adolf-hitler-in-colour
19.7.2018
Kategorie: Historie

Hitlerův socialismus (I.)

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (18 votes, average: 4,11 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

HYNEK RK

Až do úplného  omrzení se dodnes opakuje,  že německý nacismus byl extrémně pravicovým hnutím. A je zbytečné říkat, že socialismus nemůže být pravicový. Jádro tohoto překrucování spočívá někde jinde. Oba socialismy, jak německý, tak sovětský, si neměly v jádru co vyčítat, ve většině rysů se zcela podobaly a ochotně spolu kooperovaly v mnoha ohledech. Jediný propastný rozdíl mezi nimi byl v tom, že Hitler prosazoval socialismus nacionální, deklarující výlučnost germánské rasy, kdežto sovětský socialismus byl deklarován jako internacionální a rasovou a národnostní otázku nebral příliš zásadně. Jádro sporu o pravicovost a levicovost (nacismu) má historický základ v okamžiku, kdy jeden socialismus byl vojensky napaden druhým socialismem a ideologicky bylo nepřijatelné to takto prezentovat. Tehdejší předseda Kominterny, sídlící v Moskvě, Bulhar Georgi Dimitrov navrhl Stalinovi, aby byl německý nacionální socialismus (nacismus) označován termínem fašismus a aby byl nadále prezentován jako extrémní pravice. Tento úzus byl zachován i po ukončení války a mnohonásobně opakován po celých čtyřicet let nadvlády komunistů a Sovětského svazu. Takovéto vnímání zůstalo v některých kruzích zachováno dodnes. [PeTaX]

Socialismus

Adolf Hitler, vůdce Třetí říše a zakladatel nacionálního socialismu, pojímal nacionální socialismus jako sloučení nacionalismu a socialismu (tj. vlastnictví výrobních prostředků státem). Ve své řeči k 20. výročí založení NSDAP z 24. února 1940 uvedl, že:

„A ten [národní stát, pozn. autora] byl zde v tomto sále toho večera před dvaceti lety proklamován. Program nebyl ničím jiným než programem budování nové německé národní říše. Byly to teze povstání národa. A nosný prvek obsažený v této tezi byl, aby obě elementární síly doby — nacionalismus a socialismus — byly podrobeny nové definici a aby z této definice se obě teze slily v jednu. Obě myšlenky musely být přeformovány v jednu jedinou ideu a mohly být potom nositelkami nové síly; síly, která učiní Říši jednoho dne opět velikou, svobodnou a mocnou.“ [1]

Jinde přímo fýrer uváděl, že nacionální socialismus sjednotil dva nesmiřitelné tábory. Tyto dva tábory, které co nejvíce stály proti sobě a co nejostřeji se potíraly, musely být spojeny v novou jednotu. [2] Touto novou jednotou byl právě nacionální socialismus.

25 bodů, čili program nacionálně socialistické německé strany práce (NSDAP) z roku 1920, měl mimo jiné následující požadavky: zrušení příjmu bez práce a přičinění, tedy zlomení úrokového otroctví; zestátnění všech dosud zprivatizovaných podniků (trustů); podíl dělníků na zisku velkých průmyslových podniků; vybudování rozsáhlého zajištění ve stáří; vytvoření zdravé střední třídy a její zachování, okamžitou komunalizaci velkoobchodů a jejich pronájem za výhodné ceny malým živnostníkům; národním potřebám přizpůsobenou pozemkovou reformu, vytvoření zákona o bezplatném vyvlastnění pozemku pro obecně prospěšné účely, zrušení úroku z pozemku a zabránění jakékoli spekulaci s půdou. [3]

Historici M. Hughes a Ch. Mann uvádí, že ve 30. letech nacionálně socialistické hospodářství nejlépe charakterizuje termín hybridní a nelze jej považovat za v zásadě socialistické, ale klíčové oblasti měla vláda pod kontrolou. [4] Později však bylo hospodářství směřováno mnohem více k socialismu — viz dále.

Tak jako jiné formy socialismu, byl i Hitlerův nacionální socialismus ostře protikapitalistický. Berlínský zahraniční úřad vydal dne 27. července 1939 memorandum, ve kterém se praví, že:

„Nehledě na veškeré rozdíly ve světovém názoru, je pro ideologii Německa, Itálie a Sovětského svazu jedna věc společná: odpor ke kapitalistickým demokraciím. My ani Itálie nemáme nic společného se západním kapitalismem. Proto by se nám zdálo paradoxní, kdyby Sovětský svaz jakožto socialistický stát stál na straně západních demokracií.“ [5]

V západních demokraciích té doby byl kapitalismus (soukromé vlastnictví výrobních faktorů) přece jen více rozšířen než v dnešní době a pro Hitlera tak byly tyto demokratické země ztělesněním kapitalismu. V projevu k dělníkům zbrojovky Borsigwerke v Berlíně dne 10. prosince 1940 uvedl, že:

„V těchto zemích [Anglie a Francie, pozn. autora] vládne ve skutečnosti kapitál, tj. konec konců skupina několika set lidí, kteří vlastní nezměrná jmění a kteří jsou následkem zvláštní konstrukce státního života více méně nezávislí a svobodní. Ti říkají: »Zde máme svobodu« a myslí tím především volné hospodářství a volným hospodářstvím rozumějí svobodu kapitál nejen získávat, nýbrž především kapitál opět volně používat. Tedy: Být bez jakéhokoliv státního, tj. národního dozoru, jak při získávání, tak i při používání kapitálu. To je ve skutečnosti obsahem pojmu této svobody.“ [6]

Dále tvrdil, že ve světě kapitalistické demokracie zní nejdůležitější hospodářská zásada takto:

„Lid je zde pro hospodářství a hospodářství je zde pro kapitál. Tuto zásadu jsme obrátili: Kapitál je zde pro hospodářství a hospodářství je zde pro národ!“ [7]

V „Mein Kampfu“ se Hitler vyjádřil v tom smyslu, že kapitál se měl starat jen o to, aby zůstal služebníkem státu a aby si nenamlouval, že je pánem národa. Přičemž toto stanovisko se mělo držet dvou mezních linií: zachování životaschopného národního nezávislého hospodářství a zajištění sociálních práv zaměstnanců. [8]

Dále Hitler pokračoval, že:

„Základem všeho je národ. Všechno ostatní je jenom prostředkem k cíli. Nedovede-li hospodářství lid uživit a šatit, pak je to hospodářství špatné. A je naprosto lhostejné, řekne-li mi několik lidí: »Pro mne je to hospodářství dobré, znamenité, moje dividendy jsou skvělé«. To přiznávám. Mne však dividendy vůbec nezajímají. Zde jsme vytyčili meze. Ihned se pak řekne: »No, vidíte, to je právě to. Terorizujete svobodu.« Ano terorizujeme svobodu, když se kořistí na útraty pospolitosti a je-li to nutné, pak ji dokonce i odstraňujeme.“ [9]

Tomuto kořistění se mělo bránit tím, že 6 % zisku na dividendy mělo stačit a z toho se ještě měla odnímat polovina a o zbytku bylo nutno dokázat, že je opět uložen v zájmu národní pospolitosti. Znamenalo to, že jednotlivec nebyl dle fýrera oprávněn naprosto svobodně vládnout tím, co muselo být použito v zájmu národní pospolitosti. Disponoval-li, tím sám rozumně bylo to v pořádku. Jestliže tím však rozumně nedisponoval, pak měl zasahovat nacionálněsocialistický stát. [10]

Co je rozumné určuje samozřejmě fýrer, či jeho suita a jimi pověření podřízení. Přičemž je zřejmé, že slovo rozumně bude mít pro různé lidi různý obsah. Totéž se mělo týkat přirozeně i půdy. Ve svém stranickém prohlášení o postoji NSDAP k lidu venkovskému a zemědělství ze dne 6. března 1930 Adolf Hitler jasně uvedl, že:

„Německým národem vlastněná a jím bráněná německá půda slouží k pobytu a zajištění života všeho lidu. Jednotlivými vlastníky proto musí být spravována v tomto smyslu.“

Dále, že vlastníky německé půdy měli být jen němečtí soukmenovci, vlastnické právo mělo být vázáno na povinnost užívat půdu ku prospěchu všeho lidu atd. A stát měl mít při jakémkoli prodeji půdy a pozemků předkupní právo, a dále měl vlastnit oproti přiměřenému odškodnění právo vyvlastnění půdy, která se nenacházela ve vlastnictví německých soukmenovců, nezodpovědně nehospodárně použité půdy, půdy nutné pro zvláštní státní účely (dopravní infrastruktura a obrana země) apod. Volal zde i po intervencích v podobě ochrany domácí zemědělské výroby clem, státní regulací dovozu a cílevědomou národní výchovou (rozuměj indoktrinací). Velkoobchodní prodej měl být na státní úrovni převzat družstvy. Totéž požadoval i program NSDAP, čili 25 bodů: program nacionálně socialistické německé strany práce (tvůrce především nacionálně socialistický ideolog Gottfried Feder, ve 20. a 30. letech 20. století významný člen NSDAP) byl dokonce ještě radikálnější a žádal bezplatné vyvlastnění pro půdu nabytou nekalým způsobem, nebo půdu, jež není spravována podle zásad blaha národa. [11] Když se po anšlusu chopili ve Vídni nacionální socialisté moci, prohlásil nový starosta Hermann Neubacher k místním sociálně demokratickým stranickým představitelům, že hnědá ideologie má přísně socialistický charakter. [12]

Hitler nechápal to, na co upozorňoval ekonom Ludwig von Mises: Svobodný trh neboli kapitalismus je založen na soukromém vlastnictví výrobních prostředků. Vlastníci těchto prostředků s nimi podnikají s cílem vytvořit zisk. Dle Misese tito vlastníci hrají klíčovou roli a:

„Stojí u kormidla a řídí loď. Nejsou ale svobodní při určování kurzu. Nevelí, jsou pouze kormidelníky povinnými bezvýhradně uposlechnout kapitánových rozkazů. Kapitánem je spotřebitel.“ [13]

Spotřebitelská poptávka slouží v tomto systému jako nástroj k alokaci výrobních faktorů (půdy, práce a kapitálových statků) mezi různá odvětví, která vyrábějí různé spotřební statky. Motiv zisku pak nutí podnikatele dodávat spotřebitelům to zboží, které tito nejnaléhavěji požadují. [14] Zisk (nebo případná ztráta) představuje v tomto systému signál, podle kterého spotřebitelé skrze podnikatele řídí všechny ekonomické aktivity. Umělé snížení zisku samozřejmě podnikatele demotivuje ve snaze krýt potřeby spotřebitelů. Funkce podnikatele je velmi významná. Podnikatelé hledají ziskové příležitosti a:

„Jakmile objeví, že poměr mezi cenami výrobních faktorů a očekávanými cenami výrobku takovou [tj. ziskovou, pozn. autora] příležitost nabízí, pustí se do díla.“ [15]

Pokud se podnikatelé nemýlí, dosáhnou zisku (a pokud se mýlí tak utrpí ztrátu). Tím však zvýší produkci daného produktu. To má pak za následek pokles ceny tohoto produktu. Na druhou stranu zvyšování produkce nutí podnikatele k poptávání většího množství výrobních faktorů. Rostoucí poptávka pak vede k růstu cen těchto výrobních faktorů. Vše se prohlubuje vstupem dalších — ziskem přilákaných — podnikatelů a jejich kapitálu do ziskového podnikání. Výsledkem pak je: „…tendence směřující k zmizení takových zisků.“ [16]

Obrání podnikatelů o zisk, které doporučoval Hitler, pak jednoduše znamená obrat spotřebitele o produkty, které tito nejvíce potřebují.

Hitler byl silně etatisticky zaměřen již dříve, ve svém „Mein Kampfu“ uvedl, že:

„Jak žalostný však je dnes poměr mezi státní a soukromou výstavbou! Kdyby Berlín postihl osud Říma, mohli by naši potomci obdivovat jako charakteristický výraz kultury našich dnů a její nejmohutnější díla obchodní domy několika Židů a hotely několika společností.“ [17]

A co na Hitlera německá buržoasie? Známý historik Ian Kershaw uvádí pro začátek Hitlerovy vlády:

„… buržoazní kruhy dál spatřovaly v Hitlerovi sociálního povýšence a vulgárního demagoga, hlásnou troubu hysterických mas, hlavu strany, která integruje určité zdivočelé a ohrožující elementy, avšak člověka se všemi jeho chybami, který by časem mohl mít své uplatnění.“ [18]

Uplatnění Hitler skutečně našel, ovšem ne ve prospěch buržoazie, jak uvidíme dále.

Před Hitlerem

Mimochodem to, co je známo jako Hitlerův nacionální socialismus, vzniklo dříve, než se Hitler stal nacionálním socialistou. České země mají tu pochybnou čest být místem, kde nacionální socialismus vznikl. Německá národně-socialistická strana zde byla založena českými Němci roku 1897 v Chebu (čeští národní socialisté byli ovšem ještě starší). Roku 1903 pak v Ústí nad Labem vznikla politická strana s názvem Německá dělnická strana v Rakousku (DAP). Její program vznikl o rok později v Trutnově a obsahoval následující deklaraci:

„Jsme svobodomyslná nacionalistická strana, která usilovně bojuje proti reakcionářským snahám, jakož i proti feudálním, klerikálním a kapitalistickým privilegiím i proti všem cizím vlivům.“ [19]

Došlo i na takové požadavky jako znárodnění dolů a železnic. Později byly činěny pokusy, aby se strana přejmenovala na Německou sociální stranu dělnickou, ale kvůli podobnosti s českými národními socialisty, od toho bylo opuštěno. Přičemž ale programy obou stran byly téměř totožné a podobné programu sociálních demokratů, členů II. internacionály. [20] Až teprve v květnu 1918 se strana ve Vídni přejmenovala na Německou národně-socialistickou stranu práce (DNSAP). [21] V té době byl budoucí fýrer Adolf Hitler pouhým svobodníkem (frajtrem) na frontách první světové války. Zformulovaný program z Vídně měl levicový charakter a deklaroval třeba následující:

„Německá národně-socialistická strana práce není dělnickou stranou v užším slova smyslu: Zastupuje zájmy veškeré poctivé a tvořivé práce. Je to svobodomyslná a striktně nacionalistická strana, takže bojuje proti všem reakčním silám, proti církevním, aristokratickým a kapitalistickým privilegiím a každému cizímu vlivu, především pak proti příliš rostoucímu vlivu židovské komerční mentality ve všech oblastech veřejného života … požaduje sloučení všech oblastí v Evropě, obývaných Němci, do jedné, demokratické, sociálně založené říše … požaduje všelidové hlasování o všech klíčových zákonech říše, států a provincií … požaduje odstranění vlády židovských bank nad obchodem a životem lidí a vytvoření národních lidových bank s demokratickou správou…“ [22]

Členem této strany byl ještě před válkou i jistý Rudolf Jung. Ten po první světové válce odešel z Českých zemí do Mnichova, kde navázal styk s malou skupinou nacionalistů v Mnichově, Německou dělnickou stranou (pozdější Hitlerovu NSDAP), a vštípil jí ducha původního národního socialismu. Později k tomu historik a nacionální socialista dr. Josef Pfitzner napsal, že:

„Sloučení dvou velkých dynamických sil tohoto století, idejí socialismu a nacionalismu, bylo dokonáno v německém pohraničí, které tím daleko předstihlo svou vlastní zemi.“ [23]

Pfitzner měl být na co hrdý, sám pocházel z tohoto pohraničí — z dnešních Zlatých Hor, tehdy ovšem Zukmantelu.

ZDROJ: Bawerk.eu 


[1] Hitler-Projevy, s. 249.

[2] Ibid, s. 385.

[3] Feder, s. 31.

[4] Hughes, s. 36.

[5] Placák, s. 63.

[6] Hitler-Projevy, s. 328-329.

[7] Ibid, s. 332.

[8] Hitler-Mein Kampf, s. 78.

[9] Hitler-Projevy, s. 332.

[10] Ibid, s. 332-333.

[11] Hitler-Stranické prohlášení o postoji NSDAP, s. 12-13 a 15 a Feder, s. 31 a 32.

[12] Kuenhelt-Leddihn, s. 223.

[13] Mises-Byrokracie, s. 52.

[14] Ibid, s. 53, podobně i s. 59.

[15] Ibid, s. 60.

[16] Ibid, s. 60.

[17] Hitler-Mein Kampf, s. 117.

[18] Kershaw, s. 73.

[19] Kuenhelt-Leddihn, s. 200.

[20] Tamtéž, s. 200-201.

[21] Tamtéž, s. 201.

[22] Tamtéž, s. 202.

[23] Tamtéž, s. 203-204. K misi DNSAP do Německa viz i KOŘENÝ, D. Opava hlavním městem hnutí? Role slezské DNSAP ve vývoji nacismu. In. Vlastivědný věstník moravský, ročník 57, č. 1. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně 2005, ISSN 0323-2581, s. 48.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2018: *****

Václav Komrska 3000,- Kč, René Chrobok 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Vladimír Janeček 100,- Kč, Zdeněk Pernický 300,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Jiří Kolátor 100,- Kč, Jan Vokáč 100,- Kč, Svatava Visser 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Anonymní dárce 288,21 Kč (0,0020 BTC)

Celkem za měsíc: 8 288,21 Kč
Vybráno 23.68%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
86 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.