22.3.2015
Kategorie: Humor

Jak jsme byli krmit labutě

Sdílejte článek:

DOMINIK LANDSMAN 22|03|2015

Portfolio mého fotrovského rejstříku je třeba rozšiřovat a neustále flexibilně reagovat na nenadálé situace. Je nasnadě být pořád ve střehu a nebát se měnit plány z minuty na minutu. Měnit plány z minuty na minutu, to Čeněk umí velmi dobře a já se s ním vždy svezu.

.
Jednou jsme měli v plánu jít dopoledne k doktorovi, ale Čeněk se z ničeho nic uzdravil, takže jsme místo toho šli krmit labutě. Jako ostřílený rodič a šarlatán-amatér mám teorii, že když dítě již není nemocné, není potřeba chodit k doktorovi a Čekat v čekárně narvané cizíma fakanama, který řvou, jsou olezlý, usoplený, nemocný a čekat, až mě nějaké pokouše a já od něj chytím kurděje. Nataša je však jiný typ rodiče. Je to přehnaně starostlivý rodič a když má Čeněk večer horečku, sýpe a je malátný, hned by mě ráno hnala k doktorovi i přesto, že Čeněk po probuzení na můj přímý dotaz, jestli je zdravý, odpověděl “hmm”. Potom sice začal hlasitě kašlat, ale horečku neměl, takže jsme razili na labutě.
.
Příprava na výpravu byla z počátku spíše rozpačitá, jelikož jsem na stůl připravil rohlík na krmení, který Čeněk hbitě s mohutným přískokem šlohnul a sežral, takže jsme vzali labutím párek a mrkev. Navíc volala Nataša, jestli jsme byli u doktora a jestli ten náš malý miláček dostal spoustu léků a jestli žije a podobně. Zalhal jsem, že doktorka říkala, že je v pořádku a byl klid. Lhát Nataše o zdravotním stavu dítěte ze mě dělá pokrokového partnera a svým způsobem i báječného člověka.
.
Cíl výpravy byl stanoven na menší řeku za městem, kam se dopravíme autem. Poslední dobou je jízda v autě s Čeňkem o autonehodu. Čeněk vzadu v sedačce chvilku ťuká do okénka, načež začne něco mumlat a dožaduje se mojí reakce. Já mu ale vůbec nerozumím, a ač na něj křičím, že jestli se konečně nenaučí mluvit, nejenom, že mu neodpovím, ale taky ho nevezmou na školu, půjde k lopatě a bude bydlet na ubytovně, kde ho v noci spolubydlící ubodá kvůli cigaretám šroubovákem (jsem zastáncem pozitivní motivace dítěte). I přes tuto výhružku se Čeněk zatím moc mluvit nenaučil a spíš preferuje vyřvávání několika slov (povětšinou patrně sahá k zahraničnímu dialektu, protože mu je i tak špatně rozumět).
mimono
.
Takže si tak jedem autem, já za volantem šálím mikrospánek (ten šálím v podstatě celý den, akorát za volantem se víc snažím), Čeněk vzadu v sedačce nejdříve něco mumlá, posléze křičí a ve finále, jelikož mu neodpovídám, tak řve. Abych se z toho nezbláznil, tak mu podám, co mám po ruce nebo v příhrádce. On si to chvíli prohlíží, následně to buď sní, zahodí nebo rozbije a začne znovu řvát. Bylo super, když byl sníh. To jsem mu udělal do auta velkou kouli ze sněhu. On byl spokojený, sníh si mačkal, potíral si s ním obličej a byl veselý. Když jsme pak dojeli na místo, tak sníh roztál, Čeněk byl mokrý a my jsme jeli zpět domů ho převléknout.
.
Po náročné dvacetiminutové cestě autem jsme se blížili konečně k řece. Sjel jsem z hlavní silnice na zablácenou polní cestu, kousek se projel smykem (to Čeněk zbystřel, začal tleskat a dožadoval se přídavku ve formě převrácení auta na střechu) a zastavil asi sto metrů od místa, kde mělo probíhat krmení labutí.
.
Čeněk vytušil, že se bude dít něco mimořádného a že do toho budou zapleteny i zvířata, po rozepnutí pásu hbitě vyskočil ze sedačky rovnou na zem do bahna, do kterého za salvy veselého a rozpustilého dětského upřímného smíchu zabořil ruce i s hlavou. Jsou situace, kdy mívám pochybnosti, jestli to ten kluk v životě někam dotáhne a případy, kdy zaboří hlavu do bahna a pak řve, protože jí nemůže vytáhnout, mezi ně určitě patří.
.
Opustili jsme hlavní trasu a šli jsme k labutím raději po trávě. Už je to nějaký čas, kdy Čeněk přešel z klasické chůze ke skákání, takže k labutím skákal. Jako jo, byl hodný. Držel mě za ruku, ale místo toho, aby šel, tak skákal. Já nevím, co si mám o tomto jeho vývoji myslet. Ve vzduchu se potutelně vznáší myšlenka, jestli se tehdá oné vášnivé a zásadní noci s Natašou mezi nás nějakým způsobem nenachomýtnul klokan.
.
Když jsme konečně došli (Čeněk doskákal) k labutím, kluk pookřál a skákal si je pohladit. V tom jsem mu samozřejmě zabránil, neboť z mé zkušenosti jsou labutě lstivé, nenávistné a rádi škodí (něco jako Čeněk). Přiblížili jsme se k nim na bezpečnou vzdálenost padesáti metrů, vytáhl jsem z kapsy tatranku, kterou Čeněk našel někde v útrobách auta a kterou jsem mu zabavil, když jí chtěl sníst i s obalem, a začalo krmení.
.
Jelikož jsem s kousky tatranky dohodil tak maximálně deset metrů, tyto dopadaly čtyřicet metrů od vody a labutě nechávaly zcela chladné. Chtě nechtě, museli jsme se přiblížit k labutím na dostřel.
.
Labutě byly očividně na lidi zvyklé a pro svůj pamlsek si chodily k nám na břeh. Nebudu chodit kolem horké kaše. Labutí se bojím. V minulosti mě jedna labuť napadla a nebylo to nic hezkého. Od té doby jim nevěřím a jsem přesvědčen, že jim nevěřím právem. Právě proto jsem byl z jejich přítomnosti více než nervózní. Labutě na mou nervozitu naprosto kašlaly a pro tatranku si drze přišly až úplně k nám.
.
V jednu chvíli nás dokonce obklíčily a mě bylo jasné, že je po všem. Že tady končí naše životní pouť. V duchu jsem se loučil s blízkými a spílal jsem osudu, že alespoň to nebohé dítě neušetřil, když tu rozesmáté nebohé dítě chytilo labuť za krk a začalo s ní beze špetky respektu smýkat po zemi.
.
Labuť, která byla asi tak třikrát větší než Čeněk, byla touto lstí naprosto konsternována a vyjma syčení, nekladla žádný odpor. Já jsem taktéž nekladl žádný odpor a pouze jsem v pomatení mysli v rozrušení a překvapení lapal po dechu a lomil rukama.
.
Celá tato situace, kdy já a labuť jsme se na nic nezmohli, trvala pár vteřin. Pak se labuť vzpamatovala a jala se odletět. Čeněk se jí nehodlal pustit a tím pádem se jal odletět s ní. Tento jeho plán jsem vyhodnotil jako nežádoucí, dítě jsem chytil, řval jsem na něj, aby labuť pustil, řval jsem na labuť, ať se doprdele nehýbe, že to vyřeším a tak celkově jsem byl docela hysterka.
.
Nakonec se dobrá věc podařila, labuť mě jenom párkrát klovla do ruky a Čeněk jí pustil. To jsem toho měl už plný zuby a zavelel jsem k odchodu s tím, že už nikdy labutě krmit nepůjdeme. Čeněk celou situaci zvládl bravurně a po pár rychlých skocích směrem k vodě záhy mizí pod hladinou.
.
Kristova noho! Vylovil jsem dítě z vody a prchal s ním v náručí k autu se zabijáckými labutěmi v patách (labutím jsem byl naprosto ukradený a vůbec o mě nejevily zájem, ale já jsem byl přesvědčen, že po nás jdou)
.
Byla zima a krásný dva stupně nad nulou. U auta jsem Čeňka vysvlékl z mokrého oblečení do naha, zabalil jsem ho do své mikiny, na ruce mu navlékl svoje ponožky, na nohy dal svoje boty, přikurtoval do autosedačky, hodil na něho svojí bundu, nastartovat auto, zapnul topení a rychle domů.
.
Asi po dvou metrech zběsilé jízdy jsem s autem zapadnul do bahna. To už jsem byl nejen hysterický, ale i sprostý a dalo by se říci i nepříčetný. Promrzlý mokrý dítě mi řvalo na zadním sedadle a já jsem jenom v tričku v riflích a bos pobíhal zmateně v bahně kolem auta. Když jsem asi podesáté oběhl s lamentováním kolem auta a situace se nezměnila, napadlo mě, že samo se to neudělá. V návalu nedostatku lepších nápadů jsem se pokusil auto zvednout a přenést. Kupodivu jsem s tunovým autem ani nehnul.
.
Naštěstí ležela opodál stará paleta. Šutrem jsem jí v rychlosti rozmlátil, vzal dvě prkýnka, narval je pod kola, nasedl do auta a tůroval jsem plyn tak dlouho, že nakonec se zadařilo a vyjeli jsme. To jsem děkoval úplně všem bohům, kteří mi přišli na mysl. Auto bylo sice celé pokryté celistvou vrstvou bahna, ale topení již topilo, dítě bylo vzadu šťastné, jelikož táta je nervní a nedaří se mu, takže se začalo blýskat na lepší časy.
.
Po pár minutách jízdy Čeněk zezadu zahlásil, že “e e” a pak tiše seděl a byl spokojený. Takže se Čeněk posral přímo do mé mikiny, do které jsem ho zabalil a zcela určitě znečistil i autosedačku. Parádní výlet. Protože Nataša mi zakázala krmit Čeňka pouze moukou a tedy je jeho strava vyvážená a protože jsem nemohl otevřít okénka, aby Čeněk nenastydnul, byl po zbytek cesty domů v autě nelidský zápach.
.
Večer, když jsme jeli i s Natašou na nákup jsem jí musel vysvětlovat, proč, když jsme jeli jenom k doktorovi máme auto celý od bahna a proč je posraná autosedačka. Výlet na krmení labutí bych tedy ohodnotil jako takový slabší průměr a jelikož všichni přežili, není vyloučeno, že výlet zopakujeme. Pořád lepší než jít na pískoviště plné cizích harantů a jejich šílených matek.
.
Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Mirko Hampl 168,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milena Práglová 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Anonym 222,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Bc. Romana Kopecká 500,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sika 250,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Robert Schlesinger 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Renata Doležalová 100,- Kč, Martin Černý 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Jiří Dostál 200,- Kč

Celkem za měsíc: 13 628,00 Kč
Vybráno 38.93%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

(Visited 141 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (3 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...
politicon.cz