Polish-soviet_war_1920_Aftermath_of_Battle_of_Warsaw
23.3.2021
Kategorie: Historie

Jak Polsko porazilo kulturu zla a smrti

Sdílejte článek:

JAN ZIEGLER

blogerziePodruhé v historii Polsko zachránilo Evropu před smrtelným nebezpečím. Poprvé v roce 1683 oddíly vedené polským králem Janem III. Sobieskim rozdrtily Turky u Vídně. Tím pádem skončila vážná hrozba islamizace Evropy.

Podruhé pak polské vojsko uštědřilo Rudé armádě tvrdou porážku v srpnu 1920 u Varšavy. To znamenalo definitivní konec bolševického snu o vývozu socialismu do evropských zemí a spojení rudoarmějců s německými levicovými revolucionáři. V opačném případě by asi neexistovala síla, která by mohla vývoz marxistické revoluce zastavit. Dá se proto říci, že náš kontinent, především jeho východní část, tak zůstal ještě několik desítek let uchráněn komunistických represí a zločinů, které znamenaly velký teror a smrt mnoha milionů lidí.

V těchto dnech si připomínáme sté výročí tzv. Rižského míru, který 18. března 1921 ukončil tento válečný konflikt mezi Polskem a sovětským Ruskem mírovou dohodou v lotyšském hlavním městě Rize.

Tato smlouva stanovila polsko-ruskou hranici na linii Desna-Slucz-Korzec-Zbrucz, která v podstatě kopírovala situaci při druhém dělení země v roce 1793. Polsko tak obnovilo svrchovanost nad svým historickým územím. Kompromisy musely učinit obě strany, například Poláci se museli vzdát snu o obnovení svého samostatného státu v hranicích z roku 1772 před prvním dělením Polska.

Jednání byla velmi ostrá a zdlouhavá. Začala už 17. srpna 1920 v běloruském Minsku a první mírové návrhy bolševiků byly vůči Polsku velmi nekompromisní. Poláci měli například omezit svoji armádu na pouhých 50 tisíc mužů plus 10 tisíc příslušníků nebojových složek a umožnit vznik občanských milicí složených z dělníků. Není divu, Rudá armáda tehdy stanula před Varšavou a ruští bolševici očekávali jasné vítězství. Nicméně v tu dobu už začal masivní polský protiútok, a tak Varšava rázně smetla tyto podmínky ze stolu.

V září se pak jednání přesunula do hlavního lotyšského města Rigy a v březnu příštího roku bylo hotovo. Smlouva má 26 článků. Polsku přiznávala finanční náhrady 30 miliónů zlatých rublů za hospodářský přínos Ruskem okupovaných polských území carské říši. Dále Rusko muselo předat Polsku lokomotivy a vagóny za 29 milionů rublů. Polsko také mělo dostat zpátky majetek včetně vzácných kulturních památek, který mu byl Ruskem uloupen po tzv. prvním dělení v roce 1772. Smluvní strany se zavázaly k výměně zajatců a zřekly se nároků na válečné reparace.

Šestý článek dával lidem v pohraničí právo zvolit si svobodně občanství a sedmý se týkal práv národnostních menšin v obou zemích.

Na první pohled se mohou zdát mírové podmínky pro Rusko jako ponižující, jeho vůdci to však viděli jinak. Sám Vladimír Iljič Lenin jej celkem výstižně zhodnotil, jako vynikající vítězství po předchozí těžké válečné porážce..

Střet kultury života s kulturou smrti

Tomuto aktu však předcházel střet dvou protikladných kultur, tradiční evropské vycházející z židovskokřesťanských tradic, pro kterou je charakteristická úcta k lidskému životu nebo právo člověka na soukromý majetek, reprezentovanou Polskem. Dá se říci, že se jednalo o kulturu života. Proti ní stála kultura destrukce zastoupená ruskou komunistickou mocí. Ta byla charakteristická likvidací staletých osvědčených hodnot, a vyhlazováním celých skupin lidí, které komunisté považovali za třídní nepřátele. Ano, oni byli prvními, kteří v Evropě 20. století programově zabíjeli lidi kvůli jejich původu, čili zastupovali kulturu smrti. Teprve po nich páchali srovnatelné zlo nacisté.

Polská armáda ve spojenectví s legitimními představiteli Ukrajiny zahájila rozhodující ofenzívu proti Rudé armádě s cílem osvobodit Kyjev na konci dubna 1920. Poláci obsadili hlavní ukrajinské město 6. května. Byli podporováni národními Ukrajinci vedených Symonem Petljurou, který si přál nezávislost své země na sovětském Rusku a hned po vyhnání rudých vyhlásil samostatnou Ukrajinskou lidovou republiku. Sám nejvyšší polský představitel a vrchní velitel armády maršál Józef Pilsudski v provolání k Ukrajincům uvedl, že Poláci nepřicházejí jejich zemí okupovat, ale osvobodit, a jakmile to situace dovolí, předají moc ukrajinské vládě.

V předchozích letech, když rudí Rusové okupovali Ukrajinu včetně Kyjeva, zakázali ukrajinské noviny, zrušili vyučování ukrajinštiny ve školách a uzavřeli ukrajinská divadla. Rolníkům brali půdu, nutili je zakládat kolchozy, a ukrajinské intelektuály deportovali do gulagů. Ve městě Hluchiv bolševici povraždili dokonce studenty místního gymnázia, v některých případech ještě děti. Ještě horší masakry nastaly v Kyjevě, kde rudoarmějci a čekisté pozabíjeli tisíce zajatých ukrajinských vojáků. K smrti umučili metropolitu pravoslavné církve Volodymyra Bohojavlenského, systematicky vraždili intelektuály, lékaře, učitele a další názorové odpůrce. Po takových krvavých lázních se tedy nelze divit všeobecné obrovské nenávisti k vládě rudých nad Ukrajinou.

Na konci května dvacátého roku však ruští bolševici vedeni jedním z nejschopnějších velitelů Rudé armády v historii Michailem Tuchačevským shromáždili velké síly (asi 790 tisíc vojáků), zahájili rozsáhlou ofenzivu. Jedenáctého června se zmocnili Kyjeva a postupovali až na polské území.

Obrat před Varšavou

Situace se pro Poláky stala kritickou a proto maršál Pilsudski vystoupil 3. července 1920 se zásadním projevem k polskému národu: „Občané Rzecipospolité! Vlast vás potřebuje! Nepřátelé obkličující nás ze všech stran, soustředili všechny síly, aby zničili naší krví a lopotou polského vojáka vydobytou nezávislost. Zástupy útočníků, táhnoucích až z hlubin Asie, se snaží zlomit naše hrdinské armády, abys se vrhly na Polsko, podupaly naše nivy, pálily vsi i města a na velkém polském pohřebišti začaly svou hrůzovládu. Jako jedna nehybná zeď musíme povstat k odporu. Ať se nápor bolševismu rozbije o hruď národa. Ať na volání Polska nechybí žádný z jeho věrných a pravých synů, aby dle vzoru svých otců i dědů srazili nepřítele Rzecipospolité k jejím nohám. Vše za vítězství, vše! Do zbraně!“ Výzva legendárního vojevůdce se neminula účinkem a do polské armády se během krátké doby přihlásilo na sto tisíc dobrovolníků.

Přesto se však Rudá armáda v srpnu dostala až na vzdálenost třináct kilometrů od polského hlavního města. Zastupitelské úřady všech zemí s výjimkou Velké Británie a papežské nunciatury už evakuovaly své pracovníky a jedny německé noviny dokonce přinesly mylnou zprávu, že Varšava padla.

Nastal však obrat, který čekal jenom málokdo a pro který se vžilo označení Zázrak na Visle. Polská armáda zahájila 15. srpna překvapivé vítězné tažení, při kterém zatlačila ruské jednotky o stovky kilometrů zpět. Plán vítězné operace připravil Pilsudski ve spolupráci s francouzským generálem Maximem Weygandem a náčelníkem štábu polské armády generálem Tadeuszem Rozwadowskym. Dosud se vedou spory, kdo byl hlavním strůjcem polského vítězství. V každém případě však všechny válečné plány podléhaly schválení vrchního velitele, tedy maršála Pilsudkého.

Útok Poláků do boků bolševických sil znamenal obrat ve válce a během podzimu roku 1920 utrpěli ruští bolševici od Poláků ještě několik těžkých porážek. Rudá armáda byla silně zdecimovaná a nakonec ji zachránil zmíněný mír uzavřený v Rize.

Jedním ze zásadních viníků porážky Rudé armády se stal budoucí sovětský diktátor Josef Vissarionovič Stalin. Ten tehdy působil jako politický komisař u Jihozápadní armády, která útočila v jižní části fronty. Právě Stalin znemožnil přesun Buďonného jízdní armády k Varšavě, což nařídil Tuchačevskij, protože si umanul za každou cenu dobýt Lvov. Dá se říci, že i tato událost vedla k Tuchačevskému konci v roce 1937, kdy byl lživě obviněn ze zrady a po vykonstruovaném procesu popraven.

Na datum 15. srpna, tedy začátku polské protiofenzivy, připadá velký katolický svátek, Nanebevzetí Pany Marie a Poláci jako horliví katolíci přisuzují „Zázrak na Visle“ právě přímluvě Matky Boží. Dokonce požádali papeže Benedikta XV., aby mohli Pannu Marii nazývat královnou Polska a tehdejší Svatý otec jejich prosbě vyhověl.

Tato válka byla vedena velmi krutě zvláště ze strany ruských bolševiků, kteří neuznávali mezinárodní dohody o zacházení s válečnými zajatci. Například ve vsi Bystryk rudí kozáci brutálně povraždili mladé nezkušené polské vojáky, kteří se chtěli nechat zajmout. Tuto událost popisuje spisovatel Karel Richter ve své knize Válka začala v Polsku. Masakry zajatých polských vojáků ze strany rudoarmějců byly běžné.

Poláci nezabíjeli ruské zajatce

Současné ruské stížnosti na to, že v polských zajateckých táborech tehdy údajně zahynulo na 40 tisíc vojáků Rudé armády jsou lživé a mají jediný úkol, odvést pozornost od pozdějšího katyňského masakru polských důstojníků. Poláci na rozdíl od rudých brali své nepřátele do zajetí s výjimkou politických komisařů. Totiž právě komisaři byli v mnoha případech zodpovědní za represe vůči tzv. třídním nepřátelům, tedy nevinným lidem a mohli nechat popravovat i velitele. Také to nebyli vojáci v pravém slova smyslu, ale fanatičtí stoupenci zločinné ideologie, kteří z hlediska platných mezinárodních konvencí neměli na statut válečných zajatců nárok.

Bohužel situace byla tehdy rok po skončení první světové války obecně špatná a lidé hladověli. Je tedy logické, že Polsko, které také trpělo nedostatkem potravin, nemohlo jimi dostatečně zásobit ani zajatecké tábory a zajatci také umírali na nejrůznější nemoci. A při tehdejší úrovni lékařské péče je zkrátka zachránit nešlo. Proto tvrzení, že Poláci zavinili smrt ruských zajatců, je zkreslené a demagogické. V Polsku bylo tenkrát asi 110 tisíc ruských zajatců, z nich jich zemřelo maximálně 18 tisíc. Pro srovnání, Sověti zajali za II. světové války asi tři miliony německých vojáků, a z toho počtu zahynula čtvrtina až třetina.

Je třeba uznat, že násilí se dopustily obě strany, i když prim v něm hráli ruští bolševici. Jak uvádí britský historik Norman Davies ve výborné knize Bílý orel a rudá hvězda, při polském obsazení Vilna v dubnu 1919 bylo Poláky zabito 65 lidí. Sovětská okupace litevské metropole v červenci 1920 má na svědomí asi 2000 lidí zavražděných místní Čekou.

Lenin tehdy velmi litoval viselského obratu a prohlásil: „Ještě několik dní vítězné ofenzívy a byla by dobyta nejenom Varšava, ale rozbit i versailleský mír.“ Ano, nechybělo mnoho a civilizovaná Evropa by byla zničena pod náporem rudého barbarství. Představa, že by evropské země včetně Československa už tenkrát ovládli komunisté s jejich terorem, deportacemi, loupežemi majetků a masovým vražděním, je hrůzostrašná.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Mirko Hampl 168,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milena Práglová 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Anonym 222,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Bc. Romana Kopecká 500,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sika 250,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč

Celkem za měsíc: 10 678,00 Kč
Vybráno 30.50%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 565 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (24 votes, average: 3,13 out of 5)
Loading...
politicon.cz
82 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.