23.11.2013
Kategorie: Historie

Ich bin ein Amerikaner

Sdílejte článek:

MIROSLAV VÁCLAVEK 23|11|2013

“Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co můžeš ty udělat pro svou zem.” John Fitzgerald Kennedy, inaugurační projev, Washington, 20. leden 1960

 

 

Je tomu dnes padesát let, co byl střelou vypálenou z okna dallaského skladiště knih, zavražděn prezident Spojených států amerických, John Fitzgerald Kennedy.

 

Okamžiky našeho bytí, jsou ohraničeny a lemovány mnoha událostmi, kterým jsme přítomni a stejně tak, jako pro moji generaci byl nesmazatelnou věcí pád berlínské zdi a naše první demonstrace za svobodu, je pro generaci našich rodičů podobnou událostí smrt prezidenta Kennedyho. 

 

Pochopitelně, že v zemích za železnou oponou byla jeho násilná smrt pro jejich občany mnohem méně osobní, protože vliv jeho politiky na tuto část světa byl minimální, ale troufám si říci, že i zde byl neoficiálně stejně populární jako doma, nebo v těch zemích, které byly součástí euro atlantické civilizace.

 

Jeho cesta do veřejného života země začala, když jeho starší bratr Joe, který měl původně naplnit politické ambice jeho otce, zahynul jako pilot Liberátoru, poté co naplnil počet misí a mohl se vrátit domů, ale přesto se přihlásil k dalším akcím, aby se z jedné z nich nevrátil.

 

Sám John, budoucí prezident USA, sloužil jako velitel torpédového člunu, který byl při jedné z bitev s japonským námořnictvem zničen taranem japonského křižníku a on sám, včetně přeživším příslušníků posádky museli po řadu dní přežívat na opuštěném tichomořském ostrově, než byli zachráněni.

 

Svědčí to o jeho pevných zásadách a vypovídá natolik o hodnotovém světě tohoto muže, že mu vzhledem k takto získanému morálnímu a osobnímu profilu, prověřeného těmi nejtěžšími zkouškami, mohl americký občan dát důvěru k tomu, aby řídil jeho zemi.

 

Poté co vstoupil v roce 1947 do politiky a prošel funkcemi senátora a kongresmana a prodělal dostatečně dost bojů i v bojích, které se nevedou zbraněmi, ale slovy, přijal kandidaturu na úřad prezidenta Spojených států amerických a získal Američany na svoji stranu, přičemž ihned po usednutí do křesla hlavy země, začal s veškerou svojí energií a charismatem, řešit všechny palčivé otázky své země.

 

A že jich bylo požehnaně.

 

Od rasově segregovaného školství na americkém jihu, kde na tamních univerzitách musely zasahovat federální jednotky a prosadit tak právo a americké hodnoty i v posledních enklávách otrokářství a otevřeného rasismu, jako pokud o oživení americké ekonomiky šlo, včetně daňové reformy, reformy školství tak, aby se vzdělání dostalo všem skupinám obyvatelstva, a rovněž také aby se americkým občanům dostalo důstojného bydlení.

 

Tedy jeho program je možno shrnout těmito slovy: práce, vzdělání, bydlení a svoboda. Což znamená, že jeho program, je programem, s nímž se ztotožňuji nejenom já, ale troufám si říci, že pokud si jej vezme za svůj nějaká demokratická politická strana, vyhraje příští volby.

 

Prezident Kennedy neselhal ani v případě kubánské krize, kdy Sovětský svaz v nebezpečné blízkosti amerického území rozmístil nukleární zbraně, jimiž mohl kdykoliv zahájit překvapivý útok na americká města a rozhodl se Chruščovovi neustoupit, aby tento byl nakonec americkým námořnictvem a ozbrojenými silami vůbec, donucen přistoupit na americké podmínky a otočit své lodě vezoucí další rakety a vojenské jednotky na Kubu.

 

Za jeho prezidentského mandátu rovněž došlo i ke stavbě berlínské zdi, kterou komunistický režim ještě před kubánskou krizí rozdělil jedno z největších evropských měst na západní svobodnou a bohatou a východní nesvobodnou a chudou část, odkud se zoufalí lidé snažili prokopat se na svobodu tunely.

 

 

Jeho projev, kterým světu vysvětlil pojem komunismus: „Na světě je mnoho lidí, kteří nechápou nebo tvrdí, že nechápou, v čem spočívá rozpor mezi svobodným světem a komunistickým světem. Ať přijdou do Berlína! Jsou lidé, kteří říkají, že komunismus je vlna budoucnosti. Ať přijdou do Berlína! A jsou lidé, kteří říkají, že v Evropě i jinde můžeme spolupracovat s komunisty. Ať přijdou do Berlína! A je několik lidí, kteří říkají, že komunismus je zlý systém, ale umožňuje nám hospodářský vzestup. Lass’ sie nach Berlin kommen − ať přijdou do Berlína!“ – a občanům Západního Berlína deklaroval to, že Spojené státy americké garantují jejich svobodu a budou za ně i v případě sovětského útoku bojovat a zakončil ho větou „Ich bin ein Berliner,“ jej zapsal do dějin a zařadil po bok největších státníků.

 

Prezident Kennedy, ale nebyl pouze jen válečník a voják. V roce 1963 se stal tvůrcem vůbec prvního návrhu k omezení zbrojení, jaderných zbraní a nastolení podmínek hlubokého míru, na který reagoval i jinak zásadně otevřeně nepřátelský a agresivní sovětský blok, do něhož jsme patřili i my, protože během léta 1963, s návrhem na zákaz zkoušek jaderných zbraní souhlasil SSSR.

 

Soupeření mezi USA a SSSR se tak přeneslo v boj o vesmír a John Fitzgerald Kennedy, vyslal Ameriku na Měsíc, když oznámil cíl dobýt Lunu a vyslat zástupce lidstva na její povrch. Což se povedlo oním malým krůčkem Neila Armstronga pro člověka, ale velkým krokem pro lidstvo.  

 

Nad jeho smrtí do dnešních dnů zůstává i nadále mnoho otazníků. Především těch, které by vysvětlily motiv atentátu a popsaly osoby v pozadí. Je nepochybné, že Lee Harvey Oswald stiskl spoušť a zabil prezidenta USA.

 

Ale ranou Jacka Rubyho byl střelec, frustrovaný komunista, sprovozen ze světa, aniž by mohl osvětlit pohnutky svého činu, včetně těch, kteří jej v něm podporovali.

 

Je docela dobře možné, že všechny tyto aspekty onoho dallaského zločinu, nebudou nikdy odhaleny, protože JFK, měl jako každý velký muž a politik spoustu nepřátel, na rozdíl od trpaslíků dějin, neboť ti mívají pouze dost pochlebovačů a spolupachatelů.

 

Tak jak tomu v případech zločinů, do nichž jsou namočeni mocní, bohatí a vlivní bývá.

 

Ale odkaz JFK, jeho odvaha měnit věci k lepšímu, neuhnout ani o krok, i když na něj míří celý nukleární arzenál komunistického světa i zbraně domácích protivníků, jsou něčím jako světlo.

 

Takové, které hoří v kostelích, nebo v pochodni Sochy svobody.

 

Ukazuje nám, že temnota nás nepohltí, dokud o něj budeme pečovat.

 

A tak i my se ptejme, co můžeme pro naši zemi učinit, namísto toho, abychom k ní jenom natahovali ruku.

 

Protože je naše.

 

Nikoliv jejich.

 

Kteří temnotou jsou. 

 

 

 

Miroslav Václavek, Šumperk  

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc leden 2022: *****

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Miroslav Příkopa 500,- Kč, MUDr. Richard Domín 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Pavel Fila 50,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jiřina Gyárfásová 1000,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Daniela Frumarová 500,- Kč, Zdeněk Vybíral 1000,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Karel Kubela 100,- Kč, Jiří Stejskal 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Anonym 500,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Petra Rohlíčková 111,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Blahomír Skoupý 200,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Pavel Sejrek 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, ing. Antonín Zlínský 1000,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Radek Láznička 150,- Kč, Jiří Langr 1000,- Kč, Jaroslav Vlk 100,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Marie Tachezyová 200,- Kč, Anonym 333,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, V. Trulley 333,- Kč, Věra Holá 200,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Zdeňka Horníčková 200,- Kč, Miroslav Andreska 500,- Kč, Dagmar Sokolová 200,- Kč, Jiří Sika 100,- Kč

Celkem za měsíc: 19 349,00 Kč
Vybráno 55.28%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 40 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (4 votes, average: 3,00 out of 5)
Loading...