temple-mount-jerusalem-israel
6.6.2021
Kategorie: Multikulturní soužití

Izrael musí vyhrát a předstírat prohru

Sdílejte článek:

TOMÁŠ GUTTMANN

guttmanBěhem svých 44 let v Izraeli jsem zažil mnoho konfliktů s jeho nepřáteli, a sotva mohu říct, že v nich má nová vlast vyhrála. Po skončení posledního konfliktu s Gazou vystoupil vůdce Hamásu Jachijá Sinvár a shrnul situaci jako úplné vítězství jeho organizace. Asi měl pravdu, protože Hamás dosáhl všech svých cílů. Zahájil a vedl válku přesně podle pokynů Iránu, spojil v očích  světové veřejnosti válku  mezi Gazou a Izraelem s údajným náboženským  útlakem Arabů v Jeruzalémě, podařilo se mu prezentovat se ve světě jako ochránce muslimských práv v Jeruzalémě, rozdmychal vzpouru izraelských Arabů proti izraelskému státu a ve smíšených městech se povedlo iniciovat pogromy proti židovským spoluobčanům, demonstroval mohutnou palebnou sílu a schopnost zcela zastavit život v Izraeli, a hlavně se Hamásu podařilo konflikt ukončit dříve než byl kriticky zasažen.

Sinvár oznámil, že konflikt byl jen malou ukázkou jejich síly, že 100 kilometrů zničených tunelů prý představuje jen jednu pětinu jejich tunelů, a že v příštím střetnutí se v izraelských ulicích objeví desetitisíce podporovatelů z řad izraelských Arabů s noži a Molotovy v rukou. Možná trochu přeháněl. Rozvojové kultury jsou známy tím, že na přesnosti příliš nebazírují, ale vzhledem k otřesným zkušenostem rozvinutých kultur s nimi je třeba brát vážně všechny jejich výhrůžky. Jejich bestialitu je dobře vidět na jednání s vlastními lidmi; v roce 2007 jsme například v televizi viděli, jak odpůrci Hamásu z řad Fatáhu jsou v Gaze veřejně popravováni; odpůrcům rozbili kladivy kolena, nechali je kleknout a pak je stříleli zezadu do hlavy, jeden po druhém, asi deset v řadě. Ve vzájemném násilí mezi Hamásem a Fatáhem bylo ubito asi 500 lidí.

Současní vůdci Hamásu, Ismajil Haníja a Jachijá Sinvár, jsou sice jen milionáři, na rozdíl od jejich předchůdců a zakladatelů hnutí, Chaleda Mašála a Musy Abu-Marzuka, kteří jsou dolaroví miliardáři, ale nikdo z nich si na Izrael stěžovat moc nemůže. Například Ismajil Haníja v roce 1988 zosnoval zabití dvou Izraelců, byl odsouzen ke čtyřem doživotním trestům, ale v roce 2011 byl propuštěn v rámci výměny tisíce vězňů za izraelského vojáka Gilada Šalita. Ismajil Haníja za teroristickou činnost strávil ve fešáckém izraelském kriminálu tři roky, a jeho nenávist proti sionistickému nepříteli mu nebránila, aby v roce 2012 neposlal do Izraele k lékařskému ošetření svou sestru a jejího manžela, v roce 2013 svou vnučku a v roce 2014 tchyni.

Několik měsíců po válce mezi Izraelem a Gazou v roce 2014 strávila týden na jednotce intenzivní péče v telavivské nemocnici dcera Haníji. Během nedávné války s Gazou byla jeho sedmnáctileté neteři trpící rakovinou transplantována kostní dřeň v telavivské Ichilovově nemocnici; když byly v Tel Avivu sirény kvůli raketám z Gazy, nemusela neteř Ismajila Haníji běhat do krytu, protože pacienti jsou v chráněných prostorách. Nejen prominentním dětem, ale i mnoha obyčejným občanům z Gazy se dostává v Izraeli lékařské pomoci; nemocnice v Gaze mají nižší úroveň, nemluvě o odpalovacích rampách, které v nich jsou umístěny. Ale i před pacienty se Izrael musí mít na pozoru; v roce 2017 se pokusily dvě sestry hlásící se k léčbě rakoviny propašovat z Gazy do Izraele výbušniny (zde).

Arabové mají tendenci věřit všemu, co sami řeknou. Prohlásili, že vyhráli, a tak vyhráli. Zároveň byl prý Izrael agresorem, protože ohrožoval třetí nejsvětější místo na světě pro islám, mešitu Al-Aksá. V tom by nebyl žádný problém, kdyby dnešní svět nepředstíral, že taky věří všemu, co Arabové řeknou. Dne 27. května jednala Rada OSN pro lidská práva na zvláštním zasedání o „okupovaných palestinských územích“. O tom, že žádní Palestinci před rokem 1967 neexistovali a že Jeruzalém neměl před rokem 1967 pro Araby nebo islám žádný význam, nemusí většina lidí nic vědět, ale divné je, že se v demokratických zemích nikdo nediví, že v radě pro lidská práva zasedají Čína, Kuba, Eritrea, Gabun, Libye, Pákistán, Rusko, Somálsko a Venezuela. Dne 3. března 2021, ještě před květnovou „agresí Izraele proti Gaze“, oznámila prokurátorka Mezinárodního trestního soudu v Haagu zahájení „vyšetřování situace v Palestině“. Nikdo v demokratických zemích se nediví, že hlavní žalobkyní haagského tribunálu je Fatou Bensouda, která byla právní poradkyní brutálního diktátora Gabunu Jachíji Džamy v letech 1996-2000 a dokonce se v tomto státě stala generální prokurátorkou.

Dokonce i přátelé Izraele opakují mantru o vyhánění Arabů z Palestiny, o okupaci, o humanitární krizi v Gaze, atpod. Nejvíc lidem vadí záběry zraněných dětí; mnozí neslyšeli o atelierech, kde zraněné děti pro film aranžují a ani o dětech zraněných vlastními raketami, které omylem nedoletí k nepříteli. Zároveň přátelé Izraele často obviňují Izrael z neschopnosti „vysvětlit světu“ svou pravdu proti „narativu“ svých odpůrců. Fakt je, že vysvětlování Židům nikdy nijak nepomohlo. V době Hitlera se všeobecně věřilo narativu o podřadné rase, a v době Brežněva se věřilo narativu o okupované Palestině. První izraelský předseda vlády to pregnantně vyjádřil: „Je jedno co oni říkají, důležité je, co my děláme“. Kdo chce poznat pravdu, fakta si vyhledá, a kdo má hotový názor, toho fakta nezajímají. Spojence za Druhé světové války oprávněně nezajímal „narativ“ Německa o životním prostoru pro Germány na východě nebo o „zvěrstvech Británie“ při bombardování Drážďan – prostě Německo porazili.

Izrael skutečné spojence nemá a jeho strategie pro přežití je daleko komplikovanější. Nestačí nepřítele porazit. Někdy je také třeba přesvědčit svět, že má Izrael na vítězství právo. Jindy je třeba předstírat, že Izrael prohrál. V případě války v roce 1973, dovolil Izrael Egyptu vystřelit jako první, a kvůli tomu i obětoval tisíce vojáků. Poté, když v jasné sebeobraně obklíčil celou egyptskou armádu a měl otevřenou cestu nejen do Káhiry, ale na severu i do Damašku, se začal realizovat izraelským holubicím sen o mírové dohodě s Egyptem. Pro to bylo třeba předstírat, že Izrael byl zcela zaskočen a válku skoro prohrál, pak rodinná čest dovolila egyptským Arabům milostivě přijmout zpět Sinajský poloostrov a uvolit se podepsat dohodu. Poražené Jordánsko, které taky „skoro vyhrálo“, následovalo. Egypt s Jordánskem jsou dnes hlavními protagonisty protiizraelských akcí v OSN, ale Izrael to v zájmu míru nevidí.

Moje telavivská vnučka byla před pár týdny u kamarádky a když se ozvala siréna, musela bosá běžet do společného krytu v přízemí domu, kde se seběhli všichni sousedé vyrušeni ze svého života, včetně plačícího nahého dítěte, co zrovna koupali. Nechápu, proč miliony mých spoluobčanů musí hrát tyto hry, když jsme dost silní na to, abychom letectvem zneutralizovali Gazu během pár hodin. Občané se pravidelně v televizi ptali, proč do Gazy během války nepřestaly proudit řady izraelských náklaďáků s potravinami a léky, a proč jsme pokračovali v dodávkách proudu, vody a nafty Gaze. Strategie přežití je na pochopení příliš složitá i pro občany Izraele. Ti jsou ale většinou příliš optimističtí, aby se zdržovali úvahami, zda jsme prohráli nebo vyhráli; užívají si života, když to jde, v přestávkách mezi konflikty.

V Izraeli jsem již zažil dopad dalekonosných raket z Iráku v roce 1990 během války v Perském zálivu; seděli jsme s dětmi doma v plynových maskách. Saddáma Husajna Izrael na americkou žádost nenapadl, aby jim prý nezkazil jejich koalici s arabskými spojenci, což mně připomnělo snahu prezidenta Roosevelta utajit holokaust, aby se nezdálo, že se jde do války kvůli Židům. V roce 1993 podepsal Izrael mír s Jásirem Arafatem, prý v naději že jeho organizace přestane s terorem, ona ale pak zabila 1300 izraelských civilistů. V roce 2000 se Izrael kvůli míru stáhl z jižního Libanonu a opustil tam své křesťanské spojence, to ale vedlo k opakovaným útokům na severní Izrael. V roce 2005 se Izrael jednostranně stáhl z Gazy, čímž začaly útoky nekončící až dodneška, s 200 mrtvými Izraelci a s nevyčíslitelnými škodami.

Optimisté říkají, že jsme prohrávali 3000 let a stále žijeme, pesimisté straší, že zázraky se nebudou konat napořád. Moralisté tvrdí, že dobré skutky Izraele, včetně chirurgického bombardování Gazy bez civilních obětí, jsou cennější než oportunistické narativy pro světová média. Obyčejní Izraelci by rádi přerušili tu dlouhou sérii porážek, ať skutečných nebo předstíraných; nezáleží jim na názoru mezinárodních soudů a světových médií, a dali by přednost klidu i za cenu jasného vítězství.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2021: *****

Ilja Baudyš 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Karel Kubela 83,- Kč, Martin Vavřinka 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Dagmar Sokolová 200,- Kč, Josef Tichý 1000,- Kč, Martina Kosková 350,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Vlastimil Kůs 500,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, V. Trulley 333,- Kč

Celkem za měsíc: 12 877,- Kč
Vybráno 36.79%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

(Visited 1 028 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (21 votes, average: 4,43 out of 5)
Loading...
28 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)