13.5.2015
Kategorie: Ekonomika

Hitler keynesiánec jako vzor neomarxistické ekonomiky současného sociálního státu

Sdílejte článek:

LLEWELLYN H. ROCKWELL 13|05|2015

Pro dnešní generaci je Hitler nejopovrhovanějším mužem historie a jeho režim představuje archetyp politického zla. Tento názor se však netýká jeho hospodářské politiky. Ani zdaleka. Jeho hospodářská politika je přijímána vládami po celém světě. Glenview State Bank v Chicagu například velebila ve svém měsíčníku Hitlerovskou ekonomii. Narazila při tom na riziko vychvalování keynesiánské hospodářské politiky ve špatném kontextu.

Konkrétní číslo měsíčníku není k dispozici online, jeho obsah však může být poznán skrze protestní dopis Anti-Defamation League. „Navzdory ekonomickým argumentům“ praví dopis, „Hitlerova hospodářská politika nemůže být oddělena od jeho zhoubné politiky antisemitismu, rasismu a genocidy… Analyzovat jeho činy skrze jiný pohled je hrubě zavádějící.“

To samé lze prohlásit o všech formách centrálního plánování. Je chybou pokoušet se zkoumat hospodářskou politiku jakéhokoliv autoritativního státu odděleně od politického násilí, které je charakteristické pro veškeré centrální plánování, ať již v rámci Německa, Sovětského svazu či Spojených států. Jedná se o vzájemný vztah násilí a centrálního plánování, který ještě stále není dost dobře pochopen, ani institucí ADL. Nyní mám na mysli tendenci ekonomů obdivovat Hitlerův ekonomický program.

Ve třicátých letech 20. století byl Hitler široce vnímán jako jeden z mnoha protekcionistických centrálních plánovačů, který rozpoznal domnělé selhání volného trhu a s tím spojenou nutnost celonárodně řízeného ekonomického rozvoje. Ekonomka Joan Robinson napsala, že „Hitler nalezl lék proti nezaměstnanosti před tím, než ho Keynes stačil popsat.“

photo11

O jakou hospodářskou politiku se jednalo? Hitler zrušil zlatý standard, založil obří programy veřejných prací jako byla výstavba dálnic, chránil průmysl před zahraniční konkurencí, prováděl úvěrovou expanzi, zavedl pracovní programy, tlačil na soukromý sektor v otázkách cen a výrobních plánů, rozšířil armádu, prosadil kontrolu toku kapitálu, implementoval rodinnou politiku, penalizoval kouření, vybudoval národní zdravotnictví a pojištění v nezaměstnanosti, uvalil vzdělávací standardy, a samozřejmě řídil stát se značně deficitním rozpočtem. Nacistický program státních zásahů byl základem německého zavržení tržní ekonomiky a přijetí socialismu.

Takovéto programy jsou dodnes široce velebeny, i přes jejich postupné selhávání. Jsou neoddělitelnými prvky každé „kapitalistické“ demokracie. Samotný Keynes obdivoval nacistický ekonomický program; v předmluvě k německému vydání Obecné teorie napsal: „Teorie celkové produkce, která je předmětem této knihy, může být mnohem jednodušeji přizpůsobena podmínkám totalitního státu nežli teorie výroby a rozdělování produkce vytvořené v podmínkách svobodné konkurence a značného stupně laissez-faire.“

Keynesova poznámka, která může být pro mnohé šokující, nepřišla jen tak odnikud. Hitlerovi ekonomové odmítli laissez-faire a obdivovali Keynese, dokonce ho v některých aspektech předběhli. Stejně tak Keynesiánci obdivovali Hitlera (viz George Garvy, „Keynes and the Economic Activists of Pre-Hitler Germany,“ The Journal of Political Economy, Volume 83, Issue 2, April 1975, str. 391–405).

Dokonce i v roce 1962, ve zprávě prezidentu Kennedymu, vyslovil Paul Samuelson implicitní chválu Hitlera: „Historie nám připomíná, že i v nejtěžších dnech velké deprese nebyla nouze o experty, kteří nás varovali před ozdravnými veřejnými zásahy… Pokud by v této zemi takové rady převládly, stejně jako v předhitlerovském Německu, byla by naše forma vlády v současné podobě v sázce. Žádná moderní vláda již takovou chybu neučiní.“

Na jednu stranu to není nic překvapujícího. Hitler zavedl v Německu obdobu New Dealu (pozn.překl.: program masivních státních zásahů s cílem podpory ekonomiky v době hospodářské deprese), který se lišil od Rooseveltova či Mussolini plánu pouze v detailech. Program stejně jako v ostatních případech fungoval pouze na papíře – HDP v této éře bylo na vzestupu. Nezaměstnanost zůstala nízká, protože Hitler se přes jiné zásahy do pracovního trhu nikdy nepokusil zvednout mzdy nad tržní úroveň. Mezitím však docházelo k velikým deformacím, jako v každé ne-tržní ekonomice. Je sice možné krátkodobě podpořit růst HDP, dlouhodobě však takové programy nefungují.

„Psát o Hitlerovi mimo kontext milionů brutálně zavražděných nevinných a desítek milionů zahynuvších v boji proti němu je urážkou jejich památky“ napsala ADL na protest vůči analýze publikované Glenview State Bank. Skutečně tomu tak je.

Avšak přehlížení morálních implikací hospodářské politiky je v ekonomické profesi na denním pořádku. Když ekonomové volají po podpoře „agregátní poptávky“, nevyslovují co to skutečně znamená. Znamená to násilné potlačení dobrovolných rozhodnutí spotřebitelů a spořitelů, porušení jejich vlastnických práv a jejich svobody slučování, a to s cílem uskutečnění vládních ekonomických ambicí. I kdyby takové programy v nějakém technicko-ekonomickém smyslu fungovaly, měly by být i tak zamítnuty na základě jejich neslučitelnosti se svobodou.

Stejně tak s protekcionismem. Jednou z hlavních ambicí Hitlerova ekonomického programu bylo rozšíření hranic Německa až do té míry, kdy by byla možná úplná ekonomická samostatnost země. To znamenalo zavedení obrovských ochranářských překážek dovozu. Cílem bylo učinit z Německa samostatného producenta, takže by nemuselo riskovat zahraniční vliv a osud jeho ekonomiky by nebyl spjat se situací v zahraničí. Jednalo se o klasický případ ekonomicky kontraproduktivní xenofobie.

A přesto i v dnešních Spojených státech přichází tragický comeback ochranářské politiky. Byla zavedena ochrana před levnější zahraniční konkurencí u širokého množství výrobků, od dřeva po mikročipy. Tato politika byla kombinována s pokusy stimulovat nabídku a poptávku skrze obrovské výdaje na armádu, zahraniční pomoc, sociální dávky, deficity, a vlastenecké horlení. Taková politika může vytvořit iluzi rostoucí prosperity, realita je však taková, že odvádí omezené zdroje od jejich produktivního využití.

Zřejmě nejhorší částí takové hospodářské politiky je, že je neuskutečnitelná bez autoritářského státu, přesně jak tvrdil Keynes. Vláda, která je dostatečně velká a mocná na to, aby manipulovala agregátní poptávkou, je dostatečně velká a mocná na to, aby pošlapávala svobodu a jiná lidská práva. Keynesiánská (či Hitlerovská) hospodářská politika vypouští na obyvatelstvo meč státu. Centrální plánování – i ve své nejomezenější podobě – a svoboda jsou neslučitelné.

David Raub, autor článku pro Glenview State Bank, se díval na fakta naivním pohledem ekonomického mainstreamu a přišel v podstatě s konvenční odpovědí. ADL má v tomto případě pravdu: centrální plánování by nemělo být nikdy vyzdvihováno. Vždy musíme vážit jeho historický kontext a nevyhnutelné politické následky.

Původní článek zde

Llewellyn H. Rockwell, Jr. je zakladatelem a presidentem Ludwig von Mises Institute ve městě Auburn, Alabama a editor blogu LewRockwell.com.

Pro zajímavost:

-Autor inkriminovaného článku o Hitlerovi byl po krátké době zbaven své pozice.

-Rockwell ve svém komentáři poukazuje na Keynesovu předmluvu k německému vydání své Obecné teorie. V českém akademickém prostředí vyšla krátká studie zabývající se tímto komentářem a podobností Keynesem doporučované hospodářské politiky a realitou nacistického hospodářství. Zde je k přečtení.

-Keynesovo dílo je dodnes jedním z nejvlivnějších v ekonomické teorii a politické praxi. Významným keynesiáncem je například Paul Krugman, nedávný laureát Nobelovy ceny za ekonomii a autor ekonomických sloupků v New York Times. Mnoho Keynesových teorémů, ačkoliv akademickou obcí již vyvráceno, je stále pokládáno za návod k účinné hospodářské politice.

-Rockwell v článku zmiňuje Paula Samuelsona ve spojitosti s implicitní chválou Hitlera. Samuelson je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii, který ve 13. vydání své ekonomické učebnice, v roce 1989, udával Sovětský svaz jako žijící příklad prosperující socialistické ekonomiky (Kdo ty ceny udílí!?).

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Robert Schlesinger 100,- Kč, Alena Albrecht 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Zdeněk Vybíral 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Karel Kubela 83,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Anonym 100,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Jiří Cígler 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Anonym 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jana Slabá 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, L. Skrobacek 149,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jan Petr 300,- Kč¨, František Vrána 50,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, ing. arch. Marie Tachezyová 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, V. Trulley 333,- Kč

Celkem za měsíc: 13 765,- Kč
Vybráno 39.32%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 55 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 votes, average: 4,80 out of 5)
Loading...