internetcenzura
29.5.2019
Kategorie: Společnost

Internetovou cenzuru rozhodně zákonem zakázat

Sdílejte článek:

BENJAMIN KURAS

Parlamentní rozhodování o internetové cenzuře a jejím zákazu, jakou (zatím vágně) navrhuje Václav Klaus ml., by mělo mít dvě fáze.
 
Jednak zamítnutí Direktivy EU o copyrightu, kterou najdete stručně vysvětlenou ZDE.

A jednak vydání zákona zakazujícího cenzuru internetu a specificky sociálních sítí, který by byl pevnou součástí ústavní legislace nadřazené všem ostatním zákonům, a to z těchto důvodů:

1. Demokracie potřebuje ochranu svobody slova, bez níž nemůže dlouhodobě přežít. Vzorem je americký První dodatek Ústavy, který zní: “Kongres nevydá žádný zákon týkající se založení náboženství, nebo zakazující svobodné praktikování náboženství, nebo omezující svobodu slova nebo tisku nebo právo občanů na pokojné shromažďování a podávání petic vládě žádajících nápravu křivd.”

2. Cenzuru internetu nezavedli internetoví poskytovatelé z vlastní vůle (jak se mnozí domnívají), nýbrž na nátlak politiků. Konkrétně podle zákona omezujícího svobodu slova, který vydalo v červnu 2017 Německo s hrozbou pokut až do výše 50 milionů eur za neodstranění takzvaných projevů “hate speech”. Není to tedy vina internetových firem samotných, je to jen jejich vynucené podvolení drakonickému německému zákonu s likvidačními tresty. Jen Facebook na to musel zaměstnat extra 3 tisíce lidí. Samotný internet, tedy jeho technologie, je dílem americké agentury zvané zkratkou DARPA –  „Agentura pokročilého výzkumu obranných projektů“ – která spadá pod Ministerstvo obrany. Čili financovaná daňovým poplatníkem. A ovládaná americkou vládou. Nebo možná spíš dnes tím politicky korektním „hlubokým státem“, který se podrýváním plnoprávně zvoleného prezidenta nejeví zrovna jako klub pravověrných demokratů, až jej řídí strana říkající si Demokratická.

3. Hned tři měsíce po německém vydání zákona hrozila pokutami Facebooku Evropská unie, ačkoli takový zákon sama v té době ještě nevydala. Měla pouze dobrovolně přijatý „Kodex jednání na zamezení nezákonného nenávistného projevu online“ s Facebookem, Microsoftem, Twitterem a YouTube (v posledním roce se k nim přidaly Instagram, Google, Snapchat a Dailymotion). Tímto kodexem se firmy zavazovaly „posuzovat většinu upozornění uživatelů do 24 hodin, respektovat legislace EU a národních států týkající se nenávistných projevů a odstraňovat, je-li to nutné, ty vstupy posuzované jako nezákonné“. Dodnes takový zákon podobný německému EU nemá, takže není přesně definováno, co vše je „nezákonné“. Přesto EU už internetové firmy pokutuje za neodstranění vstupů, které ona označuje ze „hate speech“. A Macron navrhuje zákon, který by internetovým „nenávistníkům“ odebral právo vstupu na internet doživotně.

4. Cenzura (odstraňování z Facebooku, Twitteru, atd.) na serverech českých (i když patřících zahraničním firmám), se tedy provádí výlučně na základě legislace německé a je tudíž podle už stávající české legislace protizákonná. Ústavní zákon o cenzuře by tedy měl být vydán dřív, než EU nějaký jiný vnutí členským státům. Měl by definovat přesně, jaký projev je nebo není „nezákonný“ a rozlišit mezi kriminální trestností (nabádání k vraždě, schvalování vraždy nebo omezování svobody, ohrožování bezpečnosti občanů nebo demokratických institucí, šíření pedofilní pornografie, apod.) na jedné straně, a případy lživé urážky osobnosti, etnika, náboženských či politických skupin, atd., které by měly být předmětem výlučně civilních sporů, nikoli kriminálního stíhání. Připomeňme si, že v některých západoevropských zemích (například Velká Británie) se „hate speech“ definuje jako cokoli, co kdokoli jako nenávistný projev vnímá. Taková definice se musí absolutně odmítnout.

5. Internetové firmy jsou takto nuceny uposlechnout udání přicházejících od uživatelů, často anonymních, a udané vstupy nebo celé webstránky preventivně odstraňovat. Taková cenzura se tedy rovná de facto umlčování kohokoli kýmkoli za vyslovení čehokoli, na udání kohokoli. Navrácení vymazané webstránky si vyžaduje dlouhé protestní řízení a nutnost prokázat „nevinu“. Z Facebooku v Německu se v roce 2018 vymazávalo několik milionů vstupů, shozených automaticky podle nastavených algoritmů.

6. Takto už internetové firmy začaly odstraňovat i stránky „nekorektních“ kandidátů do europarlamentních voleb. Kromě totálního internetového zatmění Tommyho Robinsona kandidujícího do europarlamentu v Manchesteru, vymazání z Facebooku postihlo 2 týdny před eurovolbami dokonce i 23 italských „populistických“ webstránek, většinou patřících vládním stranám, se 2,5 miliony sledovatelů. Facebook to učinil na základě udání od levicové nevládní organizace zvané Avaaz. Jen tím prý dodržel firemní politiku „zabránit opakovanému šíření dezinformací“, podle slov jeho mluvčího. To stojí za zdůraznění. Facebook už cenzuruje nejen projevy nenávisti, nýbrž i „dezinformace“. A kdo podle jakých kritérií může posuzovat, které informace jsou dezinformační a které údajné dezinformace se nakonec ukážou být pravdivé – když se i ta v Americe několikaletá mediální kampaň o údajné Trumpově kolaboraci s Ruskem ukázala být vylhaná?

7. Tím „Kodexem jednání“ z roku 2016, posíleným letos zákonem o copyrightu a zákonem o osobních údajích, jejichž praktickým účinkem je upevnění kartelu velkofirem menších poskytovatelů a cenzurování informací o osobách, jejichž činy či přečiny tak zůstanou zatajeny, by se hlavní internetové firmy dostaly pod de facto absolutní kontrolu EU, a malé soukromé firmy by z internetu zmizely.

8. Rádoby „pravicové volnotržní“ argumenty na obranu cenzurujících firem, které přece mají coby soukromníci právo určovat si podle pravidel svobodného trhu vlastní pravidla zacházení se svými zákazníky, neobstojí před dvěma fakty. Jednak se všechny firmy včetně zahraničních všude musí podřídit zákonům země, kde působí. A jednak se cenzurování neřídí pravidly svobodného trhu, nýbrž zákony jiné země, v tomto případě Německa. Může-li jeden stát zákonně cenzuru na svém území nařizovat, pak může jiný stát na svém území cenzuru zakazovat. „Právo svobodné korespondence mezi občany, soukromé nebo veřejné, je přirozeným právem,“ si můžeme ocitovat už z Thomase Jeffersona.

9. Šéf Facebooku Mark Zuckerberg letos v květnu po setkání s prezidentem Macronem slíbil, že bude ve věci nenávistných projevů spolupracovat s vládami. Tak funguje demokracie, dal se slyšet v interview pro francouzská média – a těžko říct, zda to myslel vážně nebo ironicky. Dokáže-li sociální síť jako Facebook demokraticky spolupracovat s jednou vládou na cenzuře, neměla by mít problém s jinou vládou stejně demokraticky spolupracovat na anticenzuře. Akorát jí to taková vláda musí umět zákonem přikázat.

10. Když se z pojmu „hate speech“ stává nemožnost kritizovat určité skupiny, strany, či ideologie, a upozorňovat na jejich vady nebo přečiny, získávají tyto skupiny nad všemi absolutní moc. Toto riziko si demokracie nemůže dovolit.

Jenže aby zákon zakazující internetovou cenzuru měl plný účinek, musel by pokrýt širší pole než jen internetové poskytovatele a sociální sítě. Na umlčování nekorektních a nepohodlných internetových médií se podílejí i finanční firmy, jejichž prostřednictvím se nezávislé webstránky dají financovat takzvaným „crowdfunding“, čili soukromými příspěvky od čtenářů, nebo reklamních firem. Jde o firmy typu PayPal, ale i solidní banky blokující platby přes kreditní karty nebo bankovní převody. V uplynulém roce takto bylo celosvětově blokováno – a finančně poškozeno – několik desítek internetových a pro svobodu slova nepostradatelných webstránek, jako Infowars, Creeping Sharia nebo JihadWatch.

V případě Tommy Robinsona – který je trnem v oku britskému establishmentu za to, jak monitoruje islamizaci Británie, se zaostřením na pedofilní muslimské gangy – jsou vymazávány všechny vstupy na téměř všech internetových stránkách. Dokonce i Amazon bez jediného vysvětlení vyřadil z prodeje dva jeho knižní bestsellery, které byly podstatným zdrojem jeho příjmu. Anticenzurní zákon by se tedy měl vztahovat i na tyto typy firem.

Internetový časopis Breitbart odhalil, že Facebook už sestavuje seznamy internetových autorů (klasifikovaných jako „agenti nenávisti“ nebo „napojeni na nenávistné entity“), jejichž příspěvky se mají automaticky cenzurovat. Jsou to většinou jména konzervativních nejaktivnějších kritiků totalizace demokratické politiky v Severní Americe a Evropě, poskytující konkrétní informace o antidemokratické politice levicového establishmentu, islamizaci západních institucí, imigrantské kriminalitě, perzekuci křesťanů v islámských zemích, patologickém genderismu, a úvahy o ohrožení a možné záchraně západní civilizace.

K ilustraci absurdity, jakou cenzura internetu přináší, se můžete vrátit i k této Zprávě.

Internet, a především sociální sítě jako Google, Twitter a Facebook, dnes představují hlavní debatní prostor výměny informací a názorů. Americký psycholog Robert Epstein v interview pro Fox News odhaduje, že jen tyto tři firmy mají schopnost filtrováním a výběrem obsahu ovlivnit v USA až 12 milionů voličů. Kolik je to v Evropě, nikdo zatím neodhadl. Ale naskýtá se logická otázka, jak velkou moc demokratický svět cenzurními regulacemi odevzdává hrstce kartelových a v praxi monopolních informačních megakorporací. A jak dlouho může trvat, než se demokracie takto promění v oligarchii.

Jako precedens pro vytvoření anticenzurního zákona by nám stálo za to sledovat žalobu proti Facebooku, kterou v Polsku vede nevládní organizace zvaná Občanská společnost iniciativy pro drogovou politiku, zkratkou SIN, za odstranění své webstránky, čili „soukromé cenzurování“. Žaloba uvádí, že Facebook vymazal její webstránku (diskusní fórum pomáhající narkomanům k léčbě) bez vysvětlení, jaká pravidla porušila, výmaz potvrdil i poté co SIN podstoupila regulérní protestní postup, opět bez vysvětlení důvodu. Žalobu vede právnická firma Panoptykon usilující právě o zákonnou regulaci „soukromého cenzurování“. Polské Ministerstvo digitálních věcí vypracovalo (zatím v parlamentě neprojednávaný) zákon, který by stíhal právě „přehnané vymazávání“ ze sociálních sítí. Další důvod, proč se EU vůči Polsku tak šprajcuje.

A zatímco my si tady jen tak povídáme, temné zákulisní síly v Silicon Valley, s kontrolními centry v Irsku, makají den po dni a hodinu po hodině na zdokonalování cenzury a nastolování ignorance, jako že čert nikdy nespí.

Autor: Benjamin Kuras


 


Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2020: *****

ing. Jan Dvořák 400,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Pavel Kl*ka 222,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Miroslav Paták 200,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Jan a Gabriela Horáčkovi 500,- Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, Ludmila Kárská 300,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Markéta Hansli 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Meissner 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Bohuslav Maceška 50,- Kč, Jiří Sika 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 13 455,00 Kč
Vybráno 38.44%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 670 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (17 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
politicon.cz
12 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.