Izraelem otřásla teroristická vražda mladé dívky

Zdravím pane Werewolfe, pokusím se to podat trochu jinak. My jsme jako Evropani a europoidní kultura přežili blízkovýchodnímu tmářství navzdory. Pokud však vidíte za křesťanstvím něco jiného, prosím, můžete se pokusit to předefinovat. Nebráním se jakékoliv diskuzi na toto téma

No, tak samozřejmě že díky katolicismu lze najít v křesťanství všechno, kudy to prošlo a prošlo to lecčíms. Tedy určitě ne náhodou, protože křesťanství bylo intenzivně a násilně šířeno po celé zeměkouli, když katolicismus má za cíl lidské myšlení sjednocovat za účelem vytvoření jedné univerzální obce (to je i podstata pojmu katolík). Takže je to zasaženo každou kulturou a především evropskými, ze kterých si popučovalo, co se dalo a hodilo nějak do papežského krámu. Nicméně přínos křesťanství jako takového? Co to je? Kristus jako “král spasitel”? A před tím jako byli všichni zatraceni? A mimo ně i nyní? Třeba i ti budhisti? A kromě vzývání Spasitele, kde je přínos? V čem? První křesťanské sekty lynčovaly učence všeho druhu, fanatici pohánění kněžími bořili knihovny, chrámy, školy, honili čaroděje, pobíjeli jinověrce, nebo na ně poštvávali jiné. To byl jejich “přínos”, bych řekl, to, že je to přešlo, to nejspíš ani nebyla vůbec jejich zásluha, prostě jen polevili ve víře, stejně jako umírnění muslimové.
Říkáte, že “úcta k člověku”, ale to není nic originálně křesťanského, to je naopak klasický humanismus, který právě křesťané chtěli nahradit podřízeností Bohu a klanění se kříži, svatým, či církevním hierarchům s papežem na trůnu v čele. To přeci není úcta k člověku, ta vypadá poněkud jinak, té se naopak křesťané museli naučit od jiných. Tedy kromě modly na kříži, s vypodobněním Spasitele, s čím vlastně příšli, to by mě zajímalo.

Tak mě ten mizera zase předběh…

pro p. Werewolfa.
Oceňuji, že jste odpověděl, navíc seriózně. Lidský vývoj samozřejmě je nejméně několik tisíciletí výrazně, vlastně zásadně ovlivněn náboženstvím. Proto máte pravdu, že hodnotit křesťanství bez srovnání s jiným je poněkud obtížnější.
Ale ne nemožné. Hodnotit formování starších dějin s absencí náboženství by bylo jen spekulací, bylo by to pouhé “kdyby”. Z toho pohledu bezesporu bylo křesťanství výhodnější, než zejména islám. Proto, že jeho vliv nebyl natolik devastující. To je ale patrně jediný pozitivní prvek. I ono si prošlo velmi bigotními obdobími, ze kterých se evropská společnost obtížně dostávala. Nedošlo-li by k postupnému útěku nositelů zbytku antické kultury do hlavně Itálie, a to z Byzance pod tlakem muslimů, a nevznikl-li by také protestantismus, je opět jen spekulací, jakou rychlostí by se katolická Evropa ubírala, a také kam. Netvrdím tím, že protestanté jsou “lepší”. Jen, že narušili katolický monopol, a tím jeho prakticky neomezený vliv.
Na lidské myšlení a přemýšlení má rozhodující vliv poznání, zejména poznání přírody. Jak obtížně si poznání razilo cestu dogmaty, to patrně také víte. A právě komfort lidského bytí je přímo závislý na poznání. Oba komforty, jak tělesný, tak duševní. I filozofie potřebuje ke svému hloubání fyzické poznatky, jinak by postrádala hodnotu. Vedle poznání je samozřejmě podstatný taky vzorec lidského chování. Vedle “drobné” pozitivní práce některých lokálních kněží nicméně c. sv. permanentně byla účastna všech událostí, život běžného člověka velmi znesnadňujících. A většina činů téměř všech papežů a vysokého kléru se dá označit jako přímo odporující hlásanému Desateru, tedy, budeme-li jej nebo některé jeho body považovat za morální kodex. Sexuálním chováním počínaje, zneužíváním moci, kupčením s úřady a obročími, atd., atd. Ten stav nelze označit jinak, než značně schizofrenický. A že se to dostávalo “ven”, to kvalitu společnosti zrovna nezvyšuje. Mohl bych pokračovat systematickým duševním “sponzoringem” sklonu lidí k pověrčivosti, vedoucí kupř. k “otřepanému” honu na čarodějnice. Systematickým zneužíváním moci, “oprávněným” nabýváním majetku, a patrně bych hned tak neskončil. Ale podstatná je manipulace s lidským vědomím. Duší, chcete-li. To je na velmi dlouhé psaní.
Stejně, jako nelze hodnotit co by bylo, kdyby nebylo náboženství vůbec, nelze ani hodnotit, co by bylo, kdyby se křesťané, a především c. sv. chovali tak, jak to obtížně uchopitelné “dobro”, které káží, má vypadat. Do toho nehodnotitelného patří i spekulace, že by se lidé bez náboženství “chovali jako zvěř”. Jednoduše ten stav nebyl, a empirie nám ukazuje, že s ním a bez něj je to z bláta do louže. Ten lidský duch, potažmo lidská duše, třebaže v tom věřící a nevěřící vidí odlišné věci nicméně náboženstvím byla vždy spoutávána. Bylo-li mnoho, nebo dokonce všichni nositelé pokroku a poznání dříve věřícími, nejsem si jist, zda takoví byli právě kvůli víře.Víra prostě byla znakem tehdejšího bytí už od narození, šlo vlastně o cosi jako životní styl, kdy zrovna poznání bylo revoltou vůči němu.
Už je to asi hodně dlouhé, zakončím to proto, a to sekularitou. Jakkoli je pořád jen částečná, skutečně pochybuji, že si ji vymohli křesťané v čele s církví. A je to přitom označováno jako základní společenský kvalitativní posun. Už jsem to jednou napsal, stane-li se někdy náboženství duchovní společností, která nebude od svého okolí cokoli vyžadovat, ztratím o něj zájem, a nebudu jej ani kritizovat. Obávám se ale, že si ještě počkám.
Znovu ale děkuji za vaši odpověď, upřímně řečeno jsem ji v takovém rozsahu nečekal.

Pne Werewolfe, slovo “klasický” není o křesťanství, ale vztahuje se k předkřesťanské době, a víceméně k tomu, čemu říkáme antika. S křesťanstvím právě to klasické období zaniká. Ostatně i “klasicistní sloh” je jím proto, že odkazuje na předkřesťanské období, které bylo humanistické proto, protože v centru jeho zájmu byl ČLOVĚK (“měřítkem všech věcí je člověk”). Křesťané však byli revoluční právě ve svém ortodoxním antihumanismu, protože pozornost od člověka přenáší kamsi k Bohu a do nepřítomnosti (ale třeba páter Halík toto naopak považuje za humanistické, což já považuji za typicky křesťanskou logiku). Otázka však je, jestli to lze v jakémkoliv směru považovat za přínos. To se mění s renesančním humanismem, který se opět vrací k člověku po vzoru právě klasických humanistů – proto taky “renesance”.
O čem jsou křesťanské legendy je notoricky známo, ale protože jsem si přečetl i leccos relativně dobového, mám na to poněkud odlišný názor opírající se víceméně o zjištění, že náboženské legendy jsou tu především proto, aby obraceli lidskou paměť naruby. Křesťanství bylo poměrně záhy použito jako mocenský nástroj a to státem organizovaného teroru. Mohu vám sem dodat i celý seznam nařízení té doby, a to nic jiného, než centrální mocí oraganizovaný teror “proti národům” (pohané = národy) není. Legendy jsou pozdější tvorba, která vyrábí z křesťanů jakési uvědomělé proletářské mučedníky a v centru této legendy je samozřejmě samotný “příchod Pána”, což tedy vy považujete za přínos europoidním kulturám, což já samozřejmě kladu na opačnou stranu, o čemž je tedy nakonec i ta diskuze.
Tvrdím, že křesťanství nepřineslo žádné novoty, ale syntetizovalo jisté kulturní proudy do jednoho. A já tu nediskutuji abych to hájil, ale právě naopak, jsem dost zaměřen proti takovému slučování kultur. Jsem tedy to, co církev označila už dávno pojmem “heretik”, tedy ten, co “odděluje”. Jsem pohan v původním slova smyslu – tedy “obyvatel venkova” srostlý se svou zemí, tedy ten, co se místo k Bohu obrací k předkům a místo k fiktivnímu nebi se obrací k přírodě – prostředí. Nejsem tu, abych hájil kosmopolitní doktrínu, kterou křesťanství je (pro tento účel vzniklo) ale jsem tu naopak abych bránil lidskou identitu, kteru člověku náboženství abrahámského typu naopak bere a nahrazuje ho pseudoidentitou založenou na mýtu stvoření.
A to má právě křesťanství společné s islámem, bere europidním národům jejich podstatu tím, že ji nahrazuje blízkovýchodní semitsko-abrahámskou mytologií a původem, což je samozřejmě ona legenda – tedy historizující falsifikát. A odtud také pochází alergie národů k židům, protože církev národům podstrkuje a vnucuje jeden semitský kořen a ne každý to hodlá ztrávit. Tedy já patřim k těm hardcore “antisemitům”, co se za Semitu nepovažují ani náhodou, a to ani v kulturním smyslu, a potažmo mám problém s těmi, co chtějí národ, ke kterému se hlásím, hodit do jednoho semitského pytle (i s mohamedány). Já to ovšem nevyčítám židům, nopak, zjistil jsem si, že prsty v tom má někdo jiný.