8.8.2015
Kategorie: Ekonomika, Politika

Jak se chtěl Kuba stát příslušníkem střední třídy

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (30 votes, average: 4,97 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

ANDREJ FANDÁK 08|08|2015

Jakub úspěšně ukončil studium na vysoké škole v roce 2005. Poctivě si prošel všemi fázemi vzdělávacího systému a ocitl se v situaci jako mnoho jiných už tolikrát před ním. Po 17 letech studia stál na začátku své profesionální kariéry s hlavou čistou, ale prázdnou.

Naštěstí vystudoval vysokou školu technického zaměření a hned po jejím opuštění po něm chňapla jistá nejmenovaná korporace. Slibovali možnosti profesionálního růstu a mladý dynamický kolektiv. Dostal 17 000 korun hrubého, což činilo nějakých 13 000 a pár stovek do ruky. Jakub stále bydlel u rodičů, takže neměl velké výdaje.

Když ho lanařili, slibovali mu cestovní náhrady. 900 korun na den během služební cesty znělo Jakubovi velmi lákavě. Jen aby byl dostatek těch služebních cest.

První tři měsíce v korporaci strávil po školeních. Učili ho programovat, architekturu softwarového systému, se kterým měl pracovat, základní ekonomické procesy a transakce. Z množství informací měl časem řádný guláš. Jak systematicky zpracovávat poznatky a orientovat se v údajích ho na škole bohužel nenaučili.

Jakmile skončila výuková fáze, bez varování hodili Jakuba jeho šéfové do vody. A ta voda byla řádně hluboká a studená. Německému zákazníkovi byl představen jako expert. Měl přece školení! A tak nastaly zatím nejtěžší měsíce jeho dosavadní krátké kariéry.

Helmut požadoval on-site podporu alespoň půl roku. Jakubovi trvaly veškeré činnosti řádově déle, než je běžné. Absentovaly u něj zkušenosti a zeptat se nebylo koho. Zákazníkovi ukázat neznalost není dobrá strategie a experti mateřské firmy měli sami dost problémů na to, aby mohli promptně reagovat na jeho otázky. Z kanceláře odcházel poslední a ráno přicházel jako první, aby byl připraven na ranní meetingy. Tyto hodiny se bohužel zákazníkovi nedaly fakturovat a neuznal mu je ani jeho vlastní zaměstnavatel jako přesčasy. Jediná věc, co ho po večerech na hotelovém pokoji těšila, bylo počítání diet, které mu na účtu pomalu přibývaly.

Na druhé straně to byla výborná škola. Většinu problémů, s nimiž se setkával, už někdo někdy řešil. Stal se proto velkým fanouškem všech možných expertních fór a technických diskusí na internetu. Po pár měsících se pomalu začal orientovat. Poznámky napsané na školeních začaly konečně do sebe zapadat a Jakub získával pocit, že něčemu rozumí. Dokázal prostě analyzovat problém, z množství přítěže rychle extrahovat to důležité.

Dalším plusem byl jazyk. Němečtí kolegové měli sami problém se svojí slabou euro angličtinou, natož se ještě trápit s tou jeho. Když opadl největší stres, oprášil své středoškolské základy němčiny. Je neuvěřitelné, jak rychle se naučil solidně komunikovat. Za pár měsíců zvládl něco, co nedokázala několikaletá školní výuka. Ale to je asi přirozené, když vás učí proškolená ruštinářka, co by měla vážný problém si v Hainburgu objednat kávu.

V korporaci prožil Jakub šťastně 5 let. Jelikož úspěšně absolvoval ještě několik projektů pro zahraniční klienty, cestovní náhrady činily jeho zásadní zdroj příjmu. Jeho plat se zatím zvyšoval nebezpečným tempem zhruba dvě stě korun ročně. Z pracovní pohody ho vytrhla náhodná faktura, která se mu nedopatřením dostala do rukou. Byla na ní částka, kterou zákazník platil za jeho služby korporaci ve výši pár tisíc eur.

V roce 2010 jej kontaktoval bývalý spolužák. Pracoval pro menší konzultantskou firmu ve stejném oboru jako Jakub. Jeho šéf hledal nové lidi pro německé zákazníky. Jakub se s novým zaměstnavatelem dohodl rychle. Když přišly na řadu platové otázky, dostal dvě nabídky. Buď bude pracovat na živnost, nebo jako zaměstnanec. V obou případech bude firmu stát stejnou částku 2500 eur a záleží jen na něm, který způsob si vybere.

V případě trvalého pracovního poměru by Jakubovi zůstalo 1356 eur (odvody 899 eur a daně 245). Pokud by šel na živnost a použil by si 40% paušální náklady, tak by mu zůstalo 2042 eur. Státní hydra by si tedy urvala pouze 458 eur měsíčně. Jakub věděl, že živnost je výhodnější alternativa i pro zaměstnavatele. Malá konzultantská firma si nemůže dovolit platit někoho, pokud pro něj nemá projekt a nedělal si iluze o svém osudu v případě nedostatku zákazníků. A ještě u něj naplno nepropukla touha moderního zaměstnance pracovat pro zaměstnavatele, který o jeho služby nemá zájem. Proto už o pár dní drze klepal na dveře živnostenského úřadu, i když na nich visel nápis: Nerušit!

Jakub se na novém projektu uchytil dobře a za pár měsíců mu už Helmutové důvěřovali natolik, že ho nechali pracovat z domu.

Když se věci usadily, rozhodl se konečně si zařídit vlastní bydlení. Část financí získal ze stavebního spoření, které mu právě na tuto příležitost rodiče naspořili. Ale většinu částky bytu kryl hypoteční úvěr.

Hypotéku si vzal na nejdelší možné období, 30 let, ale s každoroční možností částečného mimořádného splacení. Měsíční splátka činila 480 eur. K tomu si ještě vzal úvěr na zařízení bytu, protože v holých stěnách se bydlet nedá (splátka 300 eur měsíčně). No a ještě musel splácet stavební úvěr kolem 200 eur měsíčně.

Po splacení všech měsíčních závazků, energií, dalších nákladů spojených s užíváním bytu a umírněném životním stylu Jakubovi zůstalo podle situace přibližně 400 eur. Tyto peníze si plánoval pravidelně šetřit na každoroční mimořádnou splátku hypoúvěru. Podle výpočtů by se mohl tímto způsobem zbavit dluhů do deseti let.

V roce 2012 dokázal naspořit 6000 eur a předčasně splatit část hypotéky. Banka mu kvůli tomu na další rok snížila měsíční splátku o 40 eur. Jakub uviděl světlo na konci tunelu. Příští rok si naplánoval s přítelkyní svatbu.

Families with children with the keys in the background at home

Bohužel v následujícím čase již Jakubovi nejde karta tak jako dosud. Také daňově-odvodový hurikán vládní strany výrazně omezil jeho možnosti splatit úvěry a stát se tak součástí střední třídy. Odvody se mu zvýšily přibližně o 230 eur a daňové zatížení asi o 66 eur. To je kolem 300 eur, které by mu mohly výrazně pomoci vyřešit jeho zadlužení. Nakonec tedy musí naplnit variantu, který pro Jakuba naplánovala vláda a to je 30 leté splácení hypotéky.

Existuje množství rizik, které ještě na Jakuba čekají, než se dostane do stavu bez úvěrů. Pokud pro něj jeho zaměstnavatel nenajde projekt, dostane se do seriózních problémů. Nemohu se ale zbavit pocitu, že právě takové vyústění by dnešním socialistům u moci způsobilo největší radost. Ne nadarmo nás všechny, co si bydlení pořizujeme sami, bez pomoci rodičů, nebo státu volají posměšně hypoteční Baťůžkář. Podle socialistů má přece o vlastnictví nemovitostí rozhodovat bytová komise, nejlépe s nějakým bývalým spolužákem s rozhodovací pravomocí.

Na druhé straně pro státní byrokratickou mašinérii není nic více deprimujícího, než občan, který se dokáže o sebe postarat sám. Jakub nejeví zájem o stravenky, placenou nemocenskou dovolenou a všechny ty nesmysly, za které politici vedou neohrožený boj v parlamentu.

Politici se snaží přesvědčit voliče, že všechny ty sociální vymoženosti jsou zdarma. Ale stejně, jako neexistuje oběd zdarma, neexistuje ani placená dovolená. Všechny ty sociální vymoženosti si nakonec zaplatíme všichni v nižší výsledné částce výdělku.

Pouze člověk, který se dokáže postarat sám o sebe, může pomáhat druhým lidem. Pokud Jakub splatí své úvěry, stane se tím, čemu v kapitalismu říkáme střední třída. Tehdy bude oporou svým rodičům ve stáří, ze svých vlastních prostředků se dokáže postarat o svou rodinu.

Možná se socialistům splní jejich plán a Jakub ztratí zaměstnání, nesplatí úvěry a bude mít vážné existenční problémy. Pak přijde soudruh předseda vlády a s vítězoslavným úsměvem poskytne nešťastnému Jakubovi část peněz, které mu sebral ještě v době, kdy mu mohly výrazně pomoci (dříve si ale myslím, že je do té doby utratí na nějakou vládnou prioritu, například multifunkční hřiště ve své rodné vesnici, či na dotace nějaké “spřátelené” firmě). Držme Kubovi palce, aby se to takhle neskončilo.

ZDROJ: dolezite.sk

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červenec 2018: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč

Celkem za měsíc: 2 400,00 Kč
Vybráno 6.85%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.