euro119
2.1.2019
Kategorie: Ekonomika

Jak euro nemusí přežít následující krizi

Sdílejte článek:
BRENDAN BROWN

Velká peněžní inflace v USA ohrožuje euro na existenci. Zde je predikce: jeho smrt nastane jako reakce na jiný monetární jev v USA — náhlé objevení se „deflační mezihry“. A to může nastat rychleji, než mnoho lidí očekává.

Vysvětlení této hádanky jak od egyptské sfingy začíná s opuštěním cesty k tvrdým penězům ze strany Paula Volckera v letech 1985–1986. Rozhodující moment přišel, když se jako tehdejší předseda Fedu spojil s novým Reganovým sekretářem státní pokladny [de facto ministr financí, pozn. překladatele] Jamesem Barkerem v kampani za devalvaci dolaru. Tak zvaný „Plaza Accord“ z roku 1985 spustil ofenzivu.Volcker kdysi notorický bojovník za devalvace v rámci Nixonovy administrativy (jako její zástupce sekretáře státní pokladny), nikdy nezměnil svůj názor, vidouce velké obchodní deficity USA jako nebezpečí. Alternativní diagnosa — že začátkem druhé poloviny 80. let 20. století šlo o dočasný protějšek zvýšeného dynamismu americké ekonomiky a oživující světovou poptávku po tehdy jasně tvrdém dolaru — nebyla těmito vrcholnými představiteli rozpoznána. Odtud příležitost k zavedení tvrdých peněz (sound money).

Ale to se v historii stává velmi zřídka — de facto jen, když vysoká inflace vyvolá všeobecný politický odpor (jako například po Americké občanské válce) — aby byla inflace uhašena. Každopádně v evropském kontextu toto znamenalo konec éry tvrdé německé marky (DM) a vznik měkkého eura.

Vzestup německé marky v letech 1985–1987 proti jiným evropským měnám, vyprovokovaný v USA znovu spuštěnou peněžní inflací [tj. vzestupem množství peněz v ekonomice, pozn. překladatele], vychýlil rovnováhu politické moci uvnitř Německa ve prospěch projektu Evropské monetární unie (EMU). Velké exportní firmy, páteř vládnoucí CDU (křesťanských demokratů) za kancléře H. Kohla, zvítězily. Tvrdá marka, evidentní ohrožení jejich zisků, musela ustoupit. Peněžní režim v Německu se potácel k finálnímu kolapsu.

Po světě došlo po Plazza Accord a Volckerově kapitulaci k nevyhnutelnému nárůstu inflace, který přivedl mnoho zemí (rozhodně Japonsko) k zavedení politiky omezující pád dolaru k jejich vlastním měnám, a tím sledováním americké monetární politiky. Inflace byla evidentní na trzích aktiv i na trzích zboží. Z tohoto monetárního chaosu se vyvinula přímá cesta k příštímu stabilizačnímu experimentu na obou stranách Atlantiku: „dvouprocentnímu inflačnímu standardu“.

V době před vydáním své nové knihy (Keeping At It: The Quest for Sound Money and Good Government) teď Volcker kritizuje Federální reservní systém (Fed) a velké cizí centrální banky pro sledování 2procentního inflačního cílování. Jeden se musí divit, kde byl Volcker posledních 20 let. Zdá se, že jako peněžní byrokrat sleduje nadčasové pravidlo neobviňovat jakkoliv sebe za vznik následujících problémů, v tomto případě hluboce mylného dvouprocentního režimu.

Ano, reálným ďábelským geniem za tímto novým standardem může být dobře Stanley Fischer, intelektuální vůdce neokeynesiánského útoku na monetarismus, perfektně politicky načasovaného útoku. Ale sám Volcker poskytl příležitost.

Vznik ECB

V Evropské centrální bance (ECB), která zahájila svoji činnost koncem roku 1998, to byl úředník Bundesbanky profesor Otmar Issing, kdo směřoval Evropu směrem k novému dvouprocentnímu standardu. Německá monetární výjimečnost skončila; nebo by někdo mohl říci, že Německo abdikovalo jako evropský vladař tvrdých peněz. Pod touto monetární vládou si většina západní Evropy užívala pozoruhodnou nezávislost na USA, přinejmenším v rozpuku poloviny 70. let 20. století, když se Arthur Burns [předseda Fedu 1970–1978, pozn. překladatele] pustil do druhé velké peněžní inflace.

Naproti tomu za režimu dvou procent se Eurozóna včetně Německa připojila sama k monetárnímu cyklu v USA, sdílejíce zcela výkyvy v americké inflaci nahoru a dolů. A v evropském kontextu, inflace aktiv znamená rozsáhlé špatné investice (malinvestice), které jsou nejvíce zřejmé v oslabené italské (kdysi dynamické) ekonomice a nadýmání severoevropského exportního sektoru (reflektujícího podhodnocené euro).

Test pro Euro

V těchto dvou pokřiveních nalézáme existenciální slabost eura a příští americký monetární šok připraví dosud nejtěžší test. Šok nejpravděpodobněji nabude podoby náhle přišlé „deflační periody“, přišlé v době dlouhé a pravděpodobně zintenzivňující se peněžní inflaci, která trvá již velmi dlouho. Specificky, jak zhoubná inflace na aktivech přikládá pod současný globální monetární cyklus (jako obvykle vedený Fedem) postupuje směrem k finální fázi cyklu (deflaci na aktivech) a recesi, vznikne perioda všeobecné kontrakce úvěrů.

To se odrazí s největší pravděpodobností v širokých peněžních agregátech. Ceny a mzdy se dostanou pod tlak, který je bude tlačit směrem dolů, ačkoliv toto není přímo důkaz pro peněžní deflaci. Ve fázi deflace na aktivech doprovázené globálním zpomalením anebo recesí, bude Evropa ve zvláště nebezpečné situaci. Nesmírně přerostlé exporty severní Evropy jsou zranitelné, v neposlední řadě úvěrová bublina na emerging markets (rozvíjejících se trzích) praskne.

Slabé banky a vladaři v Evropě sestoupí do sféry nesolventnosti. Slabé euro a slabý trh posílí rozsah velkých severoevropských exportů, což pravděpodobně posílí Trumpovu zlobu. Ve Washingtonu by nastala nulová tolerance pro pokračující či nový monetární radikalismus v Evropě. Jestliže toto je to, co euro potřebuje k tomu, aby vydrželo pohromadě, míníme zde stálou slabost této měny, pak to povede k tomu, že pohromadě euro držet nebude.

Nová menší Eurozóna?

Z toho důvodu velké německé exportní společnosti budou čelit dni zúčtování. Osa, která spojuje berlínské kancléřství a ECB (v současnosti osa Merkelová-Draghi) by nebyla dále schopná je podporovat (skrze levné euro). Za těchto změněných okolností, může být pro ně rozpadající se euro nejslibnější cestou k budoucímu úspěchu. Ano, reinkarnovaná německá marka by tlačila dolů ziskové marže z exportu; ale hrozba americko-německé anebo americko-evropsko unijní obchodní války by se vytratila.

CDU by mohla mít nové možnosti jak se posunout směrem k pravici a pryč od převažujícího eurocentrismu éry Merkelové, a tak získat nazpět hlasy od partají více napravo, dále získat nějakou podporu od střední třídy od spořících lidí, kteří jsou dlouhodobě rozladěni slabým eurem a negativními úrokovými mírami. Obávaný návrat Německa k výmarskému stylu politického chaosu, který by mohl nastat, pokud CDU zůstane zamrzlá v evropocentrismu (eventuálně se spojí se Zelenými v koalici a tím přijde s podporou extrémistických partají) by mohl být zažehnán.

Ano, Itálie odpadne z eurozóny. Potenciál pro renesanci kvalitních peněz v Evropě, možná nová monetární unie Francie, Nizozemí a Německa [1], by mohla být reálná. Evropská monetární budoucnost by nebyla dále závislá na USA. Tato možná příležitost může být krátkodobá, jestliže potenciální nebezpečí americké inflace, pramenící z devastující slabosti veřejných financí, bude zuřit i nadále.

Autor: Brendan Brown, vyšlo na Mises.org, překlad Hynek Rk na Bawerk.eu

[1] Nicméně byla to právě Francie, která se také zasloužila o eliminaci německé marky, jak plyne z knihy Philippa Baguse „Tragédie eura“. 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2019: *****

Luděk Kurka 100,- Kč, Jiří Novák 150,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Petr Chovanec 1000,- Kč, René David 900,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Vlastimil Kornas 66,60 Kč, Miloslav Pecka 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Nezn. dárce 0.000421 BTC (99.84 CZK), Květa Sekyrová 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Lucijan Škorjanc 150,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč, Roman Doubravský 500,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč

Celkem za měsíc: 9 504,44 Kč
Vybráno 27.15%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 163 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (7 votes, average: 4,43 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
10 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.