islam-demonstration
17.8.2018
Kategorie: Multikulturní soužití

Islám a psychické poruchy – exkurs do hlubin nejtemnějších

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (28 votes, average: 4,86 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

MARTIN KONVIČKA

Pokaždé, když se nějaký “hodný muslim” záhadně promění v islámistu – tj., vyrazí mezi lidi ve výbušné vestě, v náklaďáku nebo aspoň s mačetou, sekyrkou či nožem – tak pokud není zlikvidován na místě, ale zadržen, média i experti jej záhy označí za “duševně narušeného jedince”. Z toho pak je vyvozováno, že “čin neměl nic společného s islámem” a poslouží to coby polehčující okolnost. 

“Hráblo jim z Alláha”, mohli bychom věc odbýt my, kteří víme svoje. Islám byl založen šílencem a je skutečně tak šílený, tak se vymykající jiným lidským kulturám, že si v něm těžko zachováte duševní zdraví. Jenže může být složitější. Pod “duševně narušenými” diagnózami totiž bývají podepsáni soudní psychiatři. Těžko budou všichni mediálně či politicky stejně zpracováni. Prorok mohl být šílený, ale proč ho ti “normální” okolo neumravnili, proč se islám “neuzdravil” během početního růstu věřících a proč někteří věřící propadají fanatickému amoku spíše, než jiní? Jsem často obviňován z toho, že problém islámské expanze “sexualizuji” – že ho zjednodušuji na vztahy mezi pohlavími a v rodinách. Vím, proč to dělám: Jsem primárně biolog a každý střet kultur má svou (socio)biologickou rovinu, pro kterou jsou věci okolo rozmnožování klíčové. Postupně jsem ale dospěl k přesvědčení, že je třeba jít ještě dál. Míním problematiku islámské expanze psychiatrizovat. Mohu se odvolat na autoritu nejpovolanější: Bill Warner z Centra pro studium politického islámu se několikrát zmínil, že je na místě zkoumat vztah mezi islámskou vírou a psychickými poruchami. Ujímám se jeho výzvy.

 
Důležité upozornění.  Vztah islámu a sexuality jsem zkoumal léta, na příbuzné téma jsem uveřejnil dva vědecké články, od islámu jsem pomáhal dostat několik dívek. Pro to vše, a protože všichni máme nějakou sexualitu, troufal jsem si hovořit z pozice autority. V otázkách psychiatrických jsem naopak laikem, mohu se v řadě věcí mýlit. Skoro určitě budu volně zaměňovat názvy diagnóz, plést “choroby” a “poruchy osobnosti” a podobně. Přesto neskromně věřím, že některé postřehy by měly zajímat i profesionály, přinejmenším jako pracovní hypotézy k dalšímu přemýšlení. 
 

A ještě jedno upozornění. Stejně jako u sexuality platí, že mnohé z toho, co jsem vypozoroval u mohamedánů a islámofilů, lze jako v zrcadle vypozorovat u odpůrců islámu. Je to naprosto logické. Šílený systém přirozeně láká různé šílence: Když už nic, tak si ho “očichají”, jako očichává pes fenu. Následně je jen na nich, na jejich mravním rozhodnutí, na kterou stranu se přidají.

 
1. Napřed to zdánlivě “povrchní” – autisté, obsedantní poruchy, Aspergeři… 

 
Situace, kdy je člověk jakoby uzavřen ve svém vnitřním světě, odkud jen stěží hledá cestu k jiným lidem, nesnadno s nimi navazuje normální interakce, nechápe emoce druhých ani svoje, interakcím s druhými se musí – mnohdy bolestně – učit. Pokud se ocitne v situaci, na kterou není zvyklý, v cizím prostředí a podobně, může nastat panický atak, zkratkovité jednání. Často cítí nutkání vykonávat opakované rituály a činnosti, případně si “myslet” opakované, někdy až destruktivní myšlenky. Vím, že obrovsky zjednodušuji.Cosi obsedantně-kompulzivního nacházejí někteří analytici právě v Mohamedovi: Jak v jeho posedlosti alláhem, anděly a džiny, tak jeho detailních návodech jak se modlit, mýt, jíst, souložit, defekovat – a samozřejmě jak interagovat s jinými lidmi, od manželek a dětí po nevěřící a nepřátele. Všechny náboženské systémy přikazují věřícím, jak se modlit nebo co jíst – ale pokud je mi známo, žádný neklade důraz na ty nejmenší detaily a žádný tak nebazíruje na neustálém opakování všech předepsaných činností. Některé mohamedánské příkazy (“nepřekročit kanál – zakrýt před spaním nádobí – umýt si po souloži vlasy a vousy”) jsou vyloženě “autistické” – řečeno velmi lidově – a mnoho takto postižených osob si toho všimlo.

 
Mezi atiislámisty jsem potkával překvapivě hodně osob z autistického spektra – lidí se silnějšími nebo slabšími náznaky výše popsaných projevů. Pokud na to přišla řeč, svěřovali se, že je obsedantní nebo autistická stránka islámu děsí. Že se v ní poznali, dovedli se vcítit do mohamedových pohnutek – a byli schopni nahlédnout, jakým způsobem dotyčný svou “slabost” zneužil k zotročení jiných lidí. Dokonce se přiznávali, že by jim v islámu mohlo být dobře. Poskytl by jim návod ke zvládnutí složitých mezilidských vztahů. Jenže to odmítli – což už byla volba vědomá, mravní. Hluboce si jich za to vážím, ale současně si uvědomuji, že jiní v jejich situaci morální kompas nemusí mít.  

 
2. Nyní to děsivé – psychopati
 
Ten pojem se používá v užším či širším smyslu, v tom širším to je jakákoli porucha osobnosti se sociálně škodlivými následky, v tom užším pak jde o tzv. “antisociální poruchu osobnosti”. Psychopat se má vyžívat v chování, které škodí jiným; chybí mu empatie a svědomí. Je suverénní, v ničem se neomezuje, necítí trému ani výčitky, jeho jediným zájmem je jeho vlastní prospěch. Současně je citově chladný, jakoby vnitřně mrtvý. Jediné, co ho rozehřeje a uvede do chodu, je, když může manipulovat, využívat a zneužívat druhé. Lidi okolo sebe vnímá jako hračky, ubližuje jim pro své pobavení. O psychopatech se říká, že jim chybí svědomí. Tyto ďábelské vlastnosti jdou často ruku v ruce s osobnostní a sexuální přitažlivostí, což je činí o to nebezpečnějšími. Evoluční psychologové vnímají psychopatii jako “sociální parazitismus”. Pokud je psychopat svým okolím odhalen – což se přihodí těm hloupějším z nich – končí často ve vězení. Pokud ne, setkáme se s ním ve vrcholné politice, na špičkových postech byznysu nebo akademické hierarchie.

 
Islám se, jak známo, na rozdíl od všech ostatních velkých náboženství s lidským svědomím nepočítá. Zatímco křesťanství, buddhismus, hinduismus atd. se lidské svědomí snaží kultivovat uznávají jeho větší či menší nezávislost na božské vůli, islám známým veršem 8:17 (od něhož se samozřejmě odvíjí celá “filosofie”) člověka od svědomí osvobozuje. Cokoli provedete je alláhova vůle. Jste samozřejmě kontrolováni, ale ne “zevnitř”, svědomím, nýbrž “zvenku” – příkazy islámského práva a ostatními souvěrci. Výborně to vysvětluje dánský psycholog Nicolai Sennels.
 

 Islámské právo, jak známo, dovoluje ledacos – pokud se toho dopouštíte směrem ven, k nevěřícím, případně směrem ke slabším souvěrcům, ženám, dětem.
 
Chytrý a úspěšný psychopat pro své rejdy žádný islám nepotřebuje – vyšplhá se vysoko ve společenské hierarchii i bez něj. (Případně se nikam nevyšplhá a bude si pěstovat koníček sadistického vraha, aniž by jej u toho někdo chytil.). Psychopatie však nesouvisí s inteligencí – a hloupým psychopatům, kteří v normálním světě plní věznice a zaměstnávají obsluhu šibenic či elektrických křesel, nabízí islám skutečné požehnání. Moci si s druhými lidmi dělat, co chcete – a ještě za to být oceňován svými souvěrci. Snad žádná společnost nedokázala patologickou energii psychopatů zužitkovat (dokonce i nacisté provedli občas čistku zaměřenou na patologické násilníky ve svých řadách). Islám to dokázal: Jednak do svých řad láká psychopaty z řad nevěřících, jednak je zapojuje do svého šíření.Dívejte se pozorně, kdy zase uslyšíte někoho mocného, vlivného či bohatého básnit o “islámských hodnotách”. Půjde-li o osobu charismatickou, magneticky přitažlivou, je vysoce pravděpodobné, že jde o psychopata.
 

 3. Konečně to záhadné: Poruchy osobnosti typu B

 
Pravý psychopat většinou není diagnostikován, dokud není chycen při činu a tudíž se dostane “pod dozor” soudnímu psychiatrovi. Nevyhledává totiž lékařskou pomoc, svou “poruchou” netrpí – utrpení laskavě přenechá jiným. Existuje však několik dalších “poruch osobnosti typu B”, které svým nositelům nemalé utrpení působí. To neznamená, že nemohou řádně trápit i lidi kolem sebe – podstatné ale je, že na rozdíl od “antisociálního” psychopata trpí hlubokou vnitřní bolestí.

 
Podle učebnic patří do skupiny B tři podtypy – narcististický, histrionský a hraniční – přičemž samozřejmě existují přechody mezi nimi, přechody k psychopatii i přechody k “normálnosti”. (Mluvíme o lidské duši, ne o druzích brouků či chemických sloučeninách, takže každá klasifikace je nutně zjednodušující). Pokud mají něco společného, je to “porouchané” prožívání emocí a vztahů. Narcista je emočně zploštělý, věří, že lidé okolo něj mu cosi dluží, on má nárok na jejich obdiv, na úspěch. Histrion touží po pozornosti, upozorňuje na sebe, jeho emoce se rychle střídají, ale jsou ploché a nestálé. Hraničář má naopak emoce absolutně vybuzené, je jejich hříčkou a otrokem, přičemž tou hlavní emocí, která jej naprosto ovládá, je strach z opuštění – kterému “předchází” mj. tím, že se vrhá do předem ztracených vztahů. Všichni tři samozřejmě zhusta trpí. Narcista sžíravě, vnitřně, závistivě a žárlivě.  Histrion teatrálně, hlučně, ne nějak fatálně, zato však často a otravně pro všechny okolo. Hraničář pak “absolutně”, protože nic není s to uspokojit jeho potřebu klidu a bezpečí. (Osoby s poslední diagnózou mají ze všech psychických poruch největší šanci, že zemřou předčasně, vlastní rukou.)
 

 
A teď to strašlivé: Ač nikdo přesně neví, odkud se tyto stavy berou, v literatuře, kterou jsem (povrchně) prostudoval, panuje shoda, že souvisejí s citovým zraněním v raném dětství. Budoucí narcista byl ponižován nebo přechvalován (nejčastěji však obojí), zoufale prahne po uznání. Budoucí histrion byl přehlížen, zanedbáván, odtud potřeba být středem pozornosti. Hraničář prožil něco, co dětská dušička vnímala jako opuštění či zradu. Všichni se po celý budoucí život snaží tato zranění překonat. Narcista se upne na sebe a snaží se vyniknout, “všem to dokázat” – nenajdeme je jen mezi sportovci či v show byznysu, ale třeba i mezi vědci. Histrion bude navazovat krátká “dramatická” přátelství a vztahy, ničit pohodu lidí okolo sebe a úspěšně kazit firemní jednání i přátelské večírky. Hraničář změní každý bližší mezilidský vztah v horror pro všechny zúčastněné.
 

Nyní si uvědomme, jak funguje ideální islámská výchova: Přísná pravidla včetně zákazů činností, které jsou pro děti tak nezbytné, jako voda pro rybu – tedy zpěvu, tance, výtvarného vyjádření. Naprosto zkroucené vztahy v rodině, kde otec šikanuje maminku, vyzdvihuje syny nad maminku i dcery (a to nezávisle na věku a “zásluhách”). Neustálý důraz na přesné provádění rituálů, stejně jako neustálé strašení alláhem, džiny a džehennou – strašení už od miminka a strašení, před nímž vás neochrání ani maminka či širší rodina. Pokud je pravda, že poruchy typu B vznikají v raném dětství, tak to vše musí masově vyrábět … nechci říct blázny, nechci říct porouchané osobnosti. Spíše bych řekl – oběti.Uvědomuji si, jak hrozivou hypotézu jsem nastínil. Podobně jako islámská výchova, byť třeba v mírnější podobě, totiž musí působit každá “přísná” náboženská výchova, kde není dítko nikdy dost dobré (narcis), není mu věnována dostatečná pozornost (histrion) a děsí se vnějších sil mimo ochranu rodiny (hraničář). Napovídá tomu, že výskyt vyjmenovaných “poruch” je dobově a společensky podmíněn. Sigmund Freud začal svou kariéru léčením “hysterek” (což bylo nejspíš cokoli mezi histriony a hraničáři) – dnes klasické projevy hysterie skoro neznáme. Freudovy pacientky ovšem byly vychovávány v prostředí kojných, guvernantek, katechismus a strašení, že “necudná dívka se neprovdá”. Středověký náboženský fanatismus, ale i “zaťatost” viktoriánských dobyvatelů světa, působí dokonale narcistně. No a dnes, v době rozvodů, střídavých péčí a fluidních vztahů, opticky přibývá hraničářů – kdo nevěří, ať si prohlédne záběry z nějaké levicové demonstrace.Na poruchy osobností napovídá i spousta vnějších znaků, které si s mohamedány stereotypně spojujeme. “Hysterické” projevy fanatiků na demonstracích či “diskusních setkáních”; okázalá přátelství, která lze lusknutím ruky změnit v zavilou nenávist; mohamedánská láska – okázale citová, “vášnivá” a “spalující”, která ale vyvane v okamžiku, kdy je sváděná kořist lapena. A taky “nedomazlenost” (termín kamarádky B.R.), touha po citu a bezpečí doslova mateřském.

 Je-li dosavadní úvaha správná, pak islám takto “porouchaným” lidem současně hodně nabízí – podobně jako autistům nebo asociálům. Především tady je alláh/islám jako takový: Nekonečné možnosti snadného vyniknutí pro narcise (v západní společnosti musí narcis něco skutečného dokázat, v té islámské stačí být dostatečně fanatický); kdosi, pro něhož jste v centru dění pro histriona; a kdosi, kdo vás skutečně neopustí pro hraničáře. Islámský zvyk neustále chválit bratry a sestry – cosi neodolatelného, zejména pro narcisistní a histrionské typy. Konečně islámská rodina, která sice pohromadě drží silou, ale než by vás opustila, raději vás zabije – hraničář dá za jistotu trvalosti, neopuštění, cokoli. Ve výpovědích konvertitek, včetně tak prominentních jako je švagrová Tonyho Blaira, opakovaně nacházíme motiv vnitřního klidu, bezpečí, “spirituálního heroinu”.

 
A zase – totéž může platit i pro jiná přísná náboženství, jen v menší míře.Normálně fungující společnosti své “porouchané osobnosti” nějak penalizují – a to zejména “evolučně”, ve smyslu počtu potomků. Narcista sice může získat kýžené uznání, zůstává však sám a vnitřně pustý. Histrion/ka může být chvíli zábavná, těžko ji však někdo snese delší dobu. Hraničář/ka je na tom obdobně, vztahy jsou možná pevné, končí však karamboly s následky pro potomstvo. Islám je opět jiný – zaručuje totiž, že svazky jednou uzavřené nesnadno rozloučit, byť v nich všichni zúčastnění všemožně lidsky trpí, a uniformními předpisy o výchově dětí, byť patologickými, zajišťuje, že se děti rodí, dospívají, nesou dál bolesti svých rodičů. No a pokud všechny duševní stavy nejspíš mají, vedle složky vyvolané, i složku genetickou, a tradiční islámské společnosti byly značně konsangvinní, mohou případné genetické predispozice rychle převládnout v celých rodových liniích. Islámské společnosti tak budou v průměru “šílenější”, než společnosti neislámské.
 

 4. Co z toho všeho plyne
 
Především to, že pokud soudní psychiatři u nějakého fanatika, atentátníka či teroristy odhalí “duševní narušení”, pravděpodobně nám nelžou. Duševní narušení nemuselo být vyvoláno nedávnou četbou koránu či poslechem fanatického kazatele – dotyčný si ho mohl nést z rodiny, nebo ho dokonce zdědit, ovšem islámská výchova, a sňatečnost, na tom má obrovský podíl.Dále, záhadná a kontroverzní islámská sexualita může s výše uvedeným různě propleteně souviset. O klasických psychopatech i “skupině B” se ví docela bezpečně, že umí být naprosto neodolatelní – koitus a to, co mu předchází, je pro ně vzácným prostředkem upřímné komunikace.

 
Podivná přitažlivost islámu pro spoustu zejména mladých lidí, zvláště těch z vyšších společenských vrstev, může souviset se všudypřítomným rozvratem západní rodiny – islám všem těm anorektičkám, bulimikům, dívkám pojídajících antidepresiva a chlapcům se sebevražednými sklony skutečně má co nabídnout – byť je to nabídka navýsost ďábelská.Kooptace “šílenců” – a fixování jejich šílenství v rodových liniích – pak nejspíš vždy představovala prostředek, který islámu pomáhal v růstu, a stabilitě. Sežeňte na jednu lidi s problémy v navazování vztahů, psychopaty a emočně nevyrovnané pošuky – všem těm pošukům zajistěte rozmnožování … a počkejte pár staletí. Dostanete společnosti sice padlou na hlavu, současně však velice efektivní v šíření a uchování té “nahlavupadlosti”.

 

Pokud mám třeba jen ze čtvrtiny pravdu, je celý islámský problém mnohem děsivější, než si povrchně připouštíme. Je to gordický uzel, který můžeme donekonečna rozmotávat, ale který mohou přetnout jen sami mohamedáni – odmítnutím islámského fatalismu, slepé poslušnosti a v neposlední řadě rodinné výchovy.

 

Autor: Martin Konvička

konvička-portrét-titulka

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2018: *****

Rudolf Roedling 1000,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Šárka Vinklerová 500,- Kč, Oldřich Silný 500,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Pavel Kassl 500,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Miroslav Meder 400,- Kč, Roman Foff 1000,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Pistorius AG 2207,43 Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč

Celkem za měsíc: 10 807,43 Kč
Vybráno 30.87%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
loading...
politicon-banner
31 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.