jedince, kteří nikdy nejeli vlakem a autobusem jen sporadicky. Jinými slovy – auto v Mississippi je životní nutnost a ti, kteří řídit nemohou ať už z důvodu nedostatku financí na pořízení auta (auto stojí tak od 2000 dolarů, ale bude to šunka) či protože nevlastní řidičák, mají tady na venkově hodně těžký život. Vždycky si musí domluvit nějaký odvoz do práce, na nákup a za úřady a obvykle to není jen za hezký úsměv a slovo děkuju. Proto skoro u každého domu stojí jedno, ne-li dvě auta. Řidičský průkaz se tu vydává v několika fázích. Občan Mississippi může zažádat o dočasné oprávnění řídit auto od 14 let. To se vydává za účelem naučit se řídit a je platné jen v doprovodu instruktora schválené autoškoly. Od 15 lze žádat o pokročilé oprávnění, které opravňuje k jízdě bez licencovaného doprovodu ve vymezených dobách (cca mezi 6 ranní a 10 večerní). V ostatních dobách musí mít majitel tohoto oprávnění doprovod alespoň jednadvacetiletého řidiče s řádným řidičským průkazem. O řádný řidičský průkaz lze žádat buď v 16, pokud máte alespoň 6 měsíců pokročilé oprávnění řídit vůz, nebo od 17 bez předchozího vlastnění pokročilého oprávnění. Samozřejmostí je složení testů a jízd. Zajímavostí je, že jízdy uchazeč skládá v autě, kterým jej ke zkoušce přiveze řidič s řádným řidičským průkazem, auto musí projít kontrolou způsobilosti a musí mít platnou pojistku. Jednou, když jsme byli u známých na návštěvě jsem utrpěla šok. Volal jim 17-letý syn, který jel autem sám z Jacksonu. Nějakým záhadným způsobem přehlédl odbočku k domovskému městu a skončil v Memphisu, což je nějakých 250 km severněji. Naštěstí v Memphisu měla rodina dobré přátele, kteří chlapce nechali přespat a druhý den se vrátil domů.  Pro mne by bylo nemyslitelné nechat dítě se sotva zaschlým inkoustem na řidičáku jet z města, kde řidič musí jet po osmiproudé silnici a cestou se orientovat bez předchozí zkušenosti. Ale tady to asi berou jinak vzhledem k historickým zkušenostem.

Když jsme do Mississippi jezdili jen na návštěvu, řešila jsem možnost řídit mezinárodním řidičským průkazem, ale když jsme se sem přestěhovali, potřebovala jsem si udělat zdejší řidičák, protože člověk nemůže jezdit do Čech pro mezinárodní řidičák každý rok. Musím se přiznat, že jsem napoprvé testy nesložila. Byly tam takové otázky jako “Jaký trest dostane 17-letý řidič, pokud ho chytnou, jak řídí pod vlivem (Driving Under Influence (DUI)). Pokud se chcete podívat na typy otázek, tady je odkaz na řidičské testa online: https://dmv-practice-test.com/Mississippi/car/practice-test-1?utm_campaign=&utm_adgroup=&gclid=Cj0KCQiAhMOMBhDhARIsAPVml-F8qf5ZKVutGB-LfrcdndW031fgAPoYYXv6pTd6BHoD7YuK7f3DXqsaAgG3EALw_wcB Jízdy mi odpustili vzhledem k řidičáku z ČR. Můj první řidičák měl vyznačeno, že nejsem občan USA, tudíž nesmím volit (Tady se u voleb vyžaduje doklad totožnosti.). Běžný řidičák má třídu R, profesní řidičák má třídu D, a pro řízení motorky potřebujete kromě řádného řidičáku ještě speciální dodatek. Pro ty, kteří by zvažovali získání oprávnění třídy D – vyzpovídala jsem Billova syna, který se kdysi jako profesionální řidič živil. Řekl mi, že nejjednodušší způsob je zkontaktovat dopravní firmu, která, za předpokladu, že již máte řidičák třídy R, vás vyškolí, po složených testech zařídí zácvik na kamiónu a po složení zkoušek v údržbě a v řízení vás pustí na kamión samostatně.

V čem se řízení vozidla v Mississippi liší od pravidel v Česku? Zkusím shrnout aspekty důležité pro řízení, které se liší od toho, co znáte z Česka. V prvé řadě vodorovné značení má bílou a žlutou barvu.  Zatímco v Česku žlutá čára značí buď dočasné značení nebo zákaz stání, v USA značí, že za ní už vedou pruhy v protisměru.  Některé značky jsou jiné – některé chybí vůbec. Nejvíc mi tu chybí značka “hlavní silnice”. Tady se všechno řeší “stopkami”, ale je u nich dost nebezpečný chyták. Někde jsou “stopky”, jak je známe, ale někde, zvlášť v centrech měst jsou značky “stop” ještě doplněny takovou malou značkou “4 way” nebo “3 way” a tam to funguje tak, že kdo přijede ke křižovatce, zastaví a kdo první zastaví se také první rozjíždí. Představte si takové typické americké městečko s pravidelnou sítí ulic, kdy na každém bloku musíte zastavit a opět se rozjet. Člověk je zblblý, ale to by se dalo. Nejhorší pak je, že se člověk může splést, a na normální “stopce” může zastavit a opět se rozjet, jak je zvyklý z centra. Máme tu takovou “lahůdkovou” křižovatku, která si už vzala několik životů. Další zvláštností je, že na semaforech, pokud neohrozíte a neomezíte auta, která přijíždějí ze směru se zeleným světlem, můžete odbočit vpravo i když máte červenou.

Nedávno u nás dávali na tah mezi dvěma městy novou vozovku. Týkalo se nás to, protože někde uprostřed bydlíme i my a danou silnici pravidelně využíváme. Když jsem se dozvěděla, co se chystá, říkala jsem si: “No tě pic! Kdo ví, jak dlouho budou s opravami otravovat.” Mile mě hoši od MDOT (Mississippi Department of Transportation) překvapili. Opravovali vždy jen jeden směr, provoz svedli do jednoho pruhu, auta v jednom a druhém směru pouštěli dva zaměstnanci na obou koncích úseku, každý vybavený cedulí – z jedné strany s nápisem “Stop”, z druhé s nápisem “Slow down” (Zpomal), kteří spolu komunikovali přes vysílačku. První parta seškrabovala starou vozovku a několik desítek metrů za nimi druhá parta už dávala povrch nový. Celý úsek mezi námi a městečkem měli hotový za necelých 14 dní. Pruhy silnice ve městě opravují převážně v noci. A tam, kde opravují mostek, tam udělali druhý, provizorní mostek vedle, včetně vyasfaltované cesty k němu. Po skončení opravy se provizorní most i příjezdové cesty k němu odklidí.

Co se týká rychlosti – nejběžnější mezi obcemi je 55 mil za hodinu (mph) (88 km/h). Ve městě to bývá tak 30 mph (48 km/h), na dálnici 70 mph (112 km/h). Pravidlo, že v obci je rychlost daná předpisem tu nemají. Co je na značce, to platí a je dobré rychlost dodržovat.

Pokud budete někdy cestovat po dálnici, tady je několik tipů. Před každým sjezdem z dálnice bývají za sebou 3 velké modré informační tabule. Jedna ukazuje, která ubytovací zařízení za sjezdem najdete, jedna informuje o možnostech kde se najíst a jedna informuje o čerpacích stanicích. Naší oblíbenou benzínovou stanicí je “Pilot”, kde mívají příznivé ceny benzínu a dobré kafe a naším oblíbeným místem, kde se u dálnice najíst je “Cracker Barrel”, což je řetězec restaurací podél dálnic především na východě země, ale najdete je i na západě, jen ne v takovém množství. Podávají snídaně, obědy i večeře. Tradiční americká jídla v přijatelných cenových relacích, jako např. chicken and dumplings (kuře s noky), fried chicken (smažené kuře), buttermilk biscuits (vdolky z podmáslí), turnip greens (vařené vodnicové listy), country ham (uzená šunka), fried okra (smažená okra)…, se podávají v prostředí vyzdobeném starožitnostmi amerického venkova (valchy, staré svatební fotografie, lyže, staré reklamní tabule…) a hlavně – na porcelánu a s kovovými příbory. Při vstupu mají místnost se suvenýry, oblečením, litinovým nádobím. Obvykle to bývá cenově přepálené, jako každý suvenýr, ale hezky se na to kouká. Já vždycky ujíždím na prošívaných dekách, které také prodávají. Na každém stolu mají tradiční hru – golf peg game, kterou můžete zabavit dítko, případně sebe než vám přinesou jídlo. Pro mne bylo zvláštností to, že k jídlu můžete požádat o buttermilk biscuits, které vám přinesou jako pozornost podniku, že účet, který vám přinese po jídle servírka neplatíte u stolu, ale v té první místnosti u kasy. Kdyby člověk byl nepoctivý, asi by nebylo těžké odejít bez placení a tak mě svým způsobem hřeje důvěra podniku.

Tak jsme tu teď měli takovou vsuvku. Přišel technik zkontrolovat Billův kyslíkový přístroj a vyprávěl nám o své autonehodě, kdy do něj zezadu vrazil náklaďák. Naštěstí to přežili všichni zúčastnění bez škrábnutí, ale škoda na autech 19 tisíc. Co na tom je hodno zmínit je fakt, že nejsou nová auta k dostání. Firma by mu i koupila nový vůz, ale prostě nejsou. U místního dealera mají poslední nový vůz – za 81 tisíc dolarů. Když jezdíme kolem prodejců aut, zatím jsou ještě parkoviště plná těch z druhé ruky. Otázkou je jak dlouho ještě.

Když už jsme u té silniční dopravy, pojďme si udělat imaginární výlet do Vicksburgu. Než ale budu pokračovat, chci udělat lehký úkrok stranou. Když jsem poprvé přijela na Jih, říkala jsem si, že bych si měla něco přečíst, abych si trochu doplnila znalosti, názor na Jih. V Billově knihovně jsem mezi jinými našla knihu Gone with the Wind (Jih proti Severu) od Margaret Mitchell. Četla jsem tenhle román jako 16-letá a vůbec se mi nelíbil. Scarlett O’Hara mi připadala jenom jako sobecká, vypočítavá mrcha. (Jak jen se s věkem mění pohled na věc…  Dnes si uvědomuju, že jí bylo 16, když začala válka a že přes veškeré své záporné vlastnosti byla schopná udržet rodinnou farmu a lidi, kteří na ní záviseli, že byla schopná odrodit švagrovou a odvézt ji i s miminem s sebou z Atlanty na farmu skrz nebezpečí, zastřelit a zakopat vojáka, který přišel na farmu rabovat…) Proč ale ten román zmiňuju. V knížce je scéna, kdy na začátku války se Jižané kasají, že protivníky “utlučou čepicemi” a Rhett Butler jim na to nadšení leje studenou vodu, když poukazuje na to, že Jih nemá průmysl, který by vyráběl zbraně. Že jakmile se Severu povede blokáda lodní dopravy, Jih bude namydlený. Historie mu dala za pravdu. Vicksburg je toho výmluvným svědectvím. Je to město na srázu nad řekou Mississippi, které bylo během Občanské války obléháno po 47 dní, protože to byl důležitý bod pro kontrolu lodní dopravy a sráz, na kterém město stojí nebylo možné dobýt ztečí. Občané města se celé týdny ukrývali v nedalekých jeskyních. Armáda Unie postupovala metodou spálené země, proto jsou stavby z doby před Občanskou válkou tak vzácné (pro slovo “předválečný” ve smyslu před Občanskou válkou tu používají výraz z latiny – “antebellum”, což si nese nádech výjimečnosti). Dnes se ve Vicksburgu nachází na místě bojiště Národní vojenský park, který má dvě části – jednak muzejní expozice a potom si můžete svým autem projet celý sráz. Celá projížďka trvá hodinu až dvě, podle toho, jestli zastavujete u každého pomníku nebo jen u těch velkých. Projíždíte kolem památníků, jak je nechaly svým padlým postavit jednotlivé státy. Vrchol srázu zdobí památník státu Illinois. Vnější obvod kupole je ozdoben citátem z druhého Lincolnova inauguračního projevu: “With malice toward none, with charity for all, let us have peace.” (Bez zášti vůči nikomu, s charitou pro všechny, mějme mír.). Když pak sjedete dolů pod kopec, ještě můžete navštívit USS Cairo. Loď Cairo, která sloužila jako bitevní loď Unie a byla potopena na řece Yazoo. V roce 1956 byla vyzvednuta ze dna řeky a převezena do doků ve městě Pascagoula a v roce 1972 se pak Cairo stala součástí Národního vojenského parku ve Vicksburgu. Naproti expozice lodi Cairo je potom ještě vojenský hřbitov. Řady a řady malých bílých náhrobních kamenů vám připomenou, kolik mladých kluků zařvalo jenom na tomhle jednom bojišti a jaká jatka musela celá Občanská válka představovat.

První dva snímky zachycují průběh opravy silnice, jak jsem je zachytila při jízdě autem (Bill řídil, já jen fotila). Na třetím snímku vidíte řeku Mississippi focenou od Turistického centra ve Vicksburgu. Tam za řekou, to už je Louisiana. Tady mám ještě jeden tip. Pokud přejíždíte po dálnici ze státu do státu, kousek za hranicí obvykle bývá turistické centrum. Stojí za to se tam zastavit. Mívají tam velké mapy státu zdarma a spoustu propagačních materiálů, případně expozice reprezentující to nejlepší, čím se stát může pochlubit. Na čtvrtém snímku vidíte na obzoru Památník státu Illinois. Je to foceno asi tak z půlky kopce. Můžete si tak trochu představit, jaké to bylo pro vojáky hnát se nahoru v plné polní ve vedru, jaké obvykle panuje mezi květnem a červencem. Na pátém snímku vidíte USS Cairo. A na posledním snímku vidíte restauraci Cracker Barrel. Je úplně jedno, v kterém městě je to focené. Všechny jsou si podobné jako vejce vejci.

oprava

oprava

řeka

občanská válka

cairo

restaurace

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc leden 2022: *****

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Miroslav Příkopa 500,- Kč, MUDr. Richard Domín 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Pavel Fila 50,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jiřina Gyárfásová 1000,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Daniela Frumarová 500,- Kč, Zdeněk Vybíral 1000,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Karel Kubela 100,- Kč, Jiří Stejskal 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Anonym 500,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Petra Rohlíčková 111,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Blahomír Skoupý 200,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Pavel Sejrek 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, ing. Antonín Zlínský 1000,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Radek Láznička 150,- Kč, Jiří Langr 1000,- Kč, Jaroslav Vlk 100,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Marie Tachezyová 200,- Kč, Anonym 333,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, V. Trulley 333,- Kč, Věra Holá 200,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Zdeňka Horníčková 200,- Kč, Miroslav Andreska 500,- Kč, Dagmar Sokolová 200,- Kč, Jiří Sika 100,- Kč, Vladimír Janeček 100,- Kč

Celkem za měsíc: 19 449,00 Kč
Vybráno 55.48%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 264 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (14 votes, average: 4,43 out of 5)
Loading...
16 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)