jihadiste
8.12.2018
Kategorie: Multikulturní soužití

Islámští džihádisté na cestě zpět do Evropy

Sdílejte článek:

AN

Přestože samozvaný Islámský stát (IS) ztrácí na síle na Středním východě, zejména v Sýrii a Iráku, obrací se pozornost na jeho aktivity v sousedních regionech, včetně Evropy. S tím se bezprostředně pojí hrozba navracejících se takzvaných zahraničních bojovníků, kteří se z dalších států přidávali na stranu IS a dalších militantních radikálních skupin.

 

Od počátku syrského konfliktu se k islamistickým skupinám v Sýrii a Iráku přidalo přes 30 tisíc zahraničních bojovníků pocházejících z více jak 100 států. Kolem pěti tisíc z nich přišlo z členských států Evropské unie. Zejména pak z Dánska, Belgie, Nizozemska, Německa, Velké Británie a Francie. Velká část z nich se přidala právě do řad bojovníků IS.

Dle reportu Mezinárodního protiteroristického centra ICCT (International Centre for Counter-Terrorism) se k roku 2016 na 30 % těchto bojovníků vrátilo zpět do Evropy. Zpravidla se jedná o jedince, kteří prošli výcvikem a ve zmíněných zemích načerpali bojové zkušenosti.

Jak dokazují zprávy některých evropských zpravodajských služeb, velká část zahraničních bojovníků se po návratu přidává do radikálních skupin či vykazují radikální tendence. Dle německého Spolkového úřadu pro ochranu ústavy BfV (Bundesamt für Verfassungsschutz)  se ze 120 bojovníků vracejících se ze Sýrie do Německa na 50 % přidalo k takovým skupinám.

V posledních letech se bývalí zahraniční bojovníci podíleli na několika teroristických útocích – střelba v bruselském židovském muzeu v květnu 2014 či útoky v Paříži v listopadu 2015.

Potenciální hrozbou se zahraniční bojovníci stávají zvláště ve chvíli, kdy překročí evropské hranice na cestě zpět. Identifikovat a zachytit takové osoby na hranicích může být obzvláště složité, a to i díky pokračující migraci z konfliktních oblastí.

Na rozdíl od jiných radikálů (s trvalým pobytem mimo Evropu) existují o navracejících se evropských zahraničních bojovnících často i detailní dokumentace a informace o jejich činnosti a původním pobytu v evropských státech. Přestože je identifikace takových jedinců o něco snazší, hůře se sbírají důkazní materiály o jejich činnosti v rámci zahraničního působení, což ovlivňuje možnosti trestního stíhání.

Napříč postavení a působení evropských zpravodajských služeb navíc existuje výrazná mezera mezi tím, co služby o zahraničních bojovnících vědí a tím, co lze v rámci soudního řízení dokázat. Informace získané pomocí operačních důstojníků a osob jednajících ve prospěch služeb, či zachycené pomocí zpravodajské techniky nejsou obvykle považovány za důkazní materiál.

Ačkoliv tedy právní rámce většiny evropských států považují členství v dané teroristické skupině za trestně stíhatelnou „podporu teroristických organizací“, postihy bývají obvykle krátkodobého či střednědobého charakteru (zadržení či odnětí svobody). Navíc pouze část navrátilců ze Sýrie a Iráku byla nějakým způsobem perzekuována/potrestána.

Například Imran Khajawa, pocházející ze západního Londýna a indoktrinován ještě před odletem do Sýrie, se na počátku roku 2014 přidal k IS. Poté, co nafingoval vlastní smrt, byl v roce 2015 zadržen při snaze dostat se zpět do Británie. Po přiznání plánování teroristických útoků byl odsouzen na 12 let odnětí svobody. Po uplynutí trestu se však na svobodě může pohybovat člověk s nezměněnými cíli, leč pravděpodobně důkladněji monitorovaný.

Jak se navíc v posledních letech potvrzuje, vězení jsou ideálním prostorem sloužícím pro radikalizaci a „nábor“ nových jedinců. Je tedy otázkou, zda pouhé spoléhání se na vymahatelnost práva a následná perzekuce je žádoucím řešením. Ostatně samotný legislativní rámec často není optimálně nastavený takové hrozbě.

Příkladem budiž Anjem Choudary, který v minulosti vedl jednu z předních extremistických islamistických organizací (al-Muhajiroun) v Británii, jež byla zákonem zakázána a rozpuštěna. Choudary, nacházející se na seznamu mezinárodních teroristů OSN, byl v roce 2016 odsouzen k odnětí svobody na pět a půl roku. Díky zákonu, který umožňuje vykonávat půlku trestu „na svobodě“, byl letos propuštěn na podmínku. Přesto musí plnit několik striktních podmínek a má být intenzivně monitorován.

Ostatně i zpravodajské služby a další bezpečnostní složky mají své limity, kolik jedinců lze v jeden čas monitorovat. Salman Abedi, sebevražedný atentátník zodpovědný za loňský bombový útok v anglickém Manchesteru, byl několikrát „předmětem zájmu“ tamní zpravodajské služby MI5. V době zmíněného útoku se britské autority potýkaly s přibližně 500 případy, v rámci kterých vyšetřovaly na 3000 osob. Následně bylo potvrzeno, že ve spojení s terorismem bylo v hledáčku tamních bezpečnostních složek na 23 000 osob v blíže nespecifikovaném časovém úseku.

Jednou z takových osob byl Khalid Masood, který u Westminsterského paláce automobilem zranil více jak 50 lidí, přičemž pět z nich fatálně. Masood konvertoval k islámu právě ve věznici, kde byl také zradikalizován.

Kromě intenzivního, leč omezeného monitoringu a represivních opatření, je rehabilitace zahraničních bojovníků další cestou, jak se s tímto fenoménem vypořádat.

Rehabilitační programy, často zaměřené na deradikalizaci jedinců a skupin, nejsou ve vztahu k terorismu ničím novým. Zájem o otázku deradikalizace a opětovné začlenění extremistů do společnosti však vzrostl zejména v důsledku teroristických útoků v Londýně v červenci 2005. Tři ze čtyř sebevražedných útočníků byli rodilými Brity, což vyvolalo rozsáhlé celospolečenské obavy z „domácích radikálů“.

Tyto přístupy, které jsou součástí strategií boje proti násilnému extremismu CVE (Countering Violent Extremism), však zůstávají i dnes „upozaďovány“ tradičními protiteroristickými opatřeními, jako je zmíněné vymáhání práva či vojenská opatření.

I deradikalizační programy skýtají množství problémů. Jsou typické velkou složitostí a neexistuje univerzálně použitelný přístup. Pro svůj široký záběr si taková opatření vyžadují zapojení aktérů z různých společenských sfér, jakými jsou sociální služby, zdravotnictví atd. Vzájemná koordinace zapojených aktérů je pak o to těžší. V neposlední řadě je většina programů „v plenkách“ a na hodnocení jejich úspěšnosti je příliš brzy. Navíc je nadále přítomno riziko, že jednotlivci pouze oklamou autority a celý proces skončí neúspěchem.

V kombinaci s právními opatřeními a jejich vymáháním a s důkladným monitoringem však mohou rehabilitační programy v rámci CVE nabídnout dlouhodobé řešení hrozby spojené s návratem zahraničních bojovníků.

Zdroje: Armádní noviny, The TelegraphCTMattersICCTIndependentSkyNews

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Mirko Hampl 168,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milena Práglová 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Anonym 222,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Bc. Romana Kopecká 500,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sika 250,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč

Celkem za měsíc: 10 678,00 Kč
Vybráno 30.50%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 51 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 4,90 out of 5)
Loading...
politicon.cz

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.