studenteu
14.6.2017
Kategorie: Společnost

Jak jsem se stala světoobčanem a pak zpět Čechem

Sdílejte článek:

NATÁLIE LAVRINČIKOVÁ

Byla jsem 3 roky na bakaláři na Christ Church University a 2 roky na magisterském studiu na University of Kent, obě sídlily v Canterbury. Tehdy to bylo pro mě a pro mého přítele Mirka velké dobrodružství jít studovat do jiné země, zvlášť když jsme oba měli pouze průpravu obyčejné středoškolské angličtiny. Jelikož jsem chtěla studovat, cestovat a časem se stát znalým světobočanem, řekla jsem si, že moje pouť začne v zemi Harryho Pottera, jehož jsem srdečním fanouškem. Zvolila jsem si pro studium Cizí jazyky a Turismus, což byly pro mě základní obory na to, abych se jednou stala tím světoobčanem.

První měsíc studia Cizích jazyků jsem zjistila, že nejsem schopna rozumět vůbec zadání úkolů ani učitelům, kteří mluvili úplně jinou angličtinou než mí středoškolští učitelé, natož, abych danou věc třeba překládala ještě do jiných jazyků a plnila složité gramatické úkoly. Změnila jsem si tehdy z nouze obor Cizí jazyky na Mezinárodní vztahy, protože mi to znělo dobře, ale nevěděla jsem pořádně, co to je.

O politiku jsem se do té doby nikdy moc nezajímala, byla jsem běžná “mladá”. První rok jsem byla vůbec ráda, že asi 40-60% výkladu vůbec rozumím (podle toho, kdo zrovna přednášel) a jakž takž zvládám plnit úkoly a assignementy alespoň na ty Céčka. Tehdy mě trochu více než Turismus překvapivě chytl ten vedlejší obor – Mezinárodní vztahy, takže jsem si v druhém ročníku změnila poměr 60:40 ve prospěch Mezinárodních vztahů. Na začátku druháku si živě pamatuji jednu hodinu, která mě ovlivnila dodneška. Měli jsme hodinu s názvem Civil society, výklad dělala mladá irská profesorka. Já jsem tehdy neměla zformovaný žádný politický názor, nicméně jsem asi začala mít zárodky kritického myšlení.

Pouštěla nám na videu různé názory představitelů neziskovek a představitelů Civil society, většinou kritizující USA, prezidenta Bushe, západ obecně nebo Světovou banku. A byl tam jeden obvzlášť agresivní příspěvek kritizující kapitalismus a jako jedinou cestu prosazoval jej zničit a nahradit mnohem spravedlivějším systémem (video nebylo prezentované jako kuriozita, ale jako legitimní akademický názor). Názory tohoto pána byly prakticky srovnatelné s tím co u nás tvrdili komunisté ve 40. letech. Tehdy mě na tom zarazila jedna věc. Celý život bylo mně a dalším studentům na základních a středních školách servírováno, jaký byl komunismus svinstvo. Byly nám pouštěny filmy o popravě Milady Horákové, videa o americkém broukovi Mandelince, bylo natočeno x filmů – Pelíšky, Pupendo, Rebelové, aby se šířila osvěta o škodlivosti komunismu, jak je dobře, že máme kapitalismus a jsme “prozápadní”. A najednou toto. V Británii jakoby to nevěděli, jakoby nás v ČR vlastně učili úplné bludy.

Tady (v Británii) na VŠ se učilo něco jiného (samozřejmě byla k tomu možná demokratická diskuse, nicméně já byla vážně v šoku, že to ostatní okamžitě neodsoudili a tvářili se spíše neutrálně a někteří lehce přikyvovali). No, řekla jsem si v té chvíli, že možná můj úkol na této univerzitě a v tomto času je dát studentům jiný pohled. Přihlásila jsem se do tedy aktivity “Making Politics Matter” na pozici dobrovolníka organizátorky politických událostí pro studenty.

Najednou se v druhém ročníku z nejisté české holky v Anglii stala docela důležitá osoba a politická aktivistka. Svou hlavní úlohu jsem viděla v tom, že budu “osvětovat” anglickým studentům, jak je špatný komunismus. Jako první událost jsem naplánovala debatu Socialismus vs kapitalismus. Studenta, který obhajoval socialismus jsem našla hned (věděla jsem, že jistý ukecaný Kirk pravidelně nosí tričko Young Comunist) ale měla jsem problém najít někoho, kdo by obhajoval kapitalismus.

Nakonec jsem tedy řekla svému příteli, který byl v té době zapálený volič ODS a liberální pravičák, i když jsem tušila, že v debatě proti Angličanovi bude mít jazykový handicap. K mému překvapení byla debata úplně narvaná. Kirk i Mirek předvedli své prezentace, pak začaly dotazy. Vesměs to byla docela smršt na chudáka Mirka, studentstvo bylo opravdu naladěno silně protikapitalisticky. Nějaký student z Ameriky argumentoval, jak mají díky kapitalismu šílenou moc korporací, hroznou zdravotní péči, jak dělá užitečného idiota bohatým, když takto obhajuje kapitalismus. Jedna studentka ze severu Anglie spustila: “Kvůli lidem jako ty to u nás vypadá tak jak to vypadá, naše rodina žije z mála v sociálních bytech . Řekni mi, kdyby si žil jako chudý a hladový v Africe, pořád by si obhajoval kapitalismus?” Mirek jí odpověděl, že má v hodně věcech pravdu, a třeba ohledně bydlení, že máme v kapitalismu krásně opravené paneláky postavené za komunismu a lidi mají dobré bydlení.

Pár kamarádek Slovenek, které jsme pozvali se nestačily divit: „To jsou Angličani vážně tak strašně levicoví?” Nakonec se jedna z nich zeptala Kirka, jestli ví o nějaké zemi, kde by byl socialismus úspěšný a jestli ví, jak to teď chodí v Severní Koree. Kirk řekl, že leninismus nebyla ta správná cesta, že skutečně dobrý socialismus ještě nikde nepřišel. Nicméně jsem i tak byla spokojená. Mirkovi pak přišlo hodně lidí poblahopřát a příště jsem si řekla, že uspořádám další osvětovou akci. Měla jsem v plánu udělat filmovou noc, kde se měl promítat film, který nám pouštěli na gymnáziu jako agitaci proti komunismu – orwellovskou Farmu zvířat.

Událost měla opět úspěch, pustila jsem na velkém plátnu film a pak jsem přednesla na konci svůj komentář, jak byl ve filmu znázorněn komunismus, jak to znázorňovalo realitu ve východním bloku a proč to tedy nemůže fungovat. Výklad, u kterého by mě nenapadlo, že by ho mohl někdo pak zpochybnit (to byla přece ta pravda, to jak nám to prezentovali a učili na gymnáziu a v hodinách české literatury). Obecenstvo se tvářilo spokojeně a byl to pro mě další úspěšný večer (většinu z nich tvořili prváci, co nějak silný názor neměli).

Další akci jsem měla v plánu udělat promítání archivních zpráv v ČT s americkým broukem mandelinkou. Den po filmu si mě ovšem zavolal ředitel politického odboru. K mému překvapení mi řekl, že se mu nelíbil můj výklad a že by s ním dokázal polemizovat, že Orwell mohl klidně znázorňovat i kapitalismus a že se mu celkově zdá, že se snažím dělat na této škole osobní politickou agitaci. A to je nepřípustné, protože Making politics matter je čistě apolitické. A oni neodsuzují žádnou politickou ideologii. Snažila jsem se mu vysvětlit, že můj výklad byl neutrální (ano, byla jsem tehdy naivní, politický nováček a opravdu jsem to jako neutrální brala) a ne politicky zabarvený, že moji rodiče zažili komunismus. Po delší debatě z něj nakonec vypadlo, že on sám je názorově marxista, že na to téma píše odborné články a můj výklad se ho dotkl. Neměla bych tedy dál pokračovat v pozici organizátorky události Making politics matter.

Tak jsem skončila. Ale ten určitý pocit hořkosti a nepochopení ve mně zůstal. Častěji jsem si pak všímala různých jiných věcí. Ten samý profesor, který mě odvolal, nás učil ve třetím ročníku předmět Politické ideologie. Předmět byl na půl roku a zahrnoval tyto ideologie: Feminismus, environmentalismus, marxismus, komunismus (pro jistotu ještě zvlášť), kapitalismus, moderní antikapitalismus, fašismus a americké kulturní války. Až později v životě jsem se dozvěděla že existuje i nějaký klasický liberalismus, neoliberalismus, konzervatismus, libertarianismus či euroskepticismus, v této však škole ne. Naopak jsme měli předměty Globální vláda, Evropská integrace, Náboženství a politika atd.

Tehdy jsem byla politicky nepolíbená, a až zpětně mi to všechno dochází, jaký toto má vlastně význam a jak to souvisí se současnými událostmi. Všechny ty protesty proti Brexitu, proti Trumpovi, 90% mladých 18 – 25 volící radikálního Jeremyho Corbyna, má všechno původ u těchto vzdělaných elit. Na západě je teď moderní určitý ideologický trend. Za prvé, být protikapitalistický, pro progresivní zdanění, hlavně bohatých. Pro co nejvyšší přerozdělování zdrojů a rovnost majetků. A maskovat to pojmem solidarita. Za druhé, být společensky progresivní, podporovatel gayů, feminismu a ekologie (kdokoliv, kdo se k tomuto staví do opozice je buď ignorant, homofob, zastaralý či šovinista a proti ženám). Za třetí, být proevropský a nakloněn různým formám globální vlády, být okázale tolerantní k různým kulturám. Opozice k tomuto jsou považovány za národovce, fašisty, nenávistné.

Tento trend propagují vzdělanci, kteří na to píšou odborné články a rešerše a rádi jsou v “opozici” proti tomu, co tu bývávalo po staletí, s tím, že je potřeba se posunout novou progresivní cestou. Od nich to přebírají studenti, ze kterých se stanou levicoví aktivisté. Většinu tohoto trendu přejímá Evropská Unie, která má ráda oporu pro svou politiku v podobných odborných rešerších. Tento trend pak přejímají i celebrity a pořádají koncerty na podporu žen, LGBT či ekologických aktivit. Je velmi rozšířený názor, že lidé, kteří dané hodnoty nepodporují, jsou vlastně nevzdělaní, nechodili na podobné univerzity, kde by jim to vysvětlili, nečetli si rešerše, nejsou obeznámeni s mnoha fakty, nerozumí tomu, že se svět někam “posouvá”. Řídí se jen pochybnými zastaralými hodnotami, subjektivními pocity či “selským” rozumem.

Dnes je ze mě politická aktivistka (nějak se mi to od té školy zalíbilo, politika je docela fascinující, či ne..?), která podporuje zcela jinou politiku, než ji učili na škole. Někdo z mladých studentů humanitních věd také musí dělat opozici. Částečně “mě” vytvořili oni. Snažím se rozumně vysvětlovat proč socialismus nefunguje, proč není dobré příliš danit produktivní lidi, že EU není svou skladbou úplně ideální organizace a také že některé, původně dobře myšlené filosofie – feminismus, environemntalismus či multikulturalismus se můžou docela zvrhnout. Nejsem v tom sama, jsou zde další, obzvlášt v ČR a v zemích bývalého východního bloku a za to jsem moc ráda. Věřím, že jednou to budeme my, kdo budeme vytvářet nové “trendy” bez toho, aniž bychom je nutili jako naše opozice na školách.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2021: *****

Ilja Baudyš 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Karel Kubela 83,- Kč, Martin Vavřinka 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Dagmar Sokolová 200,- Kč, Josef Tichý 1000,- Kč, Martina Kosková 350,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Vlastimil Kůs 500,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, V. Trulley 333,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, ing. arch. Marie Tachezyová 200,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Vlastimila Čumpelíková 500,- Kč, Anonym 900,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, Libor Heidler 222,- Kč, Vladimír Janeček 100,- Kč

Celkem za měsíc: 15 199,- Kč
Vybráno 43.42%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 107 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (39 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...