zloksc
22.1.2020
Kategorie: Společnost

Jak se Havlova tlustá čára za minulostí projevuje v současné české justici?

Loading...
Sdílejte článek:

STANIK

Musel jsem trochu rozdýchat listopadové oslavy, abych se z té všeobjímající demokracie a svobody neudusil. Tak bych se k tomu teď vrátil. Podíval se na justici a poukázal, proč se ani po třiceti letech nemůžeme z toho marasmu vyhrabat.

17. 11. přišli poděkovat překabátění bolševici za sametovou revoluci. A mají skutečně za co. Za jejich vraždami, násilím, vyvlastňováním, nucenou emigrací, vystěhováváním a dalšími zločiny udělal Havel tlustou čáru a zajistil jim tak naprostou beztrestnost.

Dnes nás naše minulost opět dohání a prožíváme návrat dominance státu s příklonem k totalitním praktikám úřadů, policie, justice, společně s neustálým okrajováním svobody a restaurováním totalitních kádrů.

Havel slíbil komunistům v Moskvě, že proti českým komunistům nebude uplatňována revanš.

Ukážu zde na  tři hlavní opatření, jenž prosadil, aby komunisty dlouhodobě ochránil.

Prvně musel přesvědčit veřejnost, že nejsme jako oni“ a že nesmíme připustit hon na čarodějnice což se mu povedlo.

Občané tehdy neměli touhu po krvavé pomstě, přesto ale chtěli spravedlnost a zúčtovaní s totalitním režimem.

Hlasy po vyrovnání se s totalitou a spravedlivém odsouzení však byly důsledně ignorovány. Ještě dnes, po třiceti letech, se oběti komunistické zvůle na soudech nedomohou, aby jejich mučitelé byli potrestáni.

Havel a s ním Charta 77 si uvědomovali, že spravedlnost by mohla odstranit i nejednoho reformního komunistu.

A reformní komunisté, komunisté vyhození a odpadlí, židobolševici, chartisté, zkrátka oběti vnitrostranických čistek, měli oprávněný strach, že s vyrovnáním se s minulostí by také mohli nést část odpovědnosti, především pak za padesátá léta, a unikly by jim vytoužené posty.

Dalším opatřením, které Havel prosadil, bylo zrušení časově ohraničeného mandátu komunistických soudců na mandát bez časového omezení.

Tím zabetonoval soudní moc na desetiletí dopředu a zamezil tak odstranění zločinců a loajálních poskoků z justice.

Tímto se soudci, přešlí z totalitního režimu, stali neodvolatelnými a měli velký důvod k vděčnosti.

Tak bylo zajištěno, že i kdyby se nějaký komunista, byť už z jakékoli frakce, dostal před soudce, bude s ním zacházeno v rukavičkách.

A dalším opatřením bylo převedení pravomoci z volby soudců sněmovnou (ČNR) na volbu soudců hlavou státu, tedy samotným presidentem Havlem.

Ten si tak mohl ohlídat, pokud by se náhodou objevila skutečná pravice, aby se soudcem nemohl stát nějaký komunistobijec, který by se náhodou držel zákona o protiprávnosti bolševického režimu.

Do justice se tak dostali reformní komunisté z Charty 77, jejich potomci a ti, kdož byli chartě loajální. Rozhodně se za Havla, ale ani po něm, nedostal na pozici soudce nikdo, kdo by chtěl s komunisty zamést.

Dnes je tedy  justice, pokud se podíváme na strukturu a její stavbu, podobně vzdálena občanovi  jako za komunismu.

Není to instituce na ochranu občanů, ale na ochranu politického systému, jeho represivních orgánů, jeho prominentů a sebe sama. A pokud se najde pár soudců, kteří jdou proti systému, jsou to výjimky jdoucí proti proudu, tak jako pár jednotlivců za komunismu.

Tímto způsobem zabetonovanou justici překabátěnými komunisty, chartisty a podobnými tipy budeme mít do té doby, dokud nezačneme požadovat justici vystavěnou na demokratických principech.

Do budoucna tak máme výhled, že pokud by reformní komunisté v justici přesluhovali jako soudruh předseda Rychetský, pak by ti poslední opouštěli justici až k roku 2050. Tím by ovšem konec nenastal, protože justici již okupují potomci těchto komunistických pseudoelit.

Například takový předseda nejvyššího soudu Šámal.

Podíváme-li se na seznam komunistických soudců, uvidíme Miladu Šámalovou na pozici předsedkyně senátu u NS a Martina Šámala u okresního soudu v Ústí nad Labem. Toho Martina Šámala, kterého sama justice potrestala snížením platu, aby konečně zvedl prdel a začal něco dělat.

Takto vypadá spravedlnost v demokracii, pokud její budování zůstane v rukou bolševiků, ať už z jakékoli frakce.

Demokratická společnost je naopak něco, co jde proti zájmům těchto skupin a jednotlivců.

Chtít vybudovat svobodnou společnost s komunistickými soudci, navíc na základech komunistického právního systému, může jen naiva nebo lotr.

Komunisté desítky let destruovali spravedlnost tak, aby vyhovovala pouze jim samotným. Nehledě na to, že jsme převzali zákony od bolševického Ruska, které mělo v tvorbě bolševického justičního systému třicet let náskok. A nulovou evropskou právní tradici.

Pokud chceme, aby náš stát začal slušně fungovat, musí být nejdříve reformována justice.

Už dnes politici i špičky justice si jsou vědomi vzrůstajícího napětí ve společnosti a zvýšené kritiky justice.

Budou tedy muset vytvořit alespoň zdání řešení problému. Uvidíme politiky s justicí zasedat a vytvářet komise ke zlepšení funkčnosti a navodění dojmu, že „problém se řeší“.

Avšak jsou to právě oni, komu tento model vyhovuje.

Jestli se k nějakým změnám odhodlají, budou jen kosmetické. Tito lidé rozhodně nepůjdou ke kořenům, či k systémovým změnám. Dočkat se od nich můžeme jen rádoby reformy, jakou vidíme u policie. Nějaké složky se rozpustí, nějaké nové ustanoví. Skončí to tak nějak, škatulata hejbejte se.

Jistě si vzpomenete na nápad, jak budou jednotliví krajští policejní ředitelé rotovat. Ještě rotují, nebo už dorotovali? Podobně to dopadne v justici. Budou zasedat komise, pořádat se semináře či konference – bez jakéhokoli výsledku.

Na druhé straně tu ale budou snahy, nenápadně a se zamlženým důvodem, prosadit věci zcela protichůdné, zabalené do reformního hávu a vydávané za pokroková řešení.

Již jsem zde psal, jak chtěl Baxa občanům zkomplikovat přístup ke správním sporům, podivným kočkopsem psaného a precedentního práva. Tento plán je opět oprašován.

V nedávné době to byl zase nápad předlistopadové prokurátorky Benešové na zvýšení soudních poplatků.

Ministryně nemá zřejmě příliš vědomostí o tom, že tam, kde nemají lidé možnost přístupu ke spravedlnosti, se postupně rozvíjí starozákonní právo, zub za zub, oko za oko, tedy vendeta.

Ale koho by to zajímalo, soudci jsou přece přetížení…

Tyto snahy se opakují a budou opakovat v různých obměnách, protože zlodějská neobolševická sebranka, která tu vládne, chce vládnout nerušeně a absolutně.

Také je to v současné době snaha omezit občanům přístup k informaci, kdo, kde a kdy se soudí. Tato inovace se roubuje na ochranu osobních údajů, protože přece prozrazením jmen účastníků sporu je porušeno jejich právo na soukromí.

Tedy alespoň to tvrdí s Benešovou, předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová.

K této velkolepé myšlence se přidávají i další právní velikáni, například rychlostudent mafiánské sorbóny v Plzni, Marek Benda.

Také obhájce Sokol tuto myšlenku podporuje. Ale tomu se není co divit. U každého soudu ho obtěžují novináři, a takhle by se to mohlo třeba obejít bez nich.

Státní aparát opět zkouší bdělost veřejnosti ve snaze přesvědčit ji bezmezně se spoléhat na soudce, státní zástupce, represivní aparát, úředníky, politiky.

Ti všichni přece pracují bez vedlejších zájmů, ve dne v noci, na sto procent pro blaho lidu.

My ti, občane, zajistíme klid na práci a placení daní, a tak se na tu veřejnou kontrolu vykašli.

Každopádně je to další pokus justice sdělovat toho občanům co nejméně. Neboť informace – to je zbraň…

Ale nejedná se jen o justici. I Hamáček na vnitru se snaží. A opět je to zákon na ochranu osobních údajů, který se hodí jako záminka pro omezování informovanosti veřejnosti v novelizovaném zákonu o přístupu k informacím.

Zkrátka naši volení zástupci dělají, co nám na očích vidí. A kdyby utažení šroubů svobody zachránilo byť jen jediný život…

V justici samotné nikdo o reformu nestojí.

Najít tam někoho, kdo by se opovážil kritizovat náš postbolševický soudní model, natož aby přišel s představou a koncepcí její přeměny, by se rovnalo profesní sebevraždě.

Navíc je třeba přiznat, že většina soudců takových myšlenek ani není schopna. Většina soudců je nastavena na: čekáme na befél a podle toho soudíme.

Ostatně do dnešního dne nepochopili, že naše ústava zakazuje zavírat dlužníky, kteří nejsou schopni dostát finančním závazkům. Přesto, bez problémů posílají do vězení na dlouhé roky otce, kteří se dostali do finanční tísně. Od takové justice opravdu nemůžeme očekávat žádný ozdravný proces. Ti to musí dostat nalinkované shora.

Nebo raději – zdola?

Připomněl bych ještě loňské téma dětských exekucí. Nejen že by měl soudce vědět, že dluh je po třech letech promlčen. Také by měl vědět, že dítě nenese právní odpovědnost, a to ani tehdy, pokud si svůj prohřešek uvědomuje, že soudruhu Rychetský.

Proto je v ústavě napsáno, že děti do patnácti let nenesou právní odpovědnost a nese ji za ně jejich zákonný zástupce.

Podobně by předseda Ústavního soudu mohl chápat časovou osu. Čin, který je jinak v rozporu se zákonem, může být postihován jen zákonem, který je v onom čase platným a za okolností daných v tomto čase.

Asi jako kdyby blázen spáchal čin v nepříčetnosti, ale soudce Rychetský by ho začal soudit, či vyžadoval náhradu, hned po té, co by se pacient po letech léčení vrátil do civilního života.

To nemá s normálním zákonodárstvím nic společného. To je právo nacistů, komunistů a podobné verbeže. Na tom je krásně patrné, že smyslem takového zákonodárství je sedřít lid až na kost. Ale tomu se u bolševika není co divit, to je pro něj standart.

U dětských dlužníků je i jiná zajímavost. Jakmile to pro Bureše začalo být politické téma, stačilo zvednout výstražně prst a veškeré stíhání dětských dlužníků se zastavilo. Jistě to mnohé naznačuje o justiční nezávislosti.

Justice nemá žádnou brzdu, nemá žádnou vnější kontrolu. Je uzavřená sama do sebe, bez schopnosti reflexe. V některých místech je situace už tak dokonalá, že jeden člen rodiny sedí na soudě, další na státním zastupitelství a třetí pro dokonalost soukolí dělá exekutora.

Už principielně nemůže být takový systém spravedlivý, ale kořistnický.

K tomu je celá instituce zpolitizovaná.

Tak jsme se třeba dočkali toho, že Soudcovská unie s Unií státních zástupců píší vyděšeně do Bruselu.

Odsuzujíc pravicovou polskou vládu a její snahu vyčistit tamní justici.

Naše justice má z reformních kroků v Polsku skutečnou hrůzu, protože co se děje v Polsku, se po čase rozšíří i do tak konzervativně zatuchlé země, jako je naše a soudruzi vědí, co znamená dominový efekt.

Se svou troškou do mlýna přispěchalo také Rusko a vyzývá Evropskou komisi ke zvýšenému nátlaku proti polské reformě justice.

Zkrátka, je to taková hezká ukázka euroasijské bolševické provázanosti.

Kominterna se svých členů ve vysokých pozicích rozhodně vzdát nehodlá, a tak levičáci ze západu i z východu zintenzivňují nátlak na polskou pravicovou vládu.

Tyto informace se samozřejmě k českému občanovi dostávají jen sporadicky, a pokud, tak výrazně selektivní.

To, jakým směrem se u nás situace, a to nejen v justici, vyvíjí, je vidět na kandidátech.

Ať už to byla soudružka Válková na pozici ombudsmanky, nyní nahrazena dalším levičáckým exotem, jenž rozebral naše základní školství  -Valachovou.

Nebo překabátění komunisté, kandidáti na ústavní soudce Gerloch, nebo v současnosti Šámal.

Že si Šámala vybral rudoch z Hradu, není překvapující. Ale že byl jednohlasně doporučen i ústavně právním výborem Senátu, kde sedí i rádoby pravicoví zástupci ODS Burian, Červíček, Hraba za STAN, či Jelínková za KDU-ČSL je trošku udivující.

Ale možná dali na doporučení současného předsedy výboru, jakéhosi Miroslava Antla. A čím že byl Miroslav Antl před rokem 89? Že by komunistickým prokurátorem, stejně jako ministryně spravedlnosti?  – Tak to jó !

Teď už to do sebe zapadá.

Antl? Není to náhodou ten, kvůli kterému máme zavedenu fikci doručení a prodlouženou dobu projednání přestupku, neboť se tento čestný muž vyhýbal doručení předvolání k projednání přestupku, podotýkám v činné službě. Tak mockrát děkujeme. Za všechno.

Tento stát, Hradem počínaje, vládou, soudy, státním zastupitelstvím, přes silové složky, ač si to těžko připouštíme, vedou bolševické kreatury všech typů, tvarů a směrů, což na první pohled nemusí být zřejmé.

Teprve když si rozebereme jednotlivé aktéry. Podíváme se na jejich minulost. Jakým procházejí výběrem. Kdo je nominuje. Kdo je schvaluje. S kým se paktují.

Zjistíme, že přes veškeré mimikry, je to levičácký, kariérní, bezpáteřní odpad. Rádoby elity, toužící po úctě občana, avšak morálně zaostávající za pozicemi, po kterých se derou.

Tak, to mi přišlo na mysl, při všech těch oslavách a veselicích.

Příště třeba o tom, jak by měla spravedlivá a nezávislá justice vypadat.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc únor 2020: *****

Vladislav Vydra 100,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Koubský 500,- Kč, Jiří Nováček 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Pavel Janeček 200,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, ing. Jiří Lechner 800,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Josef Malý 250,- Kč, MUDr. Jiří Roh 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Mario Valent 484,78 Kč (20 eur), Karel Kubela 50,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Pavel Jurášek 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Zuzana Karlová 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Richard Kovaříček 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč


Celkem za měsíc: 16 237,78 Kč
Vybráno 46.39%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 295 times, 2 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (25 votes, average: 4,16 out of 5)
Loading...
loading...
Loading...
76 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.