Jak jsem potkal pomocného elfa

Měl jsem na fejsbuku návštěvu. Přišel tam za mnou elf. Ne, to bych si asi  moc fandil. A jemu ostatně taky. Přišel tam za mnou pomocný elf. Taky ne. Přišel tam za mnou pomocný elf třetí kategorie. Lepší, ale ještě to není ono. Přišel tam za mnou dyslektický pomocný elf třetí kategorie s počínající parafrenií ve zkušební době. Ve zkušební době samozřejmě on, ne ta parafrenie.

Protože jestli jsem se netrefil a on byl opravdu skutečný elf, tak je to ještě mnohem horší, než jsem si myslel. Elf vzdělaný a inteligentní je pro svobodu slova sice taky katastrofa, ale elf blbec znamená apokalypsu. Inteligentní elf vás o ní totiž připraví plíživě a nenásilně – tamhle status, tady status, tuhle trestní oznámeníčko. Vybírá si, chodí kolem vás, zkoumá vás, tváří se nenápadně a když najde slabé místo, zaelfí. Když ho nenajde, vybere vhodnou manipulační taktiku a zaelfí taky. Utkat se s ním není úplně jednoduché, velice často dokáže právě díky inteligenci uplést z hovna bič a ti nejlepší s ním umí i zapráskat. Málokdy jde na mravence s kladivem, jen když je v časovém presu. Finální výsledek je sice úplně stejný, jako když vám svobodu upírá elf blbec, ale cesta je o něco málo příjemnější.

Zatímco elf blbec si na mravence bere zásadně palici a nic jiného nepoužívá. Jeho nízká rozlišovací schopnost mu ostatně ani sofistikovanější nástroje nedovoluje. A proto elfuje výhradně ve velkém. Ať řeknete, či napíšete cokoliv, bude to špatně, protože v udání na vás se píše, že svými protistátními výroky soustavně rozvracíte lidově demokratické zřízení. Čemuž on sice tak úplně nerozumí, ale byl jste mu jednou přidělen, tudíž nemůžete mít čisté svědomí a to mu úplně stačí.

Napíšete vybraným jazykem pravdu – ban. Citujete státníka světového významu – ban. Sdílíte článek „seriózního“ média – ban. Projevíte stín sympatie k prezidentovi – ban. Citujete Lermontova – ban. Citujete Abrahama Lincolna – ban. Zveřejníte fotku své kočky – ban. Blahopřejete babičce k narozeninám – ban. Sdílíte výroční zprávu Ústavu anorganické chemie – ban. Citujete Mussoliniho – a nic.

Naprosto zaskočen vydáte do digitálního prostoru zoufalý výkřik: „A tohle vám teda nevadí, vy uslintaní kreténi???“ Ban.

A nebo jsem úplně mimo a byl to prostě jenom nějaký obyčejný vůl. To by byla asi nejlepší varianta.

Můj handicapovaný elf vstoupil vybaven profilem na jméno Petr Trnka s  carskou policejní fotografií mladého Josifa Vissarionoviče. Vzhledem k nejrůznějším okolnostem mám důvod se domnívat, že o Stalinovi toho pan elf ví zhruba tolik, co Jidáš – to je náš kocour. V jedné z předchozích diskusí o mé uboze hloupé protistátní činnosti se ho totiž kdosi otázal, proč má zrovna fotku Koby. A ten lumen mu odvětil, že nemá fotku Koby. „Tohle je Koba“, prohlásil vzápětí a postnul k tomu fotku Kobe Bryanta. No, nic, pojďme do finále.

Bez mučení se přiznám, že nakonec jsem ho vykopnul. Bylo to čekání na Godota. To se fakt nedalo. Mám svojí hrdost, a to, že na mě vyšel tenhle bembek, mě trochu urazilo. Když jsem ho před nějakým časem identifikoval, tak jsem na něj byl vlídný. Nijak jsem ho sice nekrmil, ale hodlal jsem si ho u sebe ponechat k obveselení. Jenže hned při první větší příležitosti se bohužel ukázalo, že jako šašek je ještě nepoužitelnější, než jako elf. Takže letěl. Boj elfů s troly je vážná věc a nelze ztrácet čas s amatéry.

Zatím jsou ti uvědomělí kaštani ještě k smíchu, ale to byli budovatelsky nadšení svazáčtí agitátoři zpočátku taky. Těch podobností s raným Československým svazem mládeže je tady víc. Nebo s inkvizicí. Nebo s jakoukoliv jinou ideologií, která se bojí svobody projevu. Stejný pocit výlučné ideové nadřazenosti a vlastnictví patentu na pravdu. Stejné nutkání vymýtit ze společnosti odlišné názory. V pozdější fázi klidně i s jejich nositeli. Stejné dobrovolné nadšení pro věc, o jejíchž hlavních atributech je zakázáno pochybovat. Stejná záliba v kolektivismu a stejná nenávist k individualismu. Stejná patologická potřeba „nepřítele“. A hlavně, stejná záliba v braní svobody druhým lidem. Nejenom slova, to je vždycky jen začátek.

Jestli to půjde dál stejným tempem, ruku v ruce s prakticky nulovým stupněm odporu postižených, nebudou ti digitální Čurdové-Čulíkové-Morozovové brzy vědět, kam dřív skočit. Čím dál častěji přemýšlím, jestli už zase není na něco nejvyšší čas.

V Americe kdysi velice elegantně zahájili řešení podobně nesnesitelné situace pitím čaje. Ve Francii dobyli symbol útlaku, v Rusku vystřelili z křižníku. My jsme malá země, mušinec na mapě uprostřed hustých hvozdů a pokrok k nám vždycky doputuje se značným zpožděním. Čaj se tu nepije, křižníky nemáme, dobývání nám moc nejde a na eleganci si nijak zvlášť  nepotrpíme. U nás se na začátku vždycky hází do hnoje.

Pokud jsou mezi vámi tací, jimž byla existence elfů doposud neznáma – například pro duševně osvěžující nevlastnictví televizního přijímače – doporučuji třeba tento článek. Kromě elfího CV je tam i intervjů s anonymním mluvčím elfů a „bílých krvinek českého internetu“ Bohumilem Bobem Kartousem. Platíte ho vy, takže nějaké informace o příjemci vašich těžce vydělaných peněz jistě neuškodí.