zloksc
3.8.2019
Kategorie: Historie

Jak komunisté upekli v květnu 1948 ,,demokratické volby”

Sdílejte článek:

SM

Ještě před únorem 1948 počítaly politické strany s konáním druhých demokratických poválečných voleb, které měly připadnout na květen 1948. Proběhly však po únorovém státním převratu, kdy veškerou moc získali komunisté a volby připomínalo spíše frašku a ,,parodii” na svobodné hlasování.

Na květen 1948 se upíraly i zraky nekomunistických stran, které počítaly s tím, že KSČ, která zahájila na podzim 1947 svůj pochod k moci, výrazněji oslabí a mocenské váhy se vychýlí směrem k těmi silám, které hájily v poválečném Československu demokracii, byť omezenou. KSČ také před vyhrocováním vztahů v Národní frontě a vládě počítala s konáním voleb se samostatnými kandidátkami politických stran, a usilovala v nich vyřešit mocenskou otázku tím, že získá 51% všech hlasů, jak to vyhlásilo komunistické vedení v lednu 1947. Vedl je k tomu fakt, že komunisté v prvních poválečných volbách v roce 1946 získali 40% hlasů. Nekomunistické strany pak ,,taktiku” 51% kritizovaly a považovaly ji za snahu získat ,,suchou cestou” mocenský monopol.

Sám předseda KSČ a vlády Klement Gottwald a spol. se však neupínal jen na tuto možnost (,,Přece neztratíme hlavu kvůli volbám”), ale nechával si v záloze další způsoby řešení mocenské otázky mimoparlamentními cestami. Gottwald například kalkuloval s tím, že vedení nekomunistických stran ovládnou prokomunistické frakce (,,styčky”), jejichž představitelé byli dlouho nespokojení s vedením své strany. Radikální proud v KSČ (Kopecký, Dolanský, Ďuriš) pak chtěl zúčtovat s ,,reakcí” ještě před volbami soustředěnou mobilizací mas, partyzánů, dělnictva a administrativně-mocenskou likvidací nekomunistických stran. Mimochodem právě Československo bylo jedinou zemí z rodícího se sovětského bloku, kde ještě před únorem 1948 nebyla rozhodnuta mocenská otázka. V některých dalších zemích se již popravovalo, jako například v Bulharsku, kde byl v září 1947 zlikvidován komunistický odpůrce Nikola Petkov. Vládní krize v únoru 1948 a následné převzetí moci československými komunisty však mocenskou otázku beze zbytku definitivně vyřešilo.

Komunistické vedení původně počítalo ještě v březnu s tím, že do voleb, proponovaných na květen 1948, půjde každá strana samostatně. Komunisté chtěli stvrdit své ,,velké únorové vítězství” a získat až 75% všech hlasů, což byl však značně nadsazený předpoklad. Nakonec KSČ v dubnu rozhodla, že se volby budou konat pouze s jednotnou kandidátkou. Komunisté se obávali toho, že nekomunistické strany, které byly vážně otřeseny administrativně-mocenskými zásahy v únoru 1948, se vzpamatují a budou představovat pro KSČ soupeře. Jednotná kandidátka tak měla zajistit, aby v příštím parlamentu byla KSČ jasně dominantní silou v poměru 7:3 v 300členném Národním shromáždění. Volič tak měl v podstatě jen dvě možnosti – hlasovat pro jednotnou kandidátku Národní fronty, nebo hodit bílý lístek, který znamenal nesouhlas s jednotnou kandidátkou.

Nutno podotknout, že předvolební kampaň se nesla v duchu masivní agitace pro jednotnou kandidátku, a ti, kteří nakonec hodili bílý lístek, byli perzekvováni, například propouštěním z práce či sníženým veřejným uplatněním atd., protože bílý lístek byl podle komunistů hlasem pro nepřátele socialismu. Podle Gottwalda znamenal hlas pro jednotnou kandidátku i hlas pro republiku a vyjadřoval vlasteneckou povinnost. V jednotlivých obcích, v tisku se tak rozproudila kampaň za volbu jednotné kandidátky.

Při samotných volbách, které se konaly 30. května 1948, byla porušena řada ústavních zásad. Komunisté sami vybízeli občany, aby proklamativně volili nikoliv tajně, tedy za plentou, ale před ní. I přes masivní agitační kampaň ve prospěch jednotné kandidátky získala jednotná kandidátka nakonec 87% hlasů, bílých lístků bylo necelých milion. Na řadě míst však byly výsledky ještě falšovány, a komunisté se tím ještě chlubili.

S železnou pravidelností se pak v Československu konaly volby pouze s jednotnou kandidátkou, kde komunisté pravidelně získávali 99% hlasů a uměle tak vytvářeli dojem, že je celý národ podporuje.

První volby s jednotnou kandidátkou v roce 1948 tak byly ,,volbami”, které měly do demokratického hlasování skutečně daleko, což kritizoval i odcházející prezident Edvard Beneš. Popíraly základní princip svobodné volby a soutěž mezi více politickými stranami, a byly porušovány jejich hlavní principy, především tajnost hlasování. Demokraticky vyjádřený nesouhlas s jednotnou kandidátkou a vhození bílého lístku bylo stavěno na úroveň zrady a rozbíječství uměle vytvořené jednoty národa. A nejen to. Stejně jako v únoru 1948 byla charakteristická atmosféra silného politického nátlaku a zastrašování těch, kteří chtěli hodit bílý lístek. Tedy chování, které je neslučitelné s demokratickým ovzduším svobodných voleb.

Komunisté se však řídili pragmatickým heslem účel světí prostředky a nehodlali potenciálně ani připustit, že by je o část nabyté absolutní moci mohly připravit ostatní strany. Volby v květnu 1948, které měly mít původně charakter demokratického a svobodného hlasování, se tak proměnily v nadsázce řečeno v kabaretní frašku, zinscenovanou a pečlivě zrežírovanou komunisty.

ZDROJ: securitymagazin.cz

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2019: *****

Zdenka Brancuská 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Vrchovský 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Josef Loupanec 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 500,- Kč

Celkem za měsíc: 9 472,00 Kč
Vybráno 27.06%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

(Visited 1 098 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (11 votes, average: 4,27 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
155 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.