Hon na Sarrazina

Pojem, který známe z podnikání, uplatňuje Sarrazin na evropské společnosti a muslimskou migrační vlnu. “Nepřátelské převzetí” vyšlo přesně osm let po jeho první knize “Německo páchá sebevraždu”. Tu napsal v době, kdy si nikdo nedokázal představit, že by Angela Merkelová byla schopná pustit do země přes milion převážně muslimských migrantů.

A tak Sarrazinova nová kniha popisuje a vysvětluje to, co již mnozí lidé znají z vlastní trpké zkušenosti. Hovoří o utlačování žen a o tom, že ve společnosti s muslimskou většinou neexistuje ani náboženská svoboda, ani fungující demokracie.

“Nepřátelské převzetí” vychází v situaci, kdy prostí Němci ztrácí pocit bezpečí ve vlastní zemi. Vychází v době, kdy přibývá těch, kteří nemají chuť nervózně uvažovat, jestli je ten, koho potkají na ulici neškodný nebo terorista s nožem. Vychází tehdy, kdy přibývá těch, kteří nesouhlasí s tím, aby ti, kteří do jejich země přišli bez dokumentů, nesměli být bez dokumentů vyhoštěni. A vychází v době, kdy roste počet těch, kteří pochybují o tom, že lze islám modernizovat.

O to silnější je nepřátelství, se kterým kasta majitelů pravdy na Thilo Sarrazina útočí. Jejich nenávist roste přímo úměrně tomu, jak roste jejich obava, že má pravdu on a ne oni. Samozvaná intelektuální elita národa se tak pomalu blíží úrovni poznání, na které byli obyčejní lidé již před osmi lety.