katar
13.1.2019
Kategorie: Společnost

Jak se bydlí v Kataru

Sdílejte článek:

JAROŠOVI

Nedávno se mi poštěstilo něco výjimečného: dostal jsem se do opravdového katarského domu (ve kterém bydlí originál místní rodina, žádné náplavy) – a zároveň jsem tam směl fotit. Tyhle dvě věci se skoro nikdy nepřihodí najednou, protože Katařani si cizince mezi sebe moc nepouštějí a už vůbec ne s foťákem. Tak jsem si řekl, že toho využiju a ukážu vám, jak se v Kataru bydlí. Tak nějak obecně.

Tohle je typický katarský dům. Všimněte si, že je dost velký – taky v něm obvykle bydlí několik manželek a dva tři mikrobusy dětí. Prostor je potřeba.

Katarský dům 1

Katařani bydlí jen v domech – o místním občanovi bydlícím v bytě jsem ještě neslyšel. Odporovalo by to jejich představě o soukromí, kterým jsou posedlí. A navíc si ty baráky taky můžou dovolit – emír jim ke svatbě dá zdarma pozemek a i nějakou tu dotaci na stavbu dostanou. Domy jsou tu velmi drahé – dům na obrázku by se podle mě prodával tak za 10 miliónů QAR (60 miliónů korun). Když se kouknu na realitní servery, tak nejlevnější domy přímo v Doze začínají tak na 6 miliónech riálů (krát 6 na koruny), ale výjimkou nejsou asi domy za 40 mega QAR (když jsou u moře nebo tak).

Další typický dům. Skoro všechny baráky v zemi mají tuto barvu. Povolené jsou jen 4 odstíny – bílá, špinavě bílá, ještě špinavější bílá a písková – což vytváří velmi harmonický vzhled města. Až moc harmonický teda. Vzhledem k tomu, že okolní poušť má v zásadě ty samé barvy, tak je to vizuálně docela nuda. Naše děti mají při každém návratu do ČR oči navrch hlavy, že u nás mají domy tolik různých barev a že je to strašně zábavné. Já si při pohledu na některé ty naše brčálově zelené nebo sytě oranžové fasády říkám, že v ČR je té zábavy až moc – ale Katar je zas druhý extrém.

Katarský dům 2

U obou předchozích domů si taky všimněte dalšího běžného prvku – vysoké zdi kolem pozemku. Soukromí rodiny je tak důležité, že 2,5metrová zeď je první věc, která se na pozemku staví. Nikdo nesmí nic vidět! Nízké nebo poloprůhledné ploty ve stylu drát a nic, drát a nic, jaké máme v ČR, Katařani nechápou. Z hrůzné představy, že by někdo mohl zahlédnout paní domu v domácím oblečení, jdou na místní obyvatele mrákoty.

Tato rodina si vedle domu postavila i tradiční beduínský stan. To také uvidíte běžně. Kdysi v takových stanech bydleli všichni Katařané a z nostalgie se do nich uchylují i dnes – hlavně v zimních měsících, kdy teploty klesají na arktických plus 20 stupňů. Stany jsou vždy černě a bíle pruhované – není to nějaký domorodý pokus o Adidas, ale prostě černá kozí srst.

Katarský dům 3 se stanem

Stan na obrázku nejspíš slouží jako tzv. madžlis – část domu, kde se každý večer scházejí muži a chlapci k vážným rozhovorům o světě, o FC Barceloně a o autech, tedy o smyslu života. Každý katarský dům musí mít takový madžlis. U chudých rodin je to normální místnost v domě (ta největší a nejkrásnější), u bohatších je to samostatný přístavek před domem, opravdu bohaté rodiny pak staví madžlisy jako velké samostatné domy na obrovských pozemcích, kam se vejdou i stovky zaparkovaných aut pro navštěvující přátele. Madžlis se vyznačuje tím, že do něj nemají přístup ženy – ani paní domu se do této místnosti nikdy nepodívá. Je to čistě chlapská drbárna a zašívárna. Nevím nevím, jak by se moje žena srovnala s tím, že v nějaké místnosti nemůže neustále měnit rozestavení nábytku a přendávat mi věci, abych je nemohl najít! To je možné jen v Arábii.

Do madžlisu jinak může zavítat jakýkoli host mužského pohlaví, třeba i neznámý Evropan jako já – dveře jsou otevřené a arabská pohostinnost je příslovečná. Ne že bych toho využíval. Ono poslouchat vyprávění o výjimečně chlupatém a dlouhonohém velbloudovi a přitom si rukou hrabat do pečené ovce pro vnitřnosti není něco, co bych musel mít každý den. Ale pro katarského muže je populární a hojně navštěvovaný madžlis vším. Když jste štědrý hostitel a vtipný vyprávěč, když vám do madžlisu chodí hodně lidí, tak vám to dává prestiž jako prase. Tedy kráva. Jste vlastně takový offline influencer. Ve městě jsou známé madžlisy, kam denně zavítá 80-100 hostů, o víkendu i víc. To znamená, že takový úspěšný hostitel jede se spotřebou třeba několika jehňat denně, o hektolitrech mátového čaje s kardamomem ani nemluvě.

Před stanem si všimněte i loďky, která v některých čtvrtích stojí u každého druhého domu. Příznačný je i celkově neupravený pouštní pozemek kolem domů. Udržovat trávník je hrozně drahé, a tak se to dělá jen na vybraných plochách. Většinu volného prostoru zabírá tvrdá hlinitá poušť, vyschlá do pískové barvy.

Další typický dům nedaleko od nás. Všimněte si portrétů emíra a jeho otce (šejchové Tamím a Hamad), které si vlastenečtí občané zhusta věší na domy. Tenhle zvyk se tu hodně rozšířil od loňska, kdy začala blokáda ze strany našich drahých sousedů – Saúdské Arábie a spol. Občani takhle chtějí vyjádřit podporu vládnoucí rodině. My české smějící se bestie si to nedovedeme moc představit, ale mám ověřeno, že místní to dělají od srdce a spontánně.

Katarský dům s portrétem emíra

Portréty a vlajky bývají různě provedené. Jsou i občané, kteří si před dům natrvalo dají několik projektorů a v noci promítají emírův obrázek na svůj plot. U nás dost těžko představitelná věc – jednak by životnost projektoru byla tak 7 minut, jednak by do 12 minut někdo sprejem zvandalizoval obrázek. Tady projektor nikdo neukradne, akorát se rychle zanáší pískem. Pro Katařany ovšem není problém každý měsíc či dva projektory obnovovat.

Katarský dům nacionalismus

Typickým rysem katarské architektury jsou bohatě zdobené brány. Já vím, že vám to připadá jako kýč. Mně to tak před lety taky připadalo. Ale protože tu nic jiného nevidím – takováhle vrata má každý – už si na to moje oči zvykly. Arabové mají rádi ornamenty a nějak to k nim i patří.

Katarský dům zdobná brána

A tohle je další běžný jev – jeden z mnoha místních paláců. Skoro všechny lepší rodiny (např. vládnoucí klan Al Thání, který má 7000 členů) si snaží postavit něco takového. Všimněte si, jak vysoké jsou hradby kolem takového domu.

Katar šejk palác

K těm palácům. Moje žena učí ve škole malé děti angličtinu. Baví se třeba s osmiletými holčičkami a říká jim, aby popsaly, co dělaly o víkendu. Holčička říká – o víkendu jsem slavila narozeniny. A Bea ji ponouká k delšímu vyprávěni: A kde jsi ty narozeniny slavila? Ve vašem domě? (Protože tady se narozeniny dětí často slaví ve specializovaných narozeninových halách.) A holčička zvedne prst a říká varovně: Ne v domě! V našem paláci! Takhle tu uvažují už i malé děti.

Jinak na tom paláci vidíte třeba to, že Katařany vůbec nezajímá pozemek kolem domu. Nemá z jejich pohledu žádnou hodnotu – raději nechají dojít dům až na metr k plotu. Nesnaží se o žádnou zahrádku, protože na to jednoduše nejsou zvyklí. Víc mě překvapuje, že většinou si nestaví ani bazény, i když klima by k tomu vybízelo. Nejspíš to má zase ten samý důvod – přece se jim tam manželky či dcery nebudou svlékat do bikin, aby je mohl nafotit někdo z vrtulníku! Takže tyhle věci se nekonají.

A teď už přicházíme k domu, kde nám katarská rodina dovolila fotit a natáčet. Je to výjimečná rodina v tom, že uvažuje víc evropsky (ostatně proto mají i zahrádku). Dům patří spíš k horšímu průměru, takové nižší střední vrstvě mezi Katařany. Všimněte si parkování, které je vždy stíněné proti slunci. Uzavřené garáže, jak je známe my, v Kataru prakticky nejsou. Auta se nekradou a domácí kutění je tu asi tak rozšířené jako u nás chov sobů. Garáže tedy nejsou potřeba.

Katarský dům návštěva

Vcházíme na malou zahrádku před domem. Na přítomnosti zeleně je vidět evropská mentalita naší hostitelské rodiny. Většina katarských domů má celý pozemek vydlážděný, aby se to dalo snadno ostříkat hadicí a zamést.

Katarský dům návštěva na zahradě

Pohled ze zádveří ven. Všechna okna v Kataru jsou polopropustná: ven vidíte dobře, ale zvenčí je vždy zrcadlová fólie, která chrání před sluncem. Obyvatelstvo holt zkouší všelijaké triky, aby se zbytečně neupeklo zaživa.

Katarský dům vstup

Jsme ve vstupní hale a díváme se doleva, do první místnosti. Je to právě madžlis – parádní místnost pro hosty. Už zde začínáte vidět, že arabský styl je hodně jiný než ten náš. Tento zámecký design mají doma všichni místní občané. Dům na obrázku patří ještě k těm střízlivějším a skromnějším. Viděl jsem na vlastní oči věci, vedle kterých Konopiště vypadá jako minimalistická pitevna.

Katarský dům interiér 1

Pohled na jednu stranu zmíněného madžlisu. Nábytek tohoto typu – pracovně tomu říkám styl Monika Štiková – vyrábějí továrny v Libanonu v mnoha cenových relacích. Povšimněte si lustrů – zde by se dobře dařilo českým výrobcům. A taky se jim daří. Dokonce i emír má ve svém nejnovějším paláci na umělém ostrově Perla na zakázku dělané české lustry. Setkal jsem s těmi Čechy, co je tam montovali. Ukazovali mi na mobilu fotky těch úžasných světel i naprosto ohromující interiéry. Bohužel si je nemůžou dát na webové stránky jako referenci, protože emír a další bohatí Katařané by nikdy nesvolili k publikování těchto fotek. Ale čeští dodavatelé křišťálu tu opravdu jedou.

Katarský dům interiér 2

Pokračování vstupní haly a schodiště.

Katarský dům schodiště

V horním patře jsou četné menší pokoje a ložnice. I zde je výzdoba na naše poměry dost svérázná. Všimněte si třeba zdobného rámu kolem televize. Syrový obdélník obrazovky by prostě Araby moc tahal za oko.

Katarský dům TV

Kuchyně naopak vypadá jako kdekoli v ČR. S tím rozdílem, že tady vaří kuchařka, obvykle z Filipín.

Katarský dům kuchyně

Jsme zase na zahradě před domem. Všimněte si, že majitel domu nechal na už tak vysoký plot přidělat ještě zástěnu z plachet, čímž plot vytáhl na dobrých 7 metrů. Náhoda je blbec – co kdyby soused při výskoku zahlédl vaši ženu? Tento šikovný plůtek tomu elegantně zabraňuje.

Katarský dům plot

A teď něco úplně jiného. Ukážeme si, jak většinou bydlí cizinci ze střední třídy. Tedy typicky Evropané a Američané, ale i lépe vydělávající Indové, Egypťané, Libanonci a tak. Prakticky všichni bydlí v tzv. compoundech, tedy oplocených areálech, kde je spousta domků nasekaných podle jednoho mustru. Compound na obrázku je blízko naší školy.

Ukázka compoundu zvenčí

Domům v compoundech se honosně říká vily, ale ve skutečnost jsou to řadovky nebo dvojdomky. Jsou o kus menší než domy Katařanů, mnohem jednodušeji zařízené a mnohem víc nahňácané na sebe. Proto Katařané v compoundech téměř nikdy nebydlí. Setkal jsem se s jedinou výjimkou, kterou byl mladý pár, který v compoundu pár měsíců čekal, než se jim dostaví jejich dům. Není to ale obvyklé, většina jiných Katařanů by tuto dobu spíš trávila v domě rodičů.

Typický vjezd do compoundu. Každý compound má dojemné jméno ve stylu kapitalistického romantismu. Třeba tohle je Green Village, Zelená vesnice. Ani jedno slovo z názvu sice nesedí, ale na takové detaily se tu nehledí. Když se nějaký compound bude jmenovat U tří dubů, tak tam taky budu čekat maximálně dva oschlé kaučukovníky. Tento konkrétní compound je ale velmi dobrý. Znám ho, protože tam bydlí jedni naši čeští přátelé.

Katar vjezd do compoundu

U vjezdu do každého compoundu je vrátnice, kde hlídá několik bezpečáků. Jsou to vždy lidé z Afriky, obvykly Keňané. Není úplně jasně, co hlídají, protože kriminalita tu není. Ale v každém případě zvedají závory a přátelsky kynou vjíždějícím rezidentům. Je to velmi uklidňující.

Ulice v Zelené vesnici. Druhý dům zleva patří našim přátelům.

Compound ulice

Všechny compoundy vypadají navenek skoro stejně. Odlišují se hlavně kvalitou údržby. V normálních compoundech, když vám kape klimatizace (což se děje furt), tak voláte údržbu jako diví, ale trvá tři dny, než se na to někdo přijde podívat, moudře pokývat hlavou a postavit pod klimatizaci kýbl. V lepších compoundech vám všechno spraví hned a péče je příkladná. Green Village i náš areál mezi takové lepší compoundy patří.

Každý compound má svůj bazén a sportovní klub s tenisovými kurty a fotbalovým hřištěm. Tohle je fotka z března – jsme na návštěvě u přátel a děti se ráchají ve vodě.

Bazén v compoundu

V compoundu Zelená vesnice bydlí i španělský internacionál Xavi, který kdysi válel za Barcelonu a nyní hraje v Kataru. Má s rodinou dva domky vedle sebe – poznáte je podle katalánské vlajky na balgóně. I ty audiny jsou Xaviho. Xavi je v Kataru moc spokojený a rád by tu zůstal až do roku 2022 jako trenér.

Xavi v compoundu

Xavi tu žije i se svým bratrem a jeho dětmi. To shodou okolností dělá peklo ze života mému synovi, který s těmito výrostky chodí do školy. Malý Martínek strašně miluje fotbal a hrozně rád by se dostal do školního manšaftu. To ale přes ty Xaviho kabrňáky jde těžko. Borci jsou mu do pasu, ale mají techniku jako pámbu. I když teda jednou se přece do reprezentace dostal a byla z toho zlatá medaile z turnaje, protože proti španělské záloze ostatní školy nemají šanci. Takže nakonec spokojenost.

Compoundy mívají i svou malou mešitku pro obyvatele.

Mešita v compoundu

A tohle už je náš compound. Měli jsme s jeho výběrem štěstí, protože je relativně vzdušný a věci tu fungují. Velká výhoda našeho obytného areálku je v tom, že je jen asi 700 metrů od školy, kam chodí děti a kde učí Bea. Takže ráno jsou tam cobydup. V evropských podmínkách by se to dalo chodit dokonce i pěšky nebo na kole, ale v Kataru to není myslitelné. Devět měsíců v roce je moc horko, no a ty tři další měsíce se to stejně nějak nenosí.

Náš compound

Na fotce vidíte golfový vozík, jaký používají správci a zahradníci. V compoundu je i malý obchůdek, kde prodávají dva fajn Indové. Nakoupíte si a jeden z těch pánů vám zboží (třeba těžké flašky s vodou) doveze domů. Tihle chlapi se vůbec snaží si všelijak přivydělat – v noci třeba myjí auta. Spousta lidí v areálu si jejich služby takto předplácí.

Jiný pohled na naši „ulici“. V našem areálu je přesně 100 domů. Všichni platíme nájemné jistému šejchovi, který má ještě několik dalších compoundů. Musí to být hezká práce, dělat toho šejcha. Jak vidíte, kromě domů je zde i mnoho koček. Na psy Arabové nejsou, ale na kočky jo. Je to fajn, ale někdy dost hlasitě mňoukají a ještě chodí na záchod do mých truhlíků. Ale nenadělám nic.

Katar bydlení compound

Náš domek z ulice. Máme ho rádi, i když samozřejmě není dokonalý. Uvnitř je dost tmavý – Arabové mají rádi malá okna. My Arabové nejsme, ale další díry do baráku už dělat nebudu, to se rozumí.

Náš dům

Náš dvorek s bazénem. Jak vidíte, všechno je vydlážděné, což mě docela mrzí. Pořídil jsem si proto aspoň truhlíky a květináče, kde pěstuji rajčata (dvě sklizně ročně, nejlepší jsou na Silvestra), cibuli (na fotce), ale také citrusové stromky. Někdy mám taky banány, ale ty každý červen uschnou. Banán je mrcha, rychle roste, ale nic nevydrží. V poslední době jsem zasadil pecky pár datlí, co jsem snědl, a rostou mi z nich krásné palmičky. Mám toto své zahradničení moc rád. Bazén je chlazený. Třeba dnes (30. května) už se začal automaticky chladit, protože teplota vody dosáhla 37 stupňů. To není dobré na plavání, po pár tempech je to na infarkt.

Náš bazén

A to už je jiný compound nedaleko od nás. Je víkend a Indové či Pákistánci hrají mezi compoundy kriket.

Kriket za compoundem

A teď jsme zase někde úplně jinde. Tohle je umělý ostrov Perla (The Pearl), kde se staví věžáky s byty. Perla je jediné místo v Kataru, kde si cizinci můžou koupit nemovitost. Na pevnině všechny vlastní jen Katařané. A protože Katařanů je vzemi jen 10 procent, vyjde vám, že jeden Katařan ubytovává v průměru 9 cizinců. To je samozřejmě skvělý kšeft a jeden ze zdrojů jejich bohatství.

Perla

Když si koupíte byt na Perle, třeba i tu nejmenší garsonku, tak dostanete v Kataru trvalý pobyt na 99 let. Proto je o to velký zájem hlavně ze strany Indů, kteří chtějí v zemi trvale žít a podnikat.

Perla se furt ještě staví – na té velké prázdné ploše uprostřed vody bude restaurace.

Perla – pohled z balkónu. Jsme na party u jiných českých přátel. I zde mají věžáky pár společných bazénků.

Perla balkón

A opět bydlení jiného typu – toto je typické levnější sídliště. Myslím, že se jmenuje Barwa City. Opět jsme zde na návštěvě. Sídliště je naprosto v pohodě, řekl bych jako dobrá sídliště v Česku. Všimněte si, jak jsou parkovací místa opět zastíněná.

Sídliště v Kataru

Sídliště má svou infrastrukturu. Je tu mešita (na obrázku), mezinárodní škola a nákupní centrum. Vlastně odsud lidi skoro ani nemusejí do města.

Sídliště mešita

Na stejném sídlišti jsem vyfotil i katarskou specialitu. Podzemní trubky rozvádějí chlazenou vodu. Jako jsou v Česku teplárny, tak v katarských čtvrtích jsou chladírny, které se jmenují Qatar Cool. Ty chladí vodu ve velkém a rozvádějí ji do domácností. Protože jinak by vám z kohoutku tekla pořád jen vařící.

Trubka s chlazenou vodou

My na Qatar Cool připojeni nejsme, takže v létě studenou vodu nemáme. Nádrž je na střeše, takže v létě teče ze studeného kohoutku jen jakási 80stupňová plazma. Na opaření je to skvělé – sprchování je vyloženě jen pro lidi, které už nebaví život a chtějí z něj odejít za spektakulárního řevu. Můžete se jen koupat, a to tak, že vodu napustíte a necháte ji delší dobu odestát.

A schválně vám chci ukázat i bydlení nejnižšího typu. Toto jsou ubytovny stavebních dělníků. Jedná se o přízemní unimo buňky, které jsou klimatizované. Musím ale říct, že toto je zřejmě nejhorší dělnické bydlení, na jaké v zemi narazíte. Jinak bydlí stavební dělníci spíše ve 3patrových bytovkách, které vypadají plus mínus jako bytovky u nás. Myslím, že mnozí naši Ukrajinci jsou na tom podobně. Vím, že Katar má v tomhle hodně špatné PR. Ale podle mých zkušeností je bydlení stavebních dělníků tady mnohem lepší než v Kuvajtu nebo i v Dubaji, kde tyto chlapy najdete často ve stanech za městem. To v Kataru neexistuje. Není to žádný luxus, ale vím, že tihle chlapi se tu snaží zůstat co nejdéle, protože návrat do Indie znamená značný sešup. Málokterý má doma maharádžovský palác. I tady chlapi hrají kriket, jak vidíte.

Ubytovna

No a to je konec dnešního fotorománu. Zkusím zase psát častěji a hrnout i nějaké fotky z cest. Mějte se!

 

ZDROJ

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Josef Bárta 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč

Celkem za měsíc: 45 415,80 Kč
Vybráno 129.75%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 4 695 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (31 votes, average: 4,26 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
39 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.